tag:blogger.com,1999:blog-5151793514450004652024-03-12T17:43:31.784-07:00Luděk V. WellnerTento blog informuje o mé literární tvorbě, knihách vydaných i připravovaných, a také o krásných inspiracích (oblíbená hudba, různé výlety, apod). Ale také se dotýká věcí veskrze mrzkých a hanebných (česká politika).Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.comBlogger24125tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-56167033359656129142013-08-12T08:39:00.000-07:002013-08-12T08:39:24.491-07:00<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">Dobrý den, pane předsedo TOP 09,</span><br />
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;"><br /></span>
<br />
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
v odpověď na vaše mailové Poselství si dovoluji položit dotaz, jako občan České republiky představiteli strany, které jsem v minulých volbách dal svou důvěru a nyní jsem pln pochybností. Jedná se o časté výroky pana ministra Kalouska k posledním krizovým událostem. Jelikož po předchozích mých zkušenostech pan Kalousek na maily nereaguje, nechci již v tomto duchu plýtvat energií, byť mu tento dopis posílám též.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
Pan ministr obhajuje obsazování postů managementu státních a polostátních firem přímým rozhodnutím člena vlády jako správné a obvyklé. Jsem zcela opačného názoru, jsem přesvědčen, že tato procedura by měla projít výběrovým řízením, ne-li referendem, neboť tito lidé jsou placeni z peněz daňových poplatníků, nikoliv z kas stranických sekretariátů. Ale k meritu hlavního dotazu se ještě dostanu.</div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
Pan poslanec Šnajdr je dle pana ministra Kalouska údajně skvělý a nenahraditelný odborník na energetiku, jmenovaný byl tedy do správní rady ČEPRA. Pokud jsem informován, tentýž člověk působil v letech 2006-2010 v ministerském rezortu zdravotnictví, posléze se stal předsedou správní rady ČEZu. Nijak jsem si zaprvé nevšiml, že by kdokoliv pěl pajány na finanční situaci VZP, naopak se stále "řeší krizové problémy" tohoto rezortu, odtud by se tedy daly odvíjet nesporné pochybnosti o skvělé odbornosti tohoto ekonoma. </div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">Jeho další pozice se dle informací stala Státní společnost ČEPRO. Na co je tedy pan Šnajdr odborník? Na zdravotnictví nebo energetiku? Na univerzální manažery typu komunistických všeumělů nebo likvidátorů typu pana Tvrdíka už nikdo nevěří, je to logický nesmysl! Každý člověk proniká do svého oboru celý život, má-li být alespoň půměrným odborníkem, a to nehovořím o "špičkových, nenahraditelných manažerech". Že jde tedy o trafiku, je nabíledni, a že pan ministr Kalousek vědomě nemluví pravdu, bohužel též. </span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">Tato otázka a její odpověď s vyjádřením Vašeho postoje k výše řečenému je pro mne jako voliče klíčová vzhledem k postoji mne a mého okruhu lidí k TOP 09 v příštích volbách.</span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;"><br /></span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">S přáním pevného zdraví a zdaru v konání</span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">Ing. Luděk Wellner</span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">Praha 10</span></span></div>
<div style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 13px;">
<span style="color: black; font-family: sans-serif;"><span style="line-height: 19.1875px;">tel. 776 065 258</span></span></div>
Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-30078208591820330452012-07-03T06:00:00.001-07:002012-07-03T06:00:43.505-07:00REAKCE NA ČLÁNEK V LN 3.7.2012 - případ ministr Pospíšil<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
Vážený pane redaktore,</div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>snažím se marně pochopit, proč jste vlastně napsal tento článek <a href="http://www.lidovky.cz/jmenuje-pavel-blazek-lenku-bradacovou-dx1%20/ln_nazory.asp?c=A120703_081353_ln_nazory_ogo">http://www.lidovky.cz/jmenuje-pavel-blazek-lenku-bradacovou-dx1%20/ln_nazory.asp?c=A120703_081353_ln_nazory_ogo</a><span class="MsoHyperlink"><u><span style="color: blue;"> </span></u></span> ,zda vůbec něčemu přispívá. <u><span style="color: blue;"></span></u></div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Zavádějící klišé jsou v rukou novináře nebezpečnou zbraní, a zde jich vidím několik. Především jde o dlouhodobě módní podceňování veřejného mínění. Možná byste se divil, co si občané, kterým situace v naší zemi není lhostejná, mohou pomocí nezávislých informačních toků na netu zjistit o paní Bradáčové a dalších aktérech celé kauzy. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Rovněž nevím, proč by si politici neměli brát inkriminované jméno „do úst“. Je to naopak jejich povinnost a občané chtějí vědět, kudy vítr vane, a ne jen poslouchat plytká <i style="mso-bidi-font-style: normal;">ptydepe</i>, jak tomu většinou bývá. Aniž tím vyjadřuji sympatie nebo antipatie panu Gazdíkovi z TOP 09, jeho tvrdý postoj v koalici nejen chápu, ale i podporuji. Nazvěte si to třeba populismem, půjde jen o další vyvětralé klišé! </div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"></span></div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Skoro jako urážka mi připadá Vaše pasáž o tom, že do „<i style="mso-bidi-font-style: normal;">delikátního vztahu ministr – nejvyšší státní zástupce nikdo z ulice nemá co křičet pod <a href="http://produkty.topkontakt.idnes.cz/p/novinka-v-produktove-rade-slovaktual-pasiv-hl-11046618/11046618?rtype=V&rmain=7842656&ritem=11046618&rclanek=13421557&rslovo=419301&showdirect=1" target="_blank">okny</a></i>.“<span style="color: black; font-family: Arial; font-size: 12.5pt;"> </span><span style="color: black;">Oni jsou snad nějací soukromí podnikatelé? </span>Naše zdeformovaná pseudodemokracie už dávno odstavila občana jako nepotřebnou loutku, která se jednou za čtyři roky opráší a pak kopne do kouta – a to je skandální! A ještě více sklandální je, že se to začíná brát jako normální, také díky článkům jako je ten Váš. Občan je dlouhodobě frustrovaný nemožností ovlivnit fungování státu, který mu měl a má primárně sloužit a pomáhat, nikoliv jej omezovat a ovládat. Občan, který ze strachu a bezmoci ještě nerezignoval, nebo nezůstal u hospodského lamentování, se sdružuje a snaží se v rámci svých možností dělat alespoň něco. Je to zoufalé, je to donkichotské, ale je to NĚCO! Názor páně M. Bendy, že má politikům vystavit účet při volbách - to je čiré marťanství, které s realitou nemá nic společného! Měl byste občanům našeho státu jako hlas média téhož státu vycházet vstříc, ne se mu blahosklonně vysmívat! A nezlobte se,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>„...<i style="mso-bidi-font-style: normal;">dokud neexistují jasné indicie, že se kvůli mocným či bohatým ohýbá spravedlnost</i>...“ to má být cynický sarkasmus? Nebo to opravdu myslíte vážně? A existují jasné indicie, že 3. července 2012 je úterý?<span style="mso-spacerun: yes;"> </span></div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A nakonec – pokud Pavel Blažek paní Bradáčovou povrdí, nebude rozhodně vašimi slovy „<i style="mso-bidi-font-style: normal;">za slabocha, který musel ustoupit veřejnému mínění</i>“, ale za první vlaštovku, která se na veřejné mínění ohlíží a bere svou funkci vážně, tedy jako sakramentsky dobře placenou službu občanům. </div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Co by podle Vás znamenala třeba instalace přímé demokracie? Anarchii plebsu? Vládu nezodpovědné lůzy, která si okamžitě odhlasuje horu výhod bez povinností? Takto shlížíte na český národ? Nebo jste v něčích službách? Váš článek lze možná brát jako surrealistický text deathmetalové kapely na dadaistickém happeningu, jinak je otřesný a pro tuto zemi nesmírně škodlivý!</div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
3.července2012 S pozdravem</div>
<div align="right" class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: right;">
Ing. Luděk Wellner</div>
<div align="right" class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: right;">
Praha 10</div>
<div align="right" class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: right;">
tel. 776 065 258</div>
<div class="normlnweb153" style="background: white; margin: 0cm 0cm 0pt; text-align: justify;">
</div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-79984204232890467282012-06-24T03:45:00.002-07:002012-06-24T03:47:36.475-07:00<br />
<h4 style="margin: 0px; padding: 3px 0px; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;"><a href="http://www.czechlit.cz/autori/wellner-ludek/author.ukazky/?sampleId=1827" style="margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;" title="Detail knihy"><span style="color: black;">THE RIGH OF ASYLUM</span></a> </span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">(Excerpt from the historical novel)</span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Year of publishing:1997</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis0BC9kYJW3Mp6R5wSWPxJJ7gZntuy2eyuG6_lRpLJzmUGWIc2UP7E0FYdipsgcjqhhHQEZfzj2_I5X_ypzPuuR_Jvb8oMyr-svqtnoXXjnYbsuBV5cB9lycfDjogbfdB4xeA_Fz83U3Qc/s1600/Pr%25C3%25A1vo+azylu.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis0BC9kYJW3Mp6R5wSWPxJJ7gZntuy2eyuG6_lRpLJzmUGWIc2UP7E0FYdipsgcjqhhHQEZfzj2_I5X_ypzPuuR_Jvb8oMyr-svqtnoXXjnYbsuBV5cB9lycfDjogbfdB4xeA_Fz83U3Qc/s400/Pr%25C3%25A1vo+azylu.JPG" width="256" /></a></div>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Publisher: Argo</span></div>
<div style="color: #333333; margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br style="margin: 0px; padding: 0px;" /></span></div>
<div class="sample-content" style="color: #333333; margin: 0px; padding: 0px; text-align: left;">
<div align="left" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dressed only in dark chitons so as to be hidden in the moonlight, and armed with daggers, we broke into the holy precinct over the garden wall. We crept from behind the temple of Horus until we stopped in front of a wall built of massive blocks. Clinging to the stone, we saw a priest approaching. He wore two feathers on his bald head and a ribbon diagonally across his chest. The priest carried a torch and walked directly to the low entrance and brushed inside. We waited for a while. Distant singing sounded from the depths of the temple. We carried our sandals in our hands and slipped indoors.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The music and singing intensified. We shuffled our bare feet on the pavement, feeling our way blindly with our hands on the walls, led by the growing sound. Suddenly I felt a heavy curtain instead of stone. I got scared, but Euclid eagerly pushed me forward. Regretting my weakness against Euclid, I thought of my promise to Beneret that I would not intrude. If we were caught, our lives would be lost. I thought that if we got back safely, I would never again drink intoxicating Egyptian beer.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />We carefully lifted a corner of the curtain to see into the temple nave. I felt my hands sweating and the blood throbbing in my head, feeling not only fear, curiosity and excitement, but also some deep memories. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />In my mind’s eye, I saw again the ghostly temples of Anaite, once more by the power of their mysteries; rites and rituals that are hardly understandable even for the learned ones, because the real sages have been dead for many generations. The old, mysterious, legendary rituals here have survived the arrival of the clear and temperate ceremonies of Hellas! <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The light shrines of Greeks were noble and pleasant for visitors, but I must confess that I never felt there the proximity of the gods and the feeling of awe before superhuman powers. Perhaps that's why I found myself deep in the memories of my childhood in Zariaspa, and I was blown by the light whiff of nostalgia.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Oil lamps smoked, sputtered and emitted irritating smells of unknown herbs. We could see a long line of girls in white robes. They held before them in both hands little baskets with pink lotus petals. Wide, colored collars and narrow, ribbon belts made them look like unreal beings in the flickering twilight. From the front of the nave, in the dimness, we could hear singsong recitation, complete with choruses. The rhythmic sequences of Osiris´ drums beat in our ears. The excited and mournful voice of a principal priest came to us, deep and almost inhuman. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The massive stone beams of the low ceiling seemed as if they were about to crush the gathering. The columns that supported the roof were covered with inscriptions from top to bottom.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />On the boat-shaped altar were standing pictures of important gods. I discovered Horus, the falcon-headed god with eyes of red, sparkling rubies; Isis with the vulture-winged headdress; and the god-creator Ptah, constricted in a tight garment like a mummy. Other deities I did not know, nor a statue of a man with outstretched arms and wings. In the rising spirals of frankincense fumes the statues of the gods seemed to be beginning to move.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"What are you looking at so intently?" whispered Euclid, pushing over me to see better. He eagerly nudged me on the shoulder. "You are as frozen as if you had looked at the face of Medusa!"<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The rhythm of the rattles and the concentration of the people gathered there really bewitched me, and I couldn´t take my eyes off of that so very familiar face. I had to think for a moment to realize where I know her from, and it seemed so inconceivable that it had been from this morning. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Not of Medusa," I whispered brokenly, "but of Isis, or better yet, of Aphrodite herself! She is as natural in her simplicity as the lotus, which climbs from the muddy bottom and comes into bloom in the sunshine with its immaculate whiteness. She´s like a little girl and a grown woman at the same time."<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Beneret stood a few feet away from me on the edge of a number of priestesses, singing intently, her dark eyes frowning slightly in concentration.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The chanting and singing seemed to go on endlessly. Euclid tugged my chiton:<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"If you could live in Hellas for a thousand years, you couldn’t conceal your barbaric origin," he chuckled into his palm, "Your eternal amazement of an ordinary day is the fate of barbarian eyes. I prefer the cultivated taste of Jewish, Greek, or even Persian girls over those Egyptians. Their appearance is dull and their ceremonial manners are boring. I don´t understand why you are interested in the girl you are showing me. She is too small for my taste. I prefer thinner girls from the Delta rather than those with large buttocks and feet so long, like statues. They are as numerous along the Nile as mice in the pantry! She couldn´t be compared with our hetaires from King Alexander! " <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Euclid exaggerated in his usual bullshit manner, but I did not want to argue with him. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I said into his ear: <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"I don’t care about Egyptian girls‘ buttocks and legs. This girl is the essence of pure beauty, Plato's idea of beauty itself, and moreover she has probably put some sort of spell on me! Do you know that Egyptians are well-known for their art of witchcraft? She is the same girl that I met today at dawn in the garden!"<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />A mischievous gleam suddenly flashed in Euclid’s eyes.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Then we’ll just have to fight against her Egyptian magic spell with Greek ones. I remember an old myth from school in which a man sent an apple to a woman with a message of his favor. By coincidence there is a lectern over there with a reed pen, ink and a pile of ribbons nearby, which they use for making their scribbles! And there are some apples in a bowl with the offerings! I will crawl over there and get them!"<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />He began to crawl around the curtain. It stirred a bit as he accidentally brushed against it. With apprehension I watched his actions and prayed no one would hear the rustling sounds he produced. Fortunately the Osiris drums began to roar, blocking out the noise he made. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Scurrying back to the doorway, Euclid handed me an apple, a ribbon and writing tools: <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Now you can send her a proposal for a meeting." He beamed, proud of his successful plunder, and lifted the corner of the curtain so that the light from the temple nave penetrated to us. Meanwhile, I recalled the old story about Acontius and Kydippe, and Euclid’s idea excited me. I didn´t consider the possible consequences, thinking only of Beneret. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I used my sparse knowledge of demotic fonts and wrote these words on the ribbon:</span></div>
<div align="center" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<em style="margin: 0px; padding: 0px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Thou highest God I invoke you by your holy name,<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />give Beneret to Korrhagus as woman to man!</span></em></div>
<div align="center" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<em style="margin: 0px; padding: 0px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></em></div>
<div align="left" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Euclid had tremendous fun. The amorous problems of others were a favorite diversion for him. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I wrapped the ribbon around the apple and tied it. When the choir paused and the musicians struck their tiny harps, I rolled the apple on the ground to the girl's feet. It passed under the curtain and gift stand, encountered Beneret´s toes, rolled around them and stopped in a space between her feet. Euclid and I were almost whooping at that successful strike.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />What followed, however, exceeded all expectations!<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Beneret started, looked at the ground and then picked up the apple. The girl beside her, curious, leaned over and whispered something. Beneret turned the apple, her lips moving as she quietly read the message.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />At that moment, the lamps and open fires in the dishes began to quickly fade. Almost total darkness fell over all. Only the light from some narrow vents over the altar penetrated the twilight. A fearful groan came out from dozens of throats and a sudden gust moved across the aisle, as if some Giant breathed. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Muffled cries, the crack of crushed vessels, the falling of candlesticks, and the flapping of bare feet on pavement was heard. Euclid convulsively clutched my forearm. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />At that moment, it was as if a huge mass of water flooded the temple space to the ceiling. I had no breath and I grabbed my throat in panic.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Away, away from here!" Euclid squealed, "It is witchcraft!" <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I had never heard so much anxiety in his voice.</span></div>
<div align="left" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<br /></div>
<div align="left" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<strong style="margin: 0px; padding: 0px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Translation: Kathy Ree Morrison and Luděk Wellner</span></strong></div>
<div align="left" style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br style="margin: 0px; padding: 0px;" /> </span></div>
</div>
<br class="Apple-interchange-newline" />Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-81036639762392499082012-06-24T03:30:00.004-07:002012-06-24T03:38:17.237-07:00<br />
<h4 style="margin: 0px; padding: 3px 0px; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;"><span style="color: black; font-size: large; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;"><a href="http://www.czechlit.cz/autori/wellner-ludek/author.ukazky/?sampleId=1824" style="margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;" title="Detail knihy"><span style="color: black;">THE LAST OF THE PHARAOH´S C</span></a>OMPANY</span></span></h4>
<h4 style="margin: 0px; padding: 3px 0px; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;">(<i>excerpt from my historical novel</i>)</span></h4>
<div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none;"><br /></span></div>
<div style="color: #333333; margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px; text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><strong style="margin: 0px; padding: 0px;">Year of edition:</strong> 2011<br style="margin: 0px; padding: 0px;" /><strong style="margin: 0px; padding: 0px;">Publisher:</strong> XYZ</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="sample-content" style="color: #333333; margin: 0px; padding: 0px; text-align: left;">
<div style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD2ryHjYQEdzKm5AJgGS0GJDYJndmasfmjQm4J0UWMG8ohbS7khy6D0wjHKEeSVmaCAqU5N6WKPu0wJmanvzU2XUUCreIBaoCmk24J1gH9S9H4QuLwppGhfy7GEioqsKM4YSKc2bJfypdp/s1600/Portr%25C3%25A9t+Amiai+z+hrobky+Thutmose+IV..jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiD2ryHjYQEdzKm5AJgGS0GJDYJndmasfmjQm4J0UWMG8ohbS7khy6D0wjHKEeSVmaCAqU5N6WKPu0wJmanvzU2XUUCreIBaoCmk24J1gH9S9H4QuLwppGhfy7GEioqsKM4YSKc2bJfypdp/s200/Portr%25C3%25A9t+Amiai+z+hrobky+Thutmose+IV..jpg" width="170" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">I thought that, according to the last march, we should be nearing the end of our journey. Wonshet suddenly became anxious. His hair bristled, and he deftly slipped onto the stairs and brushed upward past us. I motioned to Muphu and Merneith to wait and took a lamp, preparing to follow the cat goddess. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />At that moment I was blinded by the light of another lamp from one of the corridors. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Kagemni of Venes", said someone, whose voice I did not recognize.. "Who are you, really? Why do you stir memories up that should be forgotten? You put your nose into things that are intended only for the initiated! You play with fates that are none of your business! You spoil the games that are acted out in favor of the order of Maat, on which stands the country of Keme! I´m quite curious who drives your actions? After all, you're just an unknown son of an insignificant provincial master. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />But I think I know it! I just don´t know the motives of that old heretic Shesep Ankh – Hor, who bought you with his gold instead of devoting his last years to wine and harlots. I probably never will get to know them. However, I prefer to destroy you and that crazy daughter of a no less crazy painter, and even the shoemaker's servant will not save you!"<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Then the stranger shouted a few sinister words in an unknown language. It sounded across the underground in multiple echoes. I finally recognized who he was: Syrian Dudum, the mysterious Watcher of the skies. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I jumped on him to protect the others, but Dudum quickly swerved aside. He grabbed Merneith´s arm, shoved her against the wall, and put his knife under her neck so tightly that she could not breathe. Then he loudly repeated the strange words again.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Shuffling footsteps turned my attention to another entrance. There were sounds of choking and wheezing from the darkness, and then a head emerged from a corridor. It had a bent beak and dark holes where the eyes should have been. Its tall body straightened and the monster's head turned to the voice that called it. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Merneith screamed with horror. Muphu fell to his knees and buried his face in his hands. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The creature was Sokar, a Protector of the Dead.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />It stopped in the middle of the intersection of the corridors. The shadows cast by the lamps only emphasized its enormity. At that moment almost all the events of my life swept through my head. It was impossible to escape! <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Merneith continued to scream, and Dudum´s arm tensed to make a fatal cut across her throat. He hesitated for a moment while he spoke a hoarse command to the monstrous Sokar, with a gesture of his head toward me and Muphu.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I gripped the handle of my knife, waiting to hear Merneith’s deathly screams, clamped in the talons of the Protector. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Suddenly, without warning, Sokar struck out with his mighty arm, and with all of his strength hit the man who had summoned him. The blow struck Dudum´s face so hard that the Syrian was sent flying towards the opposite wall, where he fell to the ground. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The cat priestess was free. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />She rushed forward to Muphu. He grabbed her and held her in his arms while they watched, horrified, as the unexpected fight continued. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The huge Sokar bent down to the Syrian, lowered his hooked beak to his face and knelt on his chest. Dudum reared up, and with his feet against the wall struggled to roll Sokar off of him. The Syrian tried to release the press of the creature, but could not resist Sokar´s strength. He was jabbering spells, but without success<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Suddenly, Dudum’s searching hand found something on the ground—his knife. He picked it up and, moving quickly, thrust it several times into the beast. Sokar shouted out in pain and anger, then effortlessly snapped his opponent's throat. We heard the sickening crack of the bones, like a dry branch breaking.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Dudum´s eyes bulged from their sockets, and then he was stilled forever. Sokar remained above the corpse of his opponent for a while, kneeling with his monstrous head bent forward, then moved away with a long and painful sigh. Then he grasped what we could now see was a mask over his face with both hands and threw it away. He looked at me and stretched out his hand as if he had no power left.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Renefer," I cried, running to him and catching his collapsing body. A red stain made by the Syrian´s knife quickly spread on his clothes. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Renefer, my friend, our story must not end by this way!"<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Muphu and Merneith stood on either side of him. The lamplight revealed the extent of his injuries. Several stab wounds penetrated vital areas on his body, which meant there would be no recovery for him. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Briseus, you have turned me back to my beautiful dream." He smiled and squeezed my hand. "Go to her. Nobody will stop you now. I saw her; she is so amazing, a living reflection of my Khekeret-Aton. And now she knows that you came for her. She waits for you in her chamber ... .. there are the stairs leading up there. It is night yet, no one is there.... ...apart from.... I wanted to take her away himself, but I heard Merneith’s scream.....Dudum, that fool, called me yet! You know the rest. Briseus ... tell my guests in Medjeh Nesu that the banquet is over and the host must excuse himself...forever! "<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I could see nothing through my tears. Merneith handed me her cloak, and I tried to bandage the Shesep-Ankh Hor´s gash to stop the bleeding. He dismissively pushed my hand away and shook his head.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"It is useless," he said shakily. "I must now invent words of the song which I will sing for my Khekeret-Aton ... ... I look forward so eagerly to meeting her. I think ... a very interesting meeting is also waiting for Merneith, even in this world. " <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />We looked puzzled.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"The real Sokar was just a poor victim of evil spells," he said heavily. "He really had Merneith called that time, and I freed him by the only right mind-key, which he revealed to his daughter in such a strange way. Ceased to be a slave .... ceased to be a tool of evil ..... he will come back, we´ll all come back ... somewhere ... all ..... everyone ... "<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Madir?" I gasped, and my friend nodded. "Now .... hurry ... " he whispered. "Amiai and Madir are waiting for .... and I'm going back ... to the beautiful dream." <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />His eyes slowly closed, his breathing stopped, and a calm smile, so typical for the Egyptians, settled around his cooling mouth.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Renefer, my dear friend, do not leave," I cried, but he could no longer answer. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />For a while I knelt in silence, then I took the robe from my shoulders, folded it, and gently laid Renefer´s head on it. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />The spiral staircase was not that far from me. I ran up and found Madir in a narrow garden between high walls. The only entrance to the adjacent buildings led to several interconnected, sparsely-furnished chambers. Dim light came out from one of them. When I entered the room, I found a girl lying on a bed. At the foot of the bed sat a pale man with sad, wan face, who I had never seen before. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />But I knew well who he was, and also who she was.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Amiai," I whispered. <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Her remarkably colored eyes were fixed on me. I felt the bliss of her gaze locked on mine.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Amiai, my ... " That was all I could say.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Briseus," she whispered and rose up to me. "You have found me ..." <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"No, I haven´t found you, Amiai," I uttered, my parched throat making it hard to speak, "but you have found me. I was completely lost without you in this world.“ <br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"Briseus," she said. "You're here. Now nothing wrong can happen to me … "<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />I could not take my eyes off of her. Hardships, homesickness and weariness were in her eyes, but it seemed an internal glitter added to her beauty because of her trials. I hugged her so hard that she could barely breath. And I thought about how happiness is often intertwined with sorrow in an inseparable connection.<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />"No, I will not let anything hurt you now!" I repeated, my lips wandering with tiny kisses through her hair. "Not to you, you jewel of my heart. Even if I had to change the flow of the river Iteru to the opposite direction! "<br style="margin: 0px; padding: 0px;" />Madir finally recovered from his stupor, although he was still staggering like a drunk. Perhaps he understood that the role of the unconscious tools of terrible magic evil was gone. He held on to me, and the three of us descended into the underground and went slowly back through the tunnel. Merneit led his father and Muphu carried Shesep-Ankh-Hor´s body in his arms. Wonshet ran silently and mutely behind her mistress. Madir, still looking back, picked up Sokar´s mask from the ground and took it with him. Dudum’s dead body was left lying where he fell.</span></div>
<div style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<strong style="margin: 0px; padding: 0px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Translation: Kathy Ree Morrison and Luděk Wellner</span></strong></div>
<div style="margin-bottom: 5px; margin-top: 5px; padding: 0px;">
<br /></div>
</div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-72661340976064202712012-06-21T03:23:00.000-07:002013-08-12T08:39:01.148-07:00<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: center;">
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">M A N O O 2 0 1 3<o:p></o:p></span></b></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">MANIFEST OBYČEJNÉHO OBČANA<o:p></o:p></span></b></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> Předmluva:<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Tento dokument vzniká jako reakce obyčejného občana na prohlubující se propad
politického, ekonomického a společenského vývoje v České republice po pádu
komunistické totality. Vzniká jako projev zásadního nesouhlasu s nárůstem
drzosti, bezostyšnosti a lhostejnosti politiků i vysokých úředníků, kteří by ve
svých funkcích měli zastupovat zájmy občanů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Mnozí z nich však pouze systematicky a sofistikovaně drancují, kde
se dá. Podvodné manipulace, megamilionové až miliardové krádeže, lhaní na
veřejnosti, pumpování peněz z veřejných financí na soukromá konta a do
neidentifikovatelných černých děr za úplatky, nemravné odměny pro kumpány placené
z veřejných prostředků, účelové změny a deformace zákonů diktované velkými
korporacemi a jejich lobbisty, záměrně předražené nákupy zbytečností či
nadbytečností výměnou za osobní zisk, a další a další způsoby devastace naší
země se staly samozřejmostmi. Tzv. parta Dolce Vita, tedy parazité a škůdci
našeho státu ve významných funkcích, se to už ani neobtěžují zastírat a bezostyšně
tím demonstrují své pohrdání občanem a morálními zásadami. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Po odvržení komunistického obojku došlo ke zmarnění ohromného potenciálu
nadějí, nadšení a ideálů. Vykutálení vykukové a bezohlední manipulátoři
zneužili přechodného období a měnící se legislativy, mnohdy i svých pozic
z doby socialismu ke kumulaci majetku a moci na úkor republiky. Mnozí
z nich se díky tomu zabydleli a opevnili v politice a jejich zlou
setbu sklízíme i dnes. Jaká je tedy šance na uskutečnění nadějí, které mnozí
pociťovali před dvaceti lety?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Tyto všechny zrůdnosti se odehrávají paralelně s halasnou mediální masáží
o permanentním nedostatku peněz a nutnosti škrtat, omezovat, šetřit. To vše ku
škodě normálních občanů. Přitom většina z nich pracuje ze všech sil, nezřídka i
na úkor svého regulérního odpočinku, rodinného života a zdraví. Tento stav je
neúnosný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Soupeření politických stran ve volbách se proměnilo v ubohou tragikomedii
s předurčeným scénářem. Rozhodování většiny politiků napříč politickým
spektrem je řízeno mocenskými strukturami v pozadí, jimž jsou tito
politikové zavázáni za své pozice a musí jim tento dluh oplácet protislužbou.
Místo odpovědné veřejné služby bují obyčejný špinavý zákulisní byznys.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Z politických hesel a slibů
se zákonitě stala obsahově vyprázdněná a prolhaná klišé, jejichž pouhé
zaslechnutí u občana vyvolává zlost a oprávněný požadavek změny. Ta však
v současné společensko-politické konstelaci šanci může přinést nanejvýš
povrchní kosmetické úpravy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Nemravná oposmlouva z roku 1998, kdy si soupeřící klany podaly ruce
a uzavřely nerozborný mocensko-politicko-ekonomický pakt, fakticky ukončil
politické soutěžení, které dosud nenasytné parazity v pozadí alespoň trochu
rozdělovalo a omezovalo, a dávalo tak nám, občanům, jakousi byť chabou možnost něco
nepatrně ovlivnit. Ta již nyní neexistuje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zacyklený kruh, v němž už není jiné dovolání se spravedlnosti než klientelismem
nebo úplatkem, kde nekvalifikované a morálně pochybné osoby s lehkostí a
nezájmem rozhodují bez naší účasti o našem životě, o našich penězích a o naší
budoucnosti s ohledem pouze na svůj vlastní prospěch, tento nerozbitný
blok bezmoci a bezpráví páchaném na občanech České republiky, může rozetnout
pouze nový systém. Takový systém, který nebude na výše uvedené, dvě desetiletí stmelované
postkomunistické a postvekslácké mafiánské struktury nijak navázán a nebude jim také nic
dlužen. A to může být jedině přímé rozhodování občanů samotných, s minimem
prostředníků a zastupitelů, kteří navíc budou podléhat přímé kontrole a hrozbě okamžité
odvolatelnosti, bez zbytečných, drahých,
nefunkčních a zkorumpovatelných mezičlánků.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Takzvaná zastupitelská demokracie prý má v našich zemích tradici.
To je obrovská a účelová lež. Nemá vůbec žádnou. Český státní útvar byl zhruba
tisíc let monarchií, poté prožil krátké období republiky, kdy slovo našeho
prvního prezidenta mělo sice nikoliv de iure, ale de facto váhu slova monarchy.
Pak čtyřicet let o našich osudech rozhodoval bolševický diktátor z Moskvy.
To, co bylo v době takzvaného socialismu v Čechách dobré, nebylo
dobré díky komunistické ideologii, ale jí navzdory, a to by si měli uvědomit
ti, co v reakci na dnešní marasmus nostalgicky volají po starých časech. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Jaká je tedy v Čechách tradice zastupitelské demokracie a vůbec
tradice republiky? Zanedbatelná! Daleko silnější tradici má monarchie, ale
návrat k této formě státního zřízení by s ohledem na kontroverzní
historii nadvlády rakouských Habsburků
byl asi neprůchodný, byť možná pozitivní (viz vzor Anglie, Norsko, Dánsko,
Španělsko, Belgie, Holandsko, apod).<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Dvacetiletý experiment, jehož cílem mělo být vyrovnání se západním zemím,
skončil nezdarem. Zastupitelská demokracie selhala. České země stále svou životní
úrovní, která je pro většinu občanů tím nejcitelnějším měřítkem, zaostávají za
většinou západních sousedů. Bylo by falešné a lživé říkat, že se od doby
komunismu nepokročilo k lepšímu. Míra svobody a vazby na západní svět,
k němuž historicky i kulturně patříme, a mnoho věcí s tím spojených,
jsou nesporně nesrovnatelné s totalitní minulostí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Frustrující je však promrhaný potenciál. Co mohlo být a co není. Jaké
naše země měla výchozí možnosti a jak polovičatě byly využity. Nejde ani tak o
to, jak funguje společnost v jiných zemích, ale jak by bývala mohla
fungovat u nás, kdyby sobecký zájem hrstky bezohledných zbohatlíků nevysával bohatství
naší země a nemařil úsilí a naděje milionů normálních občanů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Bohatý člověk ve fungující západní demokracii v řadě případů cítí
povinnost prospívat své vlasti a svým občanům, protože svého majetku nabyl
buďto usilovnou prací předchůdců, nebo geniálním podnikatelským záměrem. Domácí
zbohatlík, který se rychle dobral bohatství sice právně obhajitelnými, ale nemorálními
machinacemi, je opojený náhle nabytou mocí a neví, co se s ním děje. Jde
mu jen o to udržet si svůj status quo. Veřejný zájem je mu proto lhostejný a
budoucnost jej nezajímá, kromě té vlastní. I to je jedno ze
smutných dědictví morální degradace během čtyřiceti let komunistické
diktatury. O to je otřesnější, když se v kontextu dnešní krize komunisté
opět derou k moci a je jim dopřáváno sluchu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
V současnosti můžeme být svědky sílícího trendu zvyšovat daňovou a
byrokratickou zátěž na občany, vystavovat je strachu, pocitu bezmoci, stresu a
nedostatku času. To vše má za cíl mimo dalšího odírání také oslabení občanského
sebevědomí, aby občan neměl čas zajímat se o politické dění a aby v něm
byla utlumena energie pokoušet se něco měnit k lepšímu. Tento trend je
vražedný, zhoubný, a posouvá naši pseudodemokracii stále více k východním
formám totality. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Není pravdou často opakované klišé, že lidé mají takovou vládu, jakou si
zaslouží. Je však možné, že občané museli od listopadu 1989 projít cestou
směřující k poznání, že každý jednotlivec musí svou odpovědnost za sebe a svou
zemi vzít za vlastní a nedelegovat ji už na jiné, jak se po revoluci stalo,
neboť ten jiný vždy bude preferovat své vlastní a skupinové zájmy před zájmy občanů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Je tedy nejvyšší čas skončit s pokusy, které na občanech provádějí
cizí nekompetentní lidé, ať už pod dávno vyvětralou nálepkou levice nebo
pravice. Je třeba, aby o svých záležitostech začal občan rozhodovat konečně
sám. Aby ve vládě a na klíčových úřadech usedli lidé volení podle charakteru a
dovedností, nikoliv podle stranického klíče. K tomu slouží mechanismus,
známý jako PŘÍMÁ DEMOKRACIE, která je jedinou opravdovou demokracií. Obecnou představu
budoucí podoby opravdu demokratického českého státu nastiňuje tato otevřená proklamace.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Řešení problému v celé jeho šíři je pochopitelně složité, ale jeho
podstatu lze shrnout do jednoho předpokladu: Aby do nejbližších voleb vstoupilo
seskupení, která si vytýčí program přeměny zastupitelské demokracie v
demokracii přímou. A aby toto seskupení mělo pouze dvě alternativy – buďto
získat díky hlasům ve volbách možnost ten program naplňovat, nebo
v případě nedostatku hlasů odmítnout jiná kompromisní, polovičatá řešení a
neumožnit vznik nic neřešícího koaličního slepence. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Tento dokument je otevřený, potřebuje být připomínkován, upřesňován, rozšiřován
a dotvářen lidmi, kteří mají obdobný základní názor a není jim situace
v naší zemi lhostejná. Lidmi, kteří neztratili víru, že nejlepším
hospodářem bude pouze hrdý, svobodný, neomezovaný, odpovědný, morální, sebevědomý
a poctivý občan. Že rozhodnutí učiněná v referendu nemusí být třeba
nejlepší, ale vždy budou v souhrnu kvalitnější než rozhodnutí sobeckých a
nezodpovědných zastupitelů. Kteří věří tomu, že tyto kvality v našem
národu dosud latentně dřímají a čekají na svůj čas. Že se opravdu „vláda věcí
tvých zas k tobě navrátí.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> Základní předpoklady: <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Stabilita
českého státu by měl symbolicky i fakticky spočívat na sedmi základních sloupech,
které budou oporou pro zdravou a spokojenou společnost. Nekulturní, nevzdělaný
a nemocný občan je snadnou a ubohou kořistí zájmů těch, kteří propachtovali
naši budoucnost za pro své dočasné osobní luxusní požitky</span>. <span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Těchto sedm bodů je hlavním
programem:<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">1.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Přímé rozhodování občanů (<b>přímá demokracie</b>)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">2.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Preventivní program motivované podpory
<b>zdraví </b>občanů<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">3.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Podpora vědy a <b>vzdělanosti</b> občanů<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">4.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Soběstačnost</span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> českého státu v základních
potřebách <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">5.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Zpřehlednění a zjednodušení přebujelé
<b>legislativy</b> na minimum<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">6.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Život <b>beze strachu</b> z budoucnosti<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 54.0pt; mso-list: l3 level1 lfo1; tab-stops: list 54.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">7.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Duchovní
a morální</span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
pozvednutí národa<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 36.0pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">1.
Přímá demokracie<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 18.0pt; text-align: justify;">
<u><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">a) Referendum<o:p></o:p></span></u></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Schvalování
bloků zákonů, volby představitelů, rozhodování o velkých státních zakázkách –
vše by bylo řešenou formou referend nebo plebiscitů. Náklady spolehlivě pokryjí
peníze ušetřené za neskutečně rozbujelou síť zastupitelů a jejich týmů, za
nemravně předražené státní zakázky a korupční aféry, které by už neměly
v ničem oporu. Přímé rozhodování občanů by se odehrávalo na příslušných
úrovních podle rozsahu řešeného problému.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zákony ke schválení referendem by
vypracovala primárně vláda, varianty ke schvalování by připravil cca 30 členný
legislativní sbor složený se zástupců odlišných oborů, přímo volený a
odvolatelný. Jeho činnost by byla veřejně viditelná a kontrolovatelná skrze
média. Rozvoj IT techniky umožňuje to, co by před nějakými pěti - deseti lety
ještě nebylo myslitelné. Každý občan bude majitelem svého unikátního „volebního
kódu“ a pomocí něho bude mít možnost vyjadřovat se a volit pomocí internetu.
K tomu bude vybudován kvalitní a přehledný veřejný internetový portál.
Rozhodování internetem bude ve výsledku masivně levnější, rychlejší, pružnější
a průhlednější než dosavadní metody a než vydržování si poloanonymního sboru
nedůvěryhodných zastupitelů a jejich rozsáhlých a těžko kontrolovatelných týmů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Občané bez možnosti připojení
k internetu budou mít možnost volit na obecním úřadu, handicapovaným bude
ze strany úřadu zajištěna volba přes notebook.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>b) Optimální rozhodnutí<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Často zaznívají oprávněné obavy z nekompetentních rozhodnutí
většiny. Lze však předpokládat model společnosti, sestávající ze skupin:<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 53.4pt; mso-list: l2 level1 lfo5; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">1)<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Zodpovědní a poctiví občané
s pevnými morálními zásadami<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 53.4pt; mso-list: l2 level1 lfo5; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">2)<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Nezodpovědní, sobečtí a problémoví
občané<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 53.4pt; mso-list: l2 level1 lfo5; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">3)<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Pragmatičtí a bezohlední občané bez
morálních zábran<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 53.4pt; mso-list: l2 level1 lfo5; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">4)<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Relativně slušní, ale snadno
ovlivnitelní a manipulovatelní občané<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Můžeme-li vycházet z předpokladu, že občané 1 a 4 tvoří většinu
populace, přičemž v průběhu vývoje bude skupina 4 přecházet do skupiny 1,
pak skupina 2 už ze svého založení bude na častá referenda brzy rezignovat, a
rozhodnutí skupiny 3 by byla vzhledem k její malé četnosti přehlasována a
jejich vliv na skupinu 2 a 4 by postupně slábl.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>c) Demafianizace<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></i><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Zavedením
systému přímého rozhodování v maximu oblastí a veřejného dohledu v oblastech
ostatních se bude samočinně potírat přirozená mafianizace, tedy „<i>proces sdružování nemorálních jednotlivců za
účelem prosazování osobních zájmů na úkor zájmů společnosti</i>“ Tento bohužel
přirozený proces v malé míře má méně nebezpečný dopad, ale v oblasti
státní správy je již naprosto zkázonosný. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zárukou důkladné demafianizace by se měly stát přímé volby na všech
úrovních, aby byla naplněna následující zásada:<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> „Na
rozhodující místa ve státní správě už nesmějí přicházet vítězové vnitrostranických
mocenských bojů, ale důvěryhodné osobnosti, které delegují a zvolí občané přímou
volbou ze svého středu, a to na všech úrovních.“</span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">2. Zdravotnictví:<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>a) Motivovaný preventivní
program:<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zdraví není pouze záležitostí občana samého, ale musí být klíčovým veřejným
programem. Bude-li zde zdravý, silný, sebevědomý a morální občan, stane se
zdravou, silnou sebevědomou a morální i naše společnost. Svobodného občana
pochopitelně nelze nutit, jen motivovat. Citelné slevy na zdravotním pojistném
by měly přivést občany k síti preventivního programu, který bude
pravidelně a v rámci pojistného monitorovat zdraví občanů a předcházet chorobám
pokud možno ještě před jejich propuknutím. To bude ve výsledku levnější než
léčit náročnými zákroky zanedbané nemoci. Musí-li mít každé auto průkaz STK,
člověk přece není méně důležitý než stroj. Každý občan tak může mít průkaz o
absolvování nikoliv povinných, ale pomocí slev pojistného motivovaných
preventivních prohlídek, které zaručí jeho pevné zdraví do co nejvyššího věku. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>b) Usmíření moderní a tradiční léčby<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
S předchozím bodem souvisí, že do systému musí být zainteresováno
široké spektrum odborníků domácích i zahraničních, lobbing farmaceutických
koncernů bude jimi kontrolován a usměrňován. Alternativní, léčitelské, přírodní
a holistické způsoby léčby musí být respektovány za plnohodnotné cesty
k uzdravení, je třeba přestat je bubakizovat, ale naopak jim věnovat
pozornost v širokém fóru odborné diskuse, otevřené veřejnosti, a rozpor
mezi oběma směry je třeba přetavit v sílu spolupráce. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Je pokrytecké zavrhovat některé principy léčby jen proto, že jsou
zdánlivě v rozporu se stávajícím establishmentem. Tím samozřejmě budou
odhaleni a eliminováni šarlatáni, kteří léčitelské a alternativní znalosti pouze předstírají za účelem zisků. <u><o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>c) Návrat ke zdravým potravinám<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Definitivně zakázány budou všechny zdraví škodlivé chemické přísady v potravinářství.
Daňově budou motivování drobní výrobci zdravých a nepančovaných potravin,
hlavně na venkově, který v současné době rovněž zažívá úpadek a potřebuje
nové podněty ke svému rozkvětu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Metanolová aféra názorně předvedla na tragédii několika desítek obětí,
že morální devastace některých jedinců, honba za penězi, bezohlednost a
šlendrián dosáhly tak vysoké úrovně, že se neštítí ani ničení zdraví a života
občanů. Kontroly potravin musí být přísné a sofistikované, s výsledky
zveřejňovanými na internetu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Ukončeny budou veškeré podvodné praktiky vracení závadných potraviny do
oběhu pod záminkami různých „zčerstvování“, okrádání na váze různým „křehčením
masa“ nebo mletím nestravitelných částí drůbeže do tzv „separátu“, apod.
Zároveň bude vypracována podrobná metoda využití degradovaných potravin, aby
nedocházelo k jejich podvodnému znovuvyužívání jako čerstvých, ale také ne
k zbytečnému plýtvání (systém obecní vepřín).<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zákaz používání antibiotik a hormonů v krmivech, barviv,
konzervantů a náhražek v potravinách.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zákaz „plovoucí gramáže“ výrobků – žádné 320 g, které se za týden změní
na 290 g, ale jednotná škála. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Bude propracován systém výprodeje potravin, jímž hrozí vypršení termínu
použitelnosti, za snížené ceny. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Všechny informace na potravinách budou:<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 106.8pt; mso-list: l0 level1 lfo3; tab-stops: list 106.8pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: Symbol; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">·<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">stručné
a přehledné<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 106.8pt; mso-list: l0 level1 lfo3; tab-stops: list 106.8pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: Symbol; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">·<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">čitelným
písmem s přiměřeně velkým fontem<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 106.8pt; mso-list: l0 level1 lfo3; tab-stops: list 106.8pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><span style="font-family: Symbol; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">·<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">bez
nenápadných „zneviditelněných“ vychytralých poznámek „pod čarou“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 88.8pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>c) Kvalita zdravotní péče<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Všechna zdravotní péče, směřující k vyléčení nebo prevenci poruch
zdraví bude samozřejmě plně kryta pojistným. Občan si bude hradit pouze
zdravotnické úkony estetického charakteru, bez nichž by byl jeho organismus
plnohodnotně funkční a nedegradoval by občana psychicky. Nikdo například nesmí
být nucen chodit s nekompletním chrupem jen proto, že implantát stojí
desetitisíce. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zdraví není žádné zboží a zdravý občan je základem spokojené a
prosperující společnosti. Postižený či nemocný občan musí mít nárok na
důstojnou a stoprocentní péči, ale podvody a zneužívání v tomto směru
budou přísně postihovány.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Nadstandardní a placené položky ve zdravotnictví musí znamenat pouze
doplňky, nesouvisející s léčbou. Tedy například luxusnější pokoj, nikoliv
kvalitnější endoprotézu. Není myslitelné, aby třeba zubní implantáty, brýle
nebo oční operace nehradila pojišťovna a činila je tak pro průměrného občana drahými
nebo dokonce nedostupnými. O tomto nebudou rozhodovat politici pod tlakem
lobbistických kruhů, ale přímo volená rada odborných specialistů. Všechny
léčebné metody a prostředky musí být pro všechny té nejlepší kategorie. Stát
musí být pyšný na to, že zdravotní stav jeho občanů je perfektní. Zdraví,
vzdělaní, sebevědomí, spokojení a činorodí občané budou tím nejcennějším, čím
se Český stát může pyšnit, a budou zdrojem jeho bohatství a blahobytu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Není možné, aby člověk, který je nucen zůstat z důvodu nemoci doma,
nepobíral nemocenskou (jeho výdaje se totiž nemění). Nemocný nesmí ztratit svůj
standard (současně však zavést přísné postihy za podvody).<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Do systému musí být zainteresováno široké spektrum odborníků domácích i
zahraničních, lobbing farmaceutických koncernů bude jimi kontrolován a
usměrňován. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Dostatečným zdrojem financí tohoto programu bude úsporné a průhledné
zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných. Dostatek prostředků zajistí
také výše zmíněná masivní prevence, tedy úspora na zbytečně drahé a vleklé léčby.
Nechť si každý průměrný občan spočítá, kolik vydal za celý život na pojistné a
kolik ze systému obdržel péče. Ohromná částka tvořící tento rozdíl je
promrhána, rozkradena a zneužita pro osobní potřeby jednotlivců a zájmových
skupin.<b><i> <o:p></o:p></i></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> 3. Věda a vzdělání <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 18.0pt; text-align: justify;">
<u><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">a) Vzdělání jako
základ<o:p></o:p></span></u></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Na
tomto poli šetřit by bylo podřezávání vlastního kmene do budoucna. Vzdělaný a
zdravý občan bude také schopen s jasnou myslí rozhodovat o budoucnosti
země – viz další bod. Kulturně patříme k západní civilizaci, je tedy třeba
na tomto poli spolupracovat úzce s EU a USA. Samozřejmě jen do té míry,
abychom si od nich nenechali diktovat něco, co je nám cizí a co se vzpírá
zdravému rozumu.<b><o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Stát svým rozpočtem investuje do vzdělání občanů jako do nejlepší a
nejvýhodnější investice do budoucna. Poplatky za vysokoškolské vzdělání by se
uplatnily pouze v případech, kde je zapotřebí redukce (např. zneužívání
studia jeho protahováním – netýkal by se samozřejmě zvyšováním kvalifikace
pomocí speciálních studijních programů – nebo zneužíváním statutu studenta bez
nastoupení ke studiu). Nesmí nastat situace, že by někdo chtěl a nemohl
studovat z ekonomických nebo rasových důvodů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Současná situace, kdy nejlepší odborníci odcházejí do zahraničí za lepší
realizací a lepším oceněním je cesta ke dnu. K tomuto bodu bude potřeba
dosáhnout konsensu akademické elity naší země bez jakýchkoliv vnějších politických zásahů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Dostatečným zdrojem financí do školství bude úsporné a průhledné
zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 18.0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> <u>a) Informovanost a komunikace<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> Součástí vzdělanosti je vždy také přístup
k informacím a možnost jejich rychlé výměny. Předpokládá se státem
garantovaný a bezplatný přístup k internetu všude jako samozřejmost, a
také jedna telefonní síť poskytovaná v neomezeném rozsahu všem občanům.
Bylo by vhodné, aby právě komunikační kanály drželi v rukou sami občané
prostřednictvím státu jako svého nástroje, financovali ji svými daněmi, a aby vzájemná
komunikace nebyla předmětem byznysu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> 4. Soběstačnost <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Je
nutno znovuvybudovat poničenou a zdecimovanou síť<b> </b>tuzemských výrobců a dodavatelů především těch komodit, které jsou
jednak základními strategickými položkami (potraviny, energie), a také těch,
které vždy tvořily výkladní skříň našeho hospodářství (stroje, sklo, obuv,
pivo, apod...) Nemusíme zrovna předstihnout Japonce v elektronice, Švýcary
v hodinkách, Francouze ve vinařství a USA v automobilismu, ale vybrané
strategické obory se nesmějí opustit a nechat rozplynout v globalizační
omáčce. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Česká republika rovněž nesmí být
surovinovou základnou, montovnou nebo výrobnou polotovarů, a už vůbec ne
skladištěm a smetištěm Evropy!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Přesuny tradičních českých výrobců na levné asijské prostředí
s následným poklesem kvality pouze za cenu větších zisků poškozují prestiž
České republiky (např. kauza Solo Sušice), budou proto podléhat rozhodnutí
celostátního referenda.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Náš stát ovšem není izolovaný ostrov a někam se orientovat musí. Máme-li
se orientovat na východ nebo na západ, je lepší zvolit západ. USA stály u zrodu
naší státnosti a masivně podpořily pád komunismu. Z Ruska k nám
bohužel nikdy nepřišlo nic pozitivního, a snad to lidé nezapomenou. I druhá
světová válka by byla skončila dříve, kdyby americká armáda nemusela
z ryze politických důvodů přenechat osvobození Prahy Rusku. Země, která si
neumí udělat pořádek sama u sebe, nemá právo vměšovat se do našich záležitostí.
USA jsou mnohdy pomlouvány, ale nekončí právě tam většina světové emigrace?
Proč asi? USA je náš klíčový spojenec a partner, a ne Rusko nebo Čína, i když
jsme regionálně i kulturně součástí stále se hledající EU, která ovšem vzhledem
k odlišnosti podmínek přes všechny utopické snahy nikdy nevytvoří žádné
Spojené státy Evropské.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>a) kvalita výrobků</u><b><o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Praxe
některých výrobců úmyslně do svého výrobku zabudovávat potenciální poruchu
kvůli zkrácení životnosti a umělé zamezování opravitelnosti, aby takto donutili
zákazníky kupovat nový výrobek (lidově takzvané „kurvítko“), bude pokládána za
závažný trestný čin.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Podpora opravitelnosti výrobků prostřednictvím drobných specializovaných
opraven namísto trendu výrobků „na jedno použití“ musí být novým trendem. Pseudoekologie
a recyklování za každou cenu jsou však špatné, rozhodující slovo bude mít
občan.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<ol start="5" style="margin-top: 0cm;" type="1">
<li class="MsoNormal" style="line-height: 150%; mso-list: l1 level1 lfo4; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify;"><b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Stát a legislativa:<o:p></o:p></span></b></li>
</ol>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>a) redukce legislativy</u><b><o:p></o:p></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Legislativa
České republiky je přebujelá, zbytečně podrobná, nepřehledná často i pro
odborníky, prakticky nepoužitelná pro normálního občana bez právnického
vzdělání. Její neustálé změny, novely a doplňování obsahují mnoho míst, která
jsou snadno zneužitelná, účelově vykladatelná, a mnohdy směřující proti logice,
lidskosti a spravedlnosti. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Navrhuje se redukce všech zákonných norem na minimum (10-20%) současného
rozsahu, zjednodušení výkladu, a řešení speciálních a atypických otázek cca třicetičlenným
legislativním sborem. Slovo této instituce by měla váhu zákona (její slovo bude
nadřazeno nad zákony vyjma nad ústavními), ale rozhodnutí tohoto sboru budou
moci být měněna a vetována v referendu. Rovněž tento sbor bude volen i
odvoláván referendem a složen ze zástupců jednotlivých oborů, odvětví a směrů
(např. ekonom, historik, politolog, technik, lékař, sociolog, archeolog, právník,
voják, diplomat, duchovní, přírodovědec, ekolog, řemeslník, umělec, zemědělec, apod...)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
K redukci a přepracování zákonů je třeba využít existujících a
vývojem vycizelovaných zkušeností těch států, které jsou nám kulturně a
politicky nejblíže a nevymýšlet již vymyšlené (USA, Německo, Rakousko,
Švýcarsko, severské státy, apod...)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
b) <u>Přehodnocení funkce státu</u><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Stát a jeho instituce nesmějí fungovat jako od reality odtržené
seskupení lidí a jejich zájmových skupin, které rozhodují systémem „o nás bez
nás“ s akcentem na vlastní zájmy a co nejdelší setrvání v nejvýhodnější
pozici. Stát by se měl oprošťovat od balastu a funkcí, bez jejichž existence se
občan rád a bez problémů obejde. Měl by se propracovat ke svému původnímu
poslání <b>„<i>být institucionálním vyjádřením společného úsilí svobodných občanů,
zaměřeným k realizaci jejich harmonického a spokojeného života
s výhledem na stejně kvalitní přítomnost i budoucnost těch, kteří z vážných
důvodů nemohou přispívat stejnou měrou ke společnému blahu“.</i></b><u> <o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Stát musí pomáhat lidem v nouzové situaci, aby podpořil jejich
úsilí tuto situaci vyřešit, a musí lidem hendikepovaným zajistit důstojný
život. Naopak umožnit profesionálním lenochům a lemplům parazitovat na úsilí
ostatních jen proto, aby od nich vládnoucí strana získala hlasy do příštích voleb, je
teroristický akt proti lidské důstojnosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> </span></i><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Současný
státní aparát je extrémně drahý, je černou dírou na peníze daňových poplatníků
a jeho finanční toky jsou nekontrolovatelné. Mandatorní výdaje přesáhly cca 60%
a stále rostou, což je podle odborníků na samém pokraji zhroucení celého systému.
Snahy minimalizovat funkce státu (termín pravicový stát je už významově
vyprázdněný) však mohou vést k tomu, že státu budou odejmuty funkce, které
by měl pro občany v duchu výše uvedené definice zajišťovat, samozřejmě
s minimálními a současně smysluplnými náklady, a pod přímou kontrolou
občanů. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Tzv. levicový stát naopak tíhne k potřebě kontrolovat maximum
záležitostí občanů, navíc je díky své přebujelosti a zkorumpovanosti zajišťuje
logicky mizerně a draze, a hraničí to až se zasahováním do svobody občana. To je
samozřejmě špatně. Měly by být přesně definovány oblasti, které si stát ponechá
ve své kompetenci (zdraví, vzdělání, doprava, komunikace, energie), a pro které
stanoví přehledná a logická pravidla. A znovu připomínám, že by tyto oblasti
byly v kompetenci celé společnosti, která si stát vytvořila jako nástroj
k jejich správě. Dnešní podoba nezodpovědného, korupčního, nepotistického,
neprůhledného, přebujelého, alibistického a marnotratného státu musí zaniknout.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
c) <u>Občan versus úřady</u><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Primárně je třeba úřady masivně redukovat, což souvisí s bodem 4a.
U zbývajících úřadů je záhodno obnovit jejich původní funkce, sloužící občanu a
usnadňující mu život. Úřední postupy se musí maximálně zjednodušit. Úřady také
musí fungovat v časech, které jsou pro normálního pracujícího občana
přijatelné, tedy třeba ve večerních hodinách, formou směnného provozu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Pokud se jedná o represivní činnost, zaměřenou na ochranu slušných
občanů proti těm, co je poškozují, tato musí zůstat v rukou státní
instituce. Např. exekutorské orgány musí být jen státní, nikoliv soukromé, aby
byly předmětem skutečné nápravy, ne byznysu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Úředník i politik musí mít stále na paměti, že jeho vztah k občanu
je vztah „zaměstnanec – zaměstnavatel“, že jeho pozice je službou, nikoliv výsadou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";"> 6. Život beze strachu <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>a) Bezpečí občana<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Stát jako instituce se nikdy nesmí vymknout kontrole širokého spektra
všech občanů, kteří si jej ustanovili k tomu, aby jim sloužil a pomáhal.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Stát musí být institucí, ve které občan v nouzi vždy nalezne
rychlou a účinnou pomoc. Jakožto nástroj občanů pro občany by stát měl být
poctivému občanu oporou, nikdy bičem. Má mu zajistit především prostředí
bezpečí, v němž se může kreativně rozvíjet a uplatnit své kvality. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
S tím souvisí otázka bezpečnosti občana. Policie má sloužit
občanům, ne institucím. Není přípustné vydělávat na šikaně občanů, jako jsou
např. odtahy aut za pár cm v zeleni, měření rychlosti tam, kde se dá
očekávat překročení a kde to není nutné, bazírování na znění zákona nebo
vyhlášky i v případě jejího rozporu se zdravým rozumem, apod. Pokuty
udělované policií musí být účelné a budou směrovány na oficiální charitativní
organizace, ze kterých si pokutovaný občan může vybírat dle své vůle. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Bude obnoven institut „ponocných“, tedy lokálních policejních
obchůzkářů, znajících detailně občany ve svém „revíru“, tito musí být se
„svými“ občany v úzkém přátelském kontaktu a budou jim k dispozici
v případě potřeby. Jejich funkce bude rovněž podléhat přímé volbě.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<u>b) Rodina a spolky<o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Funkční rodina založená na manželském svazku dvou rodičů s jedním,
dvěma až třemi dětmi je ideální základ zdravé společnosti. Stát nemůže nikomu
nic diktovat, ale měl by vhodnými daňovými nástroji zvýhodňovat výše zmíněný
ideální model. Praxe zakládání ohromných rodin s nulovou péčí o potomstvo,
pořízené pouze z důvodů čerpání dávek a příspěvků, tímto automaticky
zanikne. Podpora rodin, jejichž děti studují nebo se učí řemeslu, případně
zemědělské činnosti, musí být samozřejmostí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Rovněž spolky a sdružení, přivádějící občany k aktivnímu podílení
se na veřejných záležitostech, kultuře, sportu, poznávání, duchovnu, apod,
budou mít široké možnosti svého rozvoje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-left: 18.0pt; mso-list: l4 level1 lfo2; tab-stops: list 18.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<!--[if !supportLists]--><b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;">7.<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-weight: normal; line-height: normal;">
</span></span></b><!--[endif]--><b><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Duchovní a morální pozvednutí národa<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
My, občané České republiky, žádáme svá práva: návrat k tradičním
lidským a duchovním hodnotám tohoto státu a obnovu toho nejlepšího, co tato
civilizace přinesla. Odmítáme chaotickou, ponižující a bezcílnou honbu za
pomíjivými marnostmi, zvláště
vyvolávají-li tyto zášť, závist, nenávist, strach a život ve lži.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
To je nejobtížnější a dlouhodobý úkol, těsně spojený s předchozími
šesti, které k jeho uskutečnění připraví půdu. Skládá se z ohromného
množství dílčích cílů, které může uskutečňovat jen občan, vážící si své
svobody, občan žijící s pocitem, že se podílí na řízení své země tím
nejlepším způsobem, že jeho práce prospívá zemi a jeho spoluobčanům, a že pojem
„občan Českého státu“ je hodnota, na kterou může být ve světě hrdý. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
V tomto směru nelze docílit pokroku žádnou legislativou, žádnými
represemi, žádným tlakem, stejně jako květinu nelze donutit
k rozkvétání. A stejně jako květina
vydá to nejlepší po čase díky usilovné péči, tak potenciál českého národa vydá
díky předchozím šesti bodům po čase nepochybně to nejlepší. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
V důsledku dějinné frustrace, rozporu mezi představami a realitou a
díky neustálému promrhávání nadějí se kumulují negativní jevy jako uzavřenost
do sebe nebo do omezených zájmových skupin, lhostejnost a bezohlednost. Umělý
ekonomický tlak pěstuje nečestné jednání a činí z něj normu, sdělovací
prostředky se vyžívají v negativních zprávách, občan je už unaven častou
zvůlí úřadů a mnohdy mizernou lékařskou péčí, také je neustále strašen
všemožnými hrozbami.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
a<u>) Obchodní vztahy v duchu fair play: <o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Byznys by neměl být nadřazen
slušnému živobytí, podvodné praktiky, lhaní, honba za výdělkem za každou cenu a
nemravné obchodnické triky se musí stát automaticky předmětem opovržení. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Návody na veškerém zboží by měly být bez zkratek a s předepsanou
velikostí fontu - žádné miniaturní nečitelné texty s podvodnými dodatky
pod čarou. Návody dodávat jen česky – jsme přece v Čechách - tlustý balík
cizojazyčných návodů je zbytečný, mrhá se papírem, rozptyluje se pozornost.
Eventuálnímu cizojazyčnému zájemci lze návod vytisknout z počítače ad hoc.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Ceny – pokud se uvádějí „od“, pak je povinost současně uvádět „do“. Ceny
pouze „od“, kde ta nejnižší nabízí šmejd nebo zboží, co beztak není na skladě,
netolerovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Postavit mimo zákon „finty na spotřebitele“. Např. změny hmotnosti zboží
maskující slevu. Uplatnění „finty na spotřebitele“ trestat. Stanovit jednoduchá
a přehledná pravidla pro prodej zboží.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Automat, který nás osloví při volání na velké instituce typu telefonního
operátora nebo plynáren, musí primárně přede všemi únavnými volbami a reklamami
nabídnout hovor s živou osobou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Zrušit všechny absurdní poplatky, živící zástupy darmojedů: tzv.
autorské poplatky v cenách CD,
recyklační poplatky, apod.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Televizní reklamy nesmějí přerušovat umělecká díla. Reklama může být
před filmem nebo po filmu, nikdy uprostřed něj. Např. reklama na jogurt s vytlemeným
šaškem uprostřed dramatu z Osvětimi je těžké faux-pas a znevažuje výpověď
díla. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Shrnuto: reklama nikdy nesmí člověka obtěžovat.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
b<u>) Duchovní pozvednutí a duchovní svoboda <o:p></o:p></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Euroatlantická společnost je založena na bázi křesťansko-židovské
tradice. V současné době můžeme pozorovat trend odklonu od víry, nárůst
ateismu, hledání alternativních směrů, zvýšenou aktivitu činnosti sekt, apod. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Na vině je bohužel zkostnatělá a netolerantní pozice hlavní křesťanské
církve, která díky své rigidnosti ztrácí autoritu, přichází o přívržence, a tím
i o svou sílu. Moderního člověka mnohdy neumí oslovit, zaujmout, dostat na svou
stranu, neumí v řadě případů reagovat na živé moderní společenské změny, a
tím se stává nedůvěryhodnou a ke škodě všech odmítanou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Mnoho ateistů sice odmítá představu Boha, ale logicky odmítá jen
přežilou středověkou představu, pro moderní společnost většinou nepřijatelnou.
Duchovní nabídka by měla být živá, tolerantní, neměla by člověka svazovat
zákazy a příkazy, omezovat jej a vyvolávat strach. Nová společnost odpovědných
občanů by měla být svobodomyslná, sice názorově pestrá, ale současně
vycházející z tradic naší civilizace. Opustit dva tisíce let budovanou
základnu určitě není dobré, naopak je záhodno pokračovat v jejím láskyplném
rozvoji. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">
Není pochyb, že ve svobodnějším pojetí křesťanské víry je její síla,
nikoliv ve lpění na přežilých a dogmatických pozicích, které mnoho lidí odradí
a vrhne do náruče materiálního pojetí světa. Tváří v tvář některým nesmiřitelným
a militantním doktrínám radikálů a fanatiků je to nebezpečné oslabování vnitřní
síly a soudržnosti křesťansko-židovské kultury. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<i><span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Tento
dokument je ve stavu rozpracovanosti<o:p></o:p></span></i></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "Verdana","sans-serif";">Proč by nemohlo vzniknout nové silné
politické seskupení, které by konečně prosadilo nezbytné potřeby našich občanů?<o:p></o:p></span></div>
</div>
</div>
Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-15444007832734169272012-06-20T14:02:00.001-07:002012-06-20T14:50:07.419-07:00<br />
<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Dopis ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (červen 2012)<br /><br /><br /> Vážený pane ministře,<br /><br /> reaguji na článek v tisku (<a href="http://www.novinky.cz/domaci/270714-lide-chodi-k-lekari-moc-casto-oduvodnuje-heger-plan-na-zvysovani-poplatku.html">http://www.novinky.cz/domaci/270714-lide-chodi-k-lekari-moc-casto-oduvodnuje-heger-plan-na-zvysovani-poplatku.html</a>), kde vyjadřujete názor, že „lidé příliš často chodí k lékaři“. Jsem nucen s Vámi polemizovat, neboť toto tvrzení je nejen myslím vzdáleno od pravdy, ale zároveň v sobě skrývá nebezpečnou podporu zhoubného trendu naší společnosti. Otevřeně naopak říkám, že „lidé nebezpečně zanedbávají lékařskou péči“, a na vině je státem nastavená legislativa.<br /><br /> Bohužel se mi potvrzuje skutečnost, že ti, kteří o našich životech bez našeho souhlasu neomezeně rozhodují (tedy vláda a zastupitelské instituce), nemají ze svých pozic pravdivý přehled o realitě běžných občanů. Ta je následovná:<br /><br /> Většina zaměstnanců, zvláště těch v soukromém sektoru, a každý OSVČ, obvykle své nemoci a zdravotní problémy přecházejí, neboť si to nemohou v aktuálně nastaveném systému dovolit. Nemocenská je směšně nízká, pracovní tlak je ohromný, a lidé se léčí pochybnými přípravky za pochodu a na pracovišti. Obávají se ztráty zaměstnání a nižšího příjmu, zvláště ve stínu neustáleho strašení o zhroucení důchodového systému, zdražování všeho, plateb u lékaře, apod.<br /><br /> Tím jednak nedobrovolně ničí své zdraví a zakládají si na budoucí závažné zdravotní problémy (které pak možná jednou draze zaplatí zdravotní pojišťovna), a za druhé tím v případě nakažlivých chorob šíří nákazu do svého okolí.<br /><br /> Správně by měli neprodleně navštívit lékaře, nechat se ošetřit a nemoc vyléčit až do úplného uzdravení. Zneužívání lze jistě zamezit. Z výše nastíněných důvodů to však většina normálních lidí nedělá a zdravotní stav celé populace se tím radikálně zhoršuje. Problém je tedy je přesně opačný: Je nutno motivovat lidi k tomu, aby navštěvovali lékaře častěji, pokud možná i preventivně, a doléčili veškeré nemoci až do uzdravení, bez stresu a strachu. K zamyšlení je i zřízení preventivního programu, který by motivoval k účasti pomocí bonusů na pojistném. Zdravotní pojišťovny by pak ušetřily ohromné sumy za náročné a akutní lékařské úkony. <br /><br /> Prosím, zda byste zvážil, zda na mých slovech není něco pravdy.<br /><br /><br /><br /><br /> V Praze dne 20. června 2012 Zdraví<br /><br /> </span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><span style="background-color: white;">Ing. Luděk Wellner</span></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">
</span><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><span style="background-color: white;">stavební inženýr a spisovatel – Praha</span></span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">
</span>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-65290258342780104652012-06-16T11:08:00.001-07:002013-08-12T08:54:30.904-07:00Dopis náměstku ministra financí (červen 2012)<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">DOPIS PANU NÁMĚSTKOVI MINISTRA FINANCÍ - červen 2012</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Vážený pan Mgr. Zdeněk Zajíček</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> náměstek ministra financí</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Vážený pane náměstku,</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> reaguji na článek v tisku, který informuje o Vaší iniciativě za milionové odměny šéfům státních a polostátních firem. Je mi záhadou, zda si v současné vypjaté době, kdy většina občanů je nucena k masivnímu šetření, pouze neuvědomujete absurditu svého návrhu, nebo zda záměrně toužíte vyprovokovat násilné občanské nepokoje. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Běžnému občanu, který mnohdy nemá z čeho si uspořit na základní nezbytnosti jako je bydlení, zdraví a zabezpečení ve stáří, tímto totiž dáváte arogantní facku. Mnohamilionové platy jsou v zemi s průměrným platem něco málo přes 20 000,- hrubého nemravné, o tom není žádných pochyb. Tím spíše, že mnohé zmíněné státní firmy šly a jdou pod těmito manažery od desíti k pěti (viz např. ČSA - pan Tvrdík, atd, atd…). </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Rád bych, abyste si uvědomil, že soukromý majitel sice může dát svým manažerům třeba miliardu měsíčně, má-li na to, ale platy vedení oněch firem jdou z kapes nás občanů.Už jen proto je absurdní tyto udaje tajit. Občan jako zaměstnavatel a plátce těchto manažerů má už jen z logiky věci právo vědět, kolik jim ze svých daní platí. Je-li s tím v rozporu nějaký zákon, žádám jeho okamžité zrušení, neboť je to paskvil. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Srovnávat s poměry v zahraničí je lživé a zavádějící, stejně jako zmínka o přetahování našich manažerů konkurencí. Je rovněž otázkou, kdo by ve fungujících ekonomikách stál o tu naši rozhazovačnou partu Dolce Vita. A pokud tito lidé budou někam „přetaženi“, uvolní se alespoň místo novým schopným odborníkům, kteří nemají v současném klientelistickém prostředí šanci. Mnohé z uvedených firem jsou totiž nejspíše řízeny způsobem, který by zasloužil přísné vyšetření a potrestání viníků.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Rovněž „zlaté padáky“ jsou vrcholně nemravné. Ti lidé mají „našetřeno“ (nechci použít žalovatelný výraz) tolik, co se běžnému občanu ani nesnilo. Pokud své megapříjmy mají zajištěny smlouvami, které bezpochyby vznikly za podezřelých okolností, žádám okamžitě jejich zrušení a vyšetření orgány činnými v trestním řízení. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Stejně jako třeba statek, který po neúrodě a nemocích zvířectva zápasí o přežití a šetří kde se dá, nezaplatí svému vrchnímu hospodáři zlatý oblek pošitý diamanty, protože na to prostě nemá a bylo by to sprosté vůči ostatním, stejně tento stát v období krize nemá na mnohamilionové platy svým úředníkům. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Pokud si to neuvědomujete a problémy občanů jsou vám lhostejné, dejte k dispozici svou funkci.</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V Praze dne 13.června 2012</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zdraví</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ing. Luděk Wellner</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">stavební inženýr a spisovatel</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Praha</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><u>Na vědomost: </u></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">RNDr. Petr Nečas – předseda vlády České republiky</span>
<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Karel Schwarzenberg – 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ing. Miroslav Kalousek – ministr financí</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Média - Lidové noviny</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Média - MF Dnes</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Média - Aktuálně</span><br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><span style="line-height: 18px;"><br /></span></span></div>
<br />
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #333333; display: inline; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 18px; text-align: left;"><u>Reakce na článek:</u></span><br />
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #333333; display: inline; font-family: 'lucida grande', tahoma, verdana, arial, sans-serif; line-height: 18px; text-align: left;"><a href="http://www.novinky.cz/domaci/270308-dejte-miliony-sefum-statnich-firem-navrhuji-vlade-poradci.html">http://www.novinky.cz/domaci/270308-dejte-miliony-sefum-statnich-firem-navrhuji-vlade-poradci.html</a></span>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-87936571552373345762012-05-12T06:35:00.000-07:002012-08-20T08:31:17.317-07:00NEW YORK 2012 - TÝDEN VE MĚSTĚ DIVŮ<h2>
</h2>
<h2>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></h2>
<h2>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></h2>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Pátek 13. dubna 2012</u></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; line-height: 150%; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaVysdZINnaH-N7UBovUuD648JxFC8WXPk7Awr-Jyphh9seHuu5iophj3KOc6mtSoJPTQQ_EcOEUEIMao7RnYxKdGwQkylK5nVp5PqNVGBjGHrhrrjxxaJI-_uaQLED7ZhZm0PDr41u6J3/s1600/IMG_0087.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaVysdZINnaH-N7UBovUuD648JxFC8WXPk7Awr-Jyphh9seHuu5iophj3KOc6mtSoJPTQQ_EcOEUEIMao7RnYxKdGwQkylK5nVp5PqNVGBjGHrhrrjxxaJI-_uaQLED7ZhZm0PDr41u6J3/s320/IMG_0087.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Boeing 747 se brzy stočí na jihozápad směr New York</td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Ve 12.15 vzlétáme z Prahy směr Londýn. British Airways nás po dvou a čtvrt hodinách vyvrhne na Heathrow a máme dostatečných 2,5 hodiny pro přesun na další terminál. V 16.00 už pokračujeme Boeingem 747 nad Atlantikem. Díky směru letu slunce nezapadá. Dole v průhledu mračen občas probleskuje zamrzlý oceán, pak už pevnina a záliv Sv. Vavřince. Letadlo ještě pokračuje ve výšce 10 km směrem k jihozápadu, ale pak už klesá podél pobřeží, zpomaluje a slunci už nestačí. V 18.30 ohromný letoun po necelých 8 hodinách hladce dosedá na letiště JFK. Neuvěřitelné, jsme v Americe, a je ještě večer. Posouváme si čas celkem o 6 hodin zpět.</span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Odbavení není snadné, ale to se dalo čekat. Fronta, otisky prstů, vyplňování formulářů, opasek a hodinky dolů, průchod rámem. Nekompromisní důslednost, ale ne buzerace. Jako ostatně všude, kde jsme narazili na bezpečnostní zájmy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Začíná se rychle stmívat. Před letištěm snadno nalézáme stanici vlaku Air Train a podle scénáře s ním jedeme na stanici Jamaica Station. Vše jde překvapivě hladce. U výstupu se na nás vrhá všudypřítomná služba a za chvíli máme zaplacen jak Air Train a jednorázové jízdenky do centra New Yorku, tak i zakoupen nezbytný týdenní Metro Card za 29 USD. Ten ovšem musíme načít až zítra. Cesta z letiště na Manhattan tedy vyjde 7,5 USD na osobu, taxík by stál asi 60 USD a možná by jel podobně dlouho. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Proslulá „subway“ je přesně takova, jak ji známe z akčních filmů. Občas režná a technická, jinde zdobná s mozaikami, nese si svou pečeť stáří více než stovky let. Zprvu je trochu složitější se orientovat, ptáme se. Je už relativně pozdě, v metru je pár lidí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1mNcqyWmgnf8fBV9VRVvN65zEvtxLoVtacE_YMuDHtj36Qv-hp42FWTaeiNjTQr2mguE9I21QYnFlWXxaPWsgIrnO23re51EofxZfzrY8NSyYDkHgdWzqhYOa4I0sPOCMMSF4HxpmhA3A/s1600/IMG_0100.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1mNcqyWmgnf8fBV9VRVvN65zEvtxLoVtacE_YMuDHtj36Qv-hp42FWTaeiNjTQr2mguE9I21QYnFlWXxaPWsgIrnO23re51EofxZfzrY8NSyYDkHgdWzqhYOa4I0sPOCMMSF4HxpmhA3A/s400/IMG_0100.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 13px; text-align: center;">Čekáme na příjezd Air Train směr Jamaica Station</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Cesta z letiště trvá necelou hodinu. Na stanici 51 Street přesedáme z trasy E na trasu 6 (tras je tolik, že ani nestačí písmena abecedy). Konečně vystupujeme na 86 St a snažíme se dle mapy orientovat </span><br />
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">v té pravidelné síti Streets and Avenues. Ještě kousek pěšky, a už jsme u cíle. Kamarádka Sylva už nás vyhlíží u vchodu, je půl jedenácté pryč místního času (reálně však už vlastně půl páté ráno, a to je záludné!!!)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><span style="font-weight: normal;">Napětí z cesty rychle u skleničky vína opadá, příjemně se povídá, takže se snadno zapomene na časový posun. Ale ráno jsme připraveni vrhnout se do centra hlavního města světa po hlavě. </span></span></div>
<span style="font-family: Verdana;"><span style="font-size: 15px; font-weight: normal; line-height: 22px;"><br /></span></span>
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Sobota 14. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5sEGqf3wd6oiu9xATgp7mo68LF1abEwHWRDtJAYVFtYKBEartNP0F13KgJKBN4LTVG6cP6F8_LOrUhpwN9ck6QjlCEuR5XxRaBR6b8dg7tjetKz70Aua4V8t3IvLebOBmEV3vEaqJpueV/s1600/IMG_0114.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5sEGqf3wd6oiu9xATgp7mo68LF1abEwHWRDtJAYVFtYKBEartNP0F13KgJKBN4LTVG6cP6F8_LOrUhpwN9ck6QjlCEuR5XxRaBR6b8dg7tjetKz70Aua4V8t3IvLebOBmEV3vEaqJpueV/s400/IMG_0114.JPG" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Times Square - křižovatka Broadway a 7th Avenue</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">První den v New Yorku, ve městě, které poznamenalo svou atmosférou tvorbu mnoha umělců, od Johna Lennona po Petera Gabriela. Kam nejdříve? Vybaveni nezbytnou mapou metra se zanedlouho ocitáme na proslulém Times Square a jdeme si vyzvednout z Prahy předplacený New York Pass, který se ukázal být naprostou nutností. Sedmidenní permanentka na téměř cokoliv za 190 USD se už zhruba druhý den zaplatila. Prvním využitím je sleva na snídani v restauraci Planet Hollywood. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Na Times Square se protíná ortogonální síť ulic s napříč ubíhající Broadwayí, někdejší indiánskou stezkou. Nebetyčné stavby nutí zaklánět hlavu a stále se zastavovat na nejnemožnějších místech. Fascinující je čistý vzduch, žádný smog, zřejmě i díky poloze Manhattanu mezi dvěma rameny řeky Hudsonu. Americké vlajky všech velikostí vlají všude a dokreslují skutečnost, jak si místní své město považují. Také se stále všude zametá a uklízí. A stačí se na chvíli zastavit s mapou, a už se někdo zeptá: „Do you need some help?“</span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Fascinováni prvními dojmy se </span><span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">přesouváme pěšky směrem k blízkému Rockefellerovu centru. U fontány stojí živá Socha Svobody a fotí se s turisty, ale my raději vcházíme do mrakodrapu s observatoří Top of the Rock a za chvíli už leží Manhattan hluboko pod námi. Slavný Empire State Building i secesní Chrysler Building jsou bezmála na dosah. Z ranního oparu se noří i jižní Manhattan a záliv se skutečnou Statue of Liberty. Mezi mrakodrapy směrem na sever probleskuje zelený obdélník Central Parku s jeho jezery a loukami. Západně za Hudson River se táhne do nedohledna New Jersey, západně za East River Queens a Brooklyn. Alespoň tyto části města vidíme takto z výšky.</span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAr0bHow5lGdy5Xs5pTO6oYOj-uUXXI3QaKpygGldjs8QZyZno7b8hxfZd1cE8FXQryEkUpLkao5lrYsmY8WEqaRz5mVVkbaoiwFOmifvWHKVhpSc6AoneyFPIbDoJhJJ2QfjaXEd5MMhN/s1600/IMG_0134.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAr0bHow5lGdy5Xs5pTO6oYOj-uUXXI3QaKpygGldjs8QZyZno7b8hxfZd1cE8FXQryEkUpLkao5lrYsmY8WEqaRz5mVVkbaoiwFOmifvWHKVhpSc6AoneyFPIbDoJhJJ2QfjaXEd5MMhN/s400/IMG_0134.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled z Top of The Rock v Rockefellerově centru na sever a Central Park</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Je fascinující, že ty nejnižší budovy u paty okolních gigantů by byly samy o sobě jinde výškovými budovami. A neuvěřitelná je zdobnost a architektonická nápaditost budov, od geometricky přísných prosklených stěn spadajících do propasti ulic až po historizující fasády s bohatou ornamentální výzdobou. U paty Rockefellerova mrakodrapu vidíme v hloubi novogotickou katedrálu, samu o sobě ohromnou. Mnoho mýtů a fám padá – v Big Apple, jak místní New York nazývají, se střídají snad všechny architektonické styly a slohy světa. Pouze ty nejstarší ve své neohistorizující podobě, ale s obdivuhodnou precizností, dokonalostí a odvážným rozmachem. Vše je obrovské a udivující. A také citlivě komponované. Kde to urbanistická koncepce dovolí, tam je alespoň malý parčík s lavičkami nebo fontánou. Žádná odlištěná, hlučná a uspěchaná džungle betonu a skla, ale prostor, zeleň a čistý vzduch!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBsyPP38JA-7Ohmo5OFw7X5mUZkD2wRJDGMlZneEpiMcE1wkhsYHOlMl0ykM4YJWGVpHGzDwKMeXg6pO3hbIacXhxCa-yVzmwMctwy4IpL3UhSHCCF2nXd4K-oGyKPC6QLL-ENv7oVzm0I/s1600/IMG_0152.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBsyPP38JA-7Ohmo5OFw7X5mUZkD2wRJDGMlZneEpiMcE1wkhsYHOlMl0ykM4YJWGVpHGzDwKMeXg6pO3hbIacXhxCa-yVzmwMctwy4IpL3UhSHCCF2nXd4K-oGyKPC6QLL-ENv7oVzm0I/s400/IMG_0152.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled z Top of The Rock na jih Manhattanu a Empire State Building</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">V sevření věží Rockefellerova centra pak nacházíme náměstí s kluzištěm, záplavou květin, zlatou sochou Prométhea a všemi vlajkami světa. Uprostřed na mosazné desce je pamětní nápis Johna Rockefellera juniora. Stojí za přečtení. Slova, jako že „<i>každý majetek zavazuje ke službě, že vláda je služebníkem lidu a ne jeho pánem, že charakter člověka je nejvyšší hodnotou, nebo že jen láska může překonat nenávist</i>“, tu možná berou více vážně než jinde na světě, od kravaťáka z Wall Street až po rapujícího černocha, vyvolávajícího zábavné slogany před Mc Donaldem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Katedrála svatého Patricka je opravdu ohromná, když se do ní vejde, nezůstává rozhodně pozadu za nejslavnějšími kolegyněmi z evropských měst. Pokračujeme k New York Public Library, největší veřejné knihovně na světě, procházíme blízký Bryant Park, a pak postupně přicházíme k přístavišti na Hudson River.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtsccSpdv3xa8KiqB15itMa3I1qik846nPxcoydCz3OzBt6Vsl75iSCzcWFj_0LPYbdqEUfKwUhru1PV4tvYF3pKGnKV3SaediB93wgbTgEqocpr-ITtRstzvapOv0vHqHAAOFG1arTdwo/s1600/IMG_0227.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtsccSpdv3xa8KiqB15itMa3I1qik846nPxcoydCz3OzBt6Vsl75iSCzcWFj_0LPYbdqEUfKwUhru1PV4tvYF3pKGnKV3SaediB93wgbTgEqocpr-ITtRstzvapOv0vHqHAAOFG1arTdwo/s320/IMG_0227.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Statue of Liberty bohužel v rekonstrukci a zavřená</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Jsou za pět minut tři hodiny a akorát ve tři odjíždí loď na tříhodinovou okružní plavbu okolo Manhattanu! Za chvíli jsme tedy na palubě a plujeme směrem k jihu. Po levé straně se odkrývá výhled na mohutné mrakodrapy jižního Manhattanu, napravo rozlehlá zástavba New Jersey, a vpředu se vynořuje ostrůvek Liberty Island s nejznámějším symbolem nejen New Yorku, ale celé Ameriky. Socha Svobody je však kvůli opravám zavřená, a tak ji pouze těsně míjíme a obracíme se k ústí East River pod Brooklynský most. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Loď míjí majestátní jižní Manhattan, nová budova World Trade Center Freedom Tower již šplhá ke svým 540 metrům a v její horní části probíhají stavební práce. V proměnlivém panoramatu postupně defilují výhledy na Lower East Side, East Village, Upper East Side, posléze se objevuje nižší cihelná zástavba Harlemu, Stadion Yankees , a loď se noří do Harlem River mezi Bronxem a Manhattanem. Úzkou skalnatou úžinou se pak vracíme na širokou západní Hudson River a plujeme k jihu, zpět k přístavu. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJnF6jBoEuTPrhXBkTTXWePQd-3_shzH4KkatLH3ssbvW6BHywtQULISfk79-NR_wafSCjod3Bhat_C-PrxIiNVPkfZ1HNN4R2qktauLRnzuFvpY4qpkvaIfDt_29NtI6Zk4xPAaFsGKjd/s1600/IMG_0233.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJnF6jBoEuTPrhXBkTTXWePQd-3_shzH4KkatLH3ssbvW6BHywtQULISfk79-NR_wafSCjod3Bhat_C-PrxIiNVPkfZ1HNN4R2qktauLRnzuFvpY4qpkvaIfDt_29NtI6Zk4xPAaFsGKjd/s400/IMG_0233.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled od Sochy Svobody na jižní cíp Manhattanu</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Letadlová loď Intrepid s muzeem letecké, námořní a vesmírné historie má bohužel brzkou zavírací hodinu a tak ji obdivujeme jen zvenčí. Déle otevřeno má muzeum Madame Tussaud, kde si můžeme potřást rukou s George Bushem, Woody Allenem nebo přednést projev v Bílém domě. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Vracíme se metrem domů zmoženi dojmy, mnohde jsou vidět muzikanti, od keltského harfeníka přes rockového kytaristu po černou soulovou zpěvačku. A nejsou to žádní žabaři, lecjakou tuzemskou soutěž by mohli vzít útokem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Večerní povídání u vína se Sylvou přináší mimo jiné pár dobrých tipů do dalšího programu. Skvělé vařené kukuřičky s máslem a kohoutková voda vyčištěná vloženými kameny jsou také novinkou. <o:p></o:p></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXA5SHN_q7NNToSeBnEim7EGzc9-SdVJ_BSiq_pnH_hzbvZxPuPvZDZ23HPxrEB36W2ZnX6XpgGrTXwWJaswtSfmqLGMJ5isaaZYZ2q04y_2_-c3IaeLHrukmJpe6WnDMWqEjwmT-OqL22/s1600/IMG_0239.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXA5SHN_q7NNToSeBnEim7EGzc9-SdVJ_BSiq_pnH_hzbvZxPuPvZDZ23HPxrEB36W2ZnX6XpgGrTXwWJaswtSfmqLGMJ5isaaZYZ2q04y_2_-c3IaeLHrukmJpe6WnDMWqEjwmT-OqL22/s400/IMG_0239.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Brooklyn Bridge mezi Manhattanem a Brooklynem z řeky East River </td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKLMq7gzwGlRTUepopMpj3TYZZvGg6xuvQ6UQVZ-k-j95zHlS0pCqYhn2z4LYH0T2nUXQRpQELhyh2vzxkKANf8KgYz640z6dYKWzaftxNAe7RzibgGhynGKepSYFN7ZJvI5ewwGMHNgUg/s1600/IMG_0282.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKLMq7gzwGlRTUepopMpj3TYZZvGg6xuvQ6UQVZ-k-j95zHlS0pCqYhn2z4LYH0T2nUXQRpQELhyh2vzxkKANf8KgYz640z6dYKWzaftxNAe7RzibgGhynGKepSYFN7ZJvI5ewwGMHNgUg/s320/IMG_0282.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">How do you do, Mr. President Bush?</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Neděle 15. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPTkUICGfs75zwN70tSEcvvklo1AymY1l9jgUPLJcQHAdErHmDHH34iD4jVfjJa-q548FtbIZT0iGVE8kwbgoISMqHK2HCMNaxWvjq9sQG1myeoGGBSUY-6QMQjqLWmKOTxQbK8H74X2fu/s1600/IMG_0295.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPTkUICGfs75zwN70tSEcvvklo1AymY1l9jgUPLJcQHAdErHmDHH34iD4jVfjJa-q548FtbIZT0iGVE8kwbgoISMqHK2HCMNaxWvjq9sQG1myeoGGBSUY-6QMQjqLWmKOTxQbK8H74X2fu/s400/IMG_0295.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jezero Jacqueliny Onassis v Central Parku</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Nedělní ráno je jedinou možností navštívit originální bohoslužby s gospelovým zpěvem v Harlemu. Vydáváme se pěšky okrajem Central Parku na sever, překvapivé je množství běžců se sluchátky, různé skupinky sportovců trénujících cokoliv od basebalu po překážkový běh; další fáma o nesportovních Američanech padá. Na druhé straně jezera Jacqueline Onassis se vzpíná honosná drúza historizujících mrakodrapů starší generace v Upper West Side; tudy nejspíše běhával Dustin Hoffmann v Maratónci. Park je plný květin v plném rozpuku a pobíhajících veverek. Po půl hodince jsme na okraji Harlemu, jehož cihelná zástavba s mnoha požárními žebříky a obchůdky v přízemí nese svůj typický ráz. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Jdeme rovnou k doporučenému baptistickému kostelu, ale vine se tu již mocná fronta a gestikulující černoch stále opakuje, že se tam prostě nevejdeme. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Hledáme tedy se skupinou nějakých Holanďanů další místo, půlhodina neúspěšného hledání už předznamenává neúspěch, až jsme sami a vracíme se zpět na okraj Central Parku. Zde na křižovatce Lenox Ave a St. Nicholas Ave těsně u metra je také kostel, 2nd Canaan Baptist Church, tak nakukujeme, a už nás zvou černošky v bílém dovnitř, není vůbec plno, jsme jen trochu nesví z toho, že jsme tu snad jediní běloši, ale všichni se tváří přátelsky a tak usedáme a bohoslužby začínají.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtiFyTtYTiMUBSSk6IDMjm8J7tbJ0sPDHpGLptlooTKDw6rAnbHDNRSfgTwH1sF9YusuGYTKdFxRqQ1CV7xMFqmG8c_05GAvu3C0_ijmsePJqvtUvvrKjeKjhBkJyQoMH9-4n_1vCh4pLl/s1600/IMG_0303.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtiFyTtYTiMUBSSk6IDMjm8J7tbJ0sPDHpGLptlooTKDw6rAnbHDNRSfgTwH1sF9YusuGYTKdFxRqQ1CV7xMFqmG8c_05GAvu3C0_ijmsePJqvtUvvrKjeKjhBkJyQoMH9-4n_1vCh4pLl/s320/IMG_0303.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 13px; text-align: center;">V baptistickém kostele v Harlemu nás uvítali s dojemnou srdečností</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Do masivní jízdy rockových varhan s doprovodem bicích vpadává sbor a porůznu sóloví zpěváci; neznáme postup liturgie, ale je strhující. Vášnivé výkřiky v duchu „I love Jesus“, tleskání do rytmu ve stoje, vše odvázané a volné, někdo šejkuje, někdo si naopak mobiluje. Ale všichni jsou v pohodě a atmosféra je jak jinak než „boží“. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Na závěr nás okolo sedící černošky objímají, chceme také dát pár doláčů do misky, ale máme jen stovku. Nevadí, dostáváme zpět tlustý balík jednodolarovek, že se ani nevejde do peněženky. Prostě paráda, atmosféra jak z amerických filmů konce 60. let!<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJMTBrMAE5nTfFUCmpLhyO7NPSE7zCMwrsawCFijDsFqbsqaVkbeLILDYP3MRVydDUAJ04gOGs1nIYvjI5VfUwTJaBSi52PCh0AUry_8mE9ObJ8JE6vQSKi-k7wsgfyxt7NCJFKE6OrRbK/s1600/IMG_0327.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJMTBrMAE5nTfFUCmpLhyO7NPSE7zCMwrsawCFijDsFqbsqaVkbeLILDYP3MRVydDUAJ04gOGs1nIYvjI5VfUwTJaBSi52PCh0AUry_8mE9ObJ8JE6vQSKi-k7wsgfyxt7NCJFKE6OrRbK/s400/IMG_0327.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Katedrála St.John the Divine je opravdu stavitelské veledílo</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Hlouběji do Harlemu se už nevydáváme, ale jdeme směrem k Morningside Heights, jak nám Sylva doporučila. Katedrála St.John the Divine je ohromná, stále ještě rozestavěná. Vše je zahaleno v zeleni parků. Až sem na sever Manhattanu se táhne všudypřítomná Broadway, a u ní leží další zajímavé místo, Columbijská univerzita. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Areál, v němž musí být radost studovat cokoliv. Náměstí, fontány, parky, studovny i ubytovací budovy, studentské kostely, apod. Studovali zde mimo jiné Barack Obama, Theodore Roosevelt nebo Madeleine Albright. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEIRkqhfri7f4XKScd_LWTnfdfMKhqkbBHPwTZyXJzIOJuR1JEsskrKKYlsIpKTb5UdtVgaYvg1Xj-nR3Gqp-WnVjiU2at21-geeoGm7Sw2LH_bpJznVgrQqHY4OR-M85iRxsuxJeXlnpL/s1600/IMG_0356.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEIRkqhfri7f4XKScd_LWTnfdfMKhqkbBHPwTZyXJzIOJuR1JEsskrKKYlsIpKTb5UdtVgaYvg1Xj-nR3Gqp-WnVjiU2at21-geeoGm7Sw2LH_bpJznVgrQqHY4OR-M85iRxsuxJeXlnpL/s400/IMG_0356.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Originální indiánská slavnost s tanci na půdě Columbijské univerzity</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Během procházky areálem shlédneme taneční vystoupení Indiánů v původních krojích. Okolo další obří rozestavěné katedrály Riverside Church a Grantova památníku se vracíme k Central Parku a procházíme jím zpět na jih, tentokrát po západním okraji. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Bývalé místo lomů a slumů je nyní malebným místem odpočinku tisíců Newyorčanů, nikde žádná psí hovna, celé rodiny relaxují na trávnících, studenti datlují do netebooků, jiní sportují a děti se prohánějí kolem všelijakých atrakcí. Postupně se dostáváme až k místu u neblaze proslulé Dakota House, kde byl zavražděn John Lennon. V místě zvaném Strawberry Fields je na jeho památku zabudována mozaika s nápisem Imagine, hojně navštěvovaná, a opodál parta muzikantů hraje písničky Beatles. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Zbytek dne věnujeme střední části Central Parku s jezírky, skálami, bludišti, můstky, letohrádky a zahradami. Někdy prý zde bývá vidět i mýval.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjn_Sbp3gx6PkR92Z33dnJfxXfrNgWyJfSAymdHYy5wOlWQX9xfqp_rK8Edlg0cmy75J1UZuaIPzb9G2gz6OBDI5Z6aDVSJNaIUfNo3cHsUpwjsesoZ1G1qXuqzy7kcgX7BzEv3yDsrwZsD/s1600/IMG_0416.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjn_Sbp3gx6PkR92Z33dnJfxXfrNgWyJfSAymdHYy5wOlWQX9xfqp_rK8Edlg0cmy75J1UZuaIPzb9G2gz6OBDI5Z6aDVSJNaIUfNo3cHsUpwjsesoZ1G1qXuqzy7kcgX7BzEv3yDsrwZsD/s400/IMG_0416.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Central Park je místem relaxace, sportu a zábavy pro tisíce Newyorčanů</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Stmívá se, ale ještě chceme zařadit jednu atrakci. Očekávaný podvečerní prosluněný výhled z Empire State Buildingu se však po dlouhém čekání na výtahy a bezpečnostní rámy změní v úchvatnou noční scenérii. Stoupáme rychlovýtahem do 80. patra a zde přesedáme na výtah lokální, který staví už po patrech. V osmdesátém šestém je observatoř po obvodu celé věže, plná návštěvníků. Obcházíme ji celou dokola a mezitím pěvecký sbor spustí vícehlasou americkou hymnu, a nezůstává jen u ní. Opět vše zahalí ta podivuhodná vlastenecká atmosféra.</span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihsodJoB3_HSRMmj97tS-ckv_zOBJY3-Rj4_wlE30mMpJmA0lUpvTlfGF183kB9DmD24pzVJMy5aWpnfGSVY2xxHKGu8AJqCQ_MFt4a-XzFEH7FVTWtuRNRB3E_6ULw07Of-Db9PusOaWf/s1600/IMG_0468.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihsodJoB3_HSRMmj97tS-ckv_zOBJY3-Rj4_wlE30mMpJmA0lUpvTlfGF183kB9DmD24pzVJMy5aWpnfGSVY2xxHKGu8AJqCQ_MFt4a-XzFEH7FVTWtuRNRB3E_6ULw07Of-Db9PusOaWf/s320/IMG_0468.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výstup z metra na stanici Brooklyn Bridge<br />
<br /></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Město svítí jako zářivé moře od obzoru k obzoru, s temnými mapami obou řek a mořského zálivu. Vracíme se sice dost pozdě, ale zážitků bylo opět víc než dost. <o:p></o:p></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; line-height: 150%; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKr_GABUTrZP56sm9EGNG5Xhf1XAuMfms0s9qCgeTOeoVX4-BRMwrr0L5RzDu3Pj4mtE5wkgT2x3cld1hBTuaP2RkLCZk4pz3koJeTi-mDtzM8c8QP-M-yc4IiV8NPabRl-zcB1kDH_hWh/s1600/IMG_0432.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKr_GABUTrZP56sm9EGNG5Xhf1XAuMfms0s9qCgeTOeoVX4-BRMwrr0L5RzDu3Pj4mtE5wkgT2x3cld1hBTuaP2RkLCZk4pz3koJeTi-mDtzM8c8QP-M-yc4IiV8NPabRl-zcB1kDH_hWh/s320/IMG_0432.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled z Empire State Building na Hudson River a New Jersey</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana;"><span style="font-size: 15px; line-height: 22px;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Pondělí 16. dubna 2012</u></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKNJH8ewelgLY9ZDNa2ilcZMcs_LSa5imDFAMFuTcmWLxk0L-BmjFdMlsanvP5hlVphTR-ZOKo8Km2seU10CbEqtptbbmt4OCNt61X59AnTgjoHolvVd_UNakG9IWbhql4S0PBYkqKx5hQ/s1600/IMG_0497.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKNJH8ewelgLY9ZDNa2ilcZMcs_LSa5imDFAMFuTcmWLxk0L-BmjFdMlsanvP5hlVphTR-ZOKo8Km2seU10CbEqtptbbmt4OCNt61X59AnTgjoHolvVd_UNakG9IWbhql4S0PBYkqKx5hQ/s400/IMG_0497.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výhled z Brooklyn Bridge na záliv Upper Bay a jižní okraj Manhattanu</td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Brzy ráno jedeme metrem č. 6 až na konečnou stanici Brooklyn Bridge a vydáváme se na stejnojmenný most zalitý ranním sluncem. Postaven v roce 1883 jako technický zázrak, tehdy největší visutý most světa, udivuje dodnes. Výhled na nejvyšší manhattanské mrakodrapy jižního okraje v mlžném oparu skrze sítě lanoví a záliv Upper Bay se Sochou Svobody se nedá zapomenout. </span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Cestou zpět míjíme neuvěřitelně zdobnou a impozantní radnici v duchu francouzské renesance na okraji City Hall Parku. Odtud kráčíme pěšky po všudypřítomné Broadwayi ke Ground Zero. Na místě tragédie z 11. září 2001 se už dokončuje opláštění prvního z nových mrakodrapů World Trade Center, Tower of Freedom, z dalšího už se rýsuje mohutná betonová podnož. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL2Vsk4ptWaAII5474MeAbSBxYKRhuRUX0w0q9cmYmmzKNAp4q4EfBtBKnspycPNrDIW9CJ_jVZTDEZLs0px21FZvEy7ngVp1kMVvCIWjhKoTGTnqddPA4CZxJCFMNfF6fOXD6knGeC2iY/s1600/IMG_0577.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgL2Vsk4ptWaAII5474MeAbSBxYKRhuRUX0w0q9cmYmmzKNAp4q4EfBtBKnspycPNrDIW9CJ_jVZTDEZLs0px21FZvEy7ngVp1kMVvCIWjhKoTGTnqddPA4CZxJCFMNfF6fOXD6knGeC2iY/s400/IMG_0577.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Památník obětem z 11. září na Ground Zero</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Ohromným shromaždištěm lidí, shonem a ruchem okolo stavenišť se blížíme k památníku. Okolo bronzových desek se jmény a emblémy zahynuvších požárníků se dá obtížně přejít bez kapesníku, místo se ve slunečním žáru úplně chvěje nabité emocemi. Po řadě bezpečnostních opatření se dostáváme do uzavřeného areálu památníku, kde do původních základů zřícených dvojčat spadá po obvodu voda a vytváří jezero s dalším vnitřním vodopádem. Tabulky se jmény po obvodě leckde nesou zapíchnutou americkou vlaječku. Celý památník je osázen mladými stromy, které jednou celý areál přistíní. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Čas je neúprosný, v Burger Kingu si objednáváme klasiku: cheeseburgera s colou, a pak jdeme dále. Gotický Trinity Church a nejstarší St. Paul´s Chapel jsou už blízko proslulé Wall Street, pojmenované podle hradeb, chránících někdejší New Amsterodam prvních přistěhovalců před Indiány. ¨<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Klasicistní Federal Hall National Memorial je budova z roku 1700, kde byl inaugurován George Washington jako první president. Nyní je zde muzeum a na schodech právě probíhá demonstrace. Šikmo naproti se nachází budova New Yorkské burzy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Síť metra je neuvěřitelná, 26 tras o celkové délce 368 km spojuje 476 stanic, jejichž síť je velice hustá. V jedné z nich nasedáme a ujíždíme na Times Square. Je čas vyzvednout si z Prahy zaplacené lístky na muzikál Jesus Christ Superstar. Odtud po Broadwayi kráčíme k dalšímu významnému uzlu, Columbus Circle na jihozápadním okraji Central Parku. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVMx7So72LBmJ7hOl8dVfzttCRVnBhaND2Xi0pksdFvfXNwF_E63n8cx288Cp9YLEI6JSFd_kEV3lX0byYfapxtTcbWskMQ8TOhEgXxpXuUlD2krCxWPKBC7L0tCo3uFfp80pUHb8YmJZ5/s1600/IMG_0588.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVMx7So72LBmJ7hOl8dVfzttCRVnBhaND2Xi0pksdFvfXNwF_E63n8cx288Cp9YLEI6JSFd_kEV3lX0byYfapxtTcbWskMQ8TOhEgXxpXuUlD2krCxWPKBC7L0tCo3uFfp80pUHb8YmJZ5/s400/IMG_0588.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sloup na Columbus Circle v obklopení mrakodrapy Time Warner Center</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Od tohoto místa se prý počítají všechny vzdálenosti ve městě. Sloup s fontánou a sochou Kryštofa Kolumba na vrcholu z roku 1892, vztyčený k 400 letému výročí objevení Ameriky, je obklopen hypermoderní geometrií skleněných fasád výškových budov Trump Tower a Time Warner Center. Dvojice bronzových slonů zdobí toto shromaždiště a významné náměstí. Opodál na chodníku černý bubeník hraje na svou soupravu s virtuozitou Phila Collinse, jen jeho vybavení je tvořeno starými hrnci, kýbly a barely. Od minuty by však mohl nastoupit k většině známých kapel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBe8Qd7qsV9oUZXEB-pQ_uQZO2fQFF8YArCsn3YeMVCfKAH-UTOLChIMZK93rNhfvXx7XHkLmaD6z0jM0RF3qg7PtBHGNHc4ZMfMUYQ0IRxiox-1eKlgvKEtVY_BHYWoL2G-rsSnJV8e2m/s1600/IMG_0597.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBe8Qd7qsV9oUZXEB-pQ_uQZO2fQFF8YArCsn3YeMVCfKAH-UTOLChIMZK93rNhfvXx7XHkLmaD6z0jM0RF3qg7PtBHGNHc4ZMfMUYQ0IRxiox-1eKlgvKEtVY_BHYWoL2G-rsSnJV8e2m/s320/IMG_0597.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 13px; text-align: center;">Tyrannosaurus Rex, naštestí už jen v Muzeu of Natural History</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Odtud je to jen dvě stanice metra k American Museum of Natural History. Co se z tohoto ohromného muzea dá ještě dnes do zavíračky zvládnout? Oddělení dinosaurů asi nemá obdobu nikde ve světě, však také sestavené kompletní kostry tyrannosaurů a dalších ještěrů pocházejí z amerického kontinentu! Oddělení věnovaná jiným kulturám jsou rovněž rozsáhlá, procházíme tedy alespoň ta, věnovaná Americe, tedy středoamerickým, andským a amazonským Indiánům. Oddělení věnované současné fauně procházíme letmo, abychom stihli alespoň část ohromné mineralogické sbírky s polodrahokamy neuvěřitelných rozměrů a velkou sbírkou meteoritů. Muzeum bohužel zavírá v šest, a vzhledem k počtu muzeí v New Yorku se sem už těžko vrátíme.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Podvečer ještě zasvětíme blízkému Lincolnovu Centru, jednomu z největších kulturních komplexů na světě. Součástí je mimo jiné moderní koncertní hala, Metropolitní Opera a divadlo New York State Theater. Vše v provedení moderní, vzdušné a prostorné architektury, doplněné veřejnými plochami s fontánami a náměstími.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Toho dne už se mnoho nestihlo, menší nákup, a pak příjemné večerní posezení se Sylvou, která nám mezitím obstarala </span><span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">lístky do Carnegie Hall na klavírní koncert.</span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmVH9jHnh65o_bwICyP9Mt20dlPK9sH1IzMpZX3z2ILMcSsBDoO8tEhV-PuivUFmVybGsHpsJRy4RKGN59ebQyAH5oZ0YMEilYQoFzGYVr3lA7Y0i_Oq2Nov44kIKSS7QfI4r3InRInzRe/s1600/IMG_0662.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmVH9jHnh65o_bwICyP9Mt20dlPK9sH1IzMpZX3z2ILMcSsBDoO8tEhV-PuivUFmVybGsHpsJRy4RKGN59ebQyAH5oZ0YMEilYQoFzGYVr3lA7Y0i_Oq2Nov44kIKSS7QfI4r3InRInzRe/s320/IMG_0662.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bubenický virtuoz umí zahrát na cokoliv</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWJXQMb81fo4d__-nt6JVPa-wcXTxgZydX9k32N6B3VO2AQk_LsqYdci-eIrj855_5CtRgbVZyzLXhZWDjiR2HHH_UfLXw_jKSLloB-854SMsyx7zwuKkdCaw8C2aYb98vYJnMMTlLJx3n/s1600/IMG_0651.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWJXQMb81fo4d__-nt6JVPa-wcXTxgZydX9k32N6B3VO2AQk_LsqYdci-eIrj855_5CtRgbVZyzLXhZWDjiR2HHH_UfLXw_jKSLloB-854SMsyx7zwuKkdCaw8C2aYb98vYJnMMTlLJx3n/s320/IMG_0651.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lincolnovo centrum</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Úterý 17. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHO4bcLYkHksXHZ3gbBo8Hq_WX-jk65DQP84NlNt1pKCcTgDY2KZw6CEYdhPkopPKQqZnPZYeCOEpUhAWUJs0G_Izc4uyS6aj32x_FVdMZ0SCb73jRGiji-GUsSlud6LTExMDvpeGMuslp/s1600/IMG_0677.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHO4bcLYkHksXHZ3gbBo8Hq_WX-jk65DQP84NlNt1pKCcTgDY2KZw6CEYdhPkopPKQqZnPZYeCOEpUhAWUJs0G_Izc4uyS6aj32x_FVdMZ0SCb73jRGiji-GUsSlud6LTExMDvpeGMuslp/s400/IMG_0677.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Stanice Bowling Green - vpravo vzadu vyrůstá nová budova WTC</td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Protože na jihu Manhattanu jsme mnoho míst minuli, jedeme opět metrem až na stanici Bowling Green u Battery Parku. Zde končí (nebo začíná) svou jednadvacetikilometrovou trasu proslulá Broadway. Samotný Battery Park přiléhá k Hudsonovu zálivu a odtud vyjíždějí lodi k dobře viditelné Soše Svobody.</span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Prohlížíme si památník přistěhovalcům i památník vojákům padlým ve druhé světové válce. Pobřežní promenáda otevírá výhledy na celý záliv. Mrakodrapy New Jersey jsou odtud odděleny jen úzkým průlivem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBY7RHwGTmaWX5zgsOCII1DvguHrHhga0f8huQPnhFa8ldiXlXqxaIXgObsir2U6gqApuxW_gRZqDYeqlta6bA6WwcVa2BQWPsorwRwVPCz0Syhqr_-wXXqzz9KRvFfbpfJ8sUIR_cweCm/s1600/IMG_0718.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBY7RHwGTmaWX5zgsOCII1DvguHrHhga0f8huQPnhFa8ldiXlXqxaIXgObsir2U6gqApuxW_gRZqDYeqlta6bA6WwcVa2BQWPsorwRwVPCz0Syhqr_-wXXqzz9KRvFfbpfJ8sUIR_cweCm/s320/IMG_0718.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Současná indiánská tvorba</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Vracíme se k Bowling Green a nakukujeme na skok do Muzea Indiánů. Zajímavá je obzvláště jejich současná umělecká a řemeslná tvorba.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">U běžícího bronzového býka v ústí Broadwaye se tísní turisté dychtiví památeční fotky, tak se k nim přiřazujeme. Hlad nás přivede k již vyzkoušenému Burger Kingovi na Trinity Square. Je již čtvrtý den nabitý zážitky a dostavuje se určitý útlum. Je čas na poklidné muzeum, kterých je zde nesčetně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Metro nás rychle doveze zpět k nám na 86 Street a Madison Avenue. Odtud je to nějakých deset minut k Metropolitan Museum of Arts, údajně největšímu muzeu v USA. Jeho záběr je obrovský, takže musíme vážit, kam půjdeme přednostně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Nejblíže je oddělení antiky, pyšnící se klenoty řeckého a římského sochařství, šperky, keramikou a předměty denní potřeby. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTESKKEeoPXEZZHii9-ilpN2-4LAtXwoeRL6Jg9TEqnKK16s94ytiVSaDMw6ITHjc49ogkULmmZdl_GPjhdZc2vhS-DbuO4tZn9tEuHdQC3R1-WLn7EIV8JbtdOY3ZGQbe4dptBcrixq-t/s1600/IMG_0731.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTESKKEeoPXEZZHii9-ilpN2-4LAtXwoeRL6Jg9TEqnKK16s94ytiVSaDMw6ITHjc49ogkULmmZdl_GPjhdZc2vhS-DbuO4tZn9tEuHdQC3R1-WLn7EIV8JbtdOY3ZGQbe4dptBcrixq-t/s400/IMG_0731.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Metropolitan Museum of Arts - Mekka milovníků umění</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Pak pokračujeme egyptskými sbírkami, chronologicky členěnými podle jednotlivých říší. Celá jedna síň je věnována slavnému pokladu princezny Sithathoriunnity, dcery faraona Senusreta II. ze Střední říše. Celý jeden sál zaujímají sochy královny Hatšepsut. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">V obrovské prosklené hale je instalován chrám z Dendúru, přestěhovaný před zaplavením Asuánskou přehradou. Velmi působivé jsou sarkofágy a rakve z doby pozdních Ramessovců a z Pozdní říše, vyznačující se velmi pečlivou, rafinovanou a skvěle zachovalou výzdobou. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Egyptská sbírka je sama o sobě neuvěřitelně rozsáhlá, a to nemluvím ani o výstavě raného Egypta, která tu současně probíhá. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Přesouváme se ještě do oddělení gotického, renesančního a barokního malířství. Vidět na vlastní oči Carravaggia, Tiziana, Raffaela, El Greca, Velasqueze nebo Rembrandta je vždy silným zážitkem. Zde si můžeme slavné obrazy prohlédnout z těsné blízkosti, dokonce se smí fotit (bez blesku). Žádná skla, šňůry, omezení, apod. V každém koutě však číhá bdělá ostraha. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Ačkoliv se čas naplňuje, zlatý hřeb dne ještě čeká. Vracíme se domů, převlékáme se do slavnostnějšího a vyrážíme do divadla Neil Simon Theater na Broadwayi poblíž Times Square. Představení Jesus Christ Superstar, obnovená premiéra, začíná se zpožděním, ale konečně jsme na místě a rozjíždí se slavná předehra. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Provedení bylo moderní, ale velmi vkusně pojaté, a hlavně zazpívané s ohromující energií. Jesus (Paul Nolan) byl skvělý, při jeho „Get out!“ až zamrazilo, ale Jidáš (Josh Young), byl pěvecky ještě úchvatnější. Hudebně přesně podle záznamu z desky, ojedinělý zážitek.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Před divadlem po představení se shromažďují místo taxiků rikšové, ale my se vracíme metrem. Dorazili jsme pozdě, Sylva již šla spát, ale celkové vypětí dne, nahuštěný program a nápor zážitků si vynutil druhý den neplánovaně poněkud sanitární program. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMuE5mAYEPsaa8pLZUE9XMbjrlIv9AqguVXXQ8VDUuEGy1kwh0yBAdcrvpeAVIhIou1TTQPmcH8OlGbpRb9Xu99Ax1yMb71Dv-RrbhKSnmOqhBm16WPo-Un1t59cdZUiWq4kk0Ej_4IndE/s1600/IMG_0723.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMuE5mAYEPsaa8pLZUE9XMbjrlIv9AqguVXXQ8VDUuEGy1kwh0yBAdcrvpeAVIhIou1TTQPmcH8OlGbpRb9Xu99Ax1yMb71Dv-RrbhKSnmOqhBm16WPo-Un1t59cdZUiWq4kk0Ej_4IndE/s320/IMG_0723.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zuřící býk na významném místě u ústí Broadwaye</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpe-jdmXCbVI9MbhwpU9JoJ3Cv8ot0Qr8DQE9aHOyx1bf0wdiYj_awueIWluRdU0_8tVqggVP3H1aGgQ2ip02HEoXgdFcGiuFsCk2ydWgX4CcmDyL-ENYLqWafuLRvgQ6d5A9ze4O-hnf-/s1600/IMG_0787.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpe-jdmXCbVI9MbhwpU9JoJ3Cv8ot0Qr8DQE9aHOyx1bf0wdiYj_awueIWluRdU0_8tVqggVP3H1aGgQ2ip02HEoXgdFcGiuFsCk2ydWgX4CcmDyL-ENYLqWafuLRvgQ6d5A9ze4O-hnf-/s320/IMG_0787.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Egyptské museum - Královna Hatšepsut</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u><br /></u></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<u style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></u></div>
<div style="line-height: 150%;">
<u style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></u></div>
<div style="line-height: 150%;">
<u style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Středa 18. dubna 2012</u></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Časový posun a nabitý program přinesl nevolnost a horečku, bohužel ležím a musíme odříci návštěvu jazzového klubu Blue Note, kam mezitím Sylva rezervovala na dnešní večer lístky. Kolem poledne se vydáváme na klidovou procházku do Central Parku a procházíme ty části, které jsme předtím minuli. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Kleopatřina jehla, ve skutečnosti obelisk Thutmose III., stojí hned poblíž Metropolitního muzea. Jižněji nacházíme slavné bronzové sousoší Alenky v říši divů, sochu H.CH. Andersena, fontánu a jezero Bethesda, schodiště a arkády Terrace Drive, a další a další kuriozity tohoto odpočinkového centra města.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Klidový program si alespoň vynutil včasný návrat a umožnil další vzácné pohodové posezení se Sylvou, neboť konec našeho pobytu ve městě divů se začal nebezpečně blížit.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR59OYql5X4QaPpAMKtUAGCiRd7I8tMKPs5YnKjX276hbVnZGBbp-d30Z-aFYWcRI4guvDf-m0MymfmUsjLWd4RkuE6jWQBuXtcX4wcTyoon2lEi9XgJ3QdvT0ad1PnttfoZjEX-U5ypGv/s1600/IMG_0893.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgR59OYql5X4QaPpAMKtUAGCiRd7I8tMKPs5YnKjX276hbVnZGBbp-d30Z-aFYWcRI4guvDf-m0MymfmUsjLWd4RkuE6jWQBuXtcX4wcTyoon2lEi9XgJ3QdvT0ad1PnttfoZjEX-U5ypGv/s400/IMG_0893.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bronzová Alenka v říši divů v Central Parku</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Čtvrtek 19. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_g-Ix6Q_m_I_WtQMceTCR1_fHbOOMYVrX1_nl3FWkE5qngbx9M6NSpFDhn8yn8LKwAd9YPU06y3yiCMbkfaj3N_rSqM9Ome9Z0HPuzZMtPxDsWsehxoTa24Ahd_me9Ky02xoyh_X7rGKF/s1600/IMG_0935.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_g-Ix6Q_m_I_WtQMceTCR1_fHbOOMYVrX1_nl3FWkE5qngbx9M6NSpFDhn8yn8LKwAd9YPU06y3yiCMbkfaj3N_rSqM9Ome9Z0HPuzZMtPxDsWsehxoTa24Ahd_me9Ky02xoyh_X7rGKF/s400/IMG_0935.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Také tato ornamentální fasáda je odlitá ze železa!</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Ráno jsme opět plni sil dojeli metrem linky 6 až do stanice Spring Street v těsné blízkosti čtvrti SoHo. Někdejší průmyslová a tovární čtvrť, později adaptovaná na luxusní bydlení, se vyznačuje množstvím domů odlitých kompletně z oceli. Složité barokizující ornamenty v litině mají jednu nespornou výhodu – stačí je občas pouze natřít a žádná zedničina. Šílenou váhu domu skalní podloží ostrova hladce unese, díky tomu jsou tu možné i mělké, různě se mimoúrovňově křížící trasy metra. A ač se to zdá neuvěřitelné, ocitáme se tu opět na všudypřítomné Broadwayi.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Procházíme vyznačenou trasu podle průvodce a přicházíme na hranice čtvrtí Chinatown a Little Italy, které si obyvatelé přizpůsobili k obrazu svému. V čínské čtvrti je pochopitelně mnoho krámečků s oblečením a suvenýry, v italské zas typické italské kavárničky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeplVJGwL1ygfM0cp1Ms_hoic5wIf3PUOCBE4iGiP7LeahdBixdrXm-41hKEN_vb7OLOsXUgda43JqWbGUeLLthMTa8R4SR7USBBNcPC23MmpYcxjT5Eks66QDzbeZ4cnyqZV8Imj634m2/s1600/IMG_0975.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeplVJGwL1ygfM0cp1Ms_hoic5wIf3PUOCBE4iGiP7LeahdBixdrXm-41hKEN_vb7OLOsXUgda43JqWbGUeLLthMTa8R4SR7USBBNcPC23MmpYcxjT5Eks66QDzbeZ4cnyqZV8Imj634m2/s320/IMG_0975.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mrakodrap Flatiron na Madison Square Parku</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">S vědomím neúprosného plynutí času a množstvím dosud neshlédnutých míst se přesunujeme metrem opět do oblasti středního Manhattanu k Madison Square Parku. Nejstarší, první mrakodrap v New Yorku, přezdívaný Flatiron (Žehlička), vztyčený roku 1902 do výšky 87 metrů, má svúj netradiční půdorys předurčený úhlem ulic 5th Avenue a Broadwaye. Jeho fasáda inspirovaná antickým kánonem a klasickým dekorem je neuvěřitelně zdobná (ale co není v New Yorku zdobné?). Nejužší nároží se sbíhá do šířky pouhých dvou metrů! Samotný park je opět plný květin, s fontánou, lavičkami a stinnými zákoutími. Jako v každém parku je zde zákaz kouření. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Jdeme ještě k Empire State Building, abychom si ji vychutnali za denního světla, potkáváme zblízka další významné stavby, jako ohromné nádraží Grand Central se zářící hvězdou oblohou v klenbě nebo více než třísetmetrový Chrysler Building s grandiózním vstupním portálem z leštěného kamene.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLjc2VWa6jkDE0JyjsM_YeFI2zIKfU6dFisBHDKvo-LIZjhsw5_yjzYHevuO80l8d0AMMAUJDUnMdkC1kiCKcdWq4PN1ifNHFj17zVw9fNTOcPXx11y9edSv-e_9HOZ91Rmc6xWMnF0Hxq/s1600/IMG_0998.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLjc2VWa6jkDE0JyjsM_YeFI2zIKfU6dFisBHDKvo-LIZjhsw5_yjzYHevuO80l8d0AMMAUJDUnMdkC1kiCKcdWq4PN1ifNHFj17zVw9fNTOcPXx11y9edSv-e_9HOZ91Rmc6xWMnF0Hxq/s400/IMG_0998.JPG" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Proslulý Empire State Building ....</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Méně zajímavá a trochu vyčerpávající je exkurze do obchodního gigantu Macy´s, ale tak ohromný prodejní prostor se vidět musí. Na menší „shopping“ nám však lépe posloužila domáčtější a klidnější Old Navy v SoHo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Večerní koncert nás již nutí k návratu a k převlečení „do gala“. Carnegie Hall je v lešení. Sólový recitál klavíristky Jenny Q. Chai se konal ve vedleším sále Zankel Hall, a vyslechli jsme zde skladby od tradičně skvělého Debussyho a Schumanna, přes poněkud posluchačsky náročnějšího Oliviera Messiaena až po některé současné mladé autory, kde by poslouchatelnost mohla být předmětem dalekosáhlých debat. Ale celkově to byl opět mimořádný zážitek a důstojná tečka za dalším dnem.<o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="line-height: 150%; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_VtmXSkn7oOeIwgZRU6U78h5kfg4RpxRdiQnBO2mkswKww5AJeEeQxNTUVBegoY0C2kaJGWSn76K88uk6ZJITlwWj754-0O9SiPVLnwtNvmhdjXIjeryvr8nIadmieOKdmISlB-12B1Oq/s1600/IMG_1027.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_VtmXSkn7oOeIwgZRU6U78h5kfg4RpxRdiQnBO2mkswKww5AJeEeQxNTUVBegoY0C2kaJGWSn76K88uk6ZJITlwWj754-0O9SiPVLnwtNvmhdjXIjeryvr8nIadmieOKdmISlB-12B1Oq/s400/IMG_1027.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a jen o málo nižší Chrysler Building.</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana;"><span style="font-size: 15px; line-height: 22px;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Pátek 20. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk7iTW6smLm_lyvYk7fNfkQowjQ3seaOH599KgeugcrH1GxeUhKehzuwyyhpPedBOuRg1pzOAaDVYpb62WzaabB5rYYKrt8SZYvjK4_9lU0EWg6EzvqDfmSBWSbqw5FYWMecS8EgnMd68M/s1600/IMG_1056.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk7iTW6smLm_lyvYk7fNfkQowjQ3seaOH599KgeugcrH1GxeUhKehzuwyyhpPedBOuRg1pzOAaDVYpb62WzaabB5rYYKrt8SZYvjK4_9lU0EWg6EzvqDfmSBWSbqw5FYWMecS8EgnMd68M/s320/IMG_1056.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Brooklyn Museum ...</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Nastal poslední celistvý den, ale ještě je nutno neopomenout menší „shopping“. Old Navy v SoHo navštěvujeme během naší jediné cesty mimo Manhattan, do Brooklynského muzea, kde se prý také nachází významná egyptská sbírka. Obchod však pohltí dosti vzácného času a metro do Brooklynu také jede bohužel poměrně dlouho. Muzeum ovšem stojí za to, samotná budova je zajímavým průnikem neoklasicistní a moderní architektury, nelze pochybovat o tehdejším záměru vybudovat největší muzeum na světě. V egyptské sbírce opět nacházíme známé artefakty, např. fragment reliéfu Ptolemaia II. Filadelfa. Je však pravdou, že rozlehlá expozice v Metropolitním muzeu očividně svůj protějšek zastiňuje. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizNLlO9zTYCAQUbl0yAaAN7ZNtwgX3rxU_1JB01vG09_WQjYbhcJQJCZ-iT0xbkK7OZ0G6FABm5Po962mdGFPCE9bgIetJk08vfi7P6JZeyCJytYSbNaLnJ1yW9lW5ANyVEagLhjMKmV7O/s1600/IMG_1072.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizNLlO9zTYCAQUbl0yAaAN7ZNtwgX3rxU_1JB01vG09_WQjYbhcJQJCZ-iT0xbkK7OZ0G6FABm5Po962mdGFPCE9bgIetJk08vfi7P6JZeyCJytYSbNaLnJ1yW9lW5ANyVEagLhjMKmV7O/s320/IMG_1072.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a přilehlá zdobená stejnojmenná stanice Metra</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Čas nějak zrychlil, bohužel jej ztrácíme druhým pokusem o průnik do muzea na letadlové lodi Intrepid. Zdánlivě jdeme včas, ale ouha – je všední den a zavírají o hodinu dříve. Takže opět před nosem. Škoda, že jsme si to nezkontrolovali předem. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Poněkud skleslý návrat je podladěný skutečností, že dnes bychom si měli už trošku předbalit k odjezdu, abychom se tím zítra nezdržovali. Navíc Sylva je pracovně mimo město. Inu, všechno má svůj začátek a konec.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><u>Sobota 21. dubna 2012</u><span style="font-weight: normal;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbv1uHxNsWhNiGV5ceWzm60TTopIEwrGpZ0Ub727ongCPNkldaBcxdCFZrwzM89fKIcn5y9FtcQ1dain4ZSI7XHO-BQsjFKHBK5-q1-UbsiWmbkYFX28MxceALAGZdNmXjIsiC1Noct3O1/s1600/IMG_1117.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbv1uHxNsWhNiGV5ceWzm60TTopIEwrGpZ0Ub727ongCPNkldaBcxdCFZrwzM89fKIcn5y9FtcQ1dain4ZSI7XHO-BQsjFKHBK5-q1-UbsiWmbkYFX28MxceALAGZdNmXjIsiC1Noct3O1/s320/IMG_1117.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Conservatory Garden je opravdu místo pohody</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Historii města by také bylo zajímavé trochu poznat, a tak ráno jdeme okrajem Central Parku pěšky do blízkého muzea města New Yorku. Bohužel kromě Metrocard už doblikala i platnost NYC Passu, což nám nedošlo, a tak musíme zaplatit vstupné. Teprve nyní si člověk uvědomuje, jak ohromnou sumu nám ta malá plastová kartička objednaná ještě z Prahy ušetříila.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">V muzeu je tím nejpodstatnějším filmová smyčka o historii, která je doprovázena ještě anglickými titulky, což trochu pomůže rozklíčovat občas nadmíru rychlé průvodní slovo. New York si taky zažil své, než se dopracoval nynější velkolepé podoby. Naposledy snad to strašné jedenácté září.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMLDyjDpweZ3wfE6GLA6rsXa_cg6Y_Kwz8c-3r5F7-QIjZMa3VNkDsIahsU8-6H6wjT2vfx4hy8LsCPkn9zgUQqdPcNdLfApFWooyDKu-cmwmbl8jG5U3wE94mb2YmIhgJSNb7xN_GSIOx/s1600/IMG_1153.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMLDyjDpweZ3wfE6GLA6rsXa_cg6Y_Kwz8c-3r5F7-QIjZMa3VNkDsIahsU8-6H6wjT2vfx4hy8LsCPkn9zgUQqdPcNdLfApFWooyDKu-cmwmbl8jG5U3wE94mb2YmIhgJSNb7xN_GSIOx/s400/IMG_1153.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Guggenheimovo muzeum</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Procházíme ještě prostorné sály a obdivujeme kostýmy ze slavných představení i dobové vybavení interiérů. Po východu z muzea poněkud neplánovaně nacházíme vchod do The Conservatory Garden. V kontextu Central Parku se tu rozkládá úžasná zahrada v anglickém, italském i francouzském stylu, s fontánami, sochami a především nevídanou kolekcí tulipánů snad všech možných barev a tvarů. Díky sezóně právě v plném květu. Myslím, že touto zahradou Central Park zabodoval k naprosté dokonalosti.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Šnekovité Guggenheimovo muzeum obdivujeme jen zvenčí, vzhledem k časové tísni i vstupnému dáváme přednost podle všech informací zajímavější sbírce moderního umění v Metropolitním muzeu. Také je to kousek „domů“, a máme dosud žetony na opakovaný vstup. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1rzH2IpFJtT3ibY2Q-bVVLQfexZvF5UeG1kxssGozRpZqzpXYkVnULX1WmMvKr7kVVHOT-ZIGDtShIaKOxDH3jvJUv_Wro-ZZzJQZ055GkDZQqXdRrKMf_RWAYr_1v-I_mFFFqlb4Z4fM/s1600/IMG_1122.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1rzH2IpFJtT3ibY2Q-bVVLQfexZvF5UeG1kxssGozRpZqzpXYkVnULX1WmMvKr7kVVHOT-ZIGDtShIaKOxDH3jvJUv_Wro-ZZzJQZ055GkDZQqXdRrKMf_RWAYr_1v-I_mFFFqlb4Z4fM/s320/IMG_1122.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tulipány všech barev a tvarů, včetně "Černého Tulipána"</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Procházíme podle plánů nejprve sály s malířstvím 19. i 20. století a je jasné, že tohle jsme ještě vidět museli. Moreau, Monet, Van Gogh, Gauguin, Seurat, Manet, Cézanne, Renoir, Braque, Klimt, Schiele, Picasso, Modigliani, Warhol, dalo by se tu určitě strávit několik dalších hodin. Fotit a koukat třeba na originál Van Goghova autoportrétu z deseti centimetrů je tu možné. Blízký dotek vzdáleného. Modernisty jako Pollocka, Rothkeho a další obří plátna už míjíme jen letmo, protože klíčová čtvrtá hodina už udeřila.</span><br />
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; line-height: 150%; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmLj3KFjpnRS01SuHFFtmi-h9rJGMB4z4imZ8Qq7BBB-ulcjaney9PfUUtDFuamRuR_qj2pGHbTT3KJ-RwEXYZaiF0lNtVI6ToHRxUgum8S30KbWvZSNogD7fHKBCxSkscNTmQeujIzlv7/s1600/IMG_1184.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmLj3KFjpnRS01SuHFFtmi-h9rJGMB4z4imZ8Qq7BBB-ulcjaney9PfUUtDFuamRuR_qj2pGHbTT3KJ-RwEXYZaiF0lNtVI6ToHRxUgum8S30KbWvZSNogD7fHKBCxSkscNTmQeujIzlv7/s320/IMG_1184.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vincent Van Gogh</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; line-height: 150%; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhR5J3gnOmKn-EfOkR1_sjac1W5_u1YPrOTOZvCFIsZvzpNHmEJyI2ZdA9wHYSLiQ5RDvDTLUYnvsJZr6harVBny-QX1IHBorctUFxWUFDTmF6uNWxEBy96yMyN9gllVNoiTofvvrSJCS_G/s1600/IMG_1198.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhR5J3gnOmKn-EfOkR1_sjac1W5_u1YPrOTOZvCFIsZvzpNHmEJyI2ZdA9wHYSLiQ5RDvDTLUYnvsJZr6harVBny-QX1IHBorctUFxWUFDTmF6uNWxEBy96yMyN9gllVNoiTofvvrSJCS_G/s320/IMG_1198.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Auguste Renoir</td></tr>
</tbody></table>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Sylva naštěstí právě také dorazila, tak si ještě děláme společnou památnou fotku na ten nezapomenutelný čas, loučíme se taky s kočičkou Sheelou a odebíráme se na metro. Zdánlivý náskok je záludný, trasa E vedoucí k letišti má nečekanou výluku, je prostě zavřeno a „babo raď“. Ochotný kolemjdoucí nám rychle sestavuje na papír plán obchvatu. Díky rozvětvené síti metra výluku objíždíme a konečně vystupujeme na Jamaica Station. Ale je nějakých šest hodin. Air Train nás vysype na sedmém terminálu JFK téměř o půl sedmé a odbaveni jsme až někdy v 19.00.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Boeing 747 se zvedá z JFK ve 20.40 místního času a sen s červenobílými pruhy a hvězdami se chýlí ke konci. Goodbye America, you´re great! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjB60QfPHZgSqOGipxJGkJsLzxeYLngGUE15ruQI7uizpjobyzbx1Dqa-PGsRv6Wj3ZLvcg_MoTh3VO2fed8WaKmJBFCRm6jg0jZNztDUrJiIMgxAt7F97jukuWfvs61gqVv-gUxPhGtjrd/s1600/Pam%C3%A1tn%C3%A9+foto+NYC+2012.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjB60QfPHZgSqOGipxJGkJsLzxeYLngGUE15ruQI7uizpjobyzbx1Dqa-PGsRv6Wj3ZLvcg_MoTh3VO2fed8WaKmJBFCRm6jg0jZNztDUrJiIMgxAt7F97jukuWfvs61gqVv-gUxPhGtjrd/s400/Pam%C3%A1tn%C3%A9+foto+NYC+2012.JPG" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><span style="font-weight: normal;">Po 12 hodinách letu (v reálu po 7) jsme na Heathrow. Je ráno, rychle dobíháme spoj a ve 13.20 už rolujeme po Ruzyni. Děti na nás čekají dychtivé vyprávění. Celý let trval reálně s přestávkou 10.40. Neuvěřitelný týden ve městě divů se přesouvá do krajiny vzpomínek.</span><o:p></o:p></span></div>
<h2 style="line-height: 150%;">
</h2>
<h2>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><span style="font-weight: normal;"><a name='more'></a></span></span></h2>
<span style="font-family: Verdana; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-66706532886845700172011-11-22T12:57:00.000-08:002012-01-30T13:04:28.153-08:00Zahrada Hesperidek - Nelítostný boj<p style="TEXT-ALIGN: center" class="MsoNormal" align="center"><span class="Apple-style-span"><span style="LINE-HEIGHT: 22px; TEXT-TRANSFORM: uppercasefont-size:15;" class="Apple-style-span"><b><br /></b></span></span></p><p style="text-align: left; text-indent: 0cm; margin-left: 0cm; " class="MsoHeading8"><span><span style="text-align: justify; line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Vůdce Tormal vedl svou hordu jako slídící vlk tím směrem, kde větřil novou kořist, tedy k jihovýchodu. Raelynn a Aithne, spoutané na rukou, byly většinu cesty nuceny kráčet na konci provazu. Příjemný vlahý podzim náhle odvanul, zaduly divoké větry a přišly plískanice, promísené sněhem. Dívky postrádaly obuv vhodnou do takové sloty a trpěly chladem, zvláště za noci, kdy se tiskly k boku koně a jedna ke druhé. Druhého dne se vyčasilo a bledostříbrné slunce těžce proráželo přes mlhavý opar, ustalo i protivné mžení a kolem poledne se udělalo příjemněji. Horda v ten čas pronikla na očividně obydlené území a náhodní obyvatelé zděšeně utíkali, když ten houfec zabijáků spatřili. Minuli několik dřevěných sloupů s tváří jakéhosi nevrlého božstva. Netrvalo dlouho, a na dohled se ukázal mohutný ozbrojený oddíl na koních. </span><span style="text-align: justify; line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Rychle se blížil</span></span><span style="text-align: justify; line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span><span style="font-family: 'Bookman Old Style'; line-height: 150%; ">„</span><span style="font-family: 'Bookman Old Style'; line-height: 150%; ">Jsme nejspíše na území vládkyně Venetů, divoké paní Svatavy,“ zašeptala rychle Aithne. „Otec s ní přece kdysi uzavřel dohodu, může nám tedy pomoci!“</span></span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Jezdci obklopili půlkruhem hordu Dračích mužů a pak se rozestoupili. Z jejich středu se vysunulo na ohromném černém koni zjevení ženy. Zpod rohaté přilbice z pozlacené tuří lebky vystupovaly bohatě zvlněné vlasy a neprostupnou tvář pokrývala vrstva bílé hlinky s rudými pruhy. Na opásání nesla velký a malý meč, sekyru, zprohýbaný asijský luk a toulec se šípy. Na levici měla navlečený štít a svírala oštěp. Hrozivě jej zdvihla nad hlavu a pravila tmavým hrdelním hlasem:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Co hledají další Seveřané z ostrovů na pastvinách a lovištích Venetů? Neuběhly ani tři dny, co jsme nedaleko pobili podobný oddíl vetřelců! Srdce jejich padlého vůdce jsem pozřela, abych si podrobila jeho duši, neboť já jsem nepřemožitelná Svatava, vládnoucí Venetům až po hraniční lesnaté hory na východě a zasněžené průsmyky na jihu. Nestrpíme, aby osídlenci mého území úpěli pod lupičskými nájezdy cizáků!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Tormal popojel o délku koně vpřed. Možná už slyšel o pověstné bojovné vládkyni a dobře vytušil, že střetnutí jeho ztenčené tlupy s výborně vyzbrojenými obávanými Venety by pro něho nemohlo dopadnout dobře. Jeho odpověď zněla skoro omluvně:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Sněhová vánice oslepila oči mých mužů a zabloudili jsme v ní. Nechceme už loupit, kořisti máme tolik, že se o ni můžeme podělit.“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Tormal se vyjádřil lstivě a doufal, že Venetové zvolí možnost získat nějaké menší dárky než podstoupit boj, z něhož by sice nejspíše vyšli vítězně, nikoliv však bez úhony. Jeho záměr překazil náhlý křik obou dívek:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Sídla Dobrého lidu lehla popelem a krev nasákla do země, vznešená Svatavo! Pamatuj na krále Caileanna a jeho přátelství k Venetům! On je nyní daleko na jihu. Nenecháš přece jeho dcery v zajetí lupičské bandy!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Svatava se dvěma pobočníky popojela blíže a od kopyt jejího černého koně vyletovaly spršky ještě čerstvého sněhu, který pokrýval část pláně mezi oběma vojsky. Pravila důrazně:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„S Caileannovým lidem jsem neměla sporu, ale jestliže vás bohové uvrhli do područí Dračích mužů, není povinností Venetů ztrácet kvůli tomu vlastní krev. Žádáme pouze, aby vetřelci opustili naše výsostné území za hraniční řekou!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Aithne se znovu úpěnlivě vzchopila a vykřikla, dříve než jí nejbližší z mužů hrubě zacpal ústa dlaní:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Neodpírej nám pomoc, paní, vždyť víš …“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Její slova dokončila Raelynn, zmítající se v pažích druhého lupiče:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„… víš, že Caileann vždy věrně bránil tvou západní hranici proti takovýmto zlotřilcům!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Ozbrojenec po Svatavině boku pošeptal něco vládkyni do ucha. Ta poté pravila:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Je-li to tak, vyzývám Dračí muže, aby propustili Caileannovy dcery a předali je do naší ochrany, dříve než opustí území Venetů. To je vše, co mohu učinit!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Keltské dívky jsou cennou kořistí a nechceme se jich vzdát,“ odpověděl vyhýbavě Tormal. „Můžeme však Venetům nabídnout dobré zbraně a šperky ze zlata a bronzu. Také průhledné kameny barvy pryskyřice od severního moře!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Tormal pokynul a jeden z jeho mužů uvolnil řemen, přidržující mřížovinu vozu s kořistí. Sklopil ji a natáhl se dovnitř pro jednu z nádob plnou jantarových slz. V tu chvíli se ovšem sklonil k zemi i dřevěný čep, na němž byly navlečeny smyčky pout dívek. Než jej neopatrný muž stačil přirazit zpět, vyvlékly obě dívky bez jakékoliv domluvy své smyčky a rozeběhly se přes pláň směrem k Venetům. Za nimi zazněl jen hrozivý povyk, který se snažily nevnímat.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Bylo to jako scéna z šíleného snu. Raelynn dopadla do zasněžené brázdy mezi dva venetské bojovníky, ještě se ani nezdvihla na ruce a už se rozhlížela po sestře. Křik Aithne, kterou jeden z Dračích mužů zachytil za konec provazu a surově strhl zpět, jí okamžitě zarazil dech v hrdle. Venetové zdvihli Raelynn na nohy, ale ta je nevnímala. Vzápětí se ujala slova Svatava:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Bohové tedy rozhodli za nás. Rusovláska odejde mezi syny a dcery Venetů. Možná by však bylo lépe, kdybyste dobrovolně nechali odejít i tmavovlasou a odčinili tak částečně pohromu, kterou jste napáchali na sídlech Dobrého lidu!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Slova si pak vzal Tormal. Řečnil vzletně a neurčitě, nicméně pravil, že se druhé dívky v žádném případě nevzdá, protože je mimořádně krásná a učiní potěšení mnoha mužům z Dračích ostrovů, než ji draze prodají na jižních trzích. Raelynn dobře pochopila, že její zdařený útěk byl marný. Vyvlékla jemně svou ruku z držení venetského bojovníka a pomalu se vydala nazpět k Aithne. Ta ihned vykřikla:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Co to děláš, Raelynn! Ó bohové, ne, ne, zachraň se alespoň ty! Venetové tě odvedou do bezpečí!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Raelynn odevzdaně zavrtěla hlavou a s pohledem upřeným k zemi kráčela dál. Ani na kratičký okamžik nezapochybovala, zda se nemá zachránit sama s Venety. Cosi zvláštního se stalo s jejím vnímáním. Připadala si po všech těch strádáních náhle nadlehčena nepopsatelným vanutím neviditelných perutí, přízračně plula napříč polem jako by se vznášela a čas přestal plynout. Sveřepé rysy Dračích bojovníků i volání Venetů vnímala jen jako mlžné neurčité pozadí, z něhož vystupovala pouze Aithne. Nikdo jí nebránil. Dračí muži se před ní dokonce rozestoupili. Vše ostatní bylo marností.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Také taková může být podoba lásky?“ ulétlo komusi z Venetů do ticha.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Raelynn objala Aithne, která si špinavou dlaní utírala uslzené tváře, a zapomněla na všechno na světě. Pak uslyšela sestřino volání:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Paní Svatavo, když ses setkala s naším otcem, možná ti vyprávěl příběh o veliké potopě a statečné kachně!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Raelynn nevěděla, co je příběh o veliké potopě a statečné kachně, ale náčelnice Venetů očividně ano. Vzrušeně přiblížila svého koně ke svému pobočníkovi a vyměnila si s ním pár slov. Pak pravila velmi změněným hlasem:</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Dračí mužové, jsme ochotni obě dívky vykoupit. Nemáme však sebou zlato, někdo z vás však může jet s námi do nejbližších sídel, asi den cesty odtud!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Tormal se zatvářil odmítavě. Jeho divoká přirozenost mu bránila vzdát se kořisti a obchodníkem nikdy nebyl.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Co je Venetům do cizích děvčat?“ ptal se popuzeně. „Chcete snad s námi kvůli těm ptáčatům vypadlým z hnízda bojovat?“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">„Dobrá tedy, ať je boj!“ chytla se jeho slov Svatava, která si mezitím něco nechala projít hlavou „ale ne mezi všemi. Proti tobě, náčelníku Dračích mužů, se postavím já sama. Vítěz si odvede obě dívky a vy odtáhnete z mého území, ale ty nade mnou nemůžeš nikdy zvítězit! Tvoje ještě bušící srdce mi poslouží za potravu!“</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Aithne a Raelynn se přitiskly poděšeně a vzrušeně k sobě. To byl nečekaný obrat a ohromná naděje. Co se asi odehrálo v nitru obávané Svatavy, že se rozhodla sama bojovat?</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Zdálo se to být lstivým tahem. Pohlavár Dračích mužů by ztratil svou moc, kdyby odmítl před tváří své hordy výzvu ženy, byť šlo o pověstmi opředenou, nikdy nepřemoženou válečnici. Tormal se chytil do pasti, odkud nemohl vyjít živý.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Oba zástupy vytvořily mělké půlkruhy. Tormal shodil z ramen těžkou houni a se zvířeckým výrazem začal bušit sekyrou na štít. Pak se náhle rozeběhl proti soupeřce. Svatava stála nehybně, rozkročena s obouručným mečem. Její hrozivě pomalovaná tvář možná nepřítele vyvedla z rovnováhy jen na okamžik, ale ten stačil. Když se ocitl těsně u ní a napřáhl zbraň, již tam nestála, ale ťala jej z boku neuvěřitelnou rychlostí.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Svatavin meč prosekl koženou kamaši protivníka a zanechal na jeho lýtku krvácející ránu, barvící podupaný sníh. Tormal zaskučel a zavrávoral. Vládkyně Venetů mu však nedopřála oddechu a zaútočila s nečekaným náporem zuřivosti. Její tvář se zkroutila do děsivé masky a mocně zavýskla. Další úder se zasekl do toporu sekyry a vyrazil ji Tormalovi z rukou. Sekera však v pádu strhla Svatavin meč a dopadla na zemi spolu s ním. Bojovnice se nezdržovala, aby zbraň osvobodila, ale vytrhla od opasku druhý, kratší. Kdosi z Dračích mužů hodil svému náčelníku oštěp a ten jej vzápětí nastavil napříč úderu meče. Další odražení však bylo pomalejší a Tormal utržil sečnou ránu na rameni. Začal krok za krokem ustupovat.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Dívky sledovaly osudný boj bez dechu a s ústy dokořán. V tu chvíli se před zrakem Raelynn objevil jiný obraz. Kapradinami lemované oko lesní studánky, nad kterou se sklání a čeká, až se zčeřená hladina ustálí. Když byla odraz její podoby zřetelný, všimla si, že má tmavé vlasy. Z hladiny na ní hleděla Aithne.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Tormalův chraptivý řev se zlomil v bolestné zavytí. Ratiště oštěpu v jeho rukou bylo rozťaté ranou meče na dvě poloviny. Byl pomalejší a těžkopádnější. Krvácel z několika sečných ran, už ani nebojoval, jen zmateně uhýbal a neměl se čím bránit. Kdosi z jeho mužů mu hodil k nohám sekeru, ta ale zapadla dál než bylo zamýšleno, mezi oba soupeře do sněhu, a Tormal neměl možnost se pro ni sehnout. Opět ustoupil a Svatava širokým rozmachem vyrazila z jeho levé ruky část dřeva. Pak se na něho vrhla dlouhým skokem, aby s ním skoncovala. Raelynn si rozkousala rty napětím. V tu chvíli náčelnice Venetů zachytila páskem škorně o vyčnívající hranu ztracené sekery. V zaujetí bojem ztratila rovnováhu a rychlostí útoku upadla do pokleku. Tehdy vyrazil Tormal pohotově vpřed a rychle jí vrazil zbylý zlomek oštěpu zezhora do týla.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; ">Obě postavy strnuly a na krátkou chvíli znehybněly. Pak se klečící náčelnice Venetů pomalu skácela na tvář do sněhu a v bílorudém rozšlapaném kruhu zůstal stát zle posekaný, ale vítězný Tormal. Rozhodil paže, zaklonil hlavu, vyrazil z hrdla vítězný ryk a další ohlušující rámus se připojil. Dívky si zakryly uši. To byl konec tak slibně se rodícím nadějím.</span></p><p style="TEXT-ALIGN: justify; LINE-HEIGHT: 150%" class="MsoNormal"><span style="line-height: 150%; font-family: 'Bookman Old Style'; "><span>Mlčky a sveřepě, hledíce jinam než na soupeře, připoutali venetští válečnící mrtvolu své vládkyně na hřbet jejího černého hřebce a pomalu se vydali zpět. Tormal pokrytý zasychající krví přijal hold svých mužů, o dívky ani pohledem nezavadil a zavelel pokračovat v cestě. Přece však horda změnil směr od jihovýchodu přímo k jihu, neboť rozloha venetských území byla značná a Tormal si dobře uvědomoval, jak byl před chvílí blízek smrti. Nebylo radno dráždit více temné bohy. Raelynn a Aithne klopýtali mezi nimi, zdrcené a odevzdané, alespoň však spolu. Vzájemný letmý dotyk jim dodával něco, co se vůbec nedalo nazvat nadějí, ale co se svou tušenou cenou nějak vymykalo obvyklému chápání. </span><span style="font-size: 11px;"><o:p></o:p></span></span></p>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-75211449935075067022009-11-08T10:15:00.000-08:002009-11-08T10:17:14.216-08:00Pohádka<div align="center"><strong>F J O R D<br />pohádka</strong><br /></div><div align="left"><br />V mlžně mdlém přísvitu nízko putujícího slunce se koupou břehy ostrova za křiku nalétávajících racků. Nízkou trávu spásají losi a sobi, a když zazní štěkot bílé lišky, zvířata poděšeně zvedají hlavu a mžourají do polárního oparu tisíců třpytivých kapiček, dopadajících na věčně vlhké kmeny padlých stromů, spojených se zemí koberci lišejníků. Stříbřitá pláň se táhne do nedohledna, napravo se krčí skromné domky rybářů a nalevo přechází pobřeží ve strmá skaliska a útesy. Tam někde se nachází Fjord.<br />Rybář Harald jednoho dne onemocněl záludnou mořskou horečkou a musel na několik dní ulehnout. Vypadalo to, že ve své nemohoucnosti nebude moci vyplout, a přitom právě nastalo období, kdy se tresky houfně stěhují k pobřeží a hojný úlovek bývá zaručen. Dánský obchodník a překupník Sud van der Hoven, u kterého si byli nuceni půjčit peníze na opravu poškozené loďky a na novou střechu, nebyl však ochoten slevit ze svých pohledávek, a podobně na tom byli i jiní rybáři z osady. Haraldova žena se v rybářské práci nevyznala, syn Larsen odcestoval na mnoho dní do města koupit potřebné léky, a tak Harald nerad svolil, aby jej Rannveig, jeho plavá dcerka, na několik dní zastala. Rannveig mnohokrát otce a bratra vyprovázela na lovu a přesně věděla, kdy a jak je nutno nahodit síť, jak ji zatáhnout a dopravit zpět na loďku, aby se nepřevrhla. Přesto Harald sledoval oknem její první samostatnou plavbu s obavami.<br />„Varuj se Fjordu!“, řekl jí ještě před odjezdem. „Obepluj jeho ústí širokým obloukem. To místo je prokleté a nikdo z nás tam nemá co pohledávat.“<br />A Rannveig, odrážejíc se statečně veslem, si připomněla dávná, mnohokrát opakovaná vyprávění, při nichž se s bratrem tísnili pod peřinami, přitaženými až pod bradu. Jestli v jejich nevelkém světě bylo něco děsivého, byl to právě Fjord.<br />Přesto tomu bylo již stovky let, co se prý ten příběh stal. Tehdy přijížděli k břehům ostrova Vikingové, a nejstrašnějším z nich byl Sigurd a jeho tři pomocníci. Björn Plavovlasý, Olaf Nádherný a Ivar Krvavá sekyra. Nepodléhali žádnému vládci, drancovali pevninská pobřeží i ostrovy, přepadali lodě a nešetřili ani drakkary ostatních Vikingů. Jejich útočištěm se stal Fjord.<br />A děsivá pověst líčila barvitě, jak Sigurdovi bojovníci potopili i několik královských lodí, jiné odvlekli a spálili přímo ve Fjordu, a zde ukrývali na zakotvených drakkarech nesčetné klenoty, zlato v mincích i prutech, umělecké předměty nedozírné ceny, a nikdo z nich z těch pokladů nic neměl, neboť vášeň hromadit lup byla silnější, i když si mohli žít přepychověji než jakýkoliv král od východu až na západ. A tak časem došlo k tomu, co se stát muselo. Sigurdovi bojovníci si chtěli naloupené poklady rozdělit, ale došlo k hádce a boji, v němž Sigurd nakonec své bývalé druhy zabil. Ve strachu, aby se o poklady nepřihlásil někdo jiný, potopil pak naložené drakkary na dno Fjordu a sám se tam usadil, aby je střežil. Ačkoliv uplynulo mnoho let, více než trvá lidský život, mnozí tvrdili, že zde Sigurd své potopené poklady stále střeží. A ti, kteří vpluli do Fjordu v touze odnést si alespoň střípek zlata a klenotů, se buďto nevrátili, anebo vyprávěli děsivé zkazky o přízračném Sigurdovi, který v levici třímá krvavý meč a v pravici pohár z lebky Björna Plavovlasého, ještě pokrytý jeho kadeřemi, o dračích hlavách a písečném dnu pokrytém zlatem a kostmi obětí. Nikdo kromě několika bláznivých dobrodruhů se za poslední čas do Fjordu nevypravil, a těch pár pošetilců už nikdy nikdo nespatřil.<br />A tak Rannveig poslušně popoháněla svou loďku podél pobřeží, na vybraných místech nahodila síť a vlekla ji tak dlouho, až pocítila tíhu úlovku a vyprázdnila její obsah do připravených štoudví. Úlovek utěšeně přibýval a spokojená dívenka se už už chystala otočit plavidlo zpět k domovu. Zaujata rybolovem nesledovala příliš směr. Vítr vanoucí od moře ji přiblížil více k pobřeží, a když Rannveig zdvihla hlavu, náhle ji zamrazilo. Z obou stran okolo ní spadaly do pohupující se hladiny strmé útesy a ztrácely se v tmavé hloubi, jež pokračovala mezi téměř kolmými stěnami, po nichž by nevyšplhala ani horská koza. Nikdy se ještě neocitla tak blízko ústí Fjordu, a navíc byla zcela sama.<br />Jako by překročila jakousi neviditelnou hranici, hučení větru a nárazy vln o skály utichly. I křik ptactva ve skalních rozsedlinách náhle ustal. Nepozorovatelný, ale vytrvalý proud posunoval loďku do Fjordu, a Rannveig se chopila vesel i snažila se vyplout zpět na volné moře a vzdálit se skalám. Cosi se však stalo. Jakoby neviditelná paže vlekla pomalu příď loďky navzdory jejímu úsilí. Bezmocně odložila vesla a vykřikla o pomoc.<br />Ozvěna jejího hlasu se dutě rozléhala mezi oběma břehy, které se zvolna začaly vzdalovat od sebe. Poklekla zděšeně na příď a uviděla vzdouvající se hladinu pod kýlem, kde ledové proudy vystupovaly odkudsi z hloubi a obestíraly ji mrazivým chladem. Nikdo ji zde nemohl slyšet. Modrozelená voda zešedla, ztmavla a unášela ji hlouběji do Fjordu. Rannveig trpce litovala, že nebyla ostražitější, a v duchu si opakovala všechny modlitby, které ji rodiče naučili.<br />A pak to spatřila. Pod skalou na krátké kamenné výspě trčel nabodnutý koráb se zlámanými ráhny, ožehnutý plamenem a zčernalý stářím. Nedaleko z hloubi vyčníval vrcholek stěžně. S každou zátočinou Fjordu přibývalo trosek. Čím ji neznámá síla vlekla hlouběji, tím se přibližovalo dno, poseté vraky. Náhle se ocitla pod mohutnou skalní stěnou, tak vysokou, že nedohlédla její hrany. Loďka narazila na písečnou kosu, naklonila se na bok a zastavila se. Zde Fjord končil.<br />Rannveig vystoupila na písčinu a rozhlédla se kolem sebe. Vybělené kosti a rzí rozežrané meče vyčnívaly z mělčiny. Svažující se dno jimi bylo poseto. Udiveně vytáhla z nánosů zlatou číši a vzápětí ji vyděšeně upustila. Prázdné oční důlky na ni hleděly skoro vyčítavě a na kostnaté ruce se zaleskly prsteny. Odskočila a přitiskla se zády ke skále. Uviděla, jak zpoza rohaté přilbice vyplulo hejno drobných rybek. Pod jejíma nohama zaskřípěla nádherně vykládaná harfa, pokrytá krustou soli. Proč jen se musela dostat na toto děsivé místo?<br />Odevzdaně usedla vedle loďky a dala se do pláče. Vyčerpání a únava však způsobily, že se jí zmocnil milosrdný spánek a dívka nakonec usnula uprostřed mlčenlivého místa hrůzy jako čisté nevinné stvoření.<br />Neslyšela dunivý krok těžkých škorní, neviděla, jak po skalních římsách kráčí ohromný muž s mečem v jedné a pohárem z lebky v druhé ruce. Jeho vlastní zraky byly vyhaslé již před lety, jen nezkrotná vášeň prosvěcovala skrze duté oční důlky a přízračný přísvit procházel celým jeho tělem. Odložil své děsivé relikvie a natáhl nazelenalé pařáty nad spící dívku.<br />Rannveig vydechla ze spaní. Sen ji odnesl na prozářený práh otcova domku, kde spravovala potrhanou síť a zpívala si. Zlehka se pohnula a ze sna se usmála. Neslyšela sípavé chrčení nestvůry, necítila její nakyslý mrtvolný dech a neviděla stín zkřívených krutých prstů téměř na dotek svého hrdla. V proláklině mezi klíčními kostmi se tam na prostém řetízku objevil křížek, který jí otec Harald daroval ke křtu.<br />Dlouho, předlouho hleděl Sigurd na krásnou, uvolněnou tvář, a na ten nepatrný, prostičký přívěšek, nicotný vedle nesmírných pokladů, které nahromadil za staletí svých zločinů. Tolikrát bral mocným bojovníkům truhly nacpané k prasknutí zlatem a šperky, a náhle věděl, že nebude schopen bezbranné dívce ukrást nepatrný, z laciného kovu vytepaný křížek. Něco dostoupilo svého konce a nebylo možno pokračovat.<br />Náhle z nebe prorazil mlžným příkrovem sluneční paprsek a ozářil tvář Rannveig, zatančil na jejím křížku i na přídi opuštěné loďky. Odkudsi z hloubi prokleté bytosti se vydral přízračný vzdech a Sigurd pohlédl k obloze.<br />I zazdálo se mu, že vidí anděla, jehož tvář se tolik podobala spící Rannveig. Zlehka nadzvihl spící dívku a složil ji na dno loďky. Pak ji silou své paže popohnal na volnou hladinu a z posledních sil, které mu ještě zbývaly, poručil naposled proudům, aby konaly jeho vůli.<br />Rannveig neslyšela, jak loďka zlehka klouže po hladině a neviděla, jak ji strmé stěny Fjordu míjí, neboť spánek spravedlivých a nevinných bývá hluboký. Neviděla také, jak se mezi skalami Fjordu třepetají křídla holubice, která se vznáší výš a výš k šířícímu se průhledu sluncem prozářené modři. Tak byl v míru a pokoji propuštěn i Sigurd a jeho staleté kosti splynuly s pískem a vodou, z nichž kdysi vzešly.<br />Rannveig procitla houpáním loďky a zmateně se chvíli probírala svými sny, z nichž některé byly krásné a jiné děsivé. Loďka posouvána pozdně odpoledním větrem se pohybovala na dohled svažujícího se břehu, nad nímž stály domky rybářské osady, odkud ji už netrpělivě vyhlíželi otec Harald a jeho žena, zužováni neblahým pocitem. V osadě se totiž během dne zastavil Sud van der Hovenův posel a nesmlouvavě požadoval splátku dluhu, jinak hrozil vystěhováním a soudním zabavením domku i rybářské loďky.<br />Oba objali Rannveig a teprve poté si všimli, že všechny štoudve jsou plny ulovených ryb. Rannveig s matkou vyložili úlovek z loďky a pocit úlevy vystřídaly obavy ze zítřka, neboť Haraldovi se přitížilo, Larsen se stále nevracel, a nebylo jisté, zda se Rannveig poštěstí obdobně i zítra.<br />Dívka vyprázdnila loďku, a náhle jako by jí přimrazil sám Thor. Na dně v přídi ležel starý, rzí pokrytý meč, a solnou krustou obalená lebka, upravená do podoby poháru. Rannveig se celá rozechvěla a ve spěchu přikryla předměty svou kazajkou, aby je nikdo nespatřil.<br />Na druhý den odrazila od mola, ale počasí se rychle kazilo. Černá mračna se válela nízko nad zvlněnou hladinou, nebylo možné udržet loďku v klidu, a navíc se spustil déšť. Rannveig několikrát nahodila sítě, ale úlovek nestál za řeč.<br />Chladný, mrznoucími kapkami promísený vítr ji dohnal ke skalám. A náhle zde byl opět hrozivý Fjord, jeho temná tlama a vlny rozbíjející se o strmé útesy po obou stranách. Mokrá Rannweig se otřásla zimou, a tu jako by k ní tiše promlouval přízračný šepotavý hlas. V bezradnosti jej uposlechla, vzala meč do levé ruky a lebku do pravé, a vztyčila se na přídi s těmito předměty zdviženými do výše. V ten okamžik bouřící vlny utichly jako olej a po skalách Fjordu přeběhl odlesk slunečního svitu.<br />Teď už Rannveig ztratila pochybnosti, i když strach ji neopouštěl, a popohnala loďku mezi skály. Chmurná kotlina byla zalita podivnou sluneční září a mezi ráhny vraků se míhala hejna ryb, takže stačilo jen vhodit síť. A Rannveig tak učinila.<br />Když provazy ztěžkly, měla pocit, že nebude schopna úlovek vyvléci do loďky, takovou zátěž nečekala. Síť se konečně převalila na mokré dno a ozval se řinkot kovu. Rannveig odhodila mokré vlasy z čela a poklekla k úlovku.<br />Stříbrný mnohoramenný svícen, vykládaná kaditelnice, rohatá přílbice z jediného kusu umně tepaného zlata, orientální dýka ve zdobném pouzdře, šňůra s perlami velikosti křepelčího vejce a dubová truhlička značné váhy, to vše se vyvalilo na dno loďky. Rannveig zavřela oči a opět je otevřela, aby se ubezpečila, že nesní. Vzápětí ji plazivé stíny po okolních skalách a zahučení chladného větru dalo na vědomí, že Fjord chce být opět sám.<br />Tentokrát ji na břehu vyhlížela matka s Larsenem, který se vrátil z města s léky, za něž vydal poslední naspořené peníze. Oba se s rozpačitou bázní a rozrušením dívali na nový úlovek, který je mohl zachránit před nelítostnými právníky Sud van der Hovena.<br />Přes noc se Haraldovi díky lékům ulevilo a nechal si vše vyprávět. Zamyšleně potěžkal poklady z moře.<br />„Neprozradil jsem ti jednu věc, Rannveig,“ řekl Harald. „Tajili jsme tu hanbu, ale ta je nyní smyta. Prokletý Sigurd patřil k mým předkům, a jeho kletba jako by ležela i na našem rodu! Fjord nyní patří tobě, protože jen ty tam máš volný přístup.“<br />Nic se však utajit nedá, a tak spolu se zprávou o Haraldově uzdravování se rozneslo po vsi i vyprávění o cestě do zakázaného místa. Mnozí osadníci přišli pozdravit Haralda, který konečně mohl vyjít na zápraží a napít se silného piva.<br />„Paní Fjordu! Paní Fjordu!“ šeptali lidé v bázlivé úctě a hleděli na rozpačitou dívku, která nechápala, co se děje.<br />Večer pak Rannveig zašla na osamělý ostroh, čnící nad pobřeží, a zde do staré polorozpadlé kapličky ukryla pod kamennou desku v podlaze meč i pohár z lebky Björna Plavovlasého. Ať zde odpočívají v pokoji, stejně jako ty poklady uloupené Vikingy v dávných dobách a utopené ve Fjordu.<br />Na druhý den přijel do osady kočár se samotným Sud van der Hovenem, v doprovodu vozu s káděmi na ryby, s písařem, královským odhadcem a prokurátorem. Harald nebyl totiž jediným dlužníkem. Na návsi se srotily rozrušené hloučky v očekávání pohromy.<br />Sud van der Hoven se náhle už nechtěl spokojit se splátkami v podobě nasolených tresek jako jindy. Požadoval hotové peníze, nebo hrozil zabavením majetku a prodejem v dražbě. Mnoho osadníků prosilo a bědovalo. Jen Harald mlčel a pak postoupil vpřed k samotnému královskému odhadci.<br />„Na kolik bys odhadoval tyto předměty?“ zeptal se a položil na stolek rohatou přilbu, kaditelnici a náhrdelník. Odhadci chtivostí blýskly oči.<br />„Pět set dukátů!“ pravil po chvilce přemýšlení, i když bylo zřejmé, že poklady dostatečně podcenil.<br />„A kolik činí dluh celé osady?“<br />„Tři sta padesát,“ odpověděl úředník.<br />„Dobrá tedy,“ uzavřel své vystoupení Harald. „Tímto tedy platím dluh celé osadě, a zbylé peníze rozdělte rovným dílem mezi všechny rybáře.“<br />Sud van der Hoven se vzpamatoval z prvního překvapení, nic nenamítal, vždyť i tak vydělal více než bylo slušné. Odjížděl však poněkud zasmušile, jako by se mu v hlavě líhla nějaká neodbytná myšlenka. Toho dne se osada radovala a všichni velebili Haraldovu dcerku Rannveig.<br />Uplynulo několik dní a rybáři mohli náhle vidět podél pobřeží velké nákladní plavidlo s dánskou vlajkou, s plnou palubou svalnatých mužů a různých lan, vrátků a žebříků. Mířila k ústí Fjordu. Harald a jeho rodina spolu s mnoha dalšími obyvateli obce si pospíšili k pobřeží. Z dálky bylo vidět, jak se příď lodi, poslušna kormidla, stáčí ke skalnatým srázům a zvolna se začíná nasouvat mezi mohutné rozeklané věže Fjordu.<br />„To je Sud van der Hoven a jeho dělníci,“ šeptali si vyděšeně osadníci. „Hodlají vyzdvihnout se dna Fjordu poklady Sigurda Strašlivého,“ a mnozí z nich se znamenali křížem při pomyšlení na to, že se někdo svévolně pokouší porušit staleté zákazy a tradice hrubou silou.<br />Rannveig mezitím spěšně vyběhla na skalní ostroh. Vnikla do zpustlé kapličky a nadzvedla desku v podlaze, kam ukryla Sigurdovy atributy. Skrýš však byla prázdná! Vyděšeně se vrátila ven na okraj útesu, kde se zastavila a dlaní si zastínila zrak, neboť spatřila obdivuhodný úkaz.<br />Jako mlžný přízrak vyvstala nad ústím Fjordu duchovitá silueta vousatého válečníka s vyhaslými zraky, nyní už ne mrtvolně děsivá, ale zářící a velebná. V jeho pozadí se rýsovaly další tři hrozivě ohromné, poloprůhledné postavy, a jejich mlžnými těly pronikala zář slunce.<br />„Sigurd! Sigurd Strašlivý, kdysi krutý Viking, nyní ochránce a dobrodinec naší osady,“ křičeli ostrované jeden přes druhého. „A za ním jeho druhové, Björn Plavovlasý, Olaf Nádherný a Ivar Krvavá sekyra! Přeci jen legenda mluvila pravdu!“<br />Loď u vjezdu do Fjordu rovněž opanoval křik, ale trochu jiný. Voda se zde vařila jako v kotli, koráb praskal ve švech, kroutil se a nakláněl, muži se vrhali ozlomrk do vln a urychleně plavali pryč od potápějícího se plavidla. Po celou tu dobu se tyčil Sigurd a jeho Vikingové nad vjezdem Fjordu a zdvihal k nebi meč a pohár.<br />Nakonec jen špička stěžně zůstala trčet ve vjezdu, jako výstraha všem dalším opovážlivcům bez čistého srdce, jaké měla Rannveig. Zděšení osadníků opadlo a změnilo se v uvolněný smích. Cítili se silní a vítězní, měli mocného zastánce. Ochotně vytahovali z vody zachráněné dělníky z dánské lodi a pomáhali jim na souš. Jako poslední z nich na břeh vystoupil Sud van der Hoven. Prskal vodu, své zdobné fiží měl celé rozmáčené a paruka mu odplula na širé moře. Učinil nasupeně několik kroků k Haraldovi, ale pak jej ovládl strach. Co kdyby přeci jen ….? Už se raději ani neohlédl a vydal se k cestě, vedoucí do města. Ze šosů mu kapalo a za ním zněl bujarý smích mladých rybářů. Odkudsi zazněly píšťaly a kdosi se dal do tance.<br />Rannveig se nenápadně vytratila a vydala se ke kapličce na ostrohu. Když nadzdvihla kámen, oči jí zazářily. Ležel zde znovu zmizelý meč, ale ne už rezavý, nýbrž zářivě lesklý, s tepaným jílcem tvaru dračí hlavy, v saténové pochvě se zlatými výšivkami. Místo děsivé Björnovy lebky zde byl jiný pohár, zhotovený z masivního horského křišťálu a se symbolem slunce Vikingů. Vzala jej do dlaní a překvapením vykřikla. Na okraji poháru bylo runovým písmem vepsáno její jméno.<br />„Děkuji, Sigurde, Bůh ti odpustil staré zločiny a dal ti věčný mír,“ zašeptala, opásala se nádhernou zbraní a vzala si vzácný pohár. Křik bílých racků, nalétávajících na skály, ji doprovázel na cestě domů a dlouhá tráva jí ovíjela bosé nohy. Rannveig v srdci cítila mocnou sílu proměny. Zde bylo její dědictví, znamení síly a odpovědnosti, a vrátilo se tam, kam patřilo. Do rukou statečné ochránkyně svého starobylého rodu. </div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-85326576610705001262009-05-19T15:33:00.000-07:002012-06-14T13:19:37.602-07:00DAVID BOWIE - ŽIVOT A HUDBA<strong><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">David Bowie - Životopis jedné hudební legendy</span></strong><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiCFHKbKNbKAJf2lsNtGrUHn-caQNsJ8b_VIXAaWugu0Xk3fDlUzLsm9xLLr2VensXLxnZBHbeW6d6xzI1HgWBGV9peB4Fa2eD4VQnv1F80uW1OIGs9ozHfDUzmz7HOVzYd4g6D-0GkiaR/s1600-h/David+Bowie.jpg"><br /></a><br />
<div align="justify">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCVCVAnV9A6L4qi6m3xqIwu1tKArNh9SZL0TA52g7ONfhhju0D2LwaGh0KVDugbQIvQY4zK0EiwCwUwMU93mlPA7tTHByvObGom1T0pVxu1_dYTcGZaVwwQHh2oFXoVkp8W_P3hE6gZv0p/s1600/David+Bowie.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCVCVAnV9A6L4qi6m3xqIwu1tKArNh9SZL0TA52g7ONfhhju0D2LwaGh0KVDugbQIvQY4zK0EiwCwUwMU93mlPA7tTHByvObGom1T0pVxu1_dYTcGZaVwwQHh2oFXoVkp8W_P3hE6gZv0p/s400/David+Bowie.jpg" width="300" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">David Bowie se narodil v Brixtonu v Londýně, 8. ledna 1947, ve znamení Kozoroha, původním jménem David Robert Jones. Studoval střední technickou školu pro chlapce v Bromley. Zde v souboji se svým přítelem Georgem Underwoodem o dívku utrpěl zranění oka, které mu sice v nemocnici zachránili, ale zůstalo mu odlišné zbarvení, jakoby znamení jeho výjimečnosti. Davidův starší bratr Terry jej uvedl do světa kultury, hlavně jazzové hudby, výtvarného umění a literatury, kde na Davida zapůsobila beatnická tvorba Jacka Kerouaka a dalších.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Od roku 1963, tedy od svých šestnáct let, pracoval v reklamní agentuře a současně hrál v řadě kapel, například Davie Jones And The King Bees, orientovanou na rhythm and blues. V roce 1964 působil v The Manish Boys, další rok v The Lower Third. Hudebníci hodně cestovali a spali ve staré sanitce. Už jako teenager ve škole ovládl saxofon, hře na nějž jej vyučoval saxofonista Ronnie Ross. Na radu manažera Kennetha Pitta, který jej uviděl v klubu Marquee, si zvolil nové jméno, podle bojovníka za nezávislost Texasu a vynálezce slavného nože Jamese Bowieho. Tak se zrodil David Bowie, zprvu jen aby se odlišil od stejnojmenné hvězdy kapely Monkees.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghhBqlKc4Zoiu5eP1x0RTZsjRo2GAC8VXM1hqfeAmBEhEADu1m8e8r5suB_ssiJj6GSrSMmmlQy8miYMakzdg-KJQ9Uv4IIULlFg5TX39U8lxi2Dq6w5vY2Si1qEZNzPNvJ2eswcdYdG00/s1600/1967+David+Bowie.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="198" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghhBqlKc4Zoiu5eP1x0RTZsjRo2GAC8VXM1hqfeAmBEhEADu1m8e8r5suB_ssiJj6GSrSMmmlQy8miYMakzdg-KJQ9Uv4IIULlFg5TX39U8lxi2Dq6w5vY2Si1qEZNzPNvJ2eswcdYdG00/s200/1967+David+Bowie.jpg" width="200" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">David natáčí různé pop-rockové singly, například Can't Help Thinking about Me a v klubu Marquee vystupuje jako sólový umělec. Kenneth Pitt mu zajišťuje smlouvu se společností Deram a David začíná pracovat na svém prvním albu <strong>David Bowie</strong>. Jeho skladby Rubber Band a The London Boys jsou ceněny jako tvorba kultury mods. Rané skladby později vycházejí na kompilaci Images 1966/67. David v té době bydlí v Kenově bytě a mimo jiné též navštěvuje buddhistický klášter ve Skotsku.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1967 hrají rádia píseň The Laughing Gnome, v červnu vychází první album, ovšem nijak se nechytá. David zkouší film a pantomimu. Uznávaný mim Lindsay Kemp z Edinburghu jej v letech 1968-69 učí umění pohybu. V roce 1968 hraje v undergroundovém snímku Michaela Armstronga The Image, seznamuje se s Hermione Farthingalovou a zakládají spolu pantomimické trio Feathers, experimentující s tancem, pantomimou, divadlem, literaturou a hudbou. David je v té době pod vlivem buddhismu. Z této doby také pochází jeho první hit Space Oddity, ovlivněný Kubrickovou 2001: Vesmírnou odyseou.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-m1WWY0USqwf49Oy13coFgUA8oWhP7QDImQqDkStdapJ3xXzI1jsqy0TAg3N3GouNOqvLBsfDujbGwcfVC0APn6oTg0jk95Kmw27iLDpUCgoTBjScqyIYD-1-UsJn-7RXZXJgdllYCHti/s1600/1969+Space+Odditty.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-m1WWY0USqwf49Oy13coFgUA8oWhP7QDImQqDkStdapJ3xXzI1jsqy0TAg3N3GouNOqvLBsfDujbGwcfVC0APn6oTg0jk95Kmw27iLDpUCgoTBjScqyIYD-1-UsJn-7RXZXJgdllYCHti/s200/1969+Space+Odditty.jpg" width="200" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1969 se stěhuje do Beckenhamu, potkává Američanku Angie, zkušenou v hudebním byznysu. Připravuje konečnou verzi <strong>Space Oddity</strong>, v červenci se píseň dostává do hitparád. Zapadá perfektně do dobové atmosféry, uchvácené úspěchem amerických letů lodí Apollo k Měsíci. David absolvuje své první opravdové turné jako předskokan Humble Pie. V produkci Tonyho Viscontiho natáčí ve studiu Trident album Space Oddity, které však nezíská takový komerční ohlas, jaký si svou kvalitou a muzikantskou poctivostí zaslouží.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Pro mne má Space Odditty zvláštní postavení v Bowieho diskografii. Nepočítají-li se rané singlové písně na albu David Bowie, je to prakticky první "plnohodnotné" album. V následné tvorbě jsou porůznu prostřídány věci skvělé, geniální, bizarní, i věci možná méně silné, a někdy i skladby, jejichž kvalitu zachraňuje jen interpretova osobnost, vždy zajímavá minimálně svým nezaměnitelným pěveckým projevem. Ale tato prvotina je úžasná od začátku do konce. Má v sobě něco nepopsatelného jako Trespass u Genesis, obdobně rané album, následované vyzrálými hudebními skvosty, ale nesoucí něco navíc,jako </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">oheň víry mládí</i><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">, který později uhasíná v psychologii a dramatech reflexí všech možných nepravostí světa. A současně je to kolekce těch nejrafinovanějších, krásných a neotřelých melodických nápadů, pěveckých fines a skoro barokizujícího aranžmá. Ne nadarmo se na albu podílejí Tony Visconti a Rick Wakeman, vždy proklamátoři rozmachu ducha hudby nad "temnou stranou síly". Na desce není slabé místečko. Od úvodního sci-fi opusu, přes milostný hudební dopis první lásce a spolupracovnici ve studiu Feathers Hermione Farthingalové, po protestní </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">hippie</i><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> suitu Cygnet Commitee, při jejímž We want to believe, we want to be live! probíhá mráz po páteři, přes máchovsky romantickou a srdceryvnou Wild Eyed Boy from Freecloud, jejíž prožitek připomíná expresionistické drama Hangman and the Papist od Strawbs, vášnivá výpověď God Knows I´m Good, až po monumentální Memory of the Free Festival. Album je mladistvě patetické, nespoutané, nevykalkulované, člověk mu chce věřit to, co by Bowiemu třeba z doby životem ošlehaných temných a děsivých vizionářských chmur Diamond Dogs už určitě nevěřil, ale je plné pozitivní síly a naděje, jako ostatně mnoho muziky konce 60. let. Tesklivě krásná nádhera trochu připomene obdobné citové rozpoložení a </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">rozplývání se v krásné beznaději</i><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> jako o rok pozdější Déja vu od CSNY. Další Davidova tvorba spěje k vysokým metám, ale tato první je nezapomenutelná, osobní a intimní, průzračná a neoposlouchatelná.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJoTO9gO8PVGs0xHoxoB5XZSj_gTxfHHn1N1VU2hDDPHIJ82QRW7pfv687t-tOE1R_JXewcIqg5TFCcl2-lDAOx5ZQFFq6QSwH0zfCwZGppnEcez_8CBS3BP4ebYWDZhIeWB6Hh5OSKiiS/s1600/1971+Man+who+sold.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJoTO9gO8PVGs0xHoxoB5XZSj_gTxfHHn1N1VU2hDDPHIJ82QRW7pfv687t-tOE1R_JXewcIqg5TFCcl2-lDAOx5ZQFFq6QSwH0zfCwZGppnEcez_8CBS3BP4ebYWDZhIeWB6Hh5OSKiiS/s1600/1971+Man+who+sold.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1970 sestavuje David elektrifikovanou kapelu Hype s Tonym Viscontim u basy, Johnem Cambridgem za bicími a Mickem Ronsonem u kytary. Připravují nové písně, na písni The Prettiest Star se podílí i Marc Bolan z T.Rex. Žení se s extravagantní a svobodomyslnou Angie. Vychází skladba "Memory of the Free Festival". Bowie absolvuje první vystoupení kapely, ze které jednou budou The Spiders from Mars. Muzikanti společně připravují materiál pro nové album <strong>The Man Who Sold The World</strong>. Bowie se loučí s manažerem Pittem a svěřuje své záležitosti Tonymu DeFriesovi, práskanému lišákovi ve světě showbusinessu, který už má svůj plán, jak vystřelit Davidovu kariéru ke hvězdám. 30. května se Davidovi a Angie narodil syn Zowie.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">The Man Who Sold The World, vydaný v roce 1971, byl velmi odlišným albem, plným velmi umělecky vyhraněné muziky, kde David propojil své zkušenosti s divadlem a pantomimou. Provokativní androgynní image vytvořila Bowieho manželka Angie. Nový kytarista Mick Ronson dodal skladbám tvrdý mrazivý zvuk. Šokující stylizace v ženských šatech a neobvyklá témata v textech, např. Nietzschem ovlivnění The Supermen, získaly albu pozornost publika i kritiky. David absolvoval turné po USA, nadchl jej New York, a seznámil se s Louem Reedem a lidmi okolo Warholovy Factory. Koncem roku přešel k nahrávací firmě RCA, pro niž natočil album Hunky Dory, v němž se vrátil do melodičtější, písničkovější, ale hudebně ještě rafinovanější polohy.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoFu-wG78T3xIDygNL1RQ026DNaDpMQX1O7C5IzUF9m6n8o0N7T316JakC3V-jcowykoO-D9wg5TwCxHZb-ojyISaXUL_rhmx-2Nu0xjituUt89io6ZzjCm_hqiUvcELDijc9SNHjC5tfg/s1600/1971+Hunky+Dory.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjoFu-wG78T3xIDygNL1RQ026DNaDpMQX1O7C5IzUF9m6n8o0N7T316JakC3V-jcowykoO-D9wg5TwCxHZb-ojyISaXUL_rhmx-2Nu0xjituUt89io6ZzjCm_hqiUvcELDijc9SNHjC5tfg/s1600/1971+Hunky+Dory.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">K rozmáchlé melodičnosti <strong>Hunky Dory</strong>, navazující jakoby přímo na Space Oddity a záhadně rezignující na trend nastoupený na Man who Sold, se David v tak čisté podobě vrací už jen nahodile, ale vpodstatě dodnes (částečně Hours, Lodger). Rukopis doby, kdy svá velká díla začínají tvořit Genesis a Yes (Wakemanovy klávesy hovoří za vše), je zde patrný - nádherné poloakustické písňové struktury s tesklivě krásným čistým vokálem, aranžmá barev starých barokních obrazů, žádné velké nevyzkoušené výboje, ale spíše dílo opřené o klasické hodnoty a soulové a jazzové zkušenosti. Inspirace z tvorby Bowieho současníků není zastíraná, David ji přiznává a současně si ji přizpůsobuje k obrazu svému (Bob Dylan, Velvet Underground). Vrcholem alba (a možná i celé Bowieho tvorby) je pro mne asi Life on Mars. Davidův saxofon a najazzlé sólíčko v beatlovském otvíráku Changes odemyká albu další dvířka, která se ještě více otevírají na dalších dvou albech. Pestrost alba je ve srovnání třeba s mrazivou monotónností svého předchůdce ohromná, žertovný popěvek Kooks oproti údernému rock´n rollu Queen Bitch nebo melancholické baladické náladě The Bewlay Brothers, to je rozpětí, které skvěle sjednocuje stále silnější a emotivnější Davidův zpěv.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na albu se podílel i skvělý klávesový hráč, člen Strawbs a budoucí hvězda Yes Rick Wakeman. S příchodem basmana Trevora Boldera se pomalu ustaluje sestava kapely, která měla spolu s Davidem učinit historický hudební zásek. Ziggy se stal erbovním albem nového stylu, nazývaného glam rock, v jehož oslňující nebesky třpytné nádheře se shlédlo v té době mnoho kapel, od Slade přes T.Rex až po už zmíněné Strawbs.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Rok 1972 přináší novou bisexuální stylizaci mimozemšťana Ziggyho Stardusta, kterou David vytvořil inspirován extravagantním rockerem Vincem Taylorem a také undergroundovým zpěvákem Iggy Popem (Iggy – Ziggy). Na vystoupení ve Friars Aylesbury debutuje Ziggy Stardust a Spiders from Mars, tvoření kytaristou Ronsonem, basákem Bolderem a bicmenem Woodmanseyem. Hrají skladby z Hunky Dory a také nové písně, které měly vzápětí vyjít na desce.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2AcsK5Pop_ciLOp8-b0GjAjAMwNCvXdvoZa3Jquh8AxGI2Q2TKZx07uWsyRGRTY_B8h0cX0u587zvDEWIm4pVBRkl7i4rR3p-zoQe3uVXu2f5VtthchAwErQ8MXEniQ3cKeV8zCASiEww/s1600/1972+Ziggy.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2AcsK5Pop_ciLOp8-b0GjAjAMwNCvXdvoZa3Jquh8AxGI2Q2TKZx07uWsyRGRTY_B8h0cX0u587zvDEWIm4pVBRkl7i4rR3p-zoQe3uVXu2f5VtthchAwErQ8MXEniQ3cKeV8zCASiEww/s1600/1972+Ziggy.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Album <strong>The Rise and Fall of Ziggy Stardust and The Spiders From Mars</strong> se stalo hudební legendou pro další generace. Melody Maker oznamuje: Zrodila se hvězda. Postava Ziggyho byla nadšeně přijímána publikem a umožnila tak představit mu v široké míře vyzrálou kvalitní a emotivní hudbu, spojující ostrou rockovost "The Man Who Sold..." a melodičnost chytlavých a neotřelých písní Hunky Dory do nové, dosud neslýchané podoby.. Jak hodnotit desku, která se stala monumentem ve vývoji rockové hudby, potažmo moderní hudby vůbec? Lze hodnotit desku, která si našla své místo na obloze mezi stálicemi jako je The Lamb lies down on Broadway, Led Zeppelin II., Aqualung, Pawn Hearts, Close to the Edge, Tubular bells, Red nebo Ummagumma? V hudebním vývoji je logickým pokračováním vznosných a nápaditých melodií Hunky Dory a předchůdcem Aladdina, jehož classic-funky-blues-jazzovou a riffověji vyhraněnou náladu už nese, ale ne tak frapantně, pouze jako hučící neviditelný spodní proud. Dominantou alba jsou nakonec hlavně štěpné písně, monumentální naléhavé melodie, tak samozřejmé a vcelku i nijak rafinované či komplikované, o to však více ve své jednoznačnosti strhující. Kouzlo alba je grandiózní; i ten, kdo by Bowieho androgynní líčení a stylizaci, známé z nově vydaných videí z té doby, jinak pokládal za trapnou přibuzlou extravagantní šou, je v případě Davida pohlcen jeho osobním kouzlem a pěveckým uměním, neboť Bowie jako antický tragéd s maskou nebo dvorní královský šašek odráží tragikomický obraz našeho světa a i dost náročné polohy zpívá s takovou lehkostí a sugestivitou, manýristickými ozdobami, které jako by čerpaly od starých černých bluesmanů až po pěvecké toreadory šansonu 50.let. A přitom je to stále navýsost moderní rocková výpověď. Všechno na albu je výborné, vypíchl bych vyjímečnost Moonage Daydream, kde Bowie šlape na paty nejlepším soulovým zpěvákům. Kované hitovky Starman a Lady Stardust, titulní skladba nebo dunivý rock´n roll Suffragette City jakoby vyrůstaly z jednoho mohutného kmene, album je vnitřně ohromně jednolité a sevřené, nikoliv však jednotvárné!!!!, a to ani nemluvím o jednotící textové linii. Stylová košatost minulého alba Hunky Dory je dalším typickým rozdílem mezi těmito vynikajícími počiny, je to krok vpřed, akt vyzrání, protože právě i toto je na hudbě těžké (analogií může být hravá rozmanitost Houses of the Holy oproti monolitické kompaktnosti Physical Graffiti u Led Zeppelin). Jedna z největších šlupek alba, Rock´n Roll Suicide, to je korunovace díla. Pod parou držený natlakovaný zpěv vyvře v kodu, která má takové dudy, že citlivější posluchač mimoděk sahá po šnuptychlu. A možná je zde nastolen faustovský problém: David <i>prodal duši</i> imaginárnímu Ziggymu za neuvěřitelné hudební nápady, a ten si jeho duši za to málem odnesl. Naštěstí se David Goliášovi ubránil a odvržením svého alter ega si znovuvydobyl svobodu. Ale ta úžasná hudba, ta zde díky Bohu zůstala.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha0Zlf-iMoHeSebzRDejgZwRw_1a55kvLaBZQQSkvVaOtpKxpypsPVWTU3gJu8WCscoIsqyTa6pWSGn4Zc5ok_-U6UssEpraUzyU5grvva6bTbGRQqYX7xIWZxYYUKgzgeiBJzho3Vgbij/s1600/1973+Aladdin.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha0Zlf-iMoHeSebzRDejgZwRw_1a55kvLaBZQQSkvVaOtpKxpypsPVWTU3gJu8WCscoIsqyTa6pWSGn4Zc5ok_-U6UssEpraUzyU5grvva6bTbGRQqYX7xIWZxYYUKgzgeiBJzho3Vgbij/s1600/1973+Aladdin.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Vítězné tažení po Spojených státech Davidovi dobývá statut světové hvězdy. Ke kapele se připojuje klavírista Mike Garson, během turné vzniká hit The Jean Genie a řada nových skladeb pro příští album. V té době David také výborně produkuje album Lou Reeda Transformer, Iggyho Raw Power a kapele Mott the Hoople skládá hit All the Young Dudes. Vypětí, spojené s náročnou rolí Davida natolik pohltilo, že si začal vypomáhat užíváním kokainu a začal ztrácet vlastní identitu. Následující pokračování Ziggyho letu na albu <strong>Aladdin Sane</strong> - původní název A Lad Insane - znamenalo nejen další vynikající album, zachytávající i prvky jazzu a mapující Bowieho růst jako skladatele a interpreta, ale i osobní slepou uličku, vyčerpanost, rostoucí závislost na dopingu a na imaginární postavě Ziggyho. Proto David na posledním koncertě turné v létě 1973 oznámil v sále Hammersmith Odeon nejen konec koncertu, nýbrž i konec své hudební kariéry. Naštěstí tím myslel pouze postavu Ziggyho, která jej omezovala v dalším svobodném rozmachu.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpk5RT-Kx1tewxX29-UwUmMwB53R-RbzFLx09zz-fdDy5XGX80fLFIpzmgo877wca2EIsKLN-gHao1unxO5wsEVC-j_qXXb9BDgx4XiUv3shjX2EH66chtWi8qol4gECNSL8xA8FtVJIlc/s1600/1974+David+Live.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpk5RT-Kx1tewxX29-UwUmMwB53R-RbzFLx09zz-fdDy5XGX80fLFIpzmgo877wca2EIsKLN-gHao1unxO5wsEVC-j_qXXb9BDgx4XiUv3shjX2EH66chtWi8qol4gECNSL8xA8FtVJIlc/s1600/1974+David+Live.jpg" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1r_pSvUULOVzq4afGZxqHtXBqofoE7VXqRkHFGYVS3JlVP6w4u9D_A3JxIg-MBJCXq0VR4X4WrEOv86aSs2jlzbKT4LUvhdxOW9yMGdxIQpXbm3T5DW6gCnRYmoa2iKeicA_4GEZ2AKfL/s1600/1973+Pinups.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1r_pSvUULOVzq4afGZxqHtXBqofoE7VXqRkHFGYVS3JlVP6w4u9D_A3JxIg-MBJCXq0VR4X4WrEOv86aSs2jlzbKT4LUvhdxOW9yMGdxIQpXbm3T5DW6gCnRYmoa2iKeicA_4GEZ2AKfL/s200/1973+Pinups.jpg" width="200" /></a>Aladdin Sane bývá v některých recenzích a encyklopediích označován za slabší album. Nejenže nejsem toho názoru, dokonce je pokládám za špičkové. Jediné, čemu nerozumím (ale David asi věděl proč to dělá), je zařazení písně od Rolling Stones, což mi u tak skvělého skladatele jako je Bowie přijde zbytečné. Hudba, logicky navazující na výrazné melodie Ziggyho, zde načerpává nový odvážný spodní proud najazzlého odvazu (např. stejnojmenná skladba) a absorbuje na Man Who Sold... dobře vyzkoušený a nakrátko opuštěný trend spíše nemelodických, rockových riffů. Aladdin se mi jeví jako syntetické shrnutí zkušeností z předchozích alb posunutý do úspornější, jednodušší, ale o to muzikantsky sebejistější a vycizelované podoby. Lady Grinning Soul ovšem dokazuje, že ani nespoutaný, temnotou kokainových slepých uliček dosud nedotčený duch Space Oddity je stále přítomen. Ale je to i album bolestné a trpké zpovědi, kdy David cítil lepkavé pavučiny, do nichž ho přízrak Ziggyho zamotal. Vystoupit z kolotoče slávy a závislostí není snadné, ale Bowieho osobnost to vše překoná. Jako svědectví těchto heroických uměleckých zápasů zůstalo toto skvostné album.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mezitím v Paříži točí tribute album <strong>Pin-Ups</strong>, kolekci skladeb svých oblíbených skladeb z let 1964-1967. Pak se Spiders from Mars rozcházejí, kytarista Mick Ronson rozjíždí sólovou kariéru, která se však nevydařila.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi48scxfK4rE9S_WQJPRji-YG59PvULtvEoNhNquarTuzp_4UFWFEAe9nUBgrpVUYoIKY0QHgHL5NR7Gq8Fn5C8UjZIprhy_8nRW1CFd-DRbU6fpRlz05ekiz8qS23eatPLjNWSg8xkmQRw/s1600/1974+Diamond.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNSA57marH_lHMvCR0CFCKdhyphenhyphenBe_IoQfCbGC129WxH90P40bfPYGr_q_lL_vG4MvfBAJwEYZ_5MtHMDp0_VYTkymk3mSkXy6NxoK0NMz0gJb2aWnRG1IlAnvMYlYD_CKvDjphipXSmD15/s1600/1975+Young+Americans.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggNSA57marH_lHMvCR0CFCKdhyphenhyphenBe_IoQfCbGC129WxH90P40bfPYGr_q_lL_vG4MvfBAJwEYZ_5MtHMDp0_VYTkymk3mSkXy6NxoK0NMz0gJb2aWnRG1IlAnvMYlYD_CKvDjphipXSmD15/s1600/1975+Young+Americans.jpg" /></a><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi48scxfK4rE9S_WQJPRji-YG59PvULtvEoNhNquarTuzp_4UFWFEAe9nUBgrpVUYoIKY0QHgHL5NR7Gq8Fn5C8UjZIprhy_8nRW1CFd-DRbU6fpRlz05ekiz8qS23eatPLjNWSg8xkmQRw/s1600/1974+Diamond.jpg" /><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1974 Bowie chystá projekt na orwellovské téma, po problémech s autorskými právy však z připravených písní tvoří nové album <strong>Diamond Dogs</strong>. Roste jeho zájem o soulovou hudbu philadelphského soundu, kterou přetváří do vlastní podoby, popisované jako "plastic soul". Jako dokument o síle jeho hudby vychází živé dvojalbum <strong>David Live at Philadelphia Tower</strong> a vznikají nové písně pro další, stylově značně odlišné album. Jeho podobu předjímá v únoru 1975 úspěšný singlový hit <strong>Young Americans</strong>, stejnojmenné album následuje. Na albu se podílí i John Lennon v hitové písni Fame. Obě písně se dostávají do hitparád současně s reedicí šest let staré Space Oddity.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvDb6B4_s5tycoJ0DzYeWBMyEixtWRPoq0RSSap6QJKVO-pFuFrrmC7N0nE_QZcyENmlv25qyv3HGihQPYH5xgxg_URXmbiib4wNJy6_eYMZ4vYYQmrmM8_1iFjJZHwsC9RNa_Ww4rjoz6/s1600/1976+Station.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvDb6B4_s5tycoJ0DzYeWBMyEixtWRPoq0RSSap6QJKVO-pFuFrrmC7N0nE_QZcyENmlv25qyv3HGihQPYH5xgxg_URXmbiib4wNJy6_eYMZ4vYYQmrmM8_1iFjJZHwsC9RNa_Ww4rjoz6/s1600/1976+Station.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">David v té době stále zápolí se závislostí na kokainu, ale chce se z ní vymanit, rovněž i z područí manažera DeFriese. Věnuje se v té době i filmovému herectví (sci-fi film The Man Who Fell To Earth). Tvoří knihu autobiografických povídek, nazvanou The Return Of The Thin White Duke. Koncem roku s novou skupinou, v níž jsou Carlos Alomar, Dennis Davis, Earl Slick, George Murray a Roy Bittain, tvoří úderné silné album <strong>Station to Station</strong>, které vychází v lednu 1976. Následuje velké světové turné, kde se David představuje v nové stylizaci jako uhlazený a elegantní Štíhlý bílý vévoda. Po turné produkuje Iggy Popovo album The Idiot.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrrnTaSW0RPc7OD92bI6UvHck6uCu_W9C9_itr61odoHNjuyD4iUJkJhlvN1TmyPli5OlJ8BHZhYgZxzSYkvtAIHnimsnZYUy_3VkMoa25TkEh1BFs93JE6BrAXjIMWzDUzo7KzV6TIB1H/s1600/1977+heroes.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrrnTaSW0RPc7OD92bI6UvHck6uCu_W9C9_itr61odoHNjuyD4iUJkJhlvN1TmyPli5OlJ8BHZhYgZxzSYkvtAIHnimsnZYUy_3VkMoa25TkEh1BFs93JE6BrAXjIMWzDUzo7KzV6TIB1H/s1600/1977+heroes.jpg" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWmXwNtarAaYbusEwzZChj0VU-IqN0Lwvp4PCdkyNC-8BeX9TdRAvKfw2to4wX4LJ0q-rFCrjbJskmh_P5mvnuJzpLf7MOeK7cqxhdih9fNrZeRfyMKbBQs5HD4mqfghc5Zd9lbP9ka48I/s1600/1977+Low.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWmXwNtarAaYbusEwzZChj0VU-IqN0Lwvp4PCdkyNC-8BeX9TdRAvKfw2to4wX4LJ0q-rFCrjbJskmh_P5mvnuJzpLf7MOeK7cqxhdih9fNrZeRfyMKbBQs5HD4mqfghc5Zd9lbP9ka48I/s1600/1977+Low.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Aby se zbavil definitivně svých závislostí a změnil životní styl, odstěhoval se do prostého bytu v Berlíně. Vztah s Angie se v té době už prakticky rozpadl. Jako terapii pojal práci na novém experimentálním albu <strong>Low</strong>, kde spolupracuje s Brianem Enem a hraje si s ambientní, převážně instrumentální hudbou. Ve své době je to v podstatě odvážné vykročení do neznáma, ale velmi šťastné, jak už se u Davida osvědčilo. Zvukové koláže rozhodně nenudí, což je u tohoto žánru velkým rizikem, a dokonce si brzy vyžadují opakovaný poslech. Album vychází v lednu 1977, následováno singlem Sound and Vision. Současně přijímá David roli ve filmu Davida Hemmingse Just Like A Gigolo. V březnu už s Brianem Enem a Robertem Frippem pracuje na novém vynikajícím albu <strong>Heroes</strong>, které vychází v říjnu a jehož vyzrálost staví na průzkumnickém charakteru předchozího novátorského, ve své době publikem ne dost doceněného alba. Promyšlené instrumentálky zde doplňují ostře nabroušené nemelodické, ale bravurně zazpívané skvosty jako Beauty and the Beast nebo John the Lion. O titulní skladbě je zbytečné mluvit, patří hudebně, textově i pěvecky k tomu nejkrásnějšímu v Bowieho tvorbě. Když se Davidův hlas zvedne v druhé půli písně o oktávu výše, nelze než prožívat stejné pocity jako vězni za Berlínskou zdí, kteří se stali hrdiny "na jeden den". </span></div>
<div align="justify">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYarirFvNvcbzWvT7Xht-cK-1DVtmM9sJPLScZ5OVtZOjugJSXpvUg2RGSjQaDcZhwgtvhVUfZxUpNvgy8RuBHXt9dqpKYYF4KuJTQhPIwt7m0-TZhLHfwgUAAYL9rBNnM8ZDxdd-bLova/s1600/1978+Stage.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYarirFvNvcbzWvT7Xht-cK-1DVtmM9sJPLScZ5OVtZOjugJSXpvUg2RGSjQaDcZhwgtvhVUfZxUpNvgy8RuBHXt9dqpKYYF4KuJTQhPIwt7m0-TZhLHfwgUAAYL9rBNnM8ZDxdd-bLova/s1600/1978+Stage.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Následné turné trvá třináct týdnů a hraje se v 65 městech. Překvapením se stává, že dříve zavržený materiál ze Ziggyho Stardusta se stává podstatnou součástí koncertního setlistu. V říjnu 1978 vychází živé dvojalbum z turné (<strong>Stage</strong>), výborně zachycující atmosféru tohoto období. Neúnavný Bowie vzápětí pracuje ve Vídni na filmu o životě umělce Egona Schieleho, a pak hned ve Švýcarsku připravuje album, kterým chce dovršit tzv. berlínskou trilogii a spolupráci s Brianem Enem.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBhs8iWErdEARhlmocjJBIdxX4clJuSKB6a3aNRZsG1sYzBWcidrAsFnVfdOe5rJVG7x8N3U0s5o9DgYhrOeyrQIgo1sOlenXdSnKs65gP9pfYXXDy0P84Uon9Fcoaf4GM5OgRSiu6KtZp/s1600/1980+Scary+monsters.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBhs8iWErdEARhlmocjJBIdxX4clJuSKB6a3aNRZsG1sYzBWcidrAsFnVfdOe5rJVG7x8N3U0s5o9DgYhrOeyrQIgo1sOlenXdSnKs65gP9pfYXXDy0P84Uon9Fcoaf4GM5OgRSiu6KtZp/s1600/1980+Scary+monsters.jpg" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAvXKGMcLMik1uF8sTRgNivybf65gsEn36hjDYSn_4HpGt-PZr395gkgHItK19nwMe-0a4TPF2yG_ee15ytxsEnA9A-cs8m6uAXZwCtW_b288HEUqm5IbFmwVWJBggRYdbXl4tIZ2VUXgA/s1600/1979+Lodger.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAvXKGMcLMik1uF8sTRgNivybf65gsEn36hjDYSn_4HpGt-PZr395gkgHItK19nwMe-0a4TPF2yG_ee15ytxsEnA9A-cs8m6uAXZwCtW_b288HEUqm5IbFmwVWJBggRYdbXl4tIZ2VUXgA/s1600/1979+Lodger.jpg" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Rok 1979 přináší premiéru Gigola, dokončení alba <strong>Lodger</strong> a další velké cestování. Na jaře dalšího roku se David definitivně rozvádí s Angie. Chystá nové album <strong>Scary Monsters</strong> (and Super Creeps) s klíčovou písní Ashes to Ashes, předznamenávající éru hudebního videa, která se stává číslem jedna v Británii. V létě opět hraje v divadle v představení Sloní muž, kterým sklidí pochvalné ovace u diváků i odborné kritiky. V roce 1981, vynesen posledním albem opět na vrchol, spolupracuje s Freddiem Mercurym na písni skupiny Queen Under Pressure.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Jeho bouřlivý život se zklidňuje, David se věnuje filmovým projektům, malbě a cestování. Jeho filmová kariéra kulminuje filmy The Hunger a válečným dramatem Merry Christmas, Mr. Lawrence.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTC3z1l4oR_soIRTDAZ8myeEupu9d8iIF7kUL3A5XY_BNoSYuX5q-lMkirjWPc8fAHlp04pvBnLdKbjibXu4dmVIl1jnXY56ekoFY5-xenXhjFS8u1VDW8hwATUgvayTHhiMYXL8aUSD_4/s1600/1983+Let+%C2%B4s+Dance.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTC3z1l4oR_soIRTDAZ8myeEupu9d8iIF7kUL3A5XY_BNoSYuX5q-lMkirjWPc8fAHlp04pvBnLdKbjibXu4dmVIl1jnXY56ekoFY5-xenXhjFS8u1VDW8hwATUgvayTHhiMYXL8aUSD_4/s200/1983+Let+%C2%B4s+Dance.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh87NmfM9BgumWX8L7uY8LVq3BsOyalid5ChgzZsGxhBH6rRoIuIruJScR-6ph-m7WmbWKgHrAWhUWb6cXz2__kBlcvZYwOZnyNZONESBF9JL4e7ehbQEErPgcAOhwwXgIkM1f6hT3m9Fwc/s1600/1987+Never+Let.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh87NmfM9BgumWX8L7uY8LVq3BsOyalid5ChgzZsGxhBH6rRoIuIruJScR-6ph-m7WmbWKgHrAWhUWb6cXz2__kBlcvZYwOZnyNZONESBF9JL4e7ehbQEErPgcAOhwwXgIkM1f6hT3m9Fwc/s200/1987+Never+Let.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigqvp0tMf1ydXuLYaowRi77V5hvoRIH_8zZ63b4kmUih3cGH9UgYVy4M6OP9VFx5tAqYSpbKBX21_0FVGusWVyZpr9xWoma8qHO6cC_-SKF92neePOoNw337wRaUHzVnEMMaEHPnfDFf8S/s1600/1984+Tonight.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigqvp0tMf1ydXuLYaowRi77V5hvoRIH_8zZ63b4kmUih3cGH9UgYVy4M6OP9VFx5tAqYSpbKBX21_0FVGusWVyZpr9xWoma8qHO6cC_-SKF92neePOoNw337wRaUHzVnEMMaEHPnfDFf8S/s200/1984+Tonight.jpg" width="200" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Dlouho očekávaný návrat do studia přináší nečekaný, ale v Davidově proměnlivém a hledačském životě logický zvrat. Albu <strong>Let's Dance</strong> v produkci Nilea Rodgerse dominuje středoproudé disco, byť v podání Bowieho velmi kvalitní. Komerční úspěch a rozšíření spektra publika jsou pochopitelné, následující alba <strong>Tonight</strong> a <strong>Never Let Me Down</strong> ovšem Davidovo hudební cítění pochopí jako slepou uličku. V roce 1989 dává dohromady nový projekt <strong>Tin Machine</strong> s hudebníky Tonym Salesem, Huntem Salesem a Reevesem Gabrelsem a vrací se tak k syrovému rock'n rollu. Toto pětileté obobí (1984–1989) je však i jinak aktivní. Píše filmovou hudbu, organizuje monstrózní turné Glass Spider podle stejnojmené písně z posledního alba, ve Scorseseho Posledním pokušení Krista hraje roli Piláta. Účastní se obří akce Live Aid na pomoc hladovějící Africe a s Mickem Jaggerem točí ke stejnému účelu duet Dancing in the Street.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhCBUMp9uOwTgE8t9GmgEGj6i-MXxNmKpB99ESvhjG75YsJnwh6RJg27Ji2cYiExmNJE7bc5Yr3t_-Co2tdgNLfBYaQ98RLtQJXhJ_fdUXjxqwPKBJO0k2atnQrVftF1ty3Vc_GAwEHnMC/s1600/1989+Tin+Machine+I..jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhCBUMp9uOwTgE8t9GmgEGj6i-MXxNmKpB99ESvhjG75YsJnwh6RJg27Ji2cYiExmNJE7bc5Yr3t_-Co2tdgNLfBYaQ98RLtQJXhJ_fdUXjxqwPKBJO0k2atnQrVftF1ty3Vc_GAwEHnMC/s200/1989+Tin+Machine+I..jpg" width="200" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-f5sq2EnCIxT_tnuGXBPE4gecPwL2WACZzdl0hi2J1FMoTSouhB4b7pg-spMifynwJoVb_xVGdk3CAAcznnAHrVGzYkVEXdwLTGncVnB2B0cr5V0_jrH5ucHNaCm8qVEfGxZ1YpSBvW52/s1600/1991+Tin+Machine+2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-f5sq2EnCIxT_tnuGXBPE4gecPwL2WACZzdl0hi2J1FMoTSouhB4b7pg-spMifynwJoVb_xVGdk3CAAcznnAHrVGzYkVEXdwLTGncVnB2B0cr5V0_jrH5ucHNaCm8qVEfGxZ1YpSBvW52/s200/1991+Tin+Machine+2.jpg" width="200" /></a><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1990 podniká David retrospektivní turné Sound And Vision a také se seznamuje se somálskou modelkou Iman. V roce 1991 pokračuje v projektu Tin Machine albem <strong>Tin Machine II</strong>. Následuje evropské turné. V roce 1992 se Iman stává jeho manželkou. V dubnu 1993 vychází po pěti letech nové řadové album <strong>Black Tie White Noise</strong>, na rozdíl od odcizených disco experimentů velmi osobní dílo, reflektující ve skladbě Jump They Say sebevraždu bratra Terryho, ze které se David těžce vzpamatovával. Také tvoří soundtrack k televiznímu seriálu a ten vychází později na albu <strong>Buddha of Suburbia</strong>.</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgh4BzWMfI01X7pdvNtKIIBjFxyEO-pJmOJpBHBavKp2wabrnfc3xSI9nUXMHji9mNca9vOt2bb4Ar9PCG85R2wmp48cSMHahCGUdnQnD3mpl5dUch07bcJrNfHeDnkt08YPvw4jrjKviC/s1600/1993+Black+Tie.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgh4BzWMfI01X7pdvNtKIIBjFxyEO-pJmOJpBHBavKp2wabrnfc3xSI9nUXMHji9mNca9vOt2bb4Ar9PCG85R2wmp48cSMHahCGUdnQnD3mpl5dUch07bcJrNfHeDnkt08YPvw4jrjKviC/s200/1993+Black+Tie.jpg" width="200" /></a></div>
<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCdy918L2QAidyn0JdbUOcMtx2e0nmTFp8-Z7aFesXjVn970qsDeGoVUOsG_lmyrxQnCb8BNFzY38roQGsGIDn2g2fJYbFbbdLvPvwTFVlXGg_VVDMjCib-qaE8iIKUiddYeQSDn2owTCp/s1600/1993+Buddha.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCdy918L2QAidyn0JdbUOcMtx2e0nmTFp8-Z7aFesXjVn970qsDeGoVUOsG_lmyrxQnCb8BNFzY38roQGsGIDn2g2fJYbFbbdLvPvwTFVlXGg_VVDMjCib-qaE8iIKUiddYeQSDn2owTCp/s200/1993+Buddha.jpg" width="200" /></a><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1995 se vrací ke spolupráci s Brianem Enem na albu <strong>1. Outside</strong>, zabývající se morálními hranicemi umělecké tvorby prostřednictvím fiktivního deníku detektiva Nathana Adlera, vyšetřujícího brutální vraždu. Následuje opět světové turné, jehož součástí je 3. února 1995 i koncert v pražské Sportovní hale. Šňůra se protahuje až do léta následujícího roku. Vzápětí David chystá další album.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhom5fPjEi3SEyLs7YA8w3rH81rDWAzSIj3iHrau6vWPDJKW0n32F4nuUuDjDTAvI2xBjU0R57bIVp_QYaYu5UHjaR4beihepUhjQD8rsdQzUHoH8O12oKVB3SHS3EYYUkH_XLou7WRUQQU/s1600/1995+Outside.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhom5fPjEi3SEyLs7YA8w3rH81rDWAzSIj3iHrau6vWPDJKW0n32F4nuUuDjDTAvI2xBjU0R57bIVp_QYaYu5UHjaR4beihepUhjQD8rsdQzUHoH8O12oKVB3SHS3EYYUkH_XLou7WRUQQU/s200/1995+Outside.jpg" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEf-VzuEddbUpzUpZNL-1nsWGGvJGFtfOGVSFCQr9mF0PKPNGwFYhZL3XsUMEWETef64wJC7WyoKOadb4eMmlzq916W7iIvOn_I27lOS8Z6FKNUbooYa0t22VEVX9fdNlNuPRwX0kbddy-/s1600/1997+Earthling.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEf-VzuEddbUpzUpZNL-1nsWGGvJGFtfOGVSFCQr9mF0PKPNGwFYhZL3XsUMEWETef64wJC7WyoKOadb4eMmlzq916W7iIvOn_I27lOS8Z6FKNUbooYa0t22VEVX9fdNlNuPRwX0kbddy-/s200/1997+Earthling.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V roce 1997 slaví Bowie padesátiny uspořádáním speciální show v Madison Square Garden. Následně vychází album <strong>Earthling</strong>. V roce 1998 vznikají webové stránky Bowienet. Všestranná umělecká činnost Davidovi roku 1999 přináší ocenení rytířským Řádem umění a literatury ve Francii a je jmenován čestným doktorem na bostonské universitě Berklee College of Music.</span><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik2t-EOjy9_ZWzi7jvjsO_k1-f-FJAbLezUhM-zDVugbiAVQQJmr4AvIwi5xVxpAmcY-_L8Mo63A-ZF9LAkXIxhcBDx-h2C4lIMcUxfa1aHWP3ZY5PlVtyqRS4j-sAREVlzlnezYMkeD0Y/s1600/2002+Heathen.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEik2t-EOjy9_ZWzi7jvjsO_k1-f-FJAbLezUhM-zDVugbiAVQQJmr4AvIwi5xVxpAmcY-_L8Mo63A-ZF9LAkXIxhcBDx-h2C4lIMcUxfa1aHWP3ZY5PlVtyqRS4j-sAREVlzlnezYMkeD0Y/s200/2002+Heathen.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">David se vrací po dlouhé prodlevě ke spolupráci s Tony Viscontim na filmové hudbě, ale projekt se nakonec nerealizuje. V říjnu vychází další novinka, v pořadí čtyřiadvacáté album <strong>Hours</strong>, ohlížející se zpět k písňovým počátkům, ovšem v novém hudebním hávu. V roce 2000 se stává otcem dcery Alexandrie Zahry. Spolupráce s Tonym Viscontim pokračuje na novém albu - a <strong>Heathen</strong> jako by ve své nezvyklé křehkosti neslo ducha starých dob. V roce 2003 vychází další album <strong>Reality</strong>.</span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiB6TYUCn6kciv0JjMp-exH1wIUcs-KctxqKaAdiWHHS8hPKyFWnlZvLd_uBmzm5TI9BUOItcrhlycAWg1ktj2DWcz-C1NqnR5Bq9gBeXAx1GGUf2XsE5zX7GjpFF7Fs4eqEUtktpCnvKL/s1600/2003+Reality.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiB6TYUCn6kciv0JjMp-exH1wIUcs-KctxqKaAdiWHHS8hPKyFWnlZvLd_uBmzm5TI9BUOItcrhlycAWg1ktj2DWcz-C1NqnR5Bq9gBeXAx1GGUf2XsE5zX7GjpFF7Fs4eqEUtktpCnvKL/s200/2003+Reality.jpg" width="200" /></a></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfMZLav21ydrWta736IC-ONO4g0LGUjL6e4yiuLxjiBzLdtjNFdwXkP2eRnSfyB_TELWw5PcduZLVn5T3hy7jxfrWYIafY5S9Ve5Lj0GprtpCfNsrSlzJ27Pdx5BYriSOwT1nAhw1vVL-q/s1600/1999+Hours.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfMZLav21ydrWta736IC-ONO4g0LGUjL6e4yiuLxjiBzLdtjNFdwXkP2eRnSfyB_TELWw5PcduZLVn5T3hy7jxfrWYIafY5S9Ve5Lj0GprtpCfNsrSlzJ27Pdx5BYriSOwT1nAhw1vVL-q/s200/1999+Hours.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V rámci turné k albu David opět koncertuje v Praze, a to 23. června 2004, je však z důvodů srdečního záchvatu nucen při skladbě Station to Station koncert ukončit. Během uzdravování a následné relaxace pak točí například duet skladby Changes pro film Shrek 2. Bowie také velmi ocenil přepracování svých klasických písní do portugalštiny brazilským hudebníkem Seu Jorgem pro film Život pod vodou se Stevem Zissouem. První menší vystoupení po zdravotním kolapsu se událo v září 2005 v televizním pořadu Fashion Rock a na dalších akcích skupiny Arcade Fire. V únoru 2006 obdržel cenu Grammy za celoživotní dílo. Nyní šedesátiletý všestranný a nesporně geniální umělec, zpěvák, hudebník, producent, herec, malíř, spisovatel, atakdále atakdále, rozhodně ještě neřekl v hudbě své poslední slovo.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0qrAA_CUxRizy5zKaKFs0f0twtpjSrWMsgGT0sz4XvfrEjM13mkB-XHEzW7aPGVDSnaOc-4_1XKY7n-zHU62gdsrkI3gKu0WxJmdAzrtB1wV8h1RmPcjLNyWTOFm1ug_VrjoALuWw203i/s1600/Bowie+1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0qrAA_CUxRizy5zKaKFs0f0twtpjSrWMsgGT0sz4XvfrEjM13mkB-XHEzW7aPGVDSnaOc-4_1XKY7n-zHU62gdsrkI3gKu0WxJmdAzrtB1wV8h1RmPcjLNyWTOFm1ug_VrjoALuWw203i/s400/Bowie+1.jpg" width="313" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-60986360671159800752009-05-14T11:56:00.000-07:002012-06-11T04:21:54.152-07:00Šesep-anch Hor(Ukázka z románu <em>Poslední z faraónovy družiny</em>)<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPvk-GXaCoBSQjdiB1fggINcElmm6PF8UTxcIMLA1erhZ8Xhukvhs1uGzLf-y-CNJiL09AongGoaU4u9aIbV7bRJNGpfl1pd1n2Iqr-e7GZkcHozEgPQh8YNhWm5lfvDv394F4uajqtEp1/s1600/Posledn%C3%AD+z+faraonovy+dru%C5%BEiny.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" fba="true" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPvk-GXaCoBSQjdiB1fggINcElmm6PF8UTxcIMLA1erhZ8Xhukvhs1uGzLf-y-CNJiL09AongGoaU4u9aIbV7bRJNGpfl1pd1n2Iqr-e7GZkcHozEgPQh8YNhWm5lfvDv394F4uajqtEp1/s320/Posledn%C3%AD+z+faraonovy+dru%C5%BEiny.jpg" width="227" /></a>Probudila mne až ostrá záře slunce. Chaotický vír snů se rozplýval v nicotu, ale něco zůstávalo. Něco, co stálo mimo sny. Na dně mysli ulpělo jakési vědění. Nebyla to jen domněnka, neuměl jsem to vysvětlit, ale byla to jistota, že Amiai se nachází kdesi nablízku. Nikdy jsem nic podobného nezažil, abych to mohl k něčemu přirovnat a nějak to popsat.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Od vchodu v ohradní zdi přicházely dvě postavy. První byl strážce pohřebiště, druhým byl Šesep-anch Horův sluha, nesoucí koš s jídlem. Usmíval se a rovnou zanesl věci dolů do pohřební komory. Opětoval jsem jeho úsměv a sestoupil za ním dolů, rozsvítil lampy a zahleděl se na plody práce uplynulého dne.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Dlouho jsem tak pozoroval ty plytké, nanicovaté výjevy. Sluha mezitím odešel a můj úsměv z tváře zvolna mizel. Prázdnota a faleš, okopírovaná z bezduchých předloh, nesčíslněkrát již použitých, mi náhle odhalila, jak opovržlivě jedná Šesep-anch Hor, když jej práce na vlastním místě věčného spočinutí zajímá méně než pohár kořalky v nálevně. Nepochopitelná lhostejnost k věcem pro Egypťany tak zásadním, mizerná kvalita připravených omítek a má marná snaha najít v té práci nějaké uspokojení, nevysvětlitelný zmatek ze zážitku této noci, to vše ve mně vzkypělo jako překvašený rudý nápoj, i zaklel jsem a mrštil vší silou dřevěným hladítkem proti tváři bohyně Hathór, v níž nebylo božského zhola nic. Úder odrazil okraj rohaté koruny a čelo i s okem, kus omítky velikosti dlaně se rozprskl po kamenné dlažbě. Tělo bohyně přeťala puklina, zabíhající až k pasu. Celá ta plocha omítky se odchlípla a odklonila na prst od zdiva. Teprve nyní jsem si uvědomil, že následky svého výlevu zlosti budu muset beztak opravovat já, nechci–li se ovšem sebrat a opustit nadobro oázu Ta-še jako uprchlík.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Jenže zvířený prach se před mými zraky rozptýlil a v rozbitém obraze zazářila oslnivě zlatá žluť. Nevěřícně jsem popošel blíže a srdce mi vystoupilo až do hrdla.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
A pak jsem ve chvatu odtrhával uvolněný plát omítky, a další a další kusy, a šlo to snadno, omítka byla ještě horší, než jsem si myslel. Zlatý sluneční kotouč, pečlivě vyvedený v nejlepších barvách a zahlazený leštěnou voskovou emulzí, rozpínal své paže do široka a dotýkal se jemnými prsty modré královské koruny na hlavě ženy ušlechtilých rysů. Její ruka ležela v dlani se štíhlými prsty kohosi dosud zakrytého. Sebral jsem dřevěný tlouk a udeřil do omítek s nápisy, jednou, dvakrát, třikrát. Pak jsem se chopil bronzové škrabky. Mizerná ošizená omítka snadno odpadávala od spodní tvrdé a výtečně zhotovené vrstvy jako slupky zaschlého bahna ze hřbetu hrocha. A já s vytřeštěnýma očima jen zdvihl lampičku do výše, neboť v jejím mihotavém svitu se objevil úchvatný výjev, vyhlazený jako kov.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
A tak se zbytky Usíra, Hathory a Šesep-anch Hora, svatých textů a magických formulí kupily v prachu, zatímco do záře lamp ožívala překrásná lesklá malba provedená mistrovskou rukou. Vznešená královna se držela láskyplně za ruku se štíhlým králem jemného, dívčího vzezření, u nohou trůnu si hrály malé princezny a v průhledu do zahrady se pásly něžné antilopy. Vedle trůnu stál muž, jehož podobu nesetřel ani věk, i poznal jsem jej okamžitě, neboť provedl svou vlastní podobiznu s obdivuhodnou věrností a elegancí. Za ním, držíc jej za ruku, stála tatáž dívka, ó bohové, jejíž tvář jsem obdivoval v mozaikách zapomenutého pouštního města. A nemohl jsem ji už nazvat Amiai, i když podobnost byla úžasná, neboť jsem konečně pochopil, že se jedná o zcela jinou ženu. Ostatně nápis prozrazoval i její jméno, o němž mluvil Isesibaf: Chekeretaton.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Počkal jsem, až se můj dech zklidnil, a pak jsem co možná nejlhostejněji vyšel z hrobky ven. Zavřel jsem provizorní dřevěný vchod a strážci pohřebiště sdělil, že si musím odběhnout pro něco na tržiště. Hned za branou jsem se už dal do běhu, nedbaje udivených zraků lidí, do kterých jsem vrážel, až jsem vskočil na palubu nejbližšího plavidla u břehu Velkého tržiště a nechal se za mosazný plíšek vysadit na písečný jazyk ostrůvku Na hrochu.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Všude okolo se vlnilo přerostlé rákosí, prorůstající hromadami trosek. Zbytky vyřazených plavidel se vršily bez řádu přes sebe, přičemž horní vrstvy pozvolna zatlačovaly spodní do bahnitého dna. Mezi poloshnilými papyrovými svazky a podlážkami palub stoupaly a klesaly nahromaděné nánosy vzpěněného slizu z blízké papyrové dílny a pach rybiny se zdál být nesnesitelný. Rozrážel jsem nohama houšť travin a vstoupil rozpadlými dveřmi dovnitř. Na kamenné podlaze přízemí ležely keramické střepy a kusy rozpadlého nábytku. Mé kroky se rozléhaly prázdným prostorem jako údery do bubnu.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
„Šesep-anch Hore!“ zvolal jsem hlasitě. Prošel jsem prostor sem a tam, nahlédl do několika přilehlých místností, a pak jsem zamířil k úzkému kamennému schodišti do vyšších pater.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
„Smrad jako by se tu Sutech vysral, že?“ zazněl mi shora vstříc posměšný hlas. „Došly ti barvy, proviant nebo nápady? Nebo snad zlato? Dej pozor na střepy, tvé lehké sandály tě neochrání. Ale patro domu jsem už nechal uklidit, opravit propadlý strop a položit novou podlahu z pálených dlaždic.“</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
„Nezajímá mne nyní tvá podlaha ani strop, Šesep-anch Hore,“ přerušil jsem jeho rozšafnou litanii. „Zajímají mne stěny! Stěny tvé pohřební komory! Proč jsi nechal pokrýt nádherné dílo svých rukou špatnou omítkou a špatnými obrazy, tomu rozumím! Jednou by ta úmyslně ošizená vrstva v tichu hrobky opadala, a tvůj sarkofág by stál obklopen úctyhodným dílem, které ovšem při pohřebních obřadech nesměli nikdy spatřit kněží a obřadníci. Tvůj záměr jsem pochopil dobře. Ale jednu věc bys mi mohl vysvětlit!“</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Sešel dolů, zastavil se na krok ode mne a jeho tváří zmítaly protichůdné pocity. Odkopl zbytek džbánu u svých nohou ke stěně, kde se roztříštil. Pak jako by z něj nastřádaný tlak nějak unikl. Zhluboka se nadechl a zvedl oči k rákosovým trsům trčícím z rozbitého stropu.</div>
„Mohl jsem si to myslet, že se to stane! Nakonec, nejsou všechny věci už nějak určeny? Neřehotají se bohové za závěsem našeho vnímání lidské slepotě? To, co tě přivedlo k Isesibafovi, přivedlo tě asi i do mého života! Pochopil jsi můj záměr vskutku správně. Odpusť mi tedy, cloumá-li tebou hněv. Budeš však ochoten ty omítky opět opravit? Nechci to už nikomu jinému objasňovat. Nad zvýšenou odměnou nedumej, nepřijdeš zkrátka. Ale ty …. co ty jsi chtěl ode mne vysvětlit? Co tě zajímá na člověku jako jsem já, ty podivný, přepodivný Kagemni z Venesu, který ses v Labyrintu setkal se samotným Sokarem a vrátil ses živý zpět?“Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-35997379944480175872009-05-06T08:15:00.000-07:002009-05-07T06:13:52.427-07:00Synopse Poslední z faraónovy družiny<div align="center">Luděk V. Wellner<br /><strong>POSLEDNÍ Z FARAÓNOVY DRUŽINY</strong><br />Synopse k historickému románu </div><div align="justify"><br />Dějiny píší počátek 13. století před Kristem. Jsme na Peloponnésu v době mykénské kultury a mohutných achajských hradů, mocných králů – wanaktů, a do jednoho z nich, Trifylského Pylu, se po mnoha letech bloudění vrací loď Okřídlený zázrak s posádkou Lelegů, příslušníků starého předřeckého kmene. Úkolem výpravy, kterou přežila jen polovina plavců, bylo na základě věštby navrátit do Řecka kosti mýtického hrdiny Daidala. Vládnoucí rod Lelegů jej považuje za svého předka a božského ochránce. Lelegy však čeká rozpačité přijetí, neboť mocenským hrám v království není jejich triumfální příjezd příliš vhod. Síly, které chtějí starý matriarchální řád, postavený na tradicích rodu Lelegů, změnit na dědictví po mužské linii, vede mladší princ Enareforos, který se neostýchá zneužít obtížné situace v zemi.<br />Mykénský svět ještě čeká na své poslední vzepětí slávy v tažení proti slovutné Tróji, ale už nyní musí čelit sílícím útokům stěhujících se Dórů, Hérakleovců a jiných národů. Vetřelci jej sice postupně zcela rozloží a uvrhnou do temného období, v něm však už brzy začne klíčit zárodek budoucí velikosti a moudrosti klasické Helady.<br />Princ Enareforos je ve své touze po moci schopen obrátit se i na Dóry a nepřátelské Néleovce, dokonce vztáhnout ruku i na svého otce wanakta Encheliáwóna, jen aby dosáhl svého cíle.<br />Jeden z Lelegů, kteří připluli s Okřídleným zázrakem, Bríseus, syn minojského malíře a pobočník právoplatného následníka trůnu, se v napjaté situaci sblíží s egyptskou menšinou v Pylu, jejíž hlavou je hekwetás, šlechtic Raia, emigrant z doby, kdy v Egyptě Amónovi kněží definitivně skoncovali s památkou na období Achnatonovy nábožensko-kulturní reformy. Její účastníci, bývalí členové faraónovy družiny, jsou mrtvi, ve vyhnanství, nebo žijí rozprášeni po světě. Při návštěvě Raiova domu se Bríseus osudově zamiluje do Raiovy půvabné dcery Amiai, která jeho cit opětuje a stane se jeho snoubenkou. Enareforos, který chtěl tohoto vlivného Lelega získat na svou stranu a nabídl mu svou vlastní sestru za ženu, se tím stane jeho úhlavním nepřítelem, a napětí i intriky přerostou v zavraždění krále a posléze v otevřený mocenský boj.<br />Bríseus, který se k achajskému panteonu staví s pochybami, se pod vlivem své mladičké egyptské snoubenky Amiai dostává k tajům mystéria slunečního kultu Egypťanů. Náboženský chaos v jeho mysli tak postupně nastoupí cestu k mystickému pochopení nezjevné jednoty a jejích projevů ve světě. Svůj podíl na jeho vzdělání má i tajemný Kyknos, vědoucí mudrc, jehož „tvář málokdo spatřil“, který své duchovní poznání už krutě zaplatil a prošel drastickou očistou duše, a jehož osud bude klíčový pro rozuzlení celé zápletky románu.<br />Bríseus a jeho druzi v bratrovražedné válce zprvu vítězí, ale díky zradě a vpádu Néleovců nakonec utrpí porážku. Jejich spojenec Egypťan Raia je zavražděn. Bríseova snoubenka, Raiova dcera, záhadně zmizí. Mnozí Lelegové padnou. Bríseus je odsouzen k rituální smrti, zachrání jej však jeden z jeho druhů, který přežil krvavou řež na hradě. Posledních několik Lelegů musí odejít ze země, ale předtím vyjde najevo, že tragédie egyptské rodiny s válkou nijak nesouvisí, ač se to zdálo zřejmé. Její kořeny tkví v dávnější minulosti, spojené s tajemnými dary bohů, magickou rostlinou Ib-Tiamat a Thovtovým divotvorným svitkem, relikviemi z doby Achnatonova kultu.<br />Skupinka přeživších Lelegů na svém útěku navštíví podivuhodný ostrov falešné nymfy a podaří se jim vytrhnout obyvatele ostrova z hrůzné poroby, ovšem za cenu zajetí Brísea egyptskými awateji (piráty). Bríseus se tak nedobrovolně dostává do Egypta. Když se mu podaří vydobýt si svobodu, srdce a rodová věrnost jej ženou dál po stopách nevysvětlitelné tragédie Raiovy rodiny, jež jej zavedou do starobylé Ictaueje, města v jezerní oáze, sídla vezíra Dolní země, ležícího na spleti zavlažovacích kanálů, tajuplného městě nekropolí a strašidelných zákoutí, z nichž nejproslulejší je tisíc let starý Labyrint. Po cestě přechází přes zničené pouštní město, kde nachází v zavátých mozaikách dokonalý portrét své Amiai, což je záhada, kterou zatím není schopen vysvětlit.<br />Osudové setkání pomůže Bríseovi získat novou identitu. Jako egyptský umělec Kagemni z Venesu s doporučujícím listem začíná pracovat v umělecké škole Sechem Sešat a objevuje cestu do nepřístupného podzemí Labyrintu, zatímco skutečný Kagemni, s nímž si prohodil jméno i poslání, získává volné ruce pro své ambiciózní plány ve službách mladého prince Setchiho, budoucího faraóna. Jak se Bríseus postupně sžívá se světem Egypťanů, odkrývají se mu dávné dramatické události, jejichž nepřímým důsledkem byla i tragédie Raiovy rodiny.<br />Do příběhu vstupuje nevyzpytatelný starý voják a umělec, bývalý člen družiny faraóna Achnatona, Sešep-anch Hor, jehož bouřlivá a vášnivá povaha a následná úpěnlivá touha po pomstě se pomalu rozplývají do prázdnoty, opilecké bezvýchodnosti a rezignace na všechny hodnoty. Kdysi vinou zrádců faraónovy družiny přišel o svou milovanou ženu Chekeretaton, očekávající dítě, a od té doby se protloukal životem v okázalém vzdoru proti všem, nevyjímaje nového faraóna Haremheba, a válčil pak mnoho let ve vyhnanství v zemi Vauat (Nubie). Jeho návrat je však součástí tajného plánu, souvisejícího jak s magickými relikviemi, tak s vraždou Egypťana Raii a únosem Amiai.<br />Bríseus alias Kagemni z Venesu několikrát podniká cestu do podzemí Labyrintu a pátrá po záhadách, které se okolo něho vrší a nemají zdánlivě souvislost. Když naleznou se Sešep-anch Horem společnou řeč, dostane se mu od něho mnohého poznání, a on naopak vyhaslému starému umělci vdechne nový smysl žití a novou víru v nepomíjivost lidského ducha. Společně se jim podaří odkrýt další temné spojení mezi záhadami druhého a třetího Labyrintu, Kočičím chrámem, působením strážce mrtvých Sokara, zavražděním Nejvyššího stavitele města a tajemstvím minulosti manželky vezíra Dolní země.<br />Postupně chápe, proč tehdy spatřil Amiain portrét v opuštěném městě v poušti a proč je jeho vyvolená k nerozeznání podobna zavražděné Sešep-anch Horově Chekeretaton. V závěru se odkryjí děsivé záměry Amónových kněží a Strážce největších tajemství Labyrintu, i dávné působení předka Lelegů, hrdiny Daidala, v Egyptě. Ke slovu přichází jedno z nejhlubších a nejstřeženějších umění egyptských zasvěcenců, magie. V nejvypjatějším momentě příběhu se Bríseus ze zoufalství za pomoci prokletých kouzelných relikvií vydává tam, kam se před ním nikdo živý nevypravil: do samotného Duatu, egyptského podsvětí, aby si silou své lásky vybojoval Amiai z náruče smrti. Uspěje jen díky své pevné víře a pomoci věrných druhů z rodu Lelegů, kterým se konečně podaří Brísea v Egyptě nalézt, protože vědí, že s jeho osobou je skrze věštby spojena i budoucnost Trifylského Pylu.<br />A tak se přese všechny ty hrozivé události nakonec všichni vracejí do Řecka, do neklidného světa achajských hradů, k poslední osudové bitvě s nepřáteli, neboť Trifylský Pylos se potácí ve zmatcích a bezuzdném teroru hrstky samozvanců. Bríseus si přináší do své domoviny nejen radost z nalezení své lásky a smutek ze ztráty nejvěrnějších přátel, ale i úžasné tajemství, které nikomu nesmí sdělit a jež musí nést jako osudové břímě do konce života. A tak tento druhý návrat Lelegů konečně nastoluje mír a otevírá dveře moudrosti a vzdělanosti starého Egypta, která bude jednou stát u zrodu nové etapy budoucí slávy starořeckého světa. </div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-26073973155994469992009-05-03T07:31:00.000-07:002012-01-29T15:28:30.866-08:00Literární tvorba<div align="left"><strong>Stručně o mé literární tvorbě </strong></div><br /><div align="justify">Mou románovou prvotinou se stala historická freska Právo azylu, příběh o osudech hellénistického zpěváka a dobrodruha Korrhaga Euméla na pozadí válek o dědictví Alexandra Velikého (viz <a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/04/pravo-azylu.html">ukázka</a> a <a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/04/ludek-vaclav-wellner-pravo-azylu.html">synopse</a>), který vyšel v roce 1997 v nakladatelství Argo. Počátkem roku 2011 vyšel v pražském nakladatelství XYZ <span style="text-align: left; ">staroegyptsko-mykénský román Poslední z faraonovy družiny (viz </span><a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/04/posledni-z-faraonovy-druziny.html" style="text-align: left; ">ukázka 1</a><span style="text-align: left; "> z řecké a </span><a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/05/ukazka-2.html" style="text-align: left; ">ukázka 2</a><span style="text-align: left; "> z egyptské části děje, a </span><a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/05/synopse-posledni-z-faraonovy-druziny.html" style="text-align: left; ">synopse</a><span style="text-align: left; ">). Tento mysticko-detektivní příběh z doby 18. dynastie je ve velmi širokém kontextu první částí jakési hypotetické trilogie (jejíž druhou, nezávislou částí je román Právo azylu). Trilogii by průnikem několika odkazů měla uzavírat historická freska Zahrada Hesperidek (nebo Dcera slunovratu) - (viz </span><a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/04/prokleta-vila.html" style="text-align: left; ">ukázka</a><span style="text-align: left; ">). Příběh keltské dívky Raelynn z kmene Dobrého lidu, mladého Řeka Déliada z Délu a jeho přátel je zatím ve stavu rozpracovanosti a propojuje inspirace tří prolínajících se světů: dohasínající slávy starého Egypta, vyzrálé a bouřící řecké epopeje a dosud barbarského, mladého prostředí evropských Keltů, dychtivých po dobývání a poznávání. Paralelně s románovou tvorbou vznikla populárně naučná faktografická kniha o historii dynastie Ptolemaiovců, nazvaná stručně Ptolemaiovci - Z makedonských hor na trůn faraonů (viz</span><a href="http://ludekwellner.blogspot.com/2009/04/ptolemaiovci.html" style="text-align: left; "> ukázka</a><span style="text-align: left; ">). Ptolemaiovci jsou od února 2011 v prodeji v knihkupectvích i na internetu. </span></div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-52055388613187320662009-04-28T15:25:00.000-07:002012-06-11T04:20:55.848-07:00Synopse Právo azylu<div align="center">
Luděk Václav Wellner<br />
<strong>PRÁVO AZYLU</strong><br />
synopse k historickému románu</div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZGlu9Iuo_g54Hn-xfpUUzqvr_l7a9imMl8NNphT8-ikvIMlVT02AWxb1yX0pcP6h7_GcoUFynInIcayPY0SUWvq4yvTCjWsQR_S_h12fzflUG0j515wW4RLb3AhUonL0y_NzKQYxYEm2N/s1600/Pr%25C3%25A1vo+azylu.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; height: 315px; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; width: 192px;"><img border="0" fba="true" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZGlu9Iuo_g54Hn-xfpUUzqvr_l7a9imMl8NNphT8-ikvIMlVT02AWxb1yX0pcP6h7_GcoUFynInIcayPY0SUWvq4yvTCjWsQR_S_h12fzflUG0j515wW4RLb3AhUonL0y_NzKQYxYEm2N/s320/Pr%25C3%25A1vo+azylu.jpg" width="205" /></a>Historická románová freska PRÁVO AZYLU se odehrává v řecko-egyptské středomořské oblasti na sklonku 4. století před Kristem. Základní strukturou děje je osobní výpověď mladého muže z města Zariaspy, budoucího proslulého hudebníka, zpěváka a básníka Korrhaga. Do jeho dospívání v neveselém přítmí chrámu polobarbarské bohyně vod na periferii říše Alexandra Velikého vstupuje mlhavé tušení vlastního tajemného původu. Toto tušení přeroste v touhu poznat život velkých helénistických měst Řecka a Egypta. Po ztrátě matky jej nedrží už nic. O svém otci ví jen to, že byl vysokým důstojníkem Alexandrovy armády, ale nezná ani jeho jméno. Přesto v sobě živí naději, že jej v daleké Heladě najde, ale jeho představy o světě, lidech a bozích jsou omezeny dosavadním světem chrámových zdí a přísným řádem východního barbarského kultu. Něčím však vyniká. Schopností spatra veršovat slova svých písní a nádherným hlasem, cvičeným v umění dosud na západě nevídaném: vícehlasém zpěvu. Toto umění mu otevře mnohá dveře i srdce významných osobností řeckoegyptského světa.</div>
Patnáct roků po smrti velekrále Alexandra se rozměry známého světa rozepjaly do ohromující šíře. Tradice a náboženství národů se střetly a promísily, dávné jistoty a pevné opory obyvatel se rozplynuly v záplavě nových poznatků a objevů. Individualita člověka jako jedinečné osobnosti je náhle novou, mnohdy problematickou skutečností. Člověk je postaven na práh neznáma. Pojmy svoboda a odpovědnost nabývají nových podob. Není snadné se s tím rozmachem životního prostoru vyrovnat.<br />
Bývalí generálové Alexandra Velikého vedou neustálé války o dědictví a o diadém velekrále. Posvátno a magie ztrácejí na prahu nové éry svou sílu, ale dosud žijí a přetavují se do nové podoby. Zanikají kulty tradičních bohů a vznikají nové. Nové vynálezy a nové filozofické názory mění tvářnost světa jako dosud nikdy v historii. Celé Středomoří včetně Egypta i Judeje je schopné dorozumět se společným jazykem koiné, který se samovolně vytvořil z klasické řečtiny. Ani Korrhagova píseň není ušetřena těchto zmatků. Když na své cestě na Západ navštíví Babylón, zní v jeho písni:</div>
<br />
<div align="center">
<em>Ať Makedoňan, Řek či Žid,<br />chaldejský nebo Baktrijec,<br />či Egypťan snad, nebo Lýd?<br />Kdo rozhodne tu prostou věc?<br />Vždyť předkem mým snad dávno byl<br />ten, který hadem oklamán<br />v zahradách rajských zatoužil<br />bohům být roven, světa pán.<br />Však v prach se obrátil a dým,<br />zjevuje se mi ve spánku.<br />Babylónie, prachem svým<br />zapadlas do mých opánků.<br />Ohromen upírám své oči na oblohu<br />v naději zahlédnout snad záblesk světla bohů.<br />Napínám oči do temnoty,<br />drobnými krůčky kráčím blíž,<br />nohy sevřeny poutem hmoty.<br />Prach tiše šeptá: „Blázne, slyš!<br />Prach jsi a v prach se navrátíš!</em></div>
<br />
<div align="justify">
Už cestou Korrhagos poznává střípky dávných mystických nauk a cosi neznámé, prchavé jako vůně, se dotkne jeho srdce, zprvu nenápadně, ale zato nesmazatelně. První souboj na meče i filozofické hovory mu přinesou první přátele, kteří jeho život v mnohém ovlivní.<br />
Za vládkyni tehdejšího světa je příznačně považována bohyně náhody a osudu Tyché. Rozmarná Olympanka zavede Korrhaga do síní marnotratného života ve společenství bohatých alexandrijských floutků, hejsků a hetér okolo mocného Eurylocha. Korrhagos nevychází z údivu, okusí slávu a obdiv za své umění, zlato mezi prsty, přízeň a intriky dívek, zároveň však trpí bezobsažnou plytkostí ubíhajících dnů, povrchností poprvé prožité lásky.Rozhovory s přemýšlivěji založenými přáteli i návštěva hrobky velekrále Alexandra, jehož legenda dosud září živým ohněm, potírají absurditu světa, která na něho občas dopadá. Židovský přítel Gedeon patří k jeho nejbližším důvěrníkům. Náhodná obchodní cesta na jih, do krajů, kde staroegyptská faraónská kultura nebyla dosud poznamenána řeckým živlem, mu přinese neuvěřitelné osudové setkání. Egyptská kněžka Beneret zůstane v jeho mysli jako klenot a symbol krásna pro všechny budoucí dny, kdy ještě netuší hlubokou a zákonitou propojenost jejich životů.</div>
<br />
<div align="center">
<i>Ach, kráso bez konce, půvabe beze jména,<br />tvou jemnou tvář za vlasy poloskrytou<br />snad vykroužila sama stříbropěnná,<br />co Řekové volají Afrodítou!</i></div>
<div align="justify">
Korrhagos si je vědom síly staré egyptské magie, ale v okouzlení ztrácí rozum, když v přítomnosti nezemských sil na tajném obřadu v Horově chrámu pronáší zaklínadlo:<br />
<br />
<div align="center">
<i>Nejvyšší Bože, vyzývám tě ve tvém svatém jménu,<br />dej Korrhagovi Beneret tak, jako muži ženu!</i> <br />
<br />
<div align="justify">
Jen láska omlouvá ukvapené jednání, které je tím posvěceno i v jeho nevědomosti, to on však dosud ani nemůže tušit. Když se však vrací na sever, je to už jiný Korrhagos s jasně vytyčeným osudem.</div>
</div>
Zatím je však nejhorším závažím neschopnost osvobodit se a kráčet cestou srdce a svědomí. Korrhagos kdysi pochopil a vycítil cosi nádherného, byl zasažen krásou, nedokáže ji však popsat. Je však v něm a nedovolí mu smířit se se záludnými a potměšilými nástrahami života. Spolupachatelství na vykrádání hrobek, vynucená zpronevěra peněz, půtky o pocty a pochybná milostná dobrodružství, to vše jej dusí svou tíhou. Zaplétá se i do politických afér, neboť jeden z jeho druhů pracuje pro vojenské kruhy řeckomakedonské vlády v Alexandrii. Napětí mezi egyptským jihem a helenizovaným severem se vyhrocuje. Díky svým kontaktům je nucen ke špionáži. Podivnou okolnost, že otcem Beneret není odbojný jihoegyptský kníže, ale ve skutečnosti známý makedonský dobrodruh Artemidóros z Pergy, si však nechá pro sebe. Z mnohého je záhy podezříván a osudové prokletí neustálého kolísání mezi dvěma protiklady se mu stále vrací. Hodnoty, kterým se doposavad klaněl, se mu drolí pod rukama a do písní prosakuje znechucení okolím i sama sebou:<br />
<br /></div>
<div align="center">
<i>Alexandrie krásná, Alexandrie hříšná,<br />hovíš si v zabláceném zlatém šatě svém,<br />putyk i chrámů matko rozvalená, pyšná,<br />jak jedna z nevěstek, kterých jsi domovem.<br />Bohové kulí svět stejně jak trusu hroudu,<br />co chrobák posvátný má sobě za potravu.<br />Však srdce váží se až při posledním soudu,<br />a to je zadlouho, teď nelam si s tím hlavu.<br />Jen zahoď, filosofe, svoje moudré svitky!<br />Ať řekou života tvůj osud proudem plyne.<br />Nabírej hrstmi, zpívej, zúčastni se pitky,<br />láska je pouhé zboží jako každé jiné!<br />To spíše kámen v poušti pokvete,<br />než studu ruměnec se jejich tváří zhostí!<br />Dřív vylíhne se kuře z pouchlete,<br />než navrátil by kdo ty dívky ctnosti!</i></div>
<div align="justify">
Dávné svitky egyptských, řeckých, židovských a orfických myslitelů k němu hovoří mezi řádky, i když slovům stěží rozumí. Ránu přátelství s Hebrejcem Gedeonem zasadí úkladná vražda makedonského prince Alexandra, velekrálova syna, kterého společně ctili jako naději lepší budoucnosti politicky rozdrobené říše. Rozcházejí se z nepochopení ve zlém.<br />
Pro Korrhaga není jiného východiska, než vzdorem setřást všechna dosavadní pouta. Tím se sice osvobodí z pout společenských, ale bývalí falešní přátelé jej nenechají odejít jen tak. Získává skutečná, železná pouta na palubě otrokářské lodi. Snaha o hledání otce se už dávno přerodila v touhu po nalezení pevného bodu v chaosu světa, nyní jej osud přivádí mezi bídu a ubohost těch nejvíce ponížených. Paradoxně právě zde Korrhagos nachází nový olej do lampy svého srdce a netuší, jaký podíl na tom má jedna letmá vzpomínka na jistou egyptskou dívku. Hravá Tyché jej nepřevede přes práh smrti, nýbrž představí mu přítele s tuctovým jménem Alexandros. Spojuje je nejen zajetí, ale i oboustranně tajuplný původ. A také touha po svobodě.<br />
<br /></div>
<div align="center">
<i>A tak i o zítřku teď trochu dumat smím,<br />proč osud zauzlil Ariadninu nit,<br />a východ z labyrintu marně vyhlížím.<br />Cosi mne v srdci nutí, i když nejsem Žid,<br />v jednoho jediného Boha uvěřit.<br />Zahynu-li zde, Bože, nech mne žíti znovu!<br />Nech opět rozezvučet píseň Korrhagovu!<br />Kdybych už nesměl nikdy potkat Beneret,<br />smutek mne rozdrtí, jenž nelze svěřit slovu,<br />a trudným zákoutím stane se celý svět.</i></div>
<div align="justify">
Náhoda, úsilí a vůle, nebo zásah bohů? Korrhagos a Alexandros, konečně svobodni, přihlížejí na ostrově Délos plamenným projevům krále Antigona, nejstaršího a nejmocnějšího z velekrálových dědiců. Antigonos volá po osvobození Athén z područí diktátora a královraha Kassandra. Athény jsou odříznuty blokádou Kassandrových lodí. Ale na Délu se nalézají slavné věštírny. A věštba hovoří alespoň v jedné věci zřetelně. Přátelé ji vyslyší a ocitají se v prastarých, velebných Athénách.<br />
<br /></div>
<div align="center">
„<i>Cesta na Kerameikos ve mně rozezvoní<br />ozvěny mramorové duše Helady,<br />jež přišly z dávných let na okřídleném koni<br />naplnit vůní stesku slunce západy.<br />Pryč jsou už Théseus, Kekrops či Peisistratos,<br />stůl času vymeten, v poháru slávy troud.<br />Nezbývá málo ovšem, třeba pouhá radost<br />nenechat nad nesvárem slunce zapadnout.<br /><br />Mytická torza bohyň oživují stíny<br />a bloudí paláci,<br />Sirény čekají na výspách Salaminy,<br />loď se však nevrací.<br />Zbývá jen v správnou dobu sklidit olivy,<br />uhájit vzpomínky a nevzrušovat lid.<br />Athény podrží si úsměv marnivý,<br />zaklety do mramoru budou věčně snít…"</i></div>
<div align="justify">
Korrhagos získává přídomek Eumélos, dobrá píseň, v egyptštině Renefer, díky slovní hříčce významově totožný s rodovým Beneretiným jménem Nefernefruré. Tvoří své písně plné vzdoru i něhy, víry i bezradnosti, písně, které posluchače přimějí k naslouchání. Snad i proto spolu s Alexandrem zakotví v athénské herecké družině okolo Dionýsova divadla a věhlasného básníka Menandra. Kromě herců zvučných jmen je obklopen lidmi sobě blízkými, představujícími rozmanitost filozofických představ o světě a bozích. V hradbách starobylého města se střetne s členy židovské diaspory a vytuší tragiku jejich osudu pronásledovaných vyvrženců bez vlasti. Ochráncem a mecenášem divadelního života je známý světoběžník, bývalý Ptolemaiův důstojník, myslitel a umělec, legendární milovník a válečník z časů Alexandrovy anabáze Artemidóros z Pergy. Tak se setkává s Beneretiným otcem, který ovšem o své dceři nic netuší. Sebestředného dobrodruha na prahu stáří toto poznání velmi poznamená.<br />
Alexandros, bývalý otrok a údajně rybářský syn ze Samu, jenž za nevyjasněných tragických okolností přišel o domov, podivně jemný a ušlechtilý, obtížně pochopitelný ve svých náladách i pro nejbližšího přítele, se probouzí do nové podoby. Stává se Athéňanem a vynikajícím hercem, oporou Menandrovy družiny, žení se s přítelkyní z divadla, s židovskou dívkou Míkol, a zapomíná na minulost, která jej dusila jako noční můra.<br />
Ani Athény však nezůstávají jen idylickou starou zahradou Múz. Mladý hrdina Helady, Antigonův syn král Démétrios, dobývá město, vyhání Kassandrovu vojenskou posádku a stává se pánem města. S ním do starobylé polis vstupuje bouře politiky, společenských skandálů, intrik a boje o rozhodující slovo ve věcech veřejných. Korrhagos a přátelé z Menandrovy družiny musí čelit těm, kteří si chtějí podržet výsostné postavení i za nového pána města a obratně tomu přizpůsobují svá slova i skutky.<br />
Politická situace dozrává k velkým změnám. Králové Antigonos a Démétrios se chystají k rozhodnému kroku k uchopení moci nad celým impériem velekrále Alexandra. Přípravám k tažení na Egypt, kde vládne jako samostatný správce části říše Ptolemaios, předcházejí strategické námluvy s jeho nepřáteli na jihu Egypta. Egyptský kníže posílá Démétriovi na znamení spojenectví svou dceru za manželku. Svatebnímu průvodu, který díky svým znalostem prostředí a jazyka vede bývalý Korrhagův druh Gedeon, se však Beneret ztratí, neboť ji netěší vidina stát se třetí manželkou bezohledného krále. Prchá na sever a síla polozapomenutého zaklínadla ji vede za jediným člověkem, o kterém však neví mnoho: jen jméno a místo pobytu. Korrhagos však v Alexandrii už dávno není. Mezitím se Gedeon jako Démétriův pověřenec v Athénách potkává s Korrhagem a přináší mu zprávu a dopis od Beneret, který mu daruje křídla. Něco více ohromujícího než hvězdná obloha leží nad spojitostí jejich životů a doprovází jej jako šepot laskavého severního větru, ať už prodlévá v Athénách, v Asii nebo na ostrovech.</div>
<div align="center">
<br /></div>
<div align="center">
<i>Nezjevný vládce drží v rukou všechna díla,<br />od hor a obzorů po kvítky rozrazilu.<br />Dobře zná dávná lidská přání pošetilá,<br />toužení po lásce, toužení po azylu.</i></div>
<div align="justify">
Bohyně osudu Tyché si žertovně zahrává se svými figurkami na šachovnici života. Korrhagos doprovázen Alexandrem se účastní nezdařeného válečného tažení na Egypt. Přicházejí do Alexandrie v cárech a bez prostředků. Musejí pracovat v docích. Později získají místo na lodi, která má za úkol prorazit blokádu ostrova Rhodos. Svobodný ostrov je totiž obléhán Démétriem v odvetu za to, že při útoku na Egypt zůstal loajální Ptolemaiovi. Beneret se zatím jako družka proslulé hetéry Lamie ocitá na Démétriově lodi. Ale Korrhagos Lamiu dobře zná už ze svých pěveckých začátků v Alexandrii. Za účast na porušení blokády ostrova je odsouzen na smrt. Korrhagos, jehož ruka je navyklá hudebnímu nástroji, je nucen sevřít zbraň v boji o život. Bohyně Tyché však své svěřence jen škádlí. Přímo z pod rukou krále Démétria si odvádí Korrhagos znovunalezenou Beneret do Athén, následován věrným Alexandrem. Ale štěstí jen násobí obavy z budoucnosti v této podivné době:<br />
<br /></div>
<div align="center">
<i>„Strach přítelem věrným je člověka každého,<br />dřív bál jsem se toho, že mineš mě navěky.<br />Teď v strachu se utápím, maje tě po boku,<br />že řízením osudu ztratím tě jednou zas!“<br /></i><br />
<div align="justify">
Starý služebník Múz Artemidóros je svou dcerou tak okouzlen, že svou žárlivostí málem Korrhaga zahubí. Za dramatických okolností vstupuje do hry opět král Démétrios, který nevědomky způsobí obrat v jeho myšlení. Korrhagos a Beneret se stávají mužem a ženou podle řeckého obřadu, jak bylo předpovězeno.<br />
Artemidóros z Pergy procitá ze svého poblouznění a vrací se na ostrov Théru, kde se hodlá nadobro usadit a kde po něm dodnes zůstaly památky na jeho život. Zanechává Korrhagovi vše, o čem snil: čestný úřad agónotheta, správce divadelního života v Athénách, sbírky vzácných filozofických i mystických svitků, a především svou obdivovanou dceru. Ale bohyně Tyché se až zalyká smíchy nad tím, jak vše opět otočí jak na hrnčířském kruhu a v prach obrátí lidskou pošetilou touhu po pevném přístavu v bouři života.<br />
Vše začíná nastudováním nové Menandrovy hry s velmi citlivým tématem, vynuceným politickými tlaky v úřadech města. Alexandros v hlavní roli následníka makedonského trůnu, prince Alexandra, před lety zavražděného, pod psychickým tlakem znovuoživené hrůzy odhalí pochmurnou historii královského rodu Argeovců. Teď už je objasněna udivující noblesa a vzdělání prostého rybářského mládence! Nic už však nebude jako dříve! Další ohromující odhalení následují. Menandrovi nepřátelé tvrdě vystoupí proti divadlu, do toho přichází hrozba války, neboť král Antigonos, nejmocnější z velekrálových dědiců, se rozhodl definitivně skoncovat s rozdrobením impéria. Alexandros prchá z Athén, Korrhagos je poslán do vyhnanství za prohřešek, o kterém nic netušil. Zvláštní židovská osada Ahavat Olam v malé Asii, prodchnutá neviditelně křehkým, ale nepojmenovatelným tajemstvím, se stává novým místem, kde se přátelé potkávají. Ale potkávají se i jinde. Ve středu jedné z největších bitev starověku, v bitvě králů u Ipsu. Ruka navyklá strunám musí opět uchopit meč.<br />
<br /></div>
<div align="center">
</div>
<i>Z mrákot jsem procitl, krev z tváře setřel dlaní,<br />zásahem sekyry jsa ještě omámen.<br />V tom kalném, uplakaném dni, kdy znenadání<br />největší říše světa padla jako kmen,<br />utichla vřava. Pouze mraky nebem plynou,<br />v tichu křik havranů zní hluše nad planinou.<br />Povstal jsem, opřený o rozseknutý štít,<br />na rány zkrvavené přitiskl si šat.<br />Slyšel jsem hlasů padlých tichý nářek znít,<br />sbor duchů na svůj osud krutý žalovat.<br />Uši mé drásali svou lítostí a hněvem,<br />nebylo kam se ukrýt před tím truchlozpěvem.<br />Ach proč jsi jenom, Gedeone milý,<br />mezi nás musel tehdy znovu přikvačit?<br />Snad žili bychom dál tak, jak jsme žili,<br />a nikdy netoužili slávy víno pít.<br />Proč tolik krásných lidí kdysi plných jasu<br />teď leží pobitých k hrůznému hodokvasu?<br /></i><br />
<div align="justify">
Vítěze bitvy předvídali mnozí, ale málokdo mohl tušit, jak snadno se mohou mýlit. Židovští osadníci z Ahavat Olamu pod tlakem změněných okolností prchají a s nimi jdou přeživší účastnící bitvy, které sem osud přivedl. Starý Artemidóros, Korrhagos a několik přátel, a také Beneret. Málokdo tušil, že přeci jen byla přes své mládí kněžkou s vysokým zasvěcením. A o schopnostech egyptské posvátné magie, byť pohasínajících s příchodem nového věku, se vždy v Heladě vyprávěly legendy. Nyní se Korrhagos dovídá definitivní pravdu o svém otci, která je zcela jiná, než si kdy představoval.</div>
<div align="center">
<br /></div>
<i>Gong bohů doznívá, vlnka se vrací zpátky,<br />věčnosti oceánu vzpurné vlnobití.<br />Člověk se znovu vrací zpět do lůna matky,<br />dýchaje s ostatními stejným dechem žití.<br />Kéž lyra Orfeova na cestu mu svítí,<br />když ústa nadechnou se k věčné otázce,<br />a v rukou toho, jenž je strážcem všeho bytí,<br />promlouvá sladkobolným hlasem o Lásce.</i><br />
<div align="justify">
Inspirace i v nejvypjatější chvíli přináší Korrhagovi slova písně o Lásce, ve které se potkává řecká filozofie, egyptská mystika, židovské náboženství i proroctví o příchodu Mesiáše. Píseň doprovází židovské uprchlíky, jimž v patách ujíždí vojenský oddíl nelítostných pronásledovatelů. Motivem je pomsta za loajalitu Židů k Démétriovi, jehož válečnému loďstvu poskytli přístav v zálivu poblíž osady. Ozbrojence vede však někdo, koho Korrhagos velmi důvěrně zná. Nic není náhoda a kruh osudů se uzavírá.</div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Je mýtus o návratu ke ztraceným rajským zahradám jen marností tváří v tvář realitě smrti, násilí a bezpráví? Je síla modlitby a víry jen iluzí nebo silou nezměrné moci opravdové, oslnivé skutečnosti? Nestačí jen procitnout? Korrhagos Eumélos se vždy podvědomě stavěl na stranu bezmocných a doufajících, a stále má v paměti záblesk okamžiku prozření za závoj lidské nevědomosti, který nelze zapomenout. Láska a víra stala se mu mečem i štítem. Proti železné zbrani tasí ostří své písně a zaklíná jím démona prchlivé a potměšilé lidské zloby:</div>
<br /></div>
<div align="center">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<i>Tanči a zpívej, sladká paní z dávných časů,<br />jednou i bohové připijí na tvou krásu!<br />Až vůni ucítím, co vzlíná ze tvých vlasů,<br />už váhat nebudu, vše čím jsem, daruji!<br />Nechci být navždy pouhým stínem ve sluji,<br />vždy živý přicházím, doufající a snící!<br />Hladovím po chvíli, kdy budu moci říci:<br />tanči a zpívej, lásko nepomíjející!</i></div>
</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<br /></div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Bouřlivý osud přiměje Euméla znovu uchopit opravdovou železnou zbraň, když je zapotřebí čelit krutosti a bezpráví. A tolik je toho před ním nepoznaného! Každá další komnata otevírá vchody do několika nových, neznámých sálů. Potomek starého faraónského rodu princezna Beneret je statečnou průvodkyní těmito chrámy ducha. Nic na světě není jisté a spolehlivé, i meč zrezne a na vítěznou bitvu se zapomene, pomníky a stavby se zhroutí v prach. Proč se však naděje znovu a znovu obrozuje a vstává jako bájný Fénix z vlastního popela? V třesku zbraní a hučení řítící se záplavy jedna píseň končí a druhá začíná. Ale soumrak také vždy předchází novému úsvitu…</div>
</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<br /></div>
<div align="center">
</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<i>Otevři oči mé, nádherou oděná,<br />ať skokem v oblacích dotknu se pláště Dia!<br />V šepotu zemských sil nebudou bez věna<br />ženich a nevěsta Velkého mystéria.<br />Můžeš svět prochodit v nezhasitelné touze,<br />vydobýt pro sebe moudrosti drahokam.<br />Přesto však branou srdce vstoupit může pouze<br />ten, jehož srdce bude větší než on sám.<br /></i></div>
<div align="justify">
Odpovědí je tolik a jen jedna z nich je pravdivá. Anebo… možná jsou pravdivé všechny. Krystal se otáčí a mění úhel zření, jen píseň Korrhaga Euméla zůstává po čtyřiadvaceti stoletích stejná.</div>
<br />
<br />
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<i>Věcné poznámky k románu:<br />Kniha vznikala na základě hudebních i historických inspirací. Mimo hlavní osudy klíčových postav sleduje tehdejší politické události po smrti Alexandra Velikého a kulturní, společenské, ekonomické, filosofické i duchovní proměny, provázející toto dramatické období. Většina osob a událostí jsou historicky a archeologicky doložené. Reálie byly konzultovány s odborníky Národního Muzea, Sekce přátel starověkých civilizací, Egyptologického ústavu UK, Ústavu pro řecká a římská studia, Židovského muzea a Filosofické fakulty UK. Vyšla v zimě 1997 v pražském nakladatelství Argo. Rozsah románu je cca 600 stran, kniha obsahuje veršované texty všech dvaceti čtyř Eumélových písní v kontextu historických událostí.</i></div>
</div>
<br />
<div align="justify">
<div align="justify">
<div align="justify">
<div align="center">
<div align="center">
<div align="center">
<div align="justify">
<div align="left">
<br /></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-52597976320858834562009-04-23T12:40:00.000-07:002011-10-13T04:29:15.846-07:00Strawbs: Diskografie a recenze<p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_bPkUAQbV1zZw_yBXrTlQf6aM8A9VE7ZcLeQyOlxrZ685i2eGKOxemQbO5LBWN21pYpbPfC3BE7_nQoBWcVsYsm0c4T3-TilIZ85Jm2yH77bUGwVJBqlkt1kfmOKGqWptwTzTgtvj5Jvm/s1600-h/Strawbs.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327974712206431682" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_bPkUAQbV1zZw_yBXrTlQf6aM8A9VE7ZcLeQyOlxrZ685i2eGKOxemQbO5LBWN21pYpbPfC3BE7_nQoBWcVsYsm0c4T3-TilIZ85Jm2yH77bUGwVJBqlkt1kfmOKGqWptwTzTgtvj5Jvm/s400/Strawbs.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify"></div><br /><br /><div align="justify"><strong>THE STRAWBS - HISTORIE KAPELY</strong><br /><br /></div><br /><br /><div align="justify">Počátkem 60.let se potkávají na londýnské škole David Cousins a Tony Hooper jako bluegrassové duo, později známí ve folkových klubech a na festivalech jako Strawberry Hill Boys. V roce 1967 s basistou Ronem Chestermanem a zpěvačkou Sandy Denny vystupují už pod jménem Strawbs.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPj8oN32TDvO-Y0x0QNzB8tB4U6t5iCpMaJKAeHfp71No7mNQcemF0SEEI7tty9KDPpppQGhLn9_7PizyP_z5vV3IxnlhjZJd3elhnJeNKhjAlA56uK1xz92sMlezaG1p0-EH1F7JYoLfs/s1600-h/Cousins.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328184809879072674" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPj8oN32TDvO-Y0x0QNzB8tB4U6t5iCpMaJKAeHfp71No7mNQcemF0SEEI7tty9KDPpppQGhLn9_7PizyP_z5vV3IxnlhjZJd3elhnJeNKhjAlA56uK1xz92sMlezaG1p0-EH1F7JYoLfs/s200/Cousins.jpg" /></a>První alba se nesou ve folkrockovém duchu, Dave Cousins jako hlavní skladatel skupiny se stává také klíčovým zpěvákem, zvláště poté, co charismatická Sandy odchází do Fairport Convention. Desky The Strawbs a Dragonfly obsahují vedle folkových skladeb také rozsáhlejší baladická díla, na dvojce už hostuje student Královské hudební akademie Rick Wakeman.<br /><br />Kapela pod zkušenou rukou producenta Tony Viscontiho (David Bowie, Tyrannosaurus Rex) získává novou tvář i hutnější rockovější zvuk, legendární je jejich třetí živé řadové album z roku 1970 s Rickovou klavírní exhibicí a náročnějšími vícedílnými kompozicemi.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAVo4C3UcHr0NQ4YyC4Gqr7CTlxhY0lYUDZomuNH65Iz0SY6oHjvfG-CBxCJt_vp6Z_zZQKTxjJ_tW57M1PbvjWqetYnHxcR9GursgMTku1DpC1zmb6fKR8_d_OXXU3g8XYoXkKwLattJa/s1600-h/Lambert.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328185024916902562" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAVo4C3UcHr0NQ4YyC4Gqr7CTlxhY0lYUDZomuNH65Iz0SY6oHjvfG-CBxCJt_vp6Z_zZQKTxjJ_tW57M1PbvjWqetYnHxcR9GursgMTku1DpC1zmb6fKR8_d_OXXU3g8XYoXkKwLattJa/s200/Lambert.jpg" /></a>Také bubeník Richard Hudson a basista John Ford masivně mění zvuk kapely. Monumentální klávesy a promyšlené vícehlasy však nepotlačují původního akustického ducha kapely, vedle katedrálních varhan se bez problémů objevuje tradiční banjo.<br /><br />Album "From The Witchwood" je pro kapelu přelomové, považované dodnes mnohými za jejich první album progresivního rocku. Ambiciózní Rick Wakeman sice po něm odchází k Yes, jeho vztahy se Strawbs však zůstávají stále velmi důvěrné a přátelské, ať už se jedná o hostování Ricka na albech Strawbs nebo o výpomoci Dave Cousinse a jeho kolegů na Wakemanových Six Wives Of Henry VIII..<br /><br />Následující album Grave New World s novým klávesistou Blue Weaverem od Amen Cornera je ambiciózní konceptuální dílo s filozoficko-duchovním nábojem, v očích mnoha vrcholný počin skupiny. Začíná zlatým hřebem kapely, opusem Benedictus, jehož chorální hymnická nálada otevřela nové obzory kapele i posluchačům. Album přináší procítěné expresivní výpovědi, baladické vícehlasé zpěvy, duchovní píseň se sitárem, ale třeba i ostré rockové číslo, skladby se zvláštními zvukovými efekty, zkrátka jeho hudební spektrum velmi široké a nálada nesmírně podmanivá. Tímto albem dobývají Strawbs poprvé posluchačskou obec i v USA. Tvůrčí potenciál kapely je v té době tak silný (komponují i ostatní členové), že Dave Cousins vydává své sólové album „Two Weeks last Summer“, považované však za klasickou (a klíčovou) řadovku Strawbs. Na albu kromě Wakemana hostují i další hvězdy (Roger Glover, Jon Hiseman), a také Dave Lambert (ex-Mungo Jerry), který se na dalších albech už provždy stane kmenovým kytaristou Strawbs namísto Tonyho Hoopera, který se nechce více vzdalovat folkovým kořenům.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnpHOvfU_1Mz7sOmATSeC6mB_foR4XSv4uW72q6DiIjIShHpG4nZnlRPoqYf4gf65RAy40ms1kXmYT7nryLWc58OoOt4x-JUtnq-3_VYOn-vfqohDU3YfFD22MjdXU-ipi9attX6pcJrqJ/s1600-h/Cronk.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328185536549748210" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnpHOvfU_1Mz7sOmATSeC6mB_foR4XSv4uW72q6DiIjIShHpG4nZnlRPoqYf4gf65RAy40ms1kXmYT7nryLWc58OoOt4x-JUtnq-3_VYOn-vfqohDU3YfFD22MjdXU-ipi9attX6pcJrqJ/s400/Cronk.jpg" /></a><br />Následné album Bursting At The Seams je album doslova nabité hity a dobývá 2.místo v britském žebříčku. Kapela je poznamenána vlnou glitter-rocku, koncerty jsou velkolepé, její úspěch ovšem přináší další personální změny. Po odchodu skladatelské dvojice Hudson-Ford a klávestisty Weavera přicházejí basista Chas Cronk, bubeník Rod Coombes a ex-Renaissance klávesista John Hawken. V této asi nejklasičtější sestavě natáčejí v roce 1974 dvě, dle soudu mnohých, nejkrásnější alba s nejpůsobivějšími, nejemotivnějšími skladbami, velice vyzrálá a vyrovnaná, precizní díla: „Hero and Heroine“ a „Ghosts“, na nichž nechybějí náročnější vícedílné kompozice, ani hutná rocková čísla, ani připomínka akustických začátků.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUjSayGYNCMTeoVz3qIaB_nC9XUDWd1mFUhyUf0Xhenkj10odomGT8coxq3qdnc_FaWtD84cTyvjkvQE2CqD21thCltNQKNGSiNl_iJoqpxtKifssmZ53hwQ8jYIC_ZOryxeHc1HeeKPKj/s1600-h/Hawken.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328185764857771410" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUjSayGYNCMTeoVz3qIaB_nC9XUDWd1mFUhyUf0Xhenkj10odomGT8coxq3qdnc_FaWtD84cTyvjkvQE2CqD21thCltNQKNGSiNl_iJoqpxtKifssmZ53hwQ8jYIC_ZOryxeHc1HeeKPKj/s200/Hawken.jpg" /></a>Následující období po určité odmlce a odchodu Johna Hawkena přináší v zmenšené sestavě půvabnou, ne však klíčovou kolekci písní Nomadness v produkci Toma Alloma, na které se podílí mnoho hudebníků jako hostů, včetně Ricka Wakemana. Z alba je poněkud cítit vyčerpání „velkých témat“, ale je rozhodně velmi kvalitní. Bylo to jejich poslední album pro A&M Records.<br /><br />Nové album „Deep Cuts“ vzniká u Oyster Records, jedná se o komornější soubor písní s větším důrazem na kytary, o rok později natáčejí „Burning For You“, uhlazenější album mnohdy s klasickým orchestrálním aranžmá, oproti předchozí tvorbě poklidnější, ovšem s divokou rockovou jízdou „Cut like a Diamond“ na začátku, která se stane dlouhodobě koncertním otevírákem.<br /><br />Po této dvouleté etapě přichází opět mocné vzepětí na albu Deadlines, s hypermoderním zvukem klávesových nástrojů, album dramatické, potemnělé, nahuštěné energií a emocemi. Jím končí téměř desetiletá éra Strawbs, nejprve odchází Dave Lambert za sólovými projekty, pak i sám Cousins, zbytek kapely se snaží s jiným frontmanem ještě něco zachraňovat, ale posléze to vzdávají.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKsKIdN3o5iLHZPyVwS49ExhBaXUBegZaIYl9kIwPo2yuILuIJvFi2h6xzoZaMENQ6ftBKmV9DdpZqmj0LAdKv_c4GjlgoP6D62YINHlcf4LAHT_nqDVftriibyrOmBKUyjjR9SgOfK67c/s1600-h/Coombes.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328186165755699730" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKsKIdN3o5iLHZPyVwS49ExhBaXUBegZaIYl9kIwPo2yuILuIJvFi2h6xzoZaMENQ6ftBKmV9DdpZqmj0LAdKv_c4GjlgoP6D62YINHlcf4LAHT_nqDVftriibyrOmBKUyjjR9SgOfK67c/s400/Coombes.jpg" /></a><br />Dave Cousins s kamarádem Brianem Willoughbym, výborným kytaristou z časů před založením Strawbs, vystupují v klubech a na festivalech jako folkové duo, pak ale Dave začíná pracovat pro rozhlas a naděje na obnovu Strawbs končí na bezmála další desetiletí. Ostatní hudebníci se porůznu potkávají v jiných kapelách (např. Chas Cronk se Steve Hackettem z Genesis), též s Rickem Wakemanem, apod. Na reunion si musíme počkat až do roku 1987.<br /><br />Strawbs od vzkříšení v roce 1987 prakticky hrají dodnes v neustále se obměňujících sestavách okolo klíčového jádra s Davem Cousinsem jako ústřední osobností a vydali ještě řadu více či méně kvalitních alb, která rozhodně dokazují sílu jejich nestárnoucího ducha, a také nemálo zajímavých koncertních záznamů i výběrů. Kvalitní, byť ne zcela vypovídající kolekcí zůstává výběrové dvojalbum Halcyon Days.<br /></div><br /><br /><div align="justify"><br /><br /><strong>ŘADOVÁ ALBA KLÍČOVÉHO OBDOBÍ SEDMDESÁTÝCH LET</strong><br /><br /><strong>THE STRAWBS (1969)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMuZVhjTb_MdVljid6ZqxVPwGMRQmDzi_h-C3mZNCGJOG_xbPr8li_gE05W5y4aahvwVXkY14EtsWB-9X2UJBWuBXCkuUv8fmZCQNp5h4-Z9IhLl7DxArfFyFXPafOIWi_tDBTZUiFQ7S9/s1600-h/1969+The+Strawbs.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328032170534587474" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMuZVhjTb_MdVljid6ZqxVPwGMRQmDzi_h-C3mZNCGJOG_xbPr8li_gE05W5y4aahvwVXkY14EtsWB-9X2UJBWuBXCkuUv8fmZCQNp5h4-Z9IhLl7DxArfFyFXPafOIWi_tDBTZUiFQ7S9/s320/1969+The+Strawbs.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Debutové album možná nemá tolik společného s "klasickými" Strawbs vrcholného období 1972-75, ale všechny budoucí poklady už jsou zde v latentním stavu obsaženy. Album je vpodstatě folkovou záležitostí, opřenou o kytary a vícehlasy Davea a Tonyho, z nichž Daveův je dramatičtější a Tonyho více andělský. Hutnější k rocku se vzpínající se zdá být snad jen titulní píseň o Ježíši (nebo alespoň muži, tak sama sebe zvoucím), který přijde přímo za autorem písně, rozladěný z toho, že mu to nikdo nevěří, načež jej Dave pozve na pivo. Mohutně a monumentálně působí rovněž poslední historická freska o střetnutí krále a biskupa, předzvěst mocných melodramat, kterými se Strawbs proslaví. I ostatní písně, křehčí, občas zvukově experimentující, rozhodně však muzikantsky vyzrálé, představují tvůrčí dílnu dvojice Cousins/Hooper rozjetou na plné obrátky. Jádro budoucí neobyčejné rockové kapely už má za sebou bohaté tvůrčí a muzikantské zkušenosti ve spolupráci se zpěvačkou Sandy Denny, budoucí hvězdou Fairport Convention, o čemž svědčí později vydané album All Our Own Works (1973) a ještě pozdější Preserves Uncanned (1991), a ty právě vydávají opravdu obdivuhodné plody. Jedna z nesilnějších věcí alba, dvojskladba Where Am I/Iĺl Show You Where You Sleep, nese bezstarostnou náladu své doby, rozpínající mysl za ryzími duchovními idejemi. Album jako celek možná neomráčí posluchače na první poslech, ale o to silněji svou čistotou a poctivou krásou zůstane záležitostí srdce.<br /><br /><br /><strong>DRAGONFLY (1970)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiF9CmbE-XBrzLlZ_5PohOGP8zAN-rCBtmkZazExPnDpwqVVx2cAttx_mWRA1EoK9Qqi5RW3qfIOtTYZ1GV4Yw0pyqVE4BvSJgKTfOAiQdi5VS4ipRTpwK4ZR2JCgkI_DdcVsRUaRMUMPa4/s1600-h/1970+Dragonfly.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328032298206713890" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiF9CmbE-XBrzLlZ_5PohOGP8zAN-rCBtmkZazExPnDpwqVVx2cAttx_mWRA1EoK9Qqi5RW3qfIOtTYZ1GV4Yw0pyqVE4BvSJgKTfOAiQdi5VS4ipRTpwK4ZR2JCgkI_DdcVsRUaRMUMPa4/s320/1970+Dragonfly.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Druhé album je jakoby zákonitým pokračováním prvního, ale je zde patrné odražení se od folkových jistot do vod experimentu, a to už v nástrojích, jejichž složení je bohatší. To krásné z jedničky je zde položeno do trochu tajuplnější, zastřenější polohy. Dragonfly také nekráčí vstříc rockovému pojetí, možná ještě méně než jednička, ale jako předzvěst je zde dlouhé melodrama na staré mytologické téma, Vision Of The lady Of The Lake, která je zvláště v živé verzi na pozdějších bonusech následného CD Just a Collection strhujícím odvazem s Rickem Wakemanem u piana. Všechny skladby jsou stejnou mírou vynikající a citlivě zaranžované a zazpívané. Podobná nálada obou prvních alb s jejich zasmušilou "keltskou" magií, vynášející z dávna zapomenuté pocity, je nenapodobitelná. Obě desky také existují v LP podobě US vydání jako dvojalbum, dnes už raritní unikát.<br /><br /><strong>JUST A COLLECTION OF ANTIQUES AND CURIOS (1970)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxr-KSjApOA-kq8QNLaWj286j7bsMLq0nPYsuji4Dzmx7fw87CDIb3FbDCa8SzHXVUMf9Kq8Ro1jm2gnLaXvEIhzeA3idSpahWdPC2LZit7LQfvbaoxdmBueQPc6Jimnmth32Xoc_eHY45/s1600-h/1970+Just+a+Collection.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328032484641669314" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxr-KSjApOA-kq8QNLaWj286j7bsMLq0nPYsuji4Dzmx7fw87CDIb3FbDCa8SzHXVUMf9Kq8Ro1jm2gnLaXvEIhzeA3idSpahWdPC2LZit7LQfvbaoxdmBueQPc6Jimnmth32Xoc_eHY45/s320/1970+Just+a+Collection.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Just A Collection ... navzdory názvu nejde o výběr, ale obdivuhodné album proměn, kdy se z folkové kapely s náznaky rockových vlivů rodí rocková kapela s výrazným folkovým spodním proudem. Rick Wakeman je už naplno členem skupiny a zahušťuje její sound svou pestrou klávesovou baterií, nová rytmická sekce Hudson/Ford přináší svůj ornamentálně zdobný rukopis a zkrášluje vícehlasy. Album je natočeno celé živě před publikem, a tím působivěji vyniká preciznost muzikantů. Deska jako by před posluchačem rozprostřela létající perský koberec svých schopností a ukázala na jednotlivých skladbách, do jakých sfér se v budoucnu bude vznášet. Úvodní manifest o Martinu Lutheru Kingovi potvrzuje Dave Cousinse s definitivní platností jako výborného rockového frontmana s dramaticky zabarveným hlasem. Vícedílná následující suita rozvine další přehlídku nálad a muzikantských fines, neopomine jemný hlas Tonyho Hoopera v sóle i vícehlase a uvede schopnost kapely komponovat větší melodramatické celky. V exhibici Temperament of Mind předvede totéž Rick - jen on sám a koncertní křídlo, od baroka až po jazz, od lehkého, až pouťového popěvku po virtuózní symfonickou codu, možná se může zdát, že jde o nahodilou skrumáž stylů, ale je to jen radostná hra vycházející klavírní hvězdy s klávesami. Že Strawbs nebude cizí ani ponor do duše jiných kultur, a že inspirace východem tu byla, je a bude, to jsou Fingertips, připomínající, že o překvapení nebude nikdy nouze. A Song Of A Sad Little Girl, to je snad nejkrásnější píseň alba, éterická a něhyplná, smutná s nádechem pomíjivé nádhery. CD přineslo navíc této skladbě předehru jak od ruských romantiků, nebo, chcete-li, jak od starých Genesis, s nimiž Strawbs pojí podobný vítr pod křídly. A další kus, starší folková skladba Where is The Dream Of Your Youth, tentokrát v rockovém hávu, a Rick tepe do Daveho naléhavého zpěvu improvizovaným sólem varhan ve frenetické jízdě. Přídavkem na CD je kromě dvou studiových věcí i živá verze The Vision z Dragonfly, a tady se jen člověk diví proč taková paráda musela ležet léta někde v archivu.<br />O albu neřeknu, že je nejlepší jen proto, abych nenasadil laťku příliš vysoko vzhledem k dalším albům, z nichž následující From The Witchwood dále ryje zlatým písmem stopu do historie. Musíte slyšet!<br /><br /><strong>FROM THE WITCHWOOD (1971)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuY71lqrIhQcqWbBc5yUGWD27dmrQ99RXlLv0oJm_wfFjvybfyyD3ZCoWTNHB-tBKnUO_W49eWAU9CJTlk3ndbytcfMZ9tpiNJvWkk6t8bhSKlnwxQi-32HWFdkVrDwu8gOt-0iZ8LWQdC/s1600-h/1971+From+The+Witchwood.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328030073094096962" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuY71lqrIhQcqWbBc5yUGWD27dmrQ99RXlLv0oJm_wfFjvybfyyD3ZCoWTNHB-tBKnUO_W49eWAU9CJTlk3ndbytcfMZ9tpiNJvWkk6t8bhSKlnwxQi-32HWFdkVrDwu8gOt-0iZ8LWQdC/s320/1971+From+The+Witchwood.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Asi jako u Just a Colection... Vynikající album, radost poslouchat, dílo, které představuje majestátné roztahování křídel vnešeného rockového orla před parádním letem. Některé věci na albu patří do "zlatého fondu" Strawbs (Glimpse of Heaven, Hangman and The Papist, Shepherd´s Song), ale nádherné jsou i experimentální skladbičky jako Witchwood nebo In Amongst The Roses. Za pozornost stojí rockové numero z rozdováděnými varhanami Sheep, které ovšem, musím přiznat, neposlouchám tak rád jako jiné skladby, protože odvázanost tohoto kalibru mi připadá trochu moc chtěná. Osudová Thirty Days a bizarní Flight s chytlavým závěrečným sborem jsou pozoruhodná díla skladatelského dua Hudson/Ford, které v budoucnu ještě kapele dodá mnoho typických odvázaných momentů. Trochu prudit může snad jen Canon Dale svými rytmickými varhanami v duchu pruského dechového marše, ale také není špatná, představuje odvážnou stránku kapely, která nejde po vyšlapaných cestičkách. Poslední titul I´ll Carry on Beside You je jedna z několika klasických vřelých duchovních hymnů, v nichž Strawbs opravdu předvádějí to nejlepší a nejemotivnější ze své inspirační síly. Daveův zpěv je excelentní, získal více na expresivnosti projevu, což je nejvíce patrné v erbovní skladbě, často hrané na koncertech, The Hangman and The Papist. Jde o zcela šílené, bezmála shakespearovské drama o popravě odsouzence, k němuž je při vojenském soudu náhodou povolán jako kat jeho starší bratr. Tragédie hrůzného aktu pseudospravedlnosti, ke kterému byl vojenskou mašinérií donucen, vybuchne Cousinsovou hlasovou extází, při které mrazí v zádech, a víření Hudsonova vojenského bubnu s Wakemanovými varhanami celé baladě dodávají kolosálně patetické vyznění. Ale nejmalebnější je "Záblesk nebes", úvodní skladba, která si svou velebností a majestátem svůj název zaslouží.<br />Skoro by se chtělo litovat následného odchodu Ricka Wakemana, který ale proběhl přátelsky (následná spolupráce vyústila až do nedávných spoluspojení při různých projektech Strawbs), ale jednak nový klávesák Blue Weaver si na následném vrcholném albu vede špičkově, a pak Rickův rozmach u Yes a na sólových albech jistě stál za tu oběť. Toto album je skvělé, v bookletu nebo v LP je uvnitř vyzdobeno pěknou renesančně - gotickou tapisérií, která dokresluje náladu alba, a stejně jako u minulého, se superlativy přibrzdím jen v zájmu hodnocení následného Grave New World.<br /><br /><strong>GRAVE NEW WORLD (1972)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf0AJYYyvq0ykWaYXWZOR-K7qu_Z49TJYly0uA7HfjPhprIgvgrocGthbGm111aaDnkK-wkNI5sY6n-B_aNJndT57aQvWWNRf5MTclLQrebuGSq8CAvj_roM1k_jyuldWCGeEQngdse_8p/s1600-h/1972+Grave+New+World.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328030272943319554" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf0AJYYyvq0ykWaYXWZOR-K7qu_Z49TJYly0uA7HfjPhprIgvgrocGthbGm111aaDnkK-wkNI5sY6n-B_aNJndT57aQvWWNRf5MTclLQrebuGSq8CAvj_roM1k_jyuldWCGeEQngdse_8p/s320/1972+Grave+New+World.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Opravdová bomba! Album Grave New World s novým klávesistou Blue Weaverem je ambiciózní konceptuální dílo s filozoficko-duchovním nábojem, v očích mnoha vrcholný počin skupiny, a to oprávněně. Začíná jako liturgie v chrámu - oslavnou skladbou Benedictus, opravdovou duchovní písní na rockových základech. Hey Little Man je křehounká miniatura, kterou na konci strany A uslyšíme v repríze s jiným textem, ale stejnou akustickou kytarou. Efektní Queen Of Dreams není podobná vůbec ničemu, v jejím suterénu se valí protisměrné efekty, v mezihře vrčí něco jako přistávající helikoptéra, píseň možná mohl vytvořit i Frank Zappa, je bizarní a patetická. Nutí přemýšlet a poslouchat stále znovu a znovu. Fordova Heavy Disquise začíná úsečnou kytarou, ozvou se trubky (ale je to asi mellotron), chvílemi zní jako vojenský pochod a chvílemi jako gotická litanie. Monumentalita vrcholí v apokalyptické vizi New World, procítěné expresivní výpovědi opět jak z ranného středověku. Otvírákem strany B je geniální mnohohlasá baladická The Flower, podkreslená basou, harmoniem a kytarami. Komu na albu chybí opravdový hutný rock, na toho čeká Tomorrow, jejíž drásavá kráčivost a odvázanost vokálu mi nevím proč připomene náladou slavné Lennonovo I Want You, i když zde jsou to možná jen spojité nádoby. On Growing Older nás zase odnese k důmyslnému zvonění čistých kytar, které se rytmicky vrší okolo tohoto svižného čísla. Ah Me Ah My vnese příchuť stařičkého Music Hallu v záři luceren, a šustění smokingů a rukaviček, rychle však utne, a už je tu vlnivý zvuk sitáru, uvádějící Hudsonovu opravdu už zcela duchovní píseň, ale i přes ten indický kabát jsme v (tuším) keltské Evropě na rozhraní věků. A z hloubi se noří kudrdlinky klasického klavíru, Bachovsky pravidelné jako podle metronomu, a Dave zpívá o konci cesty, Journey´s End. Tímto albem dobývají Strawbs poprvé posluchačskou obec i v USA.<br />Není divu, mají v té době nastartováno k letu do hvězdných výšin.<br /><br /><strong>TWO WEEKS LAST SUMMER (1972)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6_cVlKx86A_IUcU2FWkjmeNyybNuIB1ZdK-Bgvwuu0eulPYCokniUs4zJOHDNg0H5FKWALHwTvgeT2qvTjbC7RW7MzxcWSGcCNoGxN8Aei08rIkUHSUB6pppXMrkit2MBiuTUrGHvtSwc/s1600-h/1972+Two+weeks+last+summer.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328030500845216882" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6_cVlKx86A_IUcU2FWkjmeNyybNuIB1ZdK-Bgvwuu0eulPYCokniUs4zJOHDNg0H5FKWALHwTvgeT2qvTjbC7RW7MzxcWSGcCNoGxN8Aei08rIkUHSUB6pppXMrkit2MBiuTUrGHvtSwc/s320/1972+Two+weeks+last+summer.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Ač sólová deska Dave Cousinse, je považována za řadové album Strawbs. Vedle nádherné a oslnivé Grave New World je Two Weeks mnohem intimnějším, skoro neokázalým dílkem, a svědčí o převisu vynikajících hudebních nápadů v oné době. Na rozdíl od GNW, trhajícího hitparády, je z celého Two Weeks patrné, že komerční ohlas nebyl zamýšlen ani v nejmenším. Přesto se podařil skvost. Na album si Dave přizval celou parádní přehlídku hudebních hvězd, od Ricka Wakemana z Yes až po Rogera Glovera z Deep Purple. Objevuje se také kytarista Dave Lambert, budoucí klíčový člen Strawbs. Album je skvělé od úvodní imresionistické overturky až po závěrečný nadupaný rokenroll. Hvězdným číslem je trojdílné melodrama Blue Angel, zřejmě Daveovo milostně-duchovní vyznání s Wakemanovým nebeským pianem. Koneckonců, všichni hosté ze sebe vydávají to nejlepší.<br /><br /><strong>BURSTING AT THE SEAMS (1973)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwQK0iUwiY6_C9TqnUhplV-ncMH3sAa4HipqKiV5UfZ4ZzCPS_myjb-NjlaljBMDXhDef-y14-GCrV-99BZntV5JMqt6033PE2O4R7HnimYEntJbvKBpZoC87mMqV8vs71l2NxrGDVf8M5/s1600-h/1973+Bursting+At+The+Seams.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328030829148091714" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwQK0iUwiY6_C9TqnUhplV-ncMH3sAa4HipqKiV5UfZ4ZzCPS_myjb-NjlaljBMDXhDef-y14-GCrV-99BZntV5JMqt6033PE2O4R7HnimYEntJbvKBpZoC87mMqV8vs71l2NxrGDVf8M5/s320/1973+Bursting+At+The+Seams.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Bursting At The Seams - to je spanilá jízda v plné zbroji a v největší síle po horském hřebeni, jejímž první "vrcholovou kótou" bylo album Grave New World a posledním budou Ghosts. Na rozdíl od experimentálního charakteru a spirituálně mystického hávu charismatického předchůdce je Bursting více "útokem s jistotou", deska je tak "nahuštěna" hity, až může paradoxně z určitého úhlu postrádat pestrost. Asi jako při prohlídce galerie Ufici ve Florencii už občas člověk přehlédne Carravaggia vedle Raffaela....<br />Rozebírat jednotlivé skladby asi nebudu, autorsky masivně vstupují i nový kytarista Dave Lambert (cituplná The Winter and The Summer) a dvojice Hudson/Ford (hymnická Lady Fuschia a demonstrační odborářský hit Part Of The Union, tématicky trochu diskutabilní kus na albu). Zcela výjimečnými skvosty na tomto albu jsou bezesporu dvoudílná Tears and Pavan s renesančním španělským aranžmá a patetická vícenáladová freska Down By The Sea. Energická jízda Stormy Down nebo singlový hit Lay Down s chytlavým vícehlasým refrénem představují přímočařejší, rockovou stránku kapely. Tajuplná The River s napětím skoro soulovým nebo subtilní strunný medailónek Flying umocňují mnohobarevné spektrum alba. Závěrečná Thank You, kde se Cousinsův hlas vznáší nad vodami dětského kostelního sboru, je milou miniaturou, bonbónkem na rozloučenou s opravdu unikátním dílem.<br />Po Burstingu nastává ovšem další personální změna. Duo Hudson/Ford, povzbuzeno úspěchem hitparádového Part Of The Union, se vydává na sólovou dráhu. Také odchází klávesista Blue Weaver. Náhrada je ovšem důstojná - baskytarista Chas Cronk, bubeník Rod Coombes a klávesista John Hawken nejsou jen vynikající hráči, ale v budoucnu přispějí i vlastními kompozicemi. Nicméně na pánvičce budoucího ústředního jádra Strawbs, (Dave Cousins a Dave Lambert), se už rozpaluje olej pro vysmažení děl ještě obdivuhodnějších, pro kompozičně vyzrálé Hero And Heroine a neuvěřitelné Ghosts.<br /><br /><strong>ALL OUR OWN WORKS (1973)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvZLaUBOw9eXZawUfPXPf9st_WprrAEgMWWkEp7NS2KDYXsj4RJ3jQMkxv7QjIWKwy8ylexW7PMBXggqUSzROWd1YgBZ_RzeOSraRRHqw5Y7gD81BNuqsNdDgaKH9SRvRIyQSt8H28BhJk/s1600-h/1973+All+Our+Own+Works.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031008702151794" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvZLaUBOw9eXZawUfPXPf9st_WprrAEgMWWkEp7NS2KDYXsj4RJ3jQMkxv7QjIWKwy8ylexW7PMBXggqUSzROWd1YgBZ_RzeOSraRRHqw5Y7gD81BNuqsNdDgaKH9SRvRIyQSt8H28BhJk/s320/1973+All+Our+Own+Works.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Ač vydané až v roce 1973, obsahuje toto album rané nahrávky Strawbs spolu s fenomenální Sandy Denny, nejlepší britskou zpěvačkou roku 1970 (Melody Maker), budoucí hvězdou skupin Fairport Convention a Fotheringay, ženou tragického osudu. Až na výjimky převážně Cousinsovy písně jsou ještě zcela folkového ražení, zhusta s typickým doprovodem Davidova banja. Jenže Dave zde ještě moc nezpívá, dominují Sandy nebo Tony, ale písně jsou už neseny na vlně podmanivé melodiky, tak příznačné pro budoucí Strawbs. Toto album dnes vpodstatě nahrazuje CD Sandy Denny and the Strawbs vydané v roce 1991, ovšem dvě skladby (Hooperovo Sweetling a country instrumentálku Wild Strawberries) tu nenajdete. Stačí si však přikoupit dvojdisk Preserves Uncanned, a tady jsou, doprovázené další širokou škálou ranných písní Strawbs, alternativních verzí a různých nevydaných rarit. Rozhodně stojí za poslech, hlavní síla Strawbs však tkví jinde.<br /><br /><strong>HERO AND HEROINE (1974)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkxmjtihkA6WonYtVPZ1_Im5jZnM1KuNRHKLv8BQb339G0XkcubBFA-7W3WzoFLIPnxguytmoYc1acU025DNOLFmFyDJ6YOXBEGk0kD6KIgRfmOUXYIMw7a6ibRLKLkdI8TCIfCTK6lnq5/s1600-h/1974+Hero+And+Heroine.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031153930839538" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkxmjtihkA6WonYtVPZ1_Im5jZnM1KuNRHKLv8BQb339G0XkcubBFA-7W3WzoFLIPnxguytmoYc1acU025DNOLFmFyDJ6YOXBEGk0kD6KIgRfmOUXYIMw7a6ibRLKLkdI8TCIfCTK6lnq5/s320/1974+Hero+And+Heroine.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Album Hero and Heroine je oproti monumentální kolekci hitů na Bursting a následým emotivně i muzikantsky vypjatým Ghosts možná uvolněnější, jednodušší, možná trochu více strohé, ale o to více muzikantsky bezchybné, perfektně zaranžované, a představující kapelu v plné síle sestavy, jejíž živé koncerty tohoto období musely být úchvatné. Dokladem je bootleg Prince and Princess, kde slyšíme repertoár postavený především na skladbách z tohoto alba a zbylých třech z Bursting At The Seams. Nejatraktivnějšími momenty musela jistě být trojdílná kompozice Autumn, posunující kapelu od písní ještě více k náročnějším skladbám, z níž závěrečná The Winter Long s klavírním doprovodem patří jistě k nejkrásnějším Cousinsovým skladbám vůbec. Druhou stranu širokého záběru schopností a geniality Strawbs představuje titulní skladba, opřená o ostře nabroušený rockový rif. Jako ohlédnutí k "velkým" melodiím hitového Burstingu se zdá být překrásná Shine On Silver Sun, ale ani ostatní skladby alba nejsou o nic slabší, a poslech od začátku do konce, kde se motiv Silver Sun vrací hrán pozpátku (symbolika slunovratu?), je třeskutým zážitkem. Nezdá se mi, že po velké cestě, již kapela vykonala od folkových kořenů na The Strawbs a Dragonfly, stále vyvěrají z hloubi názvuky dojímavé a magické, spirituální a s podstatou bytí úzce propojené keltské melodiky?<br /><br /><strong>GHOSTS (1975)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk43Xioksd09a9SsxZuGU5yxoSvAg0D4YYC9BtYLyaBPk4DGBsA-7ZUdKNA_SdjS3ybOEIRg8CfPi28YcnI1yc9ZjpUX8sGjX9Nz6lkmf9TPg4PgJ0UT8lwYpReaq-ubB_mfRqf0PAIo0i/s1600-h/1974+Ghosts.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031301574620626" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk43Xioksd09a9SsxZuGU5yxoSvAg0D4YYC9BtYLyaBPk4DGBsA-7ZUdKNA_SdjS3ybOEIRg8CfPi28YcnI1yc9ZjpUX8sGjX9Nz6lkmf9TPg4PgJ0UT8lwYpReaq-ubB_mfRqf0PAIo0i/s320/1974+Ghosts.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Pravděpodobně jeden z vrcholů ve "středním období", pro mne subjektivně vrchol tvorby Strawbs nejspíše absolutní. Barokní romantika korunující smysluplně rockovou přímočarost motivů, průzračnost zvuku postaveného na precizní souhře virtuozních kláves a špičkových kytar, mírně melancholická nálada impresionistických obrazů prodchnutá expresí projevu, hravost i chorální velebnost, zkrátka odraz z pozic, vydobytých předchozími alby na novou metu, to jsou Ghosts, album postavené na kombinaci písní s vícedílnými komponovanými skladbami. Strawbs v maximálním vzepětí, které bohužel nevydrží v takové formě nadále. Kam se také může stoupat z vrcholu?<br />Mnohastrunný vodopád vynořující se odkudsi jako zvonkohra uvede titulní suitu, v níž Daveův zpěv může připomenout svou barevností ve stylu "chiaroscuro" ranného Gabriela, zdrsnělý, místy potrhaný vzácný samet. Posléze se přetaví v ostré rockové numero, opět se rozlévající do zálivu cody. Lemon Pie je vícesmyslná hříčka a radostným karnevalem strun a kláves. Dvojskladba Starshine/Angel Wine je z pera baskytaristy, ale nese všechny charakteristické nálady, jaké od Strawbs posluchač žádá, prostě klasická hitovka jako z Bursting at The Seams. Rozverně najazzlá Where Do You Go vypráví o bezbřehé radosti z muziky a nebýt její rytmus tak komplikovaný, chtělo by se tančit.<br />A náhle kontrast - ztemnělý obraz krajiny, snad zaprášeného předměstí blízko trati, a z něho se vyšplhá jedna z nejdramatičtějších melodií, osudově démonická The Life Auction. Cousinsův pěvecký projev v tomto díle je nezapomenutelný, i kdyby v mezihře jeho divoká, rozevlátá výpověď nepřešla do úžasného, prostě neskutečného kytarového sóla, něžného v té záplavě zvrásnělých citů jako hedvábná krajka hozená vánkem na okenní parapet, a už opět burácí hlavní motiv. Po této skladbě už by nemuselo znít nic. Ale deska ještě nekončí....<br />Donť Try to Change me je klasická Lambertovka, trochu poklidnější a malebně ukolébávající, dokud zpěvák nevykřikne Don´t Try To change me - jde tu také o něco, ale je to jen hravé drama o lásce s přehlídkou zvonivých strun.<br />Jako pokračování předchozích impresionistických obrazů, jakoby nálada z adventního času, to jsou klávesy Johna Hawkena, tvořící předehru k zadumanému vzpomínání na to, co bylo a už se nevrátí, tichoučká nádhera You And I. Z jemnosti pramínku vykvete do plného, mohutnícího proudu, protkaného už výše zmiňovanou kytarou Dave Lamberta, který se tímto řadí ke kytarovým zvukomalířům Howeovi a Hackettovi. Snění se rozplývá.<br />A jako by si to žádal řád klasické barokní suity, na závěr duchovní chorál, ne už smutnící, ale vítězně ozářený jako oltář při liturgii, Grace Darling, Cousinsovo zanícené vyznání, lásce i Bohu, vlastně oběma v jednom velikém vzývání. Varhany a mnohohlas, dívčí sbor, to je zakončení dlouhé cesty na prahu domova.<br />Toto album je opravdu hudební chrám, slova k jeho hodnocení prorážejí klenbu.V mém osobním žebříčku stovky nejlepších alb všech dob je těsně za prvním – za The Lamb Lies Down on Broadway od Genesis.<br /><br /><strong>NOMADNESS (1975)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUN0XuJjlzpel7xMojTSjIXlD_eODzeGf38O-3Rh0n9MSXurUhrnaKIvY6GbYKxhDjAFPbEmEoKz4JvChpmBN1u1KxLHz8CfTcGrvkx1u2Iox7C_sk__3tQ10Sr7mOChAselwcRTfGKLtL/s1600-h/1975+Nomadness.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031431775650498" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUN0XuJjlzpel7xMojTSjIXlD_eODzeGf38O-3Rh0n9MSXurUhrnaKIvY6GbYKxhDjAFPbEmEoKz4JvChpmBN1u1KxLHz8CfTcGrvkx1u2Iox7C_sk__3tQ10Sr7mOChAselwcRTfGKLtL/s320/1975+Nomadness.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Ne, toto album rozhodně není horší. Možná se dá říci, že je i výborné. Vlastně je skvělé! Jen ve stínu předchozí "velké řady" od Grave New World se může zdát být možná trochu "obyčejnější", trochu civilnější. Rozhodně stojí za poslech, rozhodně je hodně dobré, kraluje zde téměř původní sestava, chybí jen klávesista Hawken, za kterého však přiskakuje tu a támhle na střídačku celá armáda vynikajících hostů, včetně starého dobrého Ricka Wakemana. Jsou zde opět spíše písně (už nikoliv velkolepé kompozice), vycházející z tradičních žánrů od svižného rocku až po klasické blues, vše ovšem s pečetí stále žhnoucího ducha Strawbs. Výjimečnými čísly jsou hebká, tichá a melodická Golden Salamander a také poněkud strašidelná melodie bubeníka Coombese A Mind Of My Own, s magickým a zároveň politickým refrénem, též historická výpověď The Promised Land. Zkrátka, výborné album, protože Strawbs jsou výborná kapela.<br /><br /><strong>DEEP CUTS (1976)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQgoxDdwxbXTv7Jh4YHKajfrBImqmdd30iX-BFp9vuycgkkvuDng5xf6tegSlBuieIpONUyQxReeSENYgZWqQ4MFr_qy9vGCOyg8hwpX5evQSc3PIXdnml7AO5XZtb6d-rIvwJpO-xbNFK/s1600-h/1976+Deep+Cuts.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031568119600450" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQgoxDdwxbXTv7Jh4YHKajfrBImqmdd30iX-BFp9vuycgkkvuDng5xf6tegSlBuieIpONUyQxReeSENYgZWqQ4MFr_qy9vGCOyg8hwpX5evQSc3PIXdnml7AO5XZtb6d-rIvwJpO-xbNFK/s320/1976+Deep+Cuts.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">Deep Cuts o rok později za Nomadness přinášejí opět "staré dobré" Strobáky ve stejné čtyřčlenné sestavě, kde za klávesami opět defilují přizvaní hosté. Desce, zase čistě písničkové, dominují spíše kytary, hudba je svěží, odpíchnutější, místy i ostřejší, výborné refrény a exaltovaný Daveho zpěv zde stále můžeme slyšet. Výborné jsou oba otvíráky obou stran (na vinylu) - I Only Want My Love To Grow In You a Simple Visions, nicméně o nějaké převratné dílo nejde. Album rozhodně není zklamáním, jsou tu pěkné písně, přebírající se různými hudebními styly, dobře zaranžované i kvalitně interpretované. Zajímavým faktem je, že až na dvě výjimky všechny skladby skládal jinak vždy dominantní skladatel Dave Cousins spolu s basistou Cronkem nebo klávesistou Kirbym. Druhý výborný skladatel Lambert dokonce mlčí. Hlavní múzy, vdechující kapele inspiraci od Boha v minulých letech, si zřejmě vzaly volno. Doufejme, že jen dočasné.<br /><br /><strong>BURNING FOR YOU (1977)</strong><br /></div><br /><br /><p align="center"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk46yc7D-VeGkY9GJJ27ZhPv5MQ7uVo7PPHurc0ZzYan_TP9wcpmf8kgIu6laOGQiD5DixcE_3xapPDmYRqGR7k2mUmxzL9KFXJk0qfDEfKfgCbG7IgGVNTYdEFKhou2GIU7iAI6coZN8r/s1600-h/1977+Burning+For+You.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328031696772828994" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk46yc7D-VeGkY9GJJ27ZhPv5MQ7uVo7PPHurc0ZzYan_TP9wcpmf8kgIu6laOGQiD5DixcE_3xapPDmYRqGR7k2mUmxzL9KFXJk0qfDEfKfgCbG7IgGVNTYdEFKhou2GIU7iAI6coZN8r/s320/1977+Burning+For+You.jpg" /></a></p><br /><br /><div align="justify">No, nějaká múzička se přeci jen ke kapele na skok vrátila. Burning For You je totiž dost odlišné od linie, nastolené na obou předchůdcích. Skladatelská spolupráce je opět pestřejší, a novinkou je orchestrální aranžmá některých skladeb. Někomu se může toto album zdát možná příliš "přeslazené" - opravdu obsahuje mimo pár rockovějších kousků více poklidných, baladických zátočin, z nichž Barcarole nebo Goodbye patří k nejpůsobivějším. Z poklidné, skoro odpolední dýchánkové atmosféry alba se výrazně vymyká napumpovaná Cut Like A Diamond s ostře vypjatým vokálem, budoucí koncertní otvírák z turné 1993 po znovuobnovení kapely. Album žádná velká dramata minulých let neoživuje, jako takové však asi bylo zamýšleno, a poctivě musím přiznat, že po něm sáhnu častěji než po jeho dvou předchůdcích.<br /><br /><strong>DEADLINES (1978)</strong><br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0Em0voP5sUG6TRgk6L-dkTNWKHxMbe536m-I7o9kWu102kNOcZiFcHuaLnXh2562SuSzZwCPXelI4GHFYMX28yBYuzg919EhrpT9Q1eV-rPRjD1mpauwOqw1rvNy7gkFox4GzZY9MYSG/s1600-h/Deadlines.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5328180073010626802" border="0" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0Em0voP5sUG6TRgk6L-dkTNWKHxMbe536m-I7o9kWu102kNOcZiFcHuaLnXh2562SuSzZwCPXelI4GHFYMX28yBYuzg919EhrpT9Q1eV-rPRjD1mpauwOqw1rvNy7gkFox4GzZY9MYSG/s320/Deadlines.jpg" /></a><br />Album Deadlines zakončuje téměř desetiletou tvůrčí dráhu kapely od jejího vzniku, a to více než důstojně. Vzniklo pro novou nahrávací společnost Arista, už šest měsíců po Burning For You. Místo Coombese bubnuje Tony Fernandez, klávesy zajišťují Kirby a Mealing z minulé sestavy. Album má zcela odlišný, mnohem modernější zvuk než cokoliv předtím, s využitím elektronických klávesových nástrojů nasazují Strawbs hutný rockový sound, ne nepodobný soudobým Genesis nebo Yes. Deska je temnější, agresivnější a osudovější, zmizela někdejší akustická hravost a i ornamentální zvukomalba staroanglického a renesančního folku se ztratila v mlhách mohutných mellotronových zvukových stěn. Album možná zrcadlí i nějakou vnitřní krizi, je vážné a chvílemi až děsivé (Deadly Nightshade), naléhavé a snad i občas depresivní. Zvukově je však dokonalé, písně jsou velkolepé a ze zpěvu občas až mrazí. Perly alba jsou New Beginnings a Words of Wisdom, chladná jak noční rozvlněné moře, a přitom dunící vnitřním ohněm naděje. Poslední vzepětí legendárního souboru před rozpadem.<br />Od kapely totiž po turné odchází Lambert za sólovými projekty, pak i sám Cousins. Zbytek kapely zkouší s jiným zpěvákem krátce pokračovat koncertně, ale shledává, že bez Davea to nejde. Cousins se dává dohromady s bývalým kamarádem z období před založením Strawbs Brianem Willoughbym a koncertují v klubech a na festivalech jako folkové duo (viz následné album). Posléze však Dave Cousins začíná pracovat pro rozhlas a naděje na obnovu Strawbs končí na bezmála další desetiletí. Ostatní hudebníci se porůznu potkávají v jiných kapelách (např. Chas Cronk se Steve Hackettem z Genesis), též s Rickem Wakemanem, apod.<br />Na reunion si musíme počkat až do roku 1987. </div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-83961650867016204332009-04-23T04:34:00.000-07:002009-07-10T01:44:00.821-07:00Koncert YES v Sazka aréně 8.6.2006<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wVf373tm4HUG2y7zsH5OYTnuMhr6RuIRStHmjTPZI_VlqCfV7s6xvez7Xtrt4ZRKUKQ1QGse4vnfCBImrt6rSuheGl9PbmfJRgZ8s5KyqYSAzdLgNrtFv40cY7c2qKdMDs3If7YD4Igt/s1600-h/yes1.jpeg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327850976359850706" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 350px; CURSOR: hand; HEIGHT: 233px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-wVf373tm4HUG2y7zsH5OYTnuMhr6RuIRStHmjTPZI_VlqCfV7s6xvez7Xtrt4ZRKUKQ1QGse4vnfCBImrt6rSuheGl9PbmfJRgZ8s5KyqYSAzdLgNrtFv40cY7c2qKdMDs3If7YD4Igt/s400/yes1.jpeg" border="0" /></a> <div align="justify">Po opruzech u vstupu s prohlížením div ne do naha se půl hodiny po osmé rozsvěcuje pódium a Yes začínají hrát <strong>Going For The One</strong> (z alba <em>Going For The One</em>), s trošku nevyváženým zvukem, protože zvukař asi teprve vychytával mouchy. Navazuje <strong>Sweet Dreams</strong> (z alba <em>Time and Word</em>), hodně ostrá verze, a pak I´ve <strong>Seen All Good People</strong> (z <em>The Yes Album</em>), kde už atmosféra koncertu začíná chytat docela silnou magii. Pak jede nějaká dlouhá pařba <strong>Mind Drive</strong> a přechází v <strong>South Side Of The Sky</strong> (z alba <em>Fragile</em>), a tady se opravdu vyřádili. Zvuk je už lepší a velmi hutný, basy občas až rozechvějí sál, ale ne nepříjemně. Vrcholem první půlky koncertu je <strong>Turn Of A Century</strong> (z <em>Going For The One</em>), Howe střídá kytary a skladba je naživo stejně podmanivá jako na desce, i s gradující instrumentální mezihrou.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdfP1Sclnp9hykHp3V5AOCfVh8br2JHiSfDDaCz-5xompkz7nSaUFZ8trM5GZLMioIJaCise0MR2YVkeATYimjqt-siEft_tiyzux_y75qH2VPexTCSEitjwge64QBhQ9FhJshAtUCtJ3C/s1600-h/yes2vl.jpeg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327851222424187714" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 133px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdfP1Sclnp9hykHp3V5AOCfVh8br2JHiSfDDaCz-5xompkz7nSaUFZ8trM5GZLMioIJaCise0MR2YVkeATYimjqt-siEft_tiyzux_y75qH2VPexTCSEitjwge64QBhQ9FhJshAtUCtJ3C/s200/yes2vl.jpeg" border="0" /></a>A opět je tu návrat do minulosti, když skladba <strong>Yours Is No Disgrace</strong> (<em>The Yes Album</em>) ukončuje první půli. Oproti celkem decentní albové verzi je tato skladba naživo syrovější, White do toho mydlí jako John Bonham, úplné dělovky. Wakeman má na své baterii svůj pověstný moog a také ho pěkně prohání. Přestávka trvá čtvrt hodiny. Mezitím na pódium dovezou akustické křídlo a sedátka, druhá část začíná akustickým blokem, White má vepředu malou bicí soupravu, Squire nějakou akustickou basovku či co, Anderson kytaru, Howe střídá kytary a bere si i mandolínu. Zahrají takto asi sedm skladeb, zvuk je teď už opravdu úžasný, průzračný a křišťálový, asi jako jednou psal Jiří Černý v Melodii („lepší než doma s drahými sluchátky“). Hodně zpívají vícehlasy, mezi skladbami zahrají <strong>Long Distance Runaround</strong> a <strong>Roundabout</strong> (z <em>Fragile</em>), a i tak poloakusticky je ten zvuk sytý a plný. Další absolutní špičkou večera se v tomto bloku stává skladba <strong>Wonderous Stories</strong> (z <em>Going For The One</em>), oproti verzi zpívané na výstavišti v roce 1997 tady zazpívají i ten kánonový posun hlasu jako na albu, a je to neskutečná nádhera. Nádhera!<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk3zLIt4TjJryss06ER4J7NOZVtcp8yOtRBdHbqwhqkGrDlnq2-o-9UmdiY2Y6d_a8lcfvvq631ujNshS_PHhT_D047JCj9z4k7vqwSgOLTvLhTKJMQGw6VgTtg8qQY-nvLoAj4IdeW98s/s1600-h/yes3vpr.jpeg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327851383399169938" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 138px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk3zLIt4TjJryss06ER4J7NOZVtcp8yOtRBdHbqwhqkGrDlnq2-o-9UmdiY2Y6d_a8lcfvvq631ujNshS_PHhT_D047JCj9z4k7vqwSgOLTvLhTKJMQGw6VgTtg8qQY-nvLoAj4IdeW98s/s200/yes3vpr.jpeg" border="0" /></a>Ještě přidávají něco akustiky, nějaká instrumentálka, hraje jenom Steve Howe. Génius, postarší pan profesor v brejličkách. Pak opět nastupují k síle plného soundu, hrají nějaký nový, docela dobrý kousek, pak také jejich někdejší hit <strong>Owner of A Lonely Heart</strong>. A potom..... <strong>And You And I</strong> (<em>Close to the Edge</em>), jestli to předtím bylo úžasné, tak teď je ten vrchol. Tato verze je opravdu ještě masivnější než na albu, jsou tam ty všechny doplňkové přírodní zvuky a halu rozechvívají vibrace jak od varhan v katedrále. Ale to ještě není všechno. Po desetiminutové nádheře Anderson ohlašuje závěrečnou dvacetiminutovou kládu <strong>Ritual Nous Sommes Du Soleil</strong> (z <em>Tales From Topographic Oceans</em>). Teď se všechny ty dekorace (nafukovací korály a mušle a různé bizarní tvary po celém pódiu rozhýbají projekcí všech možných světelných efektů. Jestli někdo tenkrát označil <em>Tales</em> za nudnou a rozvleklou desku, tak toto provedení tu délku posvěcuje. Zpětně jsou <em>Tales</em> jedním z nejodvážnějších výbojů Yes, jedním z vrcholů, zvláště když je člověk slyší živě. I všechna ta zdánlivá kakofonie a pazvuky se tady stávají klenoty.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_oEiZsCwxechHpoGMmmaOd0bK9uYveP1Jf202TB5cjLoE0ju8oV7pUsrViN7Sp_1r6lthsuKvllNZKxPo4_eeG-bcLU7NTzU5O7Ztz7IetYd_WGrwEbcIb_2s5B9cUIRbKBfEWUzYwnaX/s1600-h/yes4.jpeg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327851773454948258" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 350px; CURSOR: hand; HEIGHT: 233px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_oEiZsCwxechHpoGMmmaOd0bK9uYveP1Jf202TB5cjLoE0ju8oV7pUsrViN7Sp_1r6lthsuKvllNZKxPo4_eeG-bcLU7NTzU5O7Ztz7IetYd_WGrwEbcIb_2s5B9cUIRbKBfEWUzYwnaX/s400/yes4.jpeg" border="0" /></a><br />V střední bubnové pasáži přivezou jakési mušlové tympány a Squire si na ně zabubnuje, Anderson už bubnuje na nějaké jiné perkuse. Takže to opravdu připomíná domorodý šamanský rituál z pravěku, než se nálada zase přehoupne do prosluněného světa a zazní znovu „Nous Sommes Du Soleil – Jsme ze Slunce“. Finální prolínání zvukomalby mistrů Howea a Wakemana je nepopsatelné. Hluboký zvuk varhanních pedálů úplně probouzí hadí sílu v páteři. A je tu konec. Ovšem po potlesku přichází přídavek, a tady je oproti setlistu ze Seattlu změna, není to beatlovské Every Little Thing a pak Soon z <em>Relayeru</em>, ale <strong>Starship Trooper</strong> (z <em>The Yes Album</em>). Což je více než důstojná náhrada a parádní tečka za celým koncertem, opět to rozpálejí na dobrých deset dvanáct minut strhující jízdy.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrDGRx6OGSbm22SFDzce5APd-qTqJYQeUhTk0j-gYwP1u0FKWrQehMo1JclWRHGGd8NkdkMGEB0uI-hVx9uAr9fVIclrlq9I76nJNJQwWI4QUvXQEG_pTygfvsSL0DjfrqJeyl671cIX7e/s1600-h/freyjas.jpeg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5327852408097700530" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 393px; CURSOR: hand; HEIGHT: 259px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrDGRx6OGSbm22SFDzce5APd-qTqJYQeUhTk0j-gYwP1u0FKWrQehMo1JclWRHGGd8NkdkMGEB0uI-hVx9uAr9fVIclrlq9I76nJNJQwWI4QUvXQEG_pTygfvsSL0DjfrqJeyl671cIX7e/s400/freyjas.jpeg" border="0" /></a><br />Doufám, že z tohoto turné vydají DVD! Předchozí dva koncerty Yes (které jsem navštívil) byly krásné, ale tento byl nejsilnější. Protože v prvním zahráli i Revealing Science of God a Siberian Khatru a v druhém Awaken a Heart of the Sunrise, asi jsem už jejich nejkrásnější skladby slyšel a viděl živě všechny (kromě Close to The Edge a Gates Of Delirium – Soon). Takže co se týče Yes, jsem naprosto spokojen s dohnáním restů z dob rudokomančů. U Zeppelínů jen částečně. Bohužel u Genesis už ty resty takhle parádně dohnat nejde. I když... kdo ví? </div><br /><strong>Playlist:</strong> (*akustický set)<br />1. Firebird Suite (Intro)<br />2. Going For The One<br />3. Sweet Dreams<br />4. I've Seen All Good People<br />5. Mind Drive 1<br />6. South Side Of The Sky<br />7. Turn Of The Century<br />8. Foot Prints (úryvek)<br />9. Mind Drive 2<br />10. Yours Is No Disgrace<br />-- přestávka --<br />11. The Meeting*<br />12. Long Distance Runaround*<br />13. Wonderous Stories*<br />14. Time Is Time*<br />15. Roundabout*<br />16. Show Me*<br />17. Owner Of A Lonely Heart*<br />18. Second Initial (Steve Howe solo)*<br />19. Rhythm Of Love<br />20. And You And I<br />21. Ritual<br />-- přídavek --<br />22. Starship TrooperLuděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-69874785015604118102009-04-20T07:14:00.001-07:002009-05-13T14:45:55.388-07:00Genesis v Praze 2007<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAMx6Dqm3o47ClRRi3kI_LOTo6IplM10NCX7iWT6wT1OTiFTaJK1R2cih3ViObJ08-Dng7e4uTQflx5Ic8L9aUjUq6j2eP32hdmu5Y793XKHLhcd7VEnIXWs374mn1CIeAhgd-r7kp2sWS/s1600-h/phil.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5326776953073675218" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAMx6Dqm3o47ClRRi3kI_LOTo6IplM10NCX7iWT6wT1OTiFTaJK1R2cih3ViObJ08-Dng7e4uTQflx5Ic8L9aUjUq6j2eP32hdmu5Y793XKHLhcd7VEnIXWs374mn1CIeAhgd-r7kp2sWS/s400/phil.jpg" border="0" /></a> <div align="justify">Krátce po dvacáté hodině se naplněnou venkovní scénou vedle Sazka arény v Praze 9 začínají ozývat rytmické názvuky odlišné od dosavadního hudebního pozadí a na scénu, vystavěnou v organických vlnách a obloucích s dvěma velkoplošnými obrazovkami přichází všech pět Genesis, jako by těch deset let odmlčení (a pro Phila ještě více) ani nebylo. Explozívní úvod Behind the Lines z alba Duke je skvostným a osvědčeným otvírákem, přechází plynule do části Duke´s End a odtud do dunivého hymnu celého turné Turn it on Again. Správná atmosféra je navozena, legenda je opět tady a sil viditelně neschází. Protestsong No Son of Mine už představuje Phila, zprvu možná trochu nerozezpívaného, v ohnivé formě, hned následuje koncertní numero Land of Confusion z Invisible Touch s ukázkami gumákového videa. Pak se Phil trochu rozpovídá, tradičně koketuje s publikem a háže grimasy, ptá se, je-li v publiku hodně starých lidí, a vzápětí se opravuje starých fanoušků. Pro které má něco opravdu klasického.<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjHvF_gprJELSG1miJX32vyYvqxVuL4iL4D3qBdbEHgUXx3vEUXazIuzhi83sFyhtVL_5HDDxhyyxD6IGBdabwXHsZ1i1aIN9-v59LVeQOK1HiAQSQWTnm0EsaNwiWWEzRfvGZ4tpybwTs/s1600-h/PICT0211.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5326777598998951394" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjHvF_gprJELSG1miJX32vyYvqxVuL4iL4D3qBdbEHgUXx3vEUXazIuzhi83sFyhtVL_5HDDxhyyxD6IGBdabwXHsZ1i1aIN9-v59LVeQOK1HiAQSQWTnm0EsaNwiWWEzRfvGZ4tpybwTs/s400/PICT0211.JPG" border="0" /></a>A už zpěvem otevírá „I got sunshine in my stomach...“, tedy superklasiku z Jehněte, In the Cage, kterou hrají se zápalem, byť Daryl staví svou kytarovou hru odlišně od rázných sekernických záseků, kterými kdysi tuto skladbu přitvrzoval Steve Hackett. Každopádně zahráno a zazpíváno skvěle, a Phil v tomto náročnějším rockovém partu zpívá obdivuhodně. Skladba jede skoro celá, a pak se lomí do instrumentálního cvalu legendární Cinema Show, a když nad tím hutným uhánějícím základem začnou kouzlit Tonyho snové klávesy své táhlé tóny, je to skoro na šnuptychl. A kapela v tlaku na city nepovolí; slavné finále z roku 1973 se prolne do pozdější, neméně monumentální albové koncovky Duke´s Travel s jejími proměnlivými rytmickými vlnami, a Chester s Philem za bicími soupravami jedou jak čerti. Pak se z bouřícího vlnobití vynoří očekávaná perla, hackettovská naříkavá kytara, kterou ovšem Steve nikdy nehrál, zato Darylovi se to daří v nejlepším duchu svého předchůdce. Bouřící hladina se zklidňuje v majestátném Afterglow, na pozadí scény vycházejí umělé červánky, ale nad Prahou je stále modrá podvečerní obloha před nejdelším dnem v roce a svítí bledý srpek. Neuvěřitelné, že Genesis právě hrají svá veledíla tady, na parkovišti ve Vysočanech. Z prvního vrcholu koncertu se vracíme k odpočinkovému vydechnutí, příjemné popové písni pozdní collinsovské éry, Hold on my Heart, jejíž kvality určitě může ocenit i pamětník gabrielovské éry. Dlouhá dvojskladba z Invisible Touch, Home by the Sea / Second Home By The Sea, s Philovým úvodním komentářem o strašidlech a fantomech je koncertně velmi působivá, a výborné nazvučení i nasazení všech pěti muzikantů z ní dělá událost, dokreslovanou strašidelnými zvuky a démonicky duchovitým promítáním na bizarní pódiovou konstrukci. Následující Follow you Follow me, kdysi zatracovaná jako ústup z pozic elitní progresivní hudby do singlového popu pro rádia, zní velmi příjemně a čas ji zcela rehabilitoval. Tím spíše, že vzápětí nastává exkurze do nejhlubší minulosti, do časů Petera Gabriela a alba Selling England. Rovnou bez úvodu vstupujeme do instrumentálního proudu slavné Firth of Fifth, a i když zazní jen její střední instrumentální pasáž, kde se Daryl blýskne kytarovým sólem, nevzdalujícím se příliš od Hackettovské klouzavé duchovité hudbomalby. Kapela bez přestávky přechází do druhého hitu té doby, I know What I like, kde nesmí chybět Philova tarantela s tamburínou, s níž kdysi rozesmával Paříž při koncertech turné Wind and Wuthering. I proslulý motiv z prastarého melodramatu Stagnation tu zazní! Pak hop zpět do roku 1983, a jsou tu hutné etnické rytmy vášnivé skladby Mama s Philovým démonickým chechtotem. A vzápětí zase odplouváme do roku 1976, kdy po odchodu Gabriela překvapili Genesis nečekaným silným albem a pohádkovým koncertním turné, a do soumračného večera se rozzáří mystická lesnatá krajina, z niž Mikeho kytara vyčaruje první akordy jedné z nejsilnějších skladeb Genesis, baladicky tklivého klenotu Rippless. Tady Phil dokazuje, že hlasově těch třicet let hravě překlene, je to druhý nesporný vrchol večera, možná i absolutní, při refrénu opět nenápadně lezou šnuptychly z kapes. A když se rozklene prolínací mezihra kytar a kláves, je to obdobná nálada, jako když Yes v Sazka aréně spustili svou Turn of The Century. Prostě dech se zastavuje. Rozdováděná Throwing It all Away snění sice ukončí, ale rozhoupe posluchačstvo bez ohledu na věk. Poté Phil opět trochu laškuje s obecenstvem, které na jeho kulišácké srandičky vděčně reaguje. A už je tu dvoudílný megaopus Domino, jímž se Genesis kdysi vrátili zpět z vykročení do vod popu; je to silná kompozice, která, doprovázená působivým promítáním, vygraduje energii koncertu na maximum. Ale muzikanti nedají publiku vychladnout. Daryl. Mike a Tony sice kamsi mizí, nicméně Phil s Chesterem se okolo bubnu pouštějí do vzájemného bubenického klání, rytmus se zahušťuje, paličky zasahují i další bubny, duet dvou bicmenů se slévá do jednoho supersóla, oba si během hry přesedají za své soupravy, a už se trousí zpět ostatní a rázným sledem akordů nasazují strhující přijazzlou závěrečnou jízdu Los Endos, kde se prolínají motivy písní Dance on A Volcano a Squonk, a má to opravdu sakramentské dudy!<br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZR-KyZm7-ezB9dLBGLuV-Aa1dF0fnjPSCJ0qHPQSI3aL5YaSaIL2HqceTJVtUu6XDSWTEciRD6WShLJDwUZzv0Uwim7WrAWqCOi-C065hX8X50sUXWCSsceZolMTV_ywFV1mh0TniYdLb/s1600-h/PICT0212.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5326777851869440802" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZR-KyZm7-ezB9dLBGLuV-Aa1dF0fnjPSCJ0qHPQSI3aL5YaSaIL2HqceTJVtUu6XDSWTEciRD6WShLJDwUZzv0Uwim7WrAWqCOi-C065hX8X50sUXWCSsceZolMTV_ywFV1mh0TniYdLb/s400/PICT0212.JPG" border="0" /></a><br />Závěrečná skladba začíná zpívanou pasáží Tonight Tonigh Tonight s odpovídačkami publika a přechází do šlapavé hitovky Invisible Touch, kdy se zadní projekce rozzáří v proměnlivých duhových barvách. Závěr koncertu je tu, Phil děkuje, vypuká ohňostroj a petardy. Slavnost je u konce, i když každý ví, že ještě ne zcela. Povinný odchod do zákulisí a vytleskávačka, pak přicházejí a Phil rozverně zívá do kamery velkoplošných obrazovek, jako že už opravdu musejí končit. Ale pak rozjedou dupavou hitovku I can´t Dance z posledního collinsovského alba, při které se projeví opět srandistický duch kapely, která spustí svůj „kachní pochod“, nejen na lávce po pódiu, ale i na promítané ploše, kde za chvilku pochodují stovky barevných panáčků. Ale že největší silou kapely jsou vždy nádherné a silné emotivní skladby, tak na konec musí přijít něco opravdu jamajkového. A je to jak jinak než Carpet Crawlers z Jehněte na Broadwayi, důstojné zakončení jedinečného koncertu. Dvě a půl hodiny uteklo jako nic, obecenstvo se rozchází, ale takhle nějak se mohlo rozcházet i po památném reunionu v Milton Keynes Bowl v dvaaosmdesátém, kdy také nikdo nevěřil, že je to ještě možné. A bylo. Možná se ještě Peter rozhoupe, a možná i Steve, a pak by se mohly dít ještě nevídané věci, při kterých pamětníci budou houfně omdlívat!</div><em>21.6. 2007</em>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-86098359507804763722009-04-15T06:50:00.001-07:002012-01-29T15:25:07.743-08:00Dcera slunovratu(Ukázka ze vznikajícího románu <em>Zahrada Hesperidek</em>)<br /><br /><br /><div align="left">Déliades procitl pozdě a cítil se celý rozlámaný. Přinutil se otevřít oči, krátce protáhl ztuhlé svaly a sňal ze zdi svůj památný spartský meč. Dotkl se opatrně břitkého ostří, pak jej potěžkal, nakročil k výpadu a několikrát proťal vzduch pouhým náklonem předloktí, až čepel hvízdavě zasvištěla. Poněkud tím povzbuzen pousmál se a vrátil zbraň do závěsu, nalil do mísy vodu, ocákal si tvář a vypláchl ústa. Radši by bojoval na meče než v tak obtížné disciplíně jako je pankration! Oběma rukama si prohrábl kadeře, předklonil se a zhluboka vydechl. V mysli se mu už začala odvíjet představa blížícího se utkání. Soupeřem měl být obávaný kyperský zápasník, a nešlo o nic méně než o zlatý věnec pro Efesos nebo Salaminu. Vydal se směrem ke schodišti dolů do oiku, když si vzpomněl na svou novou spolubydlící. Nesnadné probuzení mu zcela vytěsnilo z mysli včerejší neobvyklý den, ačkoliv možná právě proto tak špatně spal.<br />Poodhrnul opatrně závěs a strnul. Lůžko bylo prázdné. Pečlivě poskládaná přikrývka jej udivila. Tak přeci! Zbytečně včera nakoupil spony a náramky, které viděl na stolku vedle lůžka. Ležely zde opuštěné všechny do jednoho, vyrovnané na hromádce šatstva. Něco z věcí, které si Raelynn vybrala na tržišti, zde však chybělo. Jen si nemohl vzpomenout, co postrádá. Na chvíli jej zaplavila úleva. Včera podlehl tak bláznivě nahodilé náladě a Filippovu našeptávání, jednal bez rozumu, veden slepým citem. Vždyť co je mu po děvčeti z národa, jehož zvyky jsou Helénům tolik vzdálené? Co od ní očekával? Tolika jiným lidem bohyně Tyché připravila těžký osud v této době vleklých válek mezi diadochy.<br />V hlavě mu nicméně vyvstávala neodbytná otázka. Kam asi uprchla? Co jí čeká? Koho potká Raelynn na svém bezcílném putování odnikud nikam? Raelynn. Přistihl se, že její jméno tiše opakuje s nádechem nahořklé něhy a že přitom cítí v hrudi nepříjemné prázdno.<br />Zahnal ty bludné pocity a sestoupil po schodech k peristylu. Na prahu vstupní chodby se zarazil a ucouvl za ostění. Z atria k němu dolehl zpěv. Byla zde! Neodešla. Rozechvěle si přejel dlaní čelo. Na okraji nádržky s vodou zahlédl odložený lněný chitón. Postoupiv mezi sloupy, skryl se za jeden z nich. Načervenalý bronz Raelynniných vlasů vodou ztmavl a bohaté prameny se rozprostřely po hladině okolo dívčí hlavy jako paprsky, rozjasněné skutečným sluncem padajícím do atria.<br />Raelynn doplavala ke kamenného obrubníku, zaklonila hlavu a odrazila se zpět do třpytivých vlnek. Chvíli splývala naznak s očima zavřenýma a rukama rozepjatýma, jako by chtěla obejmout oblohu. U mramorové nymfy uprostřed nádržky se na chvíli nehybně přidržela slizce mokrého nazelenalého kamene. Cítila se tak zvláštně po tom všem, co jí potkalo, dokonce i vzduch voněl jinak, a nečekaný zvrat včerejšího dne nedokázala dosud plně pochopit. Strach, děs a beznaděj přecházejících časů se proměnily tak rychle, že si připadala ve snu a nevěřila zcela svým smyslům. Nedůvěru k vlastnímu vnímání se pokusila zdolat slovy písně, která se jí náhle zrodila na rtech:<br /><br />"<em>Ústa hvězd oněměla, jejich píseň - kde je?<br />Vstříc prázdnu noci zní jen dávná ozvěna.<br />Chladná jak čepel nože, v touze bez naděje,<br />Dobrého lidu dcera teskní ztracená.<br /><br />Někdejší marně hledá píseň v němém třpytu,<br />budoucnost neumí již čísti z hvězdých drah.<br />Raelynn naslouchá, však nic víc nezazní tu,<br />než chvění křišťálu, pohřbené v hlubinách<br /><br />Z domova vytržena a jako laň štvána,<br />zde v krajích vyprahlých mi nikdo neprozradí,<br />jak skrze závoj mlžný otevře se brána<br />k bělostným útesům země věčného mládí<br /><br />Přítomnost bohů v skrytu dubového mlází<br />často jsem nalezla dle zvyku svého kmene.<br />Všude teď hledám, ale stejně nenacházím,<br />ten dotek prchavý jak světlo okřídlené."</em><br /><br />Vstala ve vodě, vlasy ji pokryly od temene hlavy až k hladině, i protáhla obě ruce do výše s dlaněmi natočenými vzhůru, a její zpěv nabyl na vroucnosti. Raelynn zpívala jazykem Keltů, v tesklivé tónině své vzdálené domoviny.<br /><br />"<em>Schoulila ráda bych se v náruč mocných paží,<br />před zlobou nelítostnou by mne ochránila,<br />spící mne uložila domů na zápraží,<br />i když si připadám jak zavržená víla.<br /><br />Nezjevný vládče, který ve všem máš svůj podíl<br />vzývám tě poprvé, podruhé, potřetí,<br />jsem Dcera slunovratu, kterou ty jsi zrodil<br />sejmi již z Raelynn záhadné prokletí.<br /><br />Já chci být šťastna jako kdysi v lůně matky,<br />tichá jak úlitba, něžná jak louka v květu<br />Jak vroucně toužila bych vrátit všechno zpátky<br />A prožít znovu blaho bezčasého letu." </em><br /><br />Hlas hebký a temný jako kožešina černého pantera v Déliadovi vyvolal mrazení a současně jej prostupoval žárem. Nerozuměl z písně ani slovo, a přesto vnitřně tušil její smutek. Dobře věděl, že nebyla určena jeho uším, a proto se hodlal nepozorovaně vrátit zpět do oiku. V tu chvíli však protrhl klid peristylu lomoz, bušení, smích a pokřik za vstupními dveřmi, ty se vzápětí rozlétly a do sloupové chodby vpadlo několik rozjařených mladíků v čele s Filippem Judou.<br />„Déliade, příteli!“ vykřikl Filippos, když jej zahlédl na konci chodby. „Myslím, že před tak těžkým a nebezpečným zápasem bys potřeboval trochu rozveselit. My všichni tě pak budeme povzbuzovat v palaistře, aby se soupeř zalekl už jen našeho řevu.“<br />„Nesmíme připustit, aby zlatý věnec odplul z Efesu,“ ozval se další. „Bojovník jako je Déliades však tu tupou horu svalů z Kypru zdolá obratností těla i mysli, tomu věřím!“<br />„Rád tě vidím, Filippe, i tvé přátele, “ řekl poněkud neupřímně Déliades, „ale nemyslíš, že je vás na neohlášenou návštěvu víc než dost?“<br />„Zaklínám se Afrodítou!“ vykřikl jeden z kumpánů, jehož Déliades znal pod jménem Kineas. „Konečně uvidíme, jaký to tu Déliades ukrývá div světa! Promiňte, ctnostní Heléni, myslím barbarského světa, ovšem!“<br />Ostatní se rozchechtali. Polekaná Raelynn se rychle ponořila až po ústa a skryla se za okrajem nádrže. Rozjaření mladíci však neomaleně přišli až na okraj a shlíželi na ni dolů. Déliades kvapně strhl z věšáku na prahu oiku těžký koupací plášť z ovčí vlny, rozrazil hlouček a přiklekl k Raelynn. Ta kryta pláštěm hbitě vyklouzla z vody a zatočila se do něho jako hlemýžď do ulity. Pak rychle sebrala své domácí trepky i chitón a chystala se uprchnout do domu. Kineas, už tak brzy po ránu mírně ovíněn, ji však chytil za ruku.<br />„Dopřej nám přeci potěšení své přítomnosti, rudovlasá krásko ze severu! Všichni toužíme vidět, za co Déliades utratil své poctivě vysoutěžené peníze a posoudit, zda je neměl raději propít s námi v kapeleiu!“<br />Rozhořčený Déliades počastoval Filippa Judu vyčítavým pohledem, ten však s rozpačitou omluvou rozhodil paže a obrátil bezradně oči v sloup. Zjevně nebyl potěšen situací, která se mu vymkla z rukou.<br />Kineas drze strhl odcházející Raelynn zpět k sobě, ale ta se nečekaně bystře otočila, vytáhla cosi z trepky, a vzápětí už Déliades věděl, který z předmětů zakoupených na tržišti u lůžka scházel. Kineas zvířecky zařval, pustil dívku a chytil se za předloktí. Krev mu crčela z probodené ruky a odkapávala na mramorovou dlažbu. Raelynn se prosmykla z kruhu ven a ukryla se v hloubi domu. Rozlícený a klející Kineas ji chtěl pronásledovat, ale Déliades mu tvrdě zatarasil cestu. Kineas zbrunátněl a byl by se pustil do šarvátky, kdyby se vedle Déliada nepostavil Filippos do rohovnického postoje. Tak chvíli jen stál a láteřil, než se ostatní dali do nevázaného smíchu a začali si tropit z postiženého šprýmy.<br />„Tady máme malou ukázku toho, jak si Déliades užívá milostných radovánek,“ zvolal kdosi rozpustile a následovala opět salva bujarého veselí. Nakonec to byl Filippos Juda, který s provinilým pohledem vypoklonkoval bujnou sešlost ze dveří, když předtím mlčky plácl dlaní Déliada po zádech, aby vše zlehčil.<br />Déliades vyběhl spěšně do patra domu a našel Raelynn v jejím pokoji skrytou pod přikrývkou. Opatrně se dotkl jejího ramene.<br />„Raelynn, vždyť už víš, jaký je Filippos, a jeho přátelé nejsou jiní, zapomeň na to!“<br />„Nemohu,“ vzlykala, „když náhlý strach, vždy okolo Raelynn stíny křídel bohyně Vanth. Přijde rychle. Obestírá mysl. Ovládá mne svou silou. V tu chvíli ona jako já. A bohyně Vanth …..“<br />„Nikdy jsem neslyšel o bohyni Vanth. Neznám keltská božstva.“<br />Přikrývka se pohnula, Raelynn vylezla ven a zahleděla se vzdorovitě stranou.<br />„Vanth ne od Keltů. Doprovází Etrusky když blízko smrt,“ řekla po chvíli tiše.<br />„Etrusky? Co ty máš společného s tím záhadným a polozapomenutým národem?“<br />„Můj otec nalezl matku tam odkud slunce. Ze země Rasenna,“ odpověděla Raelynn a otřela si obličej okrajem přikrývky. „Raunthu si přivedla nové bohy. I skryté vědění svého lidu, její otec byl lukumo.“<br />Déliades upřeně hleděl na Raelynn se rty sevřenými napětím. Do její zbledlé tváře se pozvolna vracela červeň. Vybavil si její zrůzněný obličej ve chvíli, kdy probodla Kineovi paži a zamrazilo jej. Svářely se v něm dva protikladné pocity. Chtěl by tu cizinku blíže poznat, a současně z ní měl obavy. Byla tak neznámá a vzdálená, přitom jako by jím pronikala naskrz. Zazdálo se mu, že by se možná zoufale toužila podělit o svá tajemství, ale současně si je bránila úzkostlivě jako divoké zvíře.<br />„Snad ti není proti mysli, že jsem nechtěně vyslechl tvou píseň, Raelynn,“ zeptal se. „Nerozuměl jsem slovům, ale ten nápěv by svou hloubkou stesku rozplakal i Dionýsa!“<br />„Nemusíš vysvětlovat slova, jestli cítíš chvění neviděných křídel bohyně Lasy,“ tiše řekla. „Znamená tedy píseň pro tebe také. Protože, ty jsi Raelynn do svého domu nechal vejít a ty nic nevíš o ní.“<br />„Ani ty o mně,“ odpověděl. „Ale já mám poslední dobou tušení, že sám nevím ani moc o sobě.“<br />Zahleděla se na něho dlouze a zkoumavě. Její oči jej na okamžik pohltily propastně vzdálenou hlubinou, až jej obestoupil závratný strach z nepoznaného a zaznamenal bezmocný pocit, že se do té hlubiny střemhlav řítí. Ale ona oči sklopila a podotkla:<br />„Řekové rádi hromadí slova, jak jsem nalezla, a je jim to potěšením zvídat tajemství světa. Keltové to drží v srdci a mlčí. Možná se méně vzdalují svým bohům.“<br />„Chtěl bych ti odpovědět podobně, písní, ale nesvedu to, Raelynn. Je pravdou, že naši bohové stojí bezmála na každém nároží a mnohdy se za ně prohlašují i lidé, před kterými nemám ani špetku úcty. Zato vím dobře, co od našich bohů mohu očekávat, ovšem kromě paní Tyché, řídící lidské osudy,“ dodal s pousmáním.<br />„Ty jsi zdatný bojovník, jak já slyšela, Déliade,“ řekla. „Mezi keltskými muži bys tím obdržel obdiv, udatnost boje je jim ctností.“<br />„Já nenalézám v boji přílišné zalíbení,“ zavrtěl hlavou Déliades. „i když několik let cvičím v palaistře a utkávám se v mnoha soutěžních disciplínách, přičemž můj nevlastní otec vydělává na sázkách a dává mi z toho podíl. Povzbuzování a jásot přátel v hledišti je ovšem opojné, stejně jako i odměny a věnce za vítězství, to musím přiznat. Doprovodíš mne do palaistry, Raelynn?“<br />Chvíli naň upřeně hleděla, i viděl dobře, že po střetnutí s Kineem se bojí vyvolávat pozornost. Řekla :<br />„Rudé vlasy mohou přivolat nedobrou všímavost. Prý Keltové ve válce s Helény.“<br />„Můžeš je skrýt pod frygickou čapku, Raelynn,“ nuceně se zasmál Déliades, ale pochopil dobře dívčiny obavy ve válkou zjitřené době.<br />„Dobře tedy,“ dodal po chvíli. „Zůstaň v domě a sešli mi svou bohyni Vanth, aby znásobila mé síly v zápasu.“<br />Nevšiml si, jak se dívka zachvěla a její zorničky se zúžily.<br /><br />Písčitý ovál palaistry obležený povykujícími zástupy tonul v poledním žáru. Déliades cítil, jak jej slunce sytí svým teplem a napětí ve svalech jen dříme, čekajíc na svou chvíli.<br />„Nyní se ke konečnému agónu o zlatý věnec ve všeboji připraví Déliades, syn Apollóniův, a Promachos z Kyrény, vítězové všech dosavadních soutěží,“ zvolal herold a mávl praporem. Z tribuny zahřímal jásot, povyk a halekání. Proti Déliadovi vběhl na písek palaistry podsaditý kučeravý atlet se sebebejistým výrazem. Funěl jako zvíře a pod jeho bosými chodidly písek doslova vířil. Nezdržoval se obvyklým obcházením a obhlížením, ale ihned zrychlil svůj běh a řítil se přímo vstříc Déliadovi. Sázel-li na překvapení, podcenil soupeřovu zkušenost. Déliades naznačil tělem úhyb vpravo, ale místo toho se prudce otočil do leva a skočil Promachovi po nohou. Dopadl do pokleku, uchopil protivníka okolo stehen a vyzdvihl jej do výše, takže ten ztratil oporu a dopadl ztěžka na bok. Než se vzchopil, zalehl jej Déliades napříč těla tak, že jedna ruka byla přimáčknuta plnou vahou obou zápasníků k zemi. Druhou se mu snažil zkroutit za záda, ale Promachos svou paži vyprostil a zaklesl ji za Déliadovu šíji. Sevřením svalů mu přiškrtil dech a Déliades se chtě nechtě musel celý nadzvednout, aby dokázal tlaku vzdorovat. V obecenstvu zesílil křik příznivců obou zápasníků a někteří vstali ze svých míst, aby lépe viděli. Promachos vší silou vysvobodil i druhou paži a celý se převrátil, takže Déliades přes něho učinil kotoul a dopadl na záda. Teď byl nahoře jeho soupeř, a protože se jednalo o volný způsob boje, zasypával Déliada pěstními ranami. Ten si kryl tvář a břicho a ve chvíli, kdy se jej Promachos pokusil ještě více zalehnout a posunul tak svou hlavu dál, prohnul se jako kočka a kopl jej kolenem do temene. To stačilo, aby vyklouzl ze sevření a vzápětí uštědřil Kypřanovi ránu pěstí do hrudi, až mu vyrazil dech. Přiskočil k němu, aby ho strhl k zemi, Promachos však začal schválně padat naznak a strhl tím Déliada sebou. Přitom skrčil obě nohy pod jeho slabiny a během pádu je opět narovnal. Tím Déliada nadzvihl a doslova přehodil přes hlavu za sebe. Pískání a povzbudivé či urážlivé výkřiky byly ohlušující. Déliades se zdvihl do pokleku, ale Promachos byl o okamžik rychlejší a kopem do ramene jej opět srazil k zemi, a znovu a znovu. Déliadovi se však podařilo jeho nohu zachytit a zkroutit. Promachos upadl, ale v pádu vymrštil druhou nohu a zasáhl kopnutím Déliada pod pás. Byl to nedovolený úder. Ukrutná bolest jej zkroutila neovladatelnou křečí. Déliades se přesto pokusil vstát, ale tma obestřela jeho zraky a útroby se převalily jako zraněné zvíře. Dávil do písku arény a ani nevnímal, jak je jeho soupeři zdvižena paže na znamení vítězství.<br />„Nedovolený úder,“ volali Déliadovi příznivci a hrnuli se na zápasiště. Příznivců Kypřana však nebylo o mnoho méně. Déliades matně vnímal, že vášně okolo něho začínají nebezpečně vřít. Filippos Juda a další druhové jej vzali pod rameny a odvlekli do šaten. První, koho rozpoznal před sebou, byl rozzlobený Apollónios:<br />„Rozhodčí neuznal nepovolený úder! Ale ty jsi zcela zbytečně prohrál,“ obořil se na něho. „Vsadil jsem na tebe pět set drachem a teď jsem mezi všemi známými pro posměch! Kdybys byl býval o trochu více surovější, mohls toho kyperského Hérakla vyřídit hned na začátku, ale ty ses snad bál, abys mu neublížil, a tak ublížil on tobě!“<br />Déliades se zahleděl na brunátnou tvář svého otčíma a viděl v ní živý obraz toho všeho, co se mu náhle zcela odcizilo, od čeho by nejradši odešel a co mu bylo navýsost protivné. Trochu se sebral a chtěl odpovědět podobně ostře, ale nakonec řekl:<br />„Je konec, Apollónie. Už se nehodlám rvát před očima zevlounů pro tvůj měšec, a myslím, že za celý ten čas jsem ti vydělal více než to, o co jsi dnes přišel. O mnohém jsem přemýšlel, pohár přetekl a mé rozhodnutí je nezvratné. Dlouho ve mně klíčilo, ale dnes dozrálo. Odejdu z Efesu. Kam, nevím. Bohové povedou mé kroky.“<br />Jen co to řekl, hned si uvědomil, že jeho rozhodnutí nebude zcela tak snadné, jak by bylo bývalo přede dvěma dny. Tehdy mohl jednat svobodně jen za sebe, ale nyní tu byla Raelynn. Pozval ji do svého života a přehradil řeku jejího osudu, byl tedy za ni odpovědný bohům.</div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-39063361419248129812009-04-15T06:39:00.000-07:002012-06-14T11:00:36.474-07:00PTOLEMAIOVCI(Ukázka z knihy "<em>Ptolemaiovci - Z makedonských hor na trůn faraónů" </em>vydané na jaře 2011)<br />
<br />
<strong>V otcových stopách </strong><br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-uCcCSjBQGhx3NaXJaPGm5_jq2s17-CdttSjkyX7m19PvrS8zUfdgyYplYyrohOfFXe898ijQKK9-7uqgP5i-OMOEfdx1_1BW1_9Bx3kkK3_3szG4k_UlGXJ0LTSe5CGD5F18tVZ_OvZ0/s1600/Ptolemaiovci.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; height: 342px; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; width: 241px;"><img border="0" fba="true" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-uCcCSjBQGhx3NaXJaPGm5_jq2s17-CdttSjkyX7m19PvrS8zUfdgyYplYyrohOfFXe898ijQKK9-7uqgP5i-OMOEfdx1_1BW1_9Bx3kkK3_3szG4k_UlGXJ0LTSe5CGD5F18tVZ_OvZ0/s320/Ptolemaiovci.jpg" width="220" /></a>Ptolemaios I. Sótér úspěšně navázal na dílo Alexandra Velikého, byť ne v původně zamýšlených hranicích, a chytrou politikou propojování řeckomakedonských a staroegyptských prvků položil pevné základy nové tvářnosti státu. Jeho syn Ptolemaios II. Filadelfos tento záměr posunul dál, dotáhl výsledky otcova snažení do podoby mocného impéria s ohromnou autoritou a nezaměnitelným výrazem, ve kterém se ptolemaiovský Egypt bude představovat světu po následující tři staletí své existence.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Spoluvláda obou králů trvala zhruba dva roky. Mladý panovník nezdědil vojenský talent svého otce, ale stal se jeho učenlivým žákem a svěřený odkaz rozvíjel v obdobném duchu.</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdStISeue6d-Hx71PHf_NXz9TcN7bQe85GIlBrhsyaObGmReW4uYl8p2gdTFjej8rsbX3rWLc50nz_xRmwV_ue5RuWDjpnYBwusxUgkLE8VRBLfaCQVerolZjlrJQgmZ35liZ9fOoQncR/s1600/1.+Ptolemaios+I.+S%C3%B3t%C3%A9r.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="187" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdStISeue6d-Hx71PHf_NXz9TcN7bQe85GIlBrhsyaObGmReW4uYl8p2gdTFjej8rsbX3rWLc50nz_xRmwV_ue5RuWDjpnYBwusxUgkLE8VRBLfaCQVerolZjlrJQgmZ35liZ9fOoQncR/s200/1.+Ptolemaios+I.+S%C3%B3t%C3%A9r.jpg" width="200" /></a>Uplynulo již osmnáct let, co se Filadelfova vlastní sestra, o osm let starší Arsinoé, provdala za krále Lýsimacha, tehdy ještě satrapu Thrákie. Nestala se samozřejmě jeho první ženou, pro více než šedesátiletého Lýsimacha to bylo již čtvrté manželství. Předchozí, v pořadí druhé manželství s Perdikkovou dcerou Níkaiou darovalo thráckému králi syna Agathokla, zdatného vojevůdce, který dokázal úspěšně bojovat se samotným Démétriem Poliorkétem, a také dceru, shodou okolností také jménem Arsinoé. A právě s touto druhou Arsinoé, známou jako Arsinoé I., se ještě za otcovy vlády roku 284 mladý Ptolemaios oženil v rámci obvyklého utužování spojeneckých vztahů mezi monarchiemi. Následně se novomanželům narodil syn, který v budoucnu převezme trůn jako Ptolemaios III. Euergetés. Po Sótérově smrti byl Ptolemaios II. Filadelfos korunován 7. ledna 282 na faraóna. Pro Egypťany přijal trůnní jméno Veserkaamon Meriré (Silný Amónovým Ka). Přídomek Theos Filadelfos (Bůh milující sestru), obdržel až posmrtně, ale pro pořádek jej tak označujeme už v průběhu života.<br />
<br />
<strong>Tragédie na thráckém dvoře</strong><br />
Moc a území krále Lýsimacha po porážce Démétria Poliorkéta nebývale vzrostly, ale o nějaké stabilitě nemohlo být ani řeči. Thrácké impérium se od roku 287 rozšířilo o část Makedonie a vzápětí Lýsimachos vynaložil veškeré úsilí na vytlačení épeirského krále Pyrrha z druhé okupované části. Pomocí vojenského nátlaku i rafinované propagandy se mu to podařilo a v roce 285 už ovládal celou Makedonii. Pyrrhos ztrátu dobytého území asi příliš neprožíval, ale protože se bez války nudil, obrátil svou pozornost na západ do Itálie, kde řecké město Tarent právě válčilo proti Římu. V té zjitřené době se vzpamatovaly vždy pohotové Athény a vyhnaly posádku Antigonovců ze základny v přístavu Peiraieus.<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZZoDFUAo16FZjzRti7PiweIVsWN8HV1nIoHYT2EenC3D2ynNy5LDRbBjhzRhQ10xIWguom5-NPpWjYa6pTNYEwM4KgBZNFtWOIqfDln57VsvhqCEAjKDosuDnzcUH0ZR7BUbcROHz3GJG/s1600/Arsino%C3%A9+II..jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZZoDFUAo16FZjzRti7PiweIVsWN8HV1nIoHYT2EenC3D2ynNy5LDRbBjhzRhQ10xIWguom5-NPpWjYa6pTNYEwM4KgBZNFtWOIqfDln57VsvhqCEAjKDosuDnzcUH0ZR7BUbcROHz3GJG/s200/Arsino%C3%A9+II..jpg" width="196" /></a>Obyvatelstvo Makedonie vzhledem ke své hrdé a svobodomyslné minulosti snášelo Lýsimachovu nadvládu spíše s nechutí. Podobně tomu bylo ve východní části říše, která se rozprostírala až k řece Halys ve střední Anatolii. Navíc nedávný sňatek s Arsinoé přinesl ke dvoru thráckého krále jen vnitřní rozvrat a neštěstí.<br />
Šestnáctiletá egyptská princezna si pochopitelně nebrala starého Lýsimacha z lásky. Porodila mu tři syny a hleděla jim zajistit nárok na thrácký trůn. V cestě jí však stála mocná, zdánlivě nezdolatelná překážka: princ Agathoklés, Lýsimachův syn z předchozího manželství s Níkaiou měl jako vítěz nad Démétriem a úspěšný válečník nepopíratelnou přednost. Navíc Agathoklovou manželkou byla Arsinoina nevlastní sestra Lýsandra, dcera Ptolemaia I. Sótéra a Eurydíky, a měla s ním dvě děti.<br />
Když si Filadelfova a Arsinoina matka Bereníké vydobyla v roce 287 egyptský trůn, původní královna Eurydíké uprchla do Mílétu. Tam se její dcera Ptolemais provdala za Démétria Poliorkéta v posledních letech jeho ohnivé slávy. Z tohoto spojení vzešel synek, který zdědil po otci jméno, šarm i krásu, i když nejspíše kromě nezřízené touhy nic víc, a proto byl znám po jménem Démétrios Kalos, tedy „Krásný. Tento potomek vedlejší větve Antigonovců paradoxně v budoucnu vnese vítr do vztahů mezi Alexandrií a Kyrénou.<br />
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
S pádem Eurydíky byl v královské hře o trůn také odsunut zákonný následník egyptského trůnu, její syn Ptolemaios Keraunos. Podobně jako matka opustil Egypt, vzal s sebou mladšího bratra Meleagra a rozhodl se uplatnit svou stížnost u syrského krále Seleuka, kdysi blízkého otcova přítele. Ten však Kerauna v podstatě odbyl neurčitým slibem pomoci až v případě smrti starého krále, protože si nechtěl už tradiční staré přátelství s Ptolemaiem I. Sótérem v posledních letech rozházet. A tak zhrzený princ v Sýrii nepochodil a přesunul se ke dvoru krále Lýsimacha.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Po Sótérově smrti a korunovaci nevlastního mladšího bratra faraónem Keraunos pochopil, že egyptský trůn je pro něho navždy ztracen. Vždy byl znám svou nezkrotnou, bezohlednou a krutou povahou, pro kterou ostatně mohl být v očích prozíravého Ptolemaia I. nevhodným pokračovatelem státnického díla, vyžadujícího moudrost, rozvahu a odpovědnost. Přesto se však nehodlal vzdát královského postavení, k němuž se po celý život upínal a pro něž byl vychován. Na Lýsimachově dvoře našel nejen své dvě sestry, vlastní Lýsandru i nevlastní Arsinoé, ale také rozehranou strašlivou partii, která, jak se ukázalo, ladila s jeho vlastními, neméně pragmatickými záměry.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Nadmíru ctižádostivá a prohnaná Arsinoé si dokázala se sokyní na thráckém dvoře poradit. Musela mít neuvěřitelné osobní kouzlo, jak ještě ukáže budoucnost. Její vliv na zřejmě už nesoudného Lýsimacha byl obrovský a umění dvorních intrik ovládala stejně dokonale jako její matka Bereníké. Podařilo se jí pomocí palácových pomluv dosáhnout obvinění Agathokla ze zrady. Není vyloučeno, že Agathoklovi stouply předchozí válečné úspěchy do hlavy a měl nějaké nekalé úmysly za lubem, ale nejhorší byl ukrutný výsledek. Lýsimachos své krásné a lstivé manželce všechno uvěřil, svého syna odsoudil k smrti a nechal ho popravit i s řadou přátel (283/2). Šťastní byli ti, kterým se podařilo uprchnout. Všichni z Lýsimachova okolí byli šokováni a zděšeni.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Agathoklova zoufalá vdova Lýsandra s dětmi a bratry se nemohla vrátit k otci do Egypta, neboť ten byl v té době již po smrti, a Filadelfa, vlastního bratra původkyně svého neštěstí, o azyl žádat nemohla a asi ani nechtěla. Našla tedy útočiště na Seleukově dvoře. Spolu s ní uprchl i odstrčený následník egyptského trůnu Ptolemaios Keraunos, jeho mladší bratr princ Meleagros, a také jeden velmi významný muž spojený s thráckým dvorem, eunuch Filetairos, strážce ohromného Lýsimachova pokladu, uloženého v pevnosti Pergamu. Závratná částka 9000 talentů, nashromážděná ještě z dob Alexandrova tažení, se stala jistě pádným argumentem k žádosti o podporu zákonných práv bývalé thrácké královny a jejích dětí. Agathokleova suita i Ptolemaios Keraunos naléhali na Seleuka, aby odčinil bezpráví a zastavil šílenství thráckého krále. Lýsimachos se rázem pro mnoho lidí stal ukrutným krvavým tyranem a mnozí obviňovali i královnu Arsinoé z odstranění Agathokla, který ji údajně odmítl jako milenku. Také z okupovaných měst, zatížených stále vyššími daněmi, zaznívaly hlasy, vyzývající Seleuka k pomoci.</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
Syrský král se nedal dlouho přemlouvat. Lýsimachova pozice byla osudově otřesena a cesta k pomoci oběma ukřivděným potomkům svého někdejšího přítele Ptolemaia nemusela být tak těžká. Úspěšná válka proti Lýsimachovi mohla otevřít cestu hned na dva trůny, thrácký i makedonský. Na ten druhý si ostatně mohl jakožto Antipatrův vnuk dělat nárok Ptolemaios Keraunos. Možná i v mysli samotného Seleuka mohla vytanout myšlenka na sjednocení už dávno oplakaného Alexandrova impéria pod seleukovským žezlem!</div>
Této válce se někdy říká Šestá, a také poslední válka diadochů. Naposledy se mezi sebou utkali už jediní poslední žijící nejbližší druhové Alexandra Velikého , oba již ve značně vysokém věku. Seleukos rozdrtil oslabeného Lýsimacha v bitvě u řeky Kurúpédia v Lýdii v únoru 281 a thrácký král v bitvě zahynul.Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-13742383632260179902009-04-15T06:29:00.000-07:002012-06-14T10:42:09.990-07:00POSLEDNÍ Z FARAONOVY DRUŽINY<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh37ejOzGIGDr6PQMb1_sg0ANzmJFdLNbGiQgpSSQOTnRHxwy5p7ihJXO-aZba3WbL6ejiTvvSQV-4WL10dbt1smG7Tom4ignDBTMB1hV6Z56L2vpkYdJBYr0ocZ7qNMniMs_2MtGndpDge/s1600/Posledn%C3%AD+z+faraonovy+dru%C5%BEiny.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh37ejOzGIGDr6PQMb1_sg0ANzmJFdLNbGiQgpSSQOTnRHxwy5p7ihJXO-aZba3WbL6ejiTvvSQV-4WL10dbt1smG7Tom4ignDBTMB1hV6Z56L2vpkYdJBYr0ocZ7qNMniMs_2MtGndpDge/s320/Posledn%C3%AD+z+faraonovy+dru%C5%BEiny.jpg" width="227" /></a><br />
<h4>
<i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ukázka z kapitoly</i></h4>
<h3>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Krvavé dny v Pylu</span></h3>
<br />
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Princ se netrpělivě vztyčil a řekl:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Brísee! Musím nyní pospíšit do jednací síně, abych mohl zdvihnout hlas proti Enareforovi, bude-li žádat své soukmenovce v radě o věci příčící se hrdým tradicím rodu Lelegů! Jen si vezmu dvoubarevný plášť se zlacenými opánky, abych dal všem najevo, že o svých právech nepochybuji. Posečkej zde na mne a bez ostychu osvěž své tělo i mysl mou koupelí, neboť by beztak vychladla. Škoda, že do rady nesmíš vstoupit se mnou!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Shodil svůj mědí plátovaný válečný oděv a tunikovou košili, odložil na lavici i svůj meč. Velká trifylská rada se scházela vždy beze zbraní. Jen v bederní roušce se ztratil do zadních komnat vzít si oděv, který je hoden prince.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Odložil jsem svůj propocený oblek i s opaskem do prázdného koše na prádlo a přistoupil ke kádi s horkou vodou, navoněnou aromatickými oleji. Odklopil jsem dřevěné víko a pomocí lavice přelezl okraj. Několik okamžiků jsem uvolněně odpočíval v ještě pářící se lázni. Pak, abych smyl prach a štiplavý pot i z vlasů, pohroužil jsem se s úlevou pod hladinu, vynořil se, nadechl se znovu, opět se ponořil, a zvolna s požitkem stoupal vztlakem vody, jako by vše ztratilo svou tíži. Tu jsem zaslechl klapnutí dveří. Ialmenos se asi ještě vracel. Chtěl jsem se vynořit, ale vzápětí se setmělo. Hlavou jsem narazil na přiklopené víko. Mému tlaku vzdorovalo protitlakem. Pod vodu ke mně dolehly neurčité a zmatené zvuky. Neměl jsem dechu už ani na okamžik. Neuvěřitelně zrychlené myšlenky nedovolily, aby se mne zmocnil smrtelný děs. Víko shora někdo zatížil a mezi dubovou deskou a hladinou nebylo ani na prst vzduchu, neboť jsem i tak z lázně vytlačil dost vody na keramickou podlahu. Srdce se mi z nedostatku dechu zběsile roztlouklo do posledních křečovitých záchvěvů. S nehty zaťatými do dřeva kádě jsem cítil, že mi hlava puká a voda se dere do úst, nosu a uší, aby mne strhla do černých a studených podsvětních proudů. Nějak jsem se uvnitř natočil a nohama se vzepřel o stěnu. Nikdy jsem snad nevyvinul tolik sil naráz jako nyní, možná i paže ochranných bohů zesílila můj tlak. S posledním úderem srdce se náhle ozval praskot, světlo protrhlo vybuchující vodní spoustu mezi tříštícím se dřevem. Prasklá bronzová obruč zadrnčela a udeřila mne do ramene. Kdosi se mihl v pádu mezi padajícími troskami, ale bleskurychle se zas vztyčil. Proti mně stál s nepopsatelným výrazem ve tváři Neoptolemos. Ustoupil o krok, ale jeho ruka nepouštěla víko, jako by to byl štít. Voda se valila proudem po dlažbě, narazila na zeď a vzpěněná vlna se vracela zpět.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Neoptolemos se vzpamatoval o chvíli dříve a beze slova se na mne vrhl s bronzovým mečem. Co všechno se mi prohnalo hlavou v tu chvíli! Neoptolemos nezastíral nic a mně rázem bylo jasné, že se jednalo útok na Ialmena a že on mne odtud nesmí pustit živého. Šlo mu jen o to jedno, zabít mne rychle a beze svědků. Pudově jsem nastavil ráně dřevěný úlomek lázně a odrazil první útok. Neoptolemos na mokré dlažbě poněkud zavrávoral a já jej uchopil za ruku s mečem. Snažil jsem se ji oddálit od svého nahého těla a zkroutit do strany. Soupeř se pokoušel zasáhnout mne nohou do citlivých částí těla a já se kryl jak se jen dalo. Souboj byl bezhlesný, ani jeden ani druhý jsme si nebyli jisti, kdo by na volání o pomoc přišel a na čí stranu by se postavil. Ta nelítostným zápasem zrůzněná tvář mi prozrazovala, že soupeř napíná veškeré své životní síly. V syrovém strachu o život jsem zesílil svůj protitlak na doraz. Neoptolemos se zčistajasna natočil nabok, nastavil mi nohu a vrazil do mne ramenem, abych ztratil rovnováhu. To se mu povedlo, ale kratičký okamžik stačil k tomu, abych jej při pádu udeřil temenem hlavy do tváře. Nepouštěl jsem své sevření. Vyjekl a padal se mnou na mokrou dlažbu, a i já náhle ztratil orientaci. Hrozná chvíle trvala možná krátce, možná dlouho, nevím. Všechny smysly jsem soustředil jen na sevření. Náhle jsem nohou porazil lavici s Ialmenovými věcmi a o dlažbu břinkl jeho meč. Znenadání se ocitla v mé ruce rukojeť, a protože bronzová čepel byla nebezpečně blízko, bodl jsem bez rozmýšlení. Neoptolemos strnul a zmalátněl. Odskočil jsem od něho a on se sesul na zem. Voda na dlažbě sytě zrudla.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V první chvíli jsem naprosto zdrcen usedl na lavici a snažil se v hlavě najít nějaký záchytný bod. Vzápětí jsem ve zmatku vyskočil. Nemohu zde zůstávat, musím ihned za Ialmenem. Neoptolemův úkol byl jednoznačný, jen přišel právě ve chvíli, kdy jej zmátl Ialmenův oděv vedle kádě. A Neoptolemos nejednal sám za sebe, byl jen služebník láwagetův. Rychle jsem se oblékl, zapjal opasek a s taseným mečem v ruce vyběhl na chodbu, ale nad schodištěm jsem se zastavil. Zdola vnikalo do vstupní síně světlo z nádvoří spolu s mísícími se zlobnými hlasy a narůstajícím lomozem. Zaslechl jsem hlas Kretheův:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Kdo vůbec jsi, že se stavíš do cesty Lelegovi? Během výpravy za kostmi našeho předka jste se roztáhli po paláci královny Láothoé jako štěnice! Proto zavři svou páchnoucí hubu, Lapithe, a nenuť mne ke zvracení. Můžeš se pyšnit jen tím, co jste ukradli!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„A co dokázali Lelegové? Prohlašují Daidala za svého předka, ale kdo byl Daidalos? Athéňan z rodu Erechtheovců, který se jen vyspal s nějakou leležskou holkou!“ křičel kdosi. “A za gynaikokracie Lelegů se území Trifylského Pylu spíše zmenšilo a do země se natáhli kdejací Foiničané, Egypťané či Dórové, kteří sem zavlekli své nepravé bohy! Tím jen popudili Poseidáóna a on odvrátil svou přízeň od trifylských Achajů! Proto před kmenem Lelegů mohu jen otřít svou škorni od dobytčího lejna!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Kretheův hlas se zdvihl o tón výše:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„A jakého héróa máte vy? V době, kdy Lelegové tepali zlaté šperky a krášlili stěny královských paláců, vy jste hatlali v dížích kozí sýr a vtírali si do vlasů vlastní sračky proti breberkám! Kdo z Lapithů ovládá písmo? I Enareforos stěží nasmolí své jméno na tabulku! Oháníte se Poseidáónem, ale sotva vyplujete na moře, narážejí vaše lodi na sebe jako opilé! Jste prý bojovníci? Když tě udeřím do tváře, nezmůžeš se ani na to vypustit poděšený pšouk!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Následovala mohutná rána a třeskot kovu a dřeva. Kdosi vykřikl pisklavě:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Ialmenos, ten nemá na trůn nárok, ledaže by dělal Enareforovi děvku!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">S těmi slovy ze mne spadlo ochromení. V náhlém popudu jsem skočil zpět, rychle navlékl zabitému Neoptolemovi Ialmenův plášť a opasek, i jeho kožené kamaše a mědí vykládaný oděv. Pak jsem vyzdvihl bezvládné tělo do okna, převalil je přes poprseň a shodil na dvůr. Zaduněla tlumená rána.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V odpověď zaburácel jásavý, vítězný řev a desítky nohou rozezvučely hlavní schodiště. Vřava se blížila do hlavní sloupové síně. Oknem jsem na nádvoří zahlédl stát Enareforův válečný vůz zdobený zuby žraloků.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Vyběhl jsem nad schody a pode mnou už zuřil boj. Schodištěm vystupovali pozpátku moji druhové a jejich bojovníci, zatlačováni přesilou mužů, nejspíše členů láwagetovy gardy, byť jejich odění mohlo patřit komukoliv. Skírón s Kretheem těsně vedle sebe hájili střed schodiště proti trojici ohromných chlapů se sekyrami. Dva z nich leželi pod schody, sraženi šípy lučištníků, kteří se zde uvnitř chápali svých mečů. Nápor zespodu sílil. Dva muži se zdobením Lapithů na pláštích právě srazili k zemi Kókala. Skočil jsem mezi ně a ranou meče napříč jsem přeťal násadu sekery jednoho z nich. Oba se káceli zpět, ale tlak je nepustil. Do hlavního vchodu se vevalili další ozbrojenci, jedním z nich byl sám Enareforos. Drali se bezostyšně přes mrtvé a zraněné a bylo jich nejméně třikrát tolik co Lelegů.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V tu chvíli se nad schodištěm ozval silný hlas, vyzývající k zastavení řeže. Sarpedon s Wedaneeem stáli po levici i pravici Ialmena, za nimi se srotili další členové rady, hekwetové i starší všech rodů. Enareforos se tváří v tvář velekněžím a šlechticům zarazil.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Prokletá to byla věštba!“ vykřikl Ialmenos a zakryl si tvář pláštěm. „Opravdu tedy bohyně přijala lidskou oběť a opravdu se dnes mísí krev Lelegů i Lapithů, nikoliv však ve jménu zrození, nýbrž ve jménu smrti. Artemis Diktynna ví, jak si to nepřeji! Jsem slabý, nedokáži silou slova to, co dokázali Encheliáwón nebo sofos Kyknos. Ale rada se právě usnesla, Enarefore, že neporuší tradici matriarchální posloupnosti, a já jsem tedy následníkem trůnu a stanu se wanaktem poté, co pojmu za ženu dceru z rodu megarských Lelegů. Tímto tedy přikazuji vojákům, kteří zde pozvedli zbraně na místech královských, aby se rozešli na svá stanoviště a hlídali klid Trifylie jako doposud. Proč zde je vůbec můj bratr ve zbrani, nechť to vysvětlí radě!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos se znepokojeně ohlédl. Za vraty na vnějším nádvoří bylo vidět velikou skupinu mužů, ozbrojenou silnými luky. Bylo jich přes padesát a vedl je mohutný Triops.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos se uklonil radě a pravil:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Právě jsem přijel, neboť zvědové mi vzkázali, že hrstka dórských lupičů vnikla do hradu. Teprve teď se rozhlížím, jaký zmatek zde vypukl, asi nedorozuměním! Vidím však, že stateční daidalští plavci již mají situaci pevně v rukou!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Poněkud poplašeně se rozhlédl po svých gardistech, kteří se k němu pomalu řadili.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Není však možné,“ pokračoval, „aby se rada usnesla na tak závažném rozhodnutí neúplná! Vím, že ještě několik hekwetů z rodu Lapithů a Pelasgů je na cestě od svých strážních oddílů na pobřeží, a také já bych měl být přítomen. Rovněž jsou pozvání vyslanci Néleovců z Messénie a ctihodní Lapithové z Élidy, neboť se živě zajímají o budoucí osud našeho království. Jsou to, koneckonců, naši nejbližší spojenci!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Členové Shromáždění okolo dubu i velekněží sestoupili po schodech na nádvoří. Několik mužů odklízelo padlé. Ošetřovali zraněné a odnášeli je do budovy. Zanedlouho se celá rada, asi padesátičlenná, přesunula na nádvoří. Někteří se rozhlíželi po stopách srážky, ale kromě několika krvavých skvrn u schodiště bylo už všechno záhadně rychle odklizeno. Ialmenos nás vyhledal očima, jak jsme tam stáli ve skupině semknuti dosud se zbraněmi v rukou, a promluvil k davu:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Příchodu hostů a chybějících mužů pochopitelně vyčkáme. Ale rada by neměla zapomínat, že to byli právě megarští a athénští Lelegové, z jejichž frátrie vzešel Daidalos, a oni byli i původními zakladateli messenského Pylu. Lelegové rovněž stáli u zrodu slavné Sparty! Ještě dříve sídlili na ostrovech Samu a Chiu, kde je chránil sám bůh Poseidáón. Ještě předtím.....</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Všichni jsme věděli, že Ialmenos je schopen o původu kmene hovořit nejen s láskou a zanícením, ale také neskutečně dlouho. Přerušil jej posel, který oznámil, že od rána do přístavu připlula loď z Élidy, kromě několika lodí z Egypta a Kréty. Dal se tedy brzy čekat příchod élidských Lapithů. Enareforos se vztyčil a využiv této odmlky, řekl:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Nesklízejme obilí, které už je poskládáno v sýpce. Jestliže došlo ke sporu, lituji toho, a doufám, že rada najde smírnou cestu, přijatelnou pro všechny, a nejvíce pro Trifylský Pylos. Ve všech hradech Peloponnésu na severu vládnou muži, v Mykénách, Tírynthu, Argu, Orchomenu a dalších královstvích. Netrvám na změně tradic, ať rozhodne shromáždění, ale neměli bychom lpět na něčem, co se snad přežilo. V Řecku nyní žije mnoho kmenů a národů, o nichž jsme donedávna ani neslyšeli. Přinášejí k nám své vlastní zvyky a tradice, a někdy i umění, které budí údiv.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos se podivně, trochu křivě pousmál a vyňal něco z vaku, který mu podal jeden z jeho gardistů. Byl to v bílé tkanině skrytý oblý předmět, tvarem jako velký ovocný plod. Popošel k nám blíže a se smírným výrazem se obrátil na zachmuřeného Lehennu:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Právě plémě Tyrsénů proslulo obdivuhodným uměním, které je jiným národům upřeno. Vaše smysly jsou jemné jako pyl kyklamínu a ostré jako syrská dýka z modrošedého kovu. Pronikají závoji neviditelných věcí a mají blízko k božským věděním. Mýlím se snad, Tyrséne Lehenno?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Přímá Lehennova tvář se poněkud vyjasnila, ale pravil obezřetně:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Jsem Tyrsén, tudíž cizinec mezi vámi, byť mne děti Lelegů přijaly mezi sebe, a mé slovo tedy málo znamená vedle slova Ialmenova, Daddeiova nebo Bríseova. Vděčnost je však ctností, ke které se hrdě hlásím, a můj meč zůstává mečem Lelegů, chceš-li slyšet toto, Enarefore.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Láwagetás upřel na Tyrséna pronikavý zrak a přátelsky podotkl:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Nepochybuji o věrnosti statečných bojovníků ze zámoří. O jejich výjimečných schopnostech jsem však jen slyšel a nikdy neměl možnost se přesvědčit. Může jejich jasnozření třeba znovu připomenout tvář někoho, kdo již odešel do Hádu?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Srocení bojovníci i členové rady se nepokojně zavrtěli. Řečnění o věcech zcela nepodstatných se zdálo v tuto napjatou chvíli nevhodné. Lehenna se však nenechal zneklidnit:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Pravdu měl Kyknos“, řekl, „že pro rachot bouře myšlenek mnozí neslyší jemné hlasy polobožských bytostí, oděných hávem nezjevného bytí. Ovšem mnohdy závisí na jejich rozmarech, zda člověku dovolí napít se z pramene svého poznání, který může být trpký, ba dokonce i jedovatý.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos odhrnul cíp tkaniny a objevila se stářím prožloutlá lebka člověka. Podal ji Tyrsénovi:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Bloudil jsem kdysi starým bitevním polem, kde padlo mnoho Lapithů, a nalezl tam tuto hlavu vedle zlatého šperku, leč neznám ani jméno tohoto předka, abych se jím mohl pyšnit,“ pravil. „Můžeš mi snad říci něco bližšího o jejím někdejším nositeli, když už zde probíráme záležitosti našich rodů? Jsem zvědavý, nic více.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Všechny oči se upřely na Lehennu, který sevřel lebku do dlaní a upřeně se zahleděl vstříc prázdných důlkům a vyceněných zubům. I Ialmenos, toporný hněvem, povolil napětí paží a naklonil se kupředu, aby dobře viděl a slyšel.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Chvilku ticha nikdo nepřerušoval, bylo slyšet jen vzdálené údery vln pod skalami poblíž přístavu. Tyrsén nehybně stál a soustředil se, pak zavřel oči a poslepu přešel k Enareforovi. Předal mu lebku, zvedl hlavu, jako by hleděl k moři, a pak oči otevřel. Omluvně si prohrábl dlaněmi kadeře a pravil :</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Mé smysly jsou již otupeny a jasnozřivost mému rodu kdysi vlastní je nyní již jen jako podupaná tráva na závodišti. Neřeknu ti, Enarefore, jméno ani rod tvého předka. Poznám jen, že to byla žena, nepříliš mladá ve chvíli smrti, a zemřela násilím ve válečné vřavě. Vím, že nejsi asi příliš spokojen s takovou nanicovatou odpovědí!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforova tvář se náhle a nečekaně rozzářila. Vítězoslavný výraz přešel téměř ve výkřik:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Naopak, jsem navýsost spokojen s tvou odpovědí, nedovtipný Tyrséne. Všichni zde stojící, zástupci rodů, členové rady i gerúsie, hekwetové i telesté, všichni jste snad dobře slyšeli, že tato lebka patřila nějaké ženě! Nuže, já vám nyní pravím, a můžete se o tom sami přesvědčit, že jsem dnes tuto lebku vyňal ze stříbrné schrány v podnoži sochy Daidala v chrámu, jenž mu byl slavně zasvěcen! Celá výprava chrabrých Lelegů byla bohatě odměněna wanaktem za to, že statečně vybojovala a zlatem z trifylské pokladnice vykoupila hlavu nějaké cizí neznámé ženy!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">S těmi slovy pohrdavě hodil lebku Ialmenovi k nohám. Na ohromeného Lehennu už ani nepohlédl. Stál jsem mezi oběma, i pokročil jsem vpřed, vytrhl vedle stojícímu gardistovi z ruky dvojitou sekeru a zdvihl ji výhružně nad hlavu. Pravil jsem:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Kdo dal tobě, ty przniteli svatých relikvií, právo otevřít posvěcenou urnu héróa a předka rodu, kterou ukládaly do svatyně ruce kněží a ruce krále? A jak dokážeš, žes o zlé vůli nepředložil Lehennovi lebku, nalezenou kdesi v prachu bojiště?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Když jsem ta slova, která jsem říci musel, pronesl, napadlo mne, že opravdu nikde není žádná záruka pravosti Daidalových kostí, a že jsme opravdu ve své důvěřivosti, vedeni věštbami, mohli být podvedeni, a zděsilo mne, že mi tato možnost přišla na mysl poprvé až nyní a že není tak nemožná, vzhledem k tomu, kolika talanty zlata byla nakonec posvátná památka vykoupena. Za zády mi zazněl hluk zbraní, jak se muži řadili do bojového tvaru za mnou a za Ialmenem, který popoběhl do střehu vedle mne s obnaženým mečem. Enareforos pokynul svým lučištníkům, aby se rozestoupili. Hroty několika desítek šípů mířily na nás. Láwagetás poodstoupil stranou a ukázal paží směrem k členům rady. Ti se přestali dohadovat mezi sebou a ztichli.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Celý rod Lapithů, tedy i vznešení Lapithové v radě, jsou spolu se mnou uraženi slovy tohoto muže, který mne nařkl z hanebného a podlého podvodu!“ Ukázal na mne. „Je to ten, který opovrhl dcerou nejlepšího achajského rodu, aby se oženil s neřeckou cizinkou! A na tom by nebylo dosti, kdyby tu dceru národa odkudsi zdaleka za mořem nepřivedl až do trůnního sálu královny Láóthoé a neposadil ji na posvátný trůn! Sám jsem je přistihl na tom místě, a jestli to Bríseus nyní popře, pak pliji před všemi Lelegy jako před prolhanými opicemi. Na ten trůn směla podle dávných tradic a věšteb usednout až příští královna Pylu! Co na to odpoví vznešená rada?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zdvihla se bouře nevole. Do toho zmatku jsme se snažili s Ialmenem prosadit naše slovo. Nakonec se princi podařilo prohlásit:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Vznešená rado, Lelegové založili nový Pylos v Trifylii poté, co je vyhnali dobyvační Néleovci. Celá Trifylie je jejich právoplatným dědictvím v duchu nejlepších tradic gynaikokracie, vlády po ženské linii. Máme podezření, že wanaktův pád při orbě Démétřina pole nebyl náhodou. Byl to zlý úkladný čin! Enareforos to byl, kdo pomocí jisté substance z rostlin přivodil otci vysílení, končící smrtí!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Není zapotřebí uším vznešené rady naslouchat takovému mletí prázdného semene,“ vpadl mu do řeči láwagetás opovržlivě. „Tomuto zženštilému mladíčkovi s prolhaným jazykem je dobrá každá sebenestydatější lež k tomu, aby mohl odsunout právoplatného wanaktova nástupce. Ať podá důkaz svého nařčení! Nejsem já snad starším Encheliáwónovým synem z dobrého rodu Lapithů? A nevládnou na Peloponnésu podle patriarchální linie už všichni wanaktové, včetně vládců Messenského Pylu, který je naším nejvěrnějším spojencem v míru i válce? A už celá daidalská výprava, jak jste viděli, byla jedinou velkou lží, která měla podepřít chabou vládu vymírajícího slabého rodu! K čemu je moc, vystavěná na vyschlých kostech předků? Má moc je vystavěna na meči! A toho je nám třeba, když Dórové a Hérakleovci útočí na naše domovy!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Teď to však byl k překvapení všech Daddeios, kdo se chopil slova dříve než kdokoliv jiný:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Láwagetovy zásluhy o válečnou moc nikdo nepopírá. My všichni víme, co je boj a co je mír. Boj je statečnému muži poctou a zkouškou jeho nejlepších vlastností, ale bohové nás nestvořili k válce, nýbrž ke zbožnému žití a ochraně žen, dětí, starců, chrámů, domů, polí i stád. Kyknos nám ukázal, že je možné držet slovem, moudrostí a autoritou mír po mnoho let! Tehdy nám nebylo tvé sekyry zapotřebí, láwagete! Proč by mělo být jinak?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Mnoho členů rady nyní souhlasně přikyvovalo. Mezitím přišlo několik opozdilých telestů a dalších šlechticů, kteří začalo vyvolávat Ialmenovo jméno. Mnozí mluvili o překot mezi sebou. Enareforos je mlčky pozoroval, pokyvoval hlavou, záhadně se usmíval a čekal, až opadne vřava. Pak pravil:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Bratr mne obvinil z vraždy otce a krále! To je přeci neslýchané! Nikdo už nečekal, že se daidalská výprava vrátí a já to mohl učinit mnohokrát, kdybych byl takovým zlotřilcem! Proč se to asi stalo ve chvíli, kdy se Ialmenova výprava vrátila neúspěšná, zdecimovaná, ale toužící po bývalé, dávno vypšklé slávě svého prořídlého rodu!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Z rady se vzneslo pochvalné zamručení. Už to svědčilo o tom, kolik je stále v radě Pelasgů a Lapithů. Nyní jsem si vzal slovo já a zvolal jsem hlasitě:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Královna Láóthoé byla královnou všech, Pelasgů, Lapithů, Néleovců, Erechtheovců, Lelegů, Kárů i dalších kmenů. Ať povstane a nahlas pohaní přede všemi její památku ten, kdo o tom pochybuje! A Ialmenos je královnin syn! Dnes se jej pokusil láwagetův pověřenec Neoptolemos zabít v lázni, neboť nemohl vědět, že v kádi jsem náhodou já, když vedle ležel princův oděv!“ A posměšně jsem dodal: „Ty záměny tě nějak začínají pronásledovat, Enarefore! Už při závodech dvojkolek jsi chtěl Ialmena zabít a málem jsi zabil mne!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos polkl vzteklá slova zuřivosti, která se mu drala na jazyk, a vykřikl:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Nenaslouchejte lžím! Ne Ialmenos, ale Bríseus měl být zabit, o tom nepochybuji! Neoptolemos miloval mou sestru Leiriopé a těžce nesl, že ji ten pyšný Lelex urazil a odmrštil její lásku, když se raději oddal cizí ženě. Byla to jen pomsta, žárlivý útok bývalého milence na soupeře, možná dokonce nevážně myšlený! Přesto jej Bríseus chladnokrevně zabil jak vzteklého psa! Nechtějte v tom hledat něco víc!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ale já rázně odmítl jeho drzé výmluvy, i vyzval jsem radu:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Důkaz Enareforova zločinu může být snadno podán! Ať promluví Raia Egypťan, který je hekwetem a vždy věrným obráncem Pylu už od vlády královny Láothoé. Ale kde je Raia? Proč není v radě?“ Rozhlížel jsem se a ostatní se začali rovněž shánět po Raiovi. Láwagetás se však na mne obořil:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Ty mlč, proradný Lelegu! Když se vaše výprava připlavila s bezcennými kostmi, pozval jsem tě do paláce! Se mnou jsi odmítl jít, ale pro všivé Egypťany jsi vážil kroky!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Uprostřed rady se vztyčili Wedaneus a Sarpedon jako jeden muž. Všichni zvolna utichli.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Vezmi si tedy, Brísee z Lelegů, rychlý vůz,“ poručil hiereus, „a ujížděj k Raiovu dvorci! Přiveď vznešeného hekweta, který se nejspíše opozdil, a nechť nám vylíčí, co ví! On byl vždycky neomylně věrným služebníkem Encheliáwóna a Láóthoé.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Náhlé hrozivé tušení ve mně vzklíčilo, i vyběhl jsem na vnější nádvoří, naskočil na nejbližší vůz a popohnal koně z brány. Dlažba Mothónské silnice rachotila pod koly a pobízela tak koně k větší rychlosti. Vrata Raiova statku zela dokořán. Vlétl jsem dovnitř, seskočil na zem a strnul hrůzou.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na cestě mezi domem a fontánou u vchodu leželo několik zkroucených těl a stopy boje byly výmluvné. Jedním z ležících byl Raia. Jílec meče opustil jeho ochablou dlaň, topor sekyry ještě obepínaly ztuhlé prsty druhé ruky a písek byl rozryt křivolakými brázdami. Dveře domu byly dokořán a vítr vzdouval závěsy, zachycené na sloupku s lampou. Přiklekl jsem k hekwetovi. V jeho těle nebylo již života, neboť unikl hlubokou bodnou ranou. Zuřivě jsem se rozhlédl, vytasil meč a několikrát hlasitě vykřikl. Na to z jednoho hospodářského stavení opatrně vykoukla vyděšená ženská tvář.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Pána zabili,“ úpěla kvílivě a drchala si vlasy, „pána zabili i s jeho ochránci, neboť bránil dceru!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„A kde je má Amiai!“ zvolal jsem. „Co se stalo s Amiai?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Odvlekli ji, odvlekli jako zajatkyni, ozbrojení bojovníci! Jaký to hněv bohů dopadl na náš dům!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Hlas se jí opět zlomil do kvílivého hořekování.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Ne hněv bohů, ale zloba lidí!“ rozkřičel jsem se a hořce litoval, že jsem nebyl na místě se zbraní v ruce. „A co je s Benremut a Sensenem, u všech Diových hromů?“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Paní běžela pro mladého pána Sensena na stanoviště pobřežních hlídek, útočníci museli vědět, že on zde není, protože by je se svými muži odrazil!“ vysvětlovala plačící žena, ale já v tu chvíli už nasedal na vůz a popoháněl spřežení do plné rychlosti zpět k hradu. Ani při závodech jsem snad nejel rychleji!</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Když můj válečný vůz doslova vylétl po vzestupné cestě k bráně, rozezvučel jsem lasturu Toróné. Několik Lelegů ihned přispěchalo zdvihnout závoru. Shromáždění stále dlelo na nádvoří. Vjel jsem přímo mezi ně, seskočil na zem a ukázal přede všemi na Enarefora:</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Tak teď už chápu, jak sis pojistil beztrestnost svých zločinů,“ zvolal jsem, „tys nechal zabít hekweta Raiu, který by proti tobě mohl svědčit!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Shromáždění zahučelo jako poryv větru v korunách. Láwagetás stál několik okamžiků mlčky a bez pohybu. Pak bleskurychle tasil a zaútočil. Uskočil jsem nabok a rána dopadla na oj vozu, rozťala ji vpůli, vůz se celý sklopil a koně se splašeně vzepjali. Během jejich zaržání jsem převzal z připravených Ortilochových rukou dvojitou sekeru.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforos se znovu rozpřáhl mečem, má sekyra však byla o mávnutí mušího křídla rychlejší. Bronzová hlavice narazila na čepel zbraně a přerazila ji v půli. Jílec byl silou úderu vyražen láwagetovi z ruky a zařinčel o kamennou dlažbu. Pustil jsem sekyru na zem a popadl Enarefora za hrdlo. Smýkl jsem jím proti palácovým vratům a udeřil jím o ozdobné bronzové pláty jednou, podruhé a potřetí, až se svezl bezmocně k zemi. Zuřivost mnou prostoupila jako nikdy v životě. Nahmatal jsem u pasu dýku, vytáhl ji a natlačil mu ji pod bradu, až čepel prořízla kůži.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Mluv, zrádče a otcovrahu!“, zařval jsem mu do tváře. „Nechal jsi hanebně zabít Raiu, nejvěrnějšího z královských hekwetů! Kam jsi unesl Amiai?! Kde je, mluv ihned, nebo už nepromluvíš nikdy v životě!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Enareforovy oči se rozšířily.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Ó bohové, Brísee, opravdu nevím, o čem mluvíš? Co se stalo Raiovi? Já s tím nemám nic společného, musíš mi to uvěřit!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Proč bych ti měl věřit?“, přerušil jsem jej. „Měl jsi nejlepší důvod Raiu zavraždit! Byl důstojným a věrohodným svědkem, žes podal Encheliáwónovi esenci, která jej zahubila ve slabosti jeho stáří. Přesvědčovat o své nevině budeš muset samotného převozníka přes podsvětní řeku!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Přísahám ti a beru si za svědka samotného Poseidáóna,“ zasípěl Enareforos a v jeho tváři se objevil výraz natolik věrohodný, že jsem poněkud znejistěl. „Nezapírám, že jsem jednal tak, abych byl vozatajem svého osudu, nikoliv hříčka v rukou rozmarných bohů, a abych mohl usednout na trůn wanaktů, neboť já jsem starší Encheliáwónův syn, ne Ialmenos! Ale proti Egypťanovi jsem nepodnikl nic, byť mi stál v cestě! Ani o jeho dceři nevím nic! Unést bych ji sice nechal rád, a to pro sebe, nicméně jsem tak neučinil! Nevěříš-li mně, zabij mne a uvrhni na sebe trest bohů za vraždu svého vojevůdce a budoucího vladaře.“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Náhle jsem byl bezradný. Něco v jeho hlase a výrazu bylo pravdivé, bez přetvářky, alespoň mi to v tu chvíli tak připadalo. Zvedl jsem hlavu. Triops, Lehenna, Daddeios a Skírón stáli v půlkruhu za mnou s napřaženými oštěpy, ostatní Lelegové a další vojáci s Ialmenem v čele ovládali celé nádvoří. Rudý oblak před mými zraky se rozplynul a vzpomněl jsem si náhle na Kyknův pohled, plný klidu a prostý vášně. Vstal jsem, zastrčil dýku a postavil se mezi své.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Nebudu tedy tvým soudcem, Enarefore,“ pravil jsem a zalila mne úleva, že krev nesteče po mé ruce, neboť láwagetás ležel přede mnou bezmocný a nebyl by to poctivý boj. „Ať tě soudí rada hekwetů a gerúsiá. Až bude obnoven pořádek v Trifylském Pylu, vypátrám ty, kdo zavraždili Raiu Egypťana a unesli mou nevěstu. Žádná z bytostí na zemi, nad zemí i pod ní je neochrání před mou pomstou!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ialmenos popošel vpřed ke mně, položil mi dlaň na rameno, zdvihl druhou ruku a chtěl oslovit všechny shromážděné. V tu chvíli se hradní brána otřásla mohutným úderem, který naštípl dřevěné bednění a napůl vyrazil silnou závoru z mosazných závlačí. Další údery následovaly a my se nemohli k bráně přiblížit, neboť z ochozu zasvištěla sprška šípů. Několik mužů se skácelo. Nepatrné okamžiky ticha mezi jednotlivými ranami byly zdrcující.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Dórové!“ zavřeštěl čísi hlas z oken patra paláce. „Od pobřeží se blíží celé vojsko! Pronikli už do vnějšího okruhu hradeb!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">U východu z paláce se objevil udýchaný Kretheus. Právě seběhl z hlavního ochozu. Byl celý zakrvácený a v očích měl smrt.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">„Néleovští bojovníci ve vnějším okruhu hradeb napadli naše muže! Někteří se s gardisty skryli v paláci a nyní vyrazili! Nečekaně, takže nás mnoho padlo!,“ zaúpěl se zoufalstvím v hlase. „A byli to také Néleovci, kdo otevřel brány Dórům! Podle všeho jsou tu s nimi i Hérakleovci, poznávám jejich kožešinové obleky a ozdoby ze železa a zvířecích kostí! Musí jich být nejméně třikrát tolik než nás. Nezbývá než se opevnit v paláci!“</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Otočil jsem se zuřivě k Enareforovi. Láwagetás však zde již nebyl. Zato ze schodiště sbíhali jeho gardisté s posilami. Kretheus byl nyní sám a bránil se těžkým mečem trojnásobné přesile. Vrhl jsem se mu spolu s nejbližšími druhy na pomoc. Kretheus byl urostlý muž. Širokým mávnutím sekyry odrazil hned trojici gardistů o několik kroků zpět. Já se utkal s jiným po jeho pravém boku, Skírón srazil svůj bronzový meč s dalším vlevo. Postupně jsme se dostali do půlky schodiště. Hrozivý rachot mečů o štíty nás však upozornil, že za námi po schodech stoupají noví útočníci. Ortilochovi sekerníci se je marně snažili zadržet, byli naopak natlačeni na nás a vypukl zmatek. Ne, Lelegové byli vše, jen ne bojový kmen, mihlo se mi hlavou, ale to byl jen záblesk. Sebemenší zaváhání mohlo znamenat konec. Otočil jsem se právě včas, abych nastavil meč ráně huňatého zarostlého válečníka, který s tváří zcela zkřivenou vášní s řevem narazil na mou zbraň. Jeho železná čepel rozbřinkla můj bronzový meč přesně v půli, a kdyby jej vzápětí neťal z boku Ialmenos, byl bych mrtvým mužem. Hérakleovec ztuhl a padl na zábradlí schodiště. Ialmenos se snažil vyprostit meč, ale v tu chvíli skočil ze schodů jeden z Enareforových gardistů a bodl jej odzadu dýkou. Uviděl jsem, jak se princ zastavuje s otevřenými ústy a chce vykřiknout, místo toho dáví krev, otáčí oči k obloze a zvolna klesá k mým nohám. Já křičím děsem a nemaje v rukou zbraň, vrhám se na útočníka holýma rukama a srážím jej vahou svého těla na schodiště. On šmátrá po dýce, ale já poslepu nacházím pod sebou zlomené ratiště oštěpu, vrážím jeho hrot do nepřítelova hrdla, ten přepadá přes okraj zábradlí a dopadá s temným žuchnutím na dvůr. Vracím se k Ialmenovi, který leží tváří dolů, chci jej zdvihnout, ale jakási těžká rána do hlavy mne sráží zpět, a svět se rozplývá v rudých soustředných kruzích.</span></div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-8906720951271401122009-04-15T06:18:00.000-07:002012-06-14T10:44:32.456-07:00PRÁVO AZYLU<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><b>(Ukázka z románu <em>Právo azylu</em> vydaného v roce 1997)</b></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<div align="justify">
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZGlu9Iuo_g54Hn-xfpUUzqvr_l7a9imMl8NNphT8-ikvIMlVT02AWxb1yX0pcP6h7_GcoUFynInIcayPY0SUWvq4yvTCjWsQR_S_h12fzflUG0j515wW4RLb3AhUonL0y_NzKQYxYEm2N/s1600/Pr%25C3%25A1vo+azylu.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; cssfloat: right; float: right; height: 350px; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; width: 249px;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" fba="true" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZGlu9Iuo_g54Hn-xfpUUzqvr_l7a9imMl8NNphT8-ikvIMlVT02AWxb1yX0pcP6h7_GcoUFynInIcayPY0SUWvq4yvTCjWsQR_S_h12fzflUG0j515wW4RLb3AhUonL0y_NzKQYxYEm2N/s320/Pr%25C3%25A1vo+azylu.jpg" width="205" /></span></a><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Koně se dali do prudkého běhu a i pěší vojska běžela z plných sil, vyvíjejíce na poslední úsek rozhodující pronikavou sílu. Překonali jsme další táhlé návrší a nad dalším se objevily siluety nepřátelských šiků. Viděl jsem zřetelně obávanou soupeřovu jízdu, jíž prý velí sám Seleukův syn princ Antiochos; snažila se obloukem o obchvat z jihu. Démétriovi elitní jezdci se prudce odklonili a díky proláklému terénu bylo možno z našich pozic zahlédnout, jak vedou soustředěný útok proti rozvíjejícímu se oblouku Antiochovy linie. Rovněž Gedeon se svým velitelským vozem se odklonil a jeho i bývalí Kratónovi jezdci předjeli daleko přední hranu běžící falangy. Nebylo mnoho času o něčem přemýšlet a něco pozorovat. Prach se zdvihl v dusivý oblak a já strhl koně stranou za koněm Alexandrovým, který se držel Gedeona. Slyšel jsem, jak těžkooděnci za námi srazili štíty s děsným rachotem. V nastalé vřavě jsem musel odpoutat oči od svých přátel, neboť se přede mnou ocitl seleukovský důstojník jízdy a rozpřáhl se zakřivenou šavlí proti mé hlavě. Odrazil jsem ji úderem meče zespodu, ťal znovu, má rána se svezla po černé kůži štítu a soupeř byl odnesen prudkostí pronikání obou armád šikmo za mne. Nemohl jsem se ohlédnout, neboť další jezdec už útočil a já jeho ránu zachytil na štít.</span><br />
</div>
</div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Snažil jsem se bleskovým pohybem oka zahlédnout Alexandrův zlatorudý chochol, ale jen tak tak jsem nepřišel o štít pod dalším těžkým dopadem jakési sekyry. Opodál se první řady falang tlačily ve zvlněné křivce, ale dál než na několik koňských délek nebylo vidět. Lehkooděnci, běžící za naší jízdou, se začali mísit a spořádaný postup se změnil v nepřehledný boj muže proti muži. Protivník zjevně zadržel část naší jízdy přiraženu k hraně falangy a nedovolil jí svými kopiníky rozvinout se. Jezdci couvali, tlačeni náporem peltastů s lehkými meči. Dostali se mezi mne a Alexandra a za nimi zřejmě postupovali prakovníci, neboť kameny začaly svištět okolo stále hustěji.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Prach chvílemi vytvářel téměř neprostupnou clonu, někdy ji opět zcela odvál vítr. Naši lehkooděnci si s řevem klestili uličku do nepřátelských řad, další se tlačili za nimi a přinutili je ucouvnost. Pobídl jsem koně a s několika jezdci pokračoval vstříc nepřátelské jízdě na našem křídle. Byli to muži Gedeonova oddílu. Znal jsem je a povzbudivě jsme na sebe zakřičeli. Chvíli jsme se úspěšně prodírali vpřed a zezadu přibývali noví jezdci. Náš tlak vyvolal zmatek v řadách seleukovských peltastů, kteří se snažili obejít nás zprava a změnili směr. Můj kůň se vzepjal ve snaze vyjet z vřavy a já zahlédl na svahu před námi šikmo ujíždět část Gedeonovy jízdy. Alexandrův plápolající chochol se držel na hraně roztažené kosé falangy. Zamával jsem zbraní a popohnal koně za nimi. Drúza jezdců mne následovala a já se na okamžik ocitl v jejich čele. Vyjeli jsme na volné prostranství a uvolnili tak průchod našim lehkooděncům, kteří se vrhli na zmatené seleukovské peltasty. Chtěl jsem s jezdci dojet Alexandra, ale vtom se vedle mne objevil oplátovaný hoplíta a ťal těžkým mečem po mém stehnu. Zvedl jsem nohu a čepel sjela po chrániči holeně, útočník znovu zatočil mečem a já jej odkopl zpět. Dva naši lehkooděnci se na něho vrhli jako psi na býka. V uličce, kterou jsem se chystal projet, se mihl kopiník a jeho hrot mne škrábl do nekryté části lýtka. Bolestí rozhořčen jsem sekl dolů pod sebe a zarazil tak koně v postupu. Další naši jezdci se na mne tlačili zezadu, ale já už Alexandra zcela ztratil z dohledu.</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Kůň se pode mnou protočil několikrát na místě, hledaje cestu z vzniklé tlačenice. Konečně se mně a mé skupince jezdců podařilo probít se znovu na volné prostranství. Byli jsme dost daleko od roztáčejícího se krvavého mlýnu na rozhraní obou falang a měl jsem pocit, že Gedenova jízda je ve zvířeném oblaku před námi. Křikl jsem na ostatní jezdce a projížděli jsme v předklonu skrze záclony prachu, štíty před sebou v napjatých pažích. Tu jsem zleva postřehl pohyb kopiníka, jak míří na mne. Na okamžik se mi zazdálo, že nese na chitónu naše barvy, a to zaváhání mi přišlo draho. Hrot jeho sarissy mi byl opravdu určen! Na poslední chvíli jsem se téměř svezl ze hřbetu koně, neboť štít jsem měl v ruce na nesprávné straně a jinak se nešlo hrotu vyhnout. Bezmocně jsem přihlížel, jak sarissa trhá můj chitón. Z nízké kopiníkovy pozice mi jej však pouze rozpárala až k rameni. Mávl jsem v té nemožné pozici, téměř vleže, mečem a odrazil nebezpečnou zbraň do strany. Vychýlený kopiník tím rázem upadl pod kopyta koně. Uviděl jsem krev na své dlani. Musela být moje, ač jsem nic necítil. Zatočila se mi hlava, náraz z boku mě ochromil, a náhle byl můj kůň pryč a já se sbíral ze země. Nesměl jsem váhat nebo se jen zamyslet, mohlo by to být mé zamyšlení poslední! Nedaleko jsem zahlédl antigonovskou bojovou zástavu potácet se jako strom v bouři, vzápětí mi však zmizela. Vrhl jsem se tím směrem, abych našel druhy.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Byla to naše menší křídelní falanga, která zřejmě prošla úspěšně první srážkou a zvolna se sunula vpřed. Využívaje obratnosti svého meče klestil jsem si cestu houfem jakýchsi rozeřvaných tmavých bojovníků s ozubenými meči, kteří na falangu doráželi. Našel jsem velký vejčitý štít a ten mi umožnil mnohem lépe odrážet jejich nahodilé výpady než můj malý jezdecký. Doplahočil jsem se takto až na vrcholek pahorku, který opanovali naši pezhetairové a bránili jej do všech stran. Pustili mě za hradbu svých štítů. Byl odtud alespoň trochu přehled po bojišti.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V oblacích prachu se od jihu blížila naše jízda. Vypadala velmi spořádaně a podle pancíře a rudého pláště ji vedl právě Démétrios. Antiochovu jízdu, s kterou se utkal, nebylo nikde vidět. Podle toho, co jsem mohl posoudit, dostala se naše hlavní falanga, byť značně ztenčená, hluboko mezi nepřátelské řady. Zato jsem uviděl jiné nebezpečí.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Odkudsi přicházeli sloni. Bylo jich nesčíslně, mnohem více než našich, které z mého místa nebylo vidět. Postupovali ve dvojicích za sebou a podél nich se hnaly bojové vozy s kosami. Antigonova královská falanx se ocitla na téže straně co vozy, zatímco stále mohutná Démétriova jízda, sílící těmi, co se ještě vraceli, nebyla už schopna skrze bojující masu pěšáků objet čelo postupující živé hradby.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">To vše jsem si uvědomil z naší vyvýšené pozice, která byla výhodná k obraně, ale rovněž výborným cílem pro lučištníky. Dva zasažení pezhetairové vedle mne klesli do prachu a ostatní se semkli v tvar a začali se probíjet ke svému králi. Postupoval jsem s nimi s hlavou skloněnou za štítem a jako oni křížem sekal svou zbraní do nechráněného boku.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Najednou se našemu osamocenému hloučku postavila do cesty živá překážka.</span><br />
<div align="justify">
<div align="justify">
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Ryčení obrů, seskupených v nepropustnou stěnu, hrozivě vztyčené troubící choboty, dusivý prach, zalézající do očí a lepící se na zpocené paže a tváře, řičení poděšených koní, uskakujících z dosahu a točících se ve zmatku na místě, klení jezdců a vřískot trubek, to vše se zdálo zavalovat svět jako moře. Naše doposavad pevná skupinka se rozpadla, každý z pezhetairů teď bojoval sám za sebe. Jejich hlasitý křik snad přivábil pozornost jezdců. Démétriovi muži vjeli v celém houfu do bojujícího chumlu a sekali do neuspořádaných peltastů s divokou zuřivostí, takže tito se rozprchli všemi směry. Dál však nebylo možné proniknout.</span></div>
</div>
</div>
</div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Nebylo? Tam na druhé straně bude někde Alexandros! Sebrav všechny zbytky odvahy a sil vběhl jsem do mezery, která se pootevřela mezi dvěma slony. Bílé kly se mi mihly nad hlavou, přikrčil jsem se a snažil se protáhnout. Ocitl jsem se mezi oběma zástupy. V jednu chvíli se boky slonů přiblížily z obou stran na dotek té bělošedé, jako země zvrásněné kůže, a já ji uviděl zblízka. Poskočil jsem nabok a ocitl se u zadků zvířat. Po čtyřech jsem se prosmykl těsně před dopadající nohou následujícího slona, ztratil jsem svůj štít, ale nikoliv meč, převalil jsem se z dosahu drtící tlapy a vyskočil na nohy.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Přesně v tu chvíli se na mne vrhl nejbližší oplátovaný hoplíta. Využiv své větší pohyblivosti odrážel jsem jeho výpady, ale chránil se útočit a riskovat jeho zřejmou převahu v hmotnosti a délce meče. Jak mnohokrát mi už zachránily život lekce vášnivého bojovníka Eukleida, hbitého a v boji nedostižného, Eukleida s mečem rychlým jako Diův blesk! Klamným pohybem jsem si vydobyl prostor k úniku a odskočil z dosahu čepele. Na krátký okamžik jsem se mohl rozhlédnout.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Pozici krále Antigona jsem poznal podle vztyčené žerdi se stuhami, ale z našich jezdců nebyl nikdo na dohled. Kdepak jsi, Gedeone! Kde jsi, Alexandře! Z našich těžkooděnců na této straně opravdu zbývá tak žalostně málo? Kde jste všichni! Chtělo se mi křičet, ale uvědomil jsem si, že už jsem dlouho křičet nepřestal.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Seleukovské bitevní vozy najížděly s vítězným řevem na hlouček pezhetairů okolo krále, podobny vlkům obíhajícím dodělávajícího jelena. Vyrývaly do rozbředlé hlíny hluboké brázdy, zatáčely smykem, až hlína pršela, a jezdci, vyklonění z boků, vrhali v obrátce své oštěpy. Vyrazil jsem vpřed a točil mečem nad hlavou, abych se probil ke králi. Ve třech srážkách jsem utržil ránu do ramene, ale vydobyl si pevný štít. Už už jsem se blížil linii, v níž se bránili naši vojáci, když tu se zpoza okraje štítu vynořila divoká ječící a rozšklebená tvář, hrůzná jako maska, snad nějaký žoldnéř z východních stepí. Ostří sekyry se zaštíplo do štítu, zvířecí skřek doprovodil její opětovné zuřivé vytržení, štít mi pukl v ruce a nestačil jsem už nastavit meč. Vše se zatmělo tupým nárazem do mé přilbice a já ohluchl vlastním výkřikem bolesti a děsu dřív, než jsem se propadl do hučící, mrtvolné a bahnitě neprostupné černé kaše.</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span><br />
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Propletenec temnoty a blikajících soustředných kol oslnivého světla mi letěl vstříc a převracel se ohromnými přemety neovladatelné změti, jako by bohové teprve měli vystoupit z bouře chaosu. Dutý prostor nepředstavitelných rozměrů pulsoval krátkými, pronikavě žhoucími škubanými záchvěvy, naplněn jednotvárným hukotem, hučivým hlasem tisícihlavého davu hluchých úst, pějících nestvůrný chorál bolesti a zmaru. Křečovité stahy hlubin Hádu doprovázel hvizd vlnivě se svíjející jako pouštní větry, prolétávající úzkou kamnennou průrvou, přerušovaný zlověstnými nárazy syčivého zvuku připomínajícího přesypávání písečných dun. Rozměry prostoru se však pomalu zmenšovaly z nekonečna ke středu, v němž sídlila úporná dávivá bolest, až se konečně smrskly do velikosti, kterou jsem poznával. Je to opravdu má hlava? Uvědomil jsem si svou existenci.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Chaotický pohyb zvolna ustával a objevil jsem pocit nahoře a dole. Dole, pode mnou, něco bylo. Zarýval jsem do toho prsty a travnaté drny mi zůstávaly v dlaních. Škubal jsem je probouzející se bolestí. Začínal jsem vnímat jednotlivé části těla a podivné, hrubé zachroptění, to vydala má vlastní ústa. Vracel jsem se do světlého světa a ztěžka pootevíral slepená víčka.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Světlo se zřítilo rovnou na mne jako ohnivý strop a musel jsem znovu zavřít oči. Opřel jsem se o lokty, chvíli tak setrval, pak se rozhlédl a rázem si na všechno vzpomněl.</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Ach Bože, Bože, co se to tady stalo?“ zanaříkal jsem.</span><br />
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> První mi padl do očí mrtvý těžkooděnec královské falangy ležící napříč mých nohou, převrácený bitevní vůz, rozpolcený štít pod mou hlavou a můj meč, přeražený u jílce. Podařilo se mi setřást těžké břemeno a vztyčil jsem se na ruce a nohy. Ztěžka jsem se vzepřel o polovinu štítu a tím pohybem se ozvaly rány. Šikmo vedený hrot sarissy mi rozpáral chitón od pasu až ke krku a zanechal ostře pálící rýhu v délce bezmála lokte. Nebýt tehdy zakloněn, projel mnou jistě jak špikovací trn pečenou husou. Úder sekyry, jenž rozkřápl mou přilbici jako ořech, mi serval kus kůže, jak se naštěstí svezl po mědi puklé skořepiny, a jedno oko jsem měl zalepeno spečenými vlasy s krví. Sečná rána v rameni a bodná v lýtku se připomněly vzápětí.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Roztrhl jsem zbytek chitónu a stáhl si krvácející rameno. Pokusil jsem se vstát. Vkleče jsem shlížel na pláň změti padlých a mé srdce se ozvalo ještě daleko větší bolestí. A věděl jsem rázem, že není bitev úspěšných a vítězných, nýbrž jen bitev prohraných, když jsem tak shlížel na ty dříve krásné, životem kypící vojáky, určené nyní k splynutí s prachem cest, k splavení do řek slzami nebes, k odvanutí do větrných dálav. A viděl jsem v mysli bolestí zkoušená lůna matek, trpící zrozením nového života, jejich tváře, plné starostlivosti o své malé poklady v náručích, v kontrastu s tímto nesmyslným zmarněním jejich nadějí a zneuctěním jejich probdělých nocí nad dětským lůžkem, a už jsem nedbal na vlastní bolest, která byla vlastně nicotná, nýbrž vlekl jsem se plání, klopýtal o padlé a divadlo krutosti a šílenství mě tak činilo děsivým hercem mlčenlivého monologu.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> V místě, kde naposled stála Antigonova královská zástava, se těla vršila v bizarním blábolu jako v běsnícím díle nestvůrného sochaře, komolícího kdysi ladné tvary, i spatřil jsem uprostřed krále samotného, kdysi pána většiny světa, jak rozprostírá své letité údy, aby v posledním okamžiku uchvátil alespoň kousíček své země pro spočinutí svého mnoha oštěpy probodaného těla. S němou bolestí stál jsem nad ním, a pak jsem zdvihl zrak a bloudil po tvářích zastižených smrtí a hledal, hledal marně, kam že se vytratil ten plápolající život, jenž nedávno plnil ty zmrzačené rysy krásnou živostí a bezbřehým sněním. Kde jen je! Někde přeci musí být!</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Místo něho jsem však nalezl svého přítele Gedeona. Neříkal nic, nepřesvědčoval o své pravdě a nesnažil se změnit a rozumem podmanit svět, zvídavost a náruživost, neoblomnost a tvrdohlavá touha po uchopení neuchopitelného mu už nevháněly krev do tváří, nebyl ani přátelský, ani vlídný, ani protivný, ani netaktní. Byl jen mrtvý, a několik stejně nevinných a ubohých pobloudilců, nesoucích stopy jeho meče, mu sloužilo za podušku, tak jako on tomu, jenž jej zabil, byv vzápětí proklán vrženou sarissou.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Mé oči už ani neplnil žal, nýbrž jen jakýsi starý odlesk žalu, mé srdce už ani netrpělo smutkem, nýbrž jen jakousi ozvěnou dávného smutku, neboť ač to vše bylo jako nějaký strašlivý sen, mé oči viděly současně tuto pláň opět čistou a zelenou, plnou lučních květin a stromů, dobytka a pasteveckých ohňů, západů slunce a osamělých písní spěchajících od srdce k srdci, a právě proto mi tento obraz zkázy připadal ve své marnosti tak neskutečný, a já věděl, že pomine, a poprvé mi připadala pomíjivost milosrdná a krásná. Pomíjivost a plynutí času, zapomnění a návrat ke smíru, ty patří k tomuto světu, a jejich původce ví, proč k němu mají patřit, a náhle jsem také věděl, že za čas nebudou už děti plakat, až jim starší budou za útulných večerů líčit dávnou bitvu u Ipsu a konec úžasné veleříše, nýbrž budou naslouchat a v očích se jim bude zračit zvědavost a vzrušující pohnutí zažehávající znovu ten plamen ducha, který zde byl tak hromadně a násilně zadušen. Kéž ten oheň věčných návratů plane pro lásku, ne pro moc a pozemskou slávu!</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> A tak jsem chodil do kruhu, celý otupělý poté, co se mé útroby už několikrát obrátily jako sáček chudého poutníka. Bloudil jsem chaosem, který zanechala bitva, šplhal na hromady padlých, až jsem na planince mezi keři našel to, co jsem hledal, co jsem nakonec musel najít, ač jsem tomu nevěřil, dokud jsem neuviděl plavé vlasy, jež už nikdy nerozčeše a nevymyje láskyplná dívčí ruka.</span></div>
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Položil jsem si Alexandrovu hlavu do klína, rozpitými zraky hleděl na přítelovy jemné, sinalé a propadlé líce a znovu se ptal, proč se to muselo stát. Královská krev tedy opravdu zaschne na ostří meče, opravdu!</span></div>
<div align="justify">
<div align="justify">
<div align="justify">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Hó basileús tethnéké!“ chtělo se mi zakřičet, ale jen mlčenlivé slzy mi hrkly do očí. Nikdo se už nikdy nedozví, že zde leží zákonný král, a možná ať se to nikdo nikdy nedozví! Ne král, ale můj Alexandros, Míkolin Alexandros, Menandrův herec Alexandros!</span></div>
</div>
</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Jak jsem tak držel jeho hlavu v dlaních, zachvěla se náhle jeho víčka a odkryla naposledy ty šedé a utrápené oči. Zachytil mě pohledem a snažil se pohnout.</span></div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Korrhagu, Korrhagu,“ zašeptal vzdáleně. „Je po bitvě? Kdo zvítězil? Nezradil Antigonos slib, který mi osobně dal?“</span></div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Ztěžka jsem polkl a s řezavou bolestí u srdce se přinutil říci:</span></div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Raduj se, Alexandře, synu Alexandrův! Zvítězili jsme nad Seleukem, Kassandrem i Lýsimachem! Až se uzdravíš, uvítají tě zástupy a legitimní makedonská armáda tě korunuje v Babylónu!“</span></div>
</div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Zahleděl jsem se k místu, kde v klubku padlých ležel starý král.</span><br />
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Antigonos vyslal mnoho poslů, a díky jim polovina nepřátelských vojsk odmítla bojovat proti tobě, můj králi! Tak velkolepé vítězství nezažila Helada od dob tažení tvého otce!“</span></div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">V jeho pohasínajících očích náhle cosi vzplanulo. Zase to byl on, můj bystrý přítel z foinické lodi a důvěrník mého srdce z časů athénských. On uměl číst mé myšlenky a chápal jemná hnutí mysli, takového jsem ho vždy obdivoval a měl rád. A takový se mi ukázal na kratičký okamžik v pronikavém pohledu zažehlém z posledních sil.</span></div>
</div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Jsi pravý přítel a ušlechtilý druh, můj Euméle, že raději umlčíš pravdu ve svých ústech, jen abys potěšil naposledy umírajícího. Náhle to vše vidím v souvislostech, které jsem dříve nechápal. Vím o něco více, než dříve! O málo, ale vím! Bloudil jsem a musel jsem se z toho nějak vymanit! Třeba i takto!“</span></div>
</div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Očima zabloudil na svou zakrvácenou zbroj.</span></div>
<div align="justify">
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> „Bude-li to v tvých silách, dohlédni na mé nejmilejší, ty, rovněž můj nejmilejší,“ vypravil ze sebe trhavě a dech mu už ulétal kamsi. „Už teď…“ a jeho oči ztratily oporu a bloudivě se otáčely, hledíc mimo světy, „už teď vidím množství okřídlených bytostí okolo sebe a jejich krása…“</span></div>
<div style="border-bottom: medium none; border-left: medium none; border-right: medium none; border-top: medium none;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"> Slabý náznak úsměvu se mihl v jeho rysech, chtěl se nadzvednout na loktech, ale v půli pohybu strnul, zavřel oči a uvadl mi v klíně. Z uvolněné dlaně se vykulil křečovitě držený meč a prsty volně sklesly. Vykročil na cestu, která je prý tak strmá a těžko schůdná, ale nikoho nemine.</span></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Uchopil jsem plášť, stočil jej do ruličky a vsunul mu jej pod hlavu se zbytečnou pečlivostí. Jiným, krásně vyšívaným pláštěm, ztraceným opodál, jsem zakryl ležící tělo a postál u jeho hlavy s uctivou úklonou a rukama na prsou, jak se sluší před králem tak veliké říše a princem z tak vznešeného rodu.</span></div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-15626836797589170402009-04-15T01:03:00.001-07:002009-06-18T06:46:54.003-07:00Expedice Egypt 2009<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWVwRxCA8aqthWrydCflWc5hXjq47IOoKCj6bhQ-Sd7r0HkHeH3OCe8GL6dFPn8NBdlSQM6CoSyclcmADuQSk5d086-0W9XTTiwO01sGSLJNCgejvbM91NY2xSM3dCVVdacwwI8dIv_cTd/s1600-h/vlajka1.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324537622624214306" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWVwRxCA8aqthWrydCflWc5hXjq47IOoKCj6bhQ-Sd7r0HkHeH3OCe8GL6dFPn8NBdlSQM6CoSyclcmADuQSk5d086-0W9XTTiwO01sGSLJNCgejvbM91NY2xSM3dCVVdacwwI8dIv_cTd/s200/vlajka1.jpg" border="0" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkzqlZ9t0AgOlMDLvA1iIl9EuvvZNaFS6YQDC9w8gqww7HGb2pjqV7h8o9ym5mZDM1MbRXL3kc8TG4hQMKadzO61GgpS-ihREQ-NXv3i7AEiNbH6F9Z5TJBGw56g5kgrH-KchtPcRAGh28/s1600-h/vlajka2.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324537863908119218" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkzqlZ9t0AgOlMDLvA1iIl9EuvvZNaFS6YQDC9w8gqww7HGb2pjqV7h8o9ym5mZDM1MbRXL3kc8TG4hQMKadzO61GgpS-ihREQ-NXv3i7AEiNbH6F9Z5TJBGw56g5kgrH-KchtPcRAGh28/s200/vlajka2.jpg" border="0" /></a><br /><p align="right"><br /> </p><p align="left"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkzqlZ9t0AgOlMDLvA1iIl9EuvvZNaFS6YQDC9w8gqww7HGb2pjqV7h8o9ym5mZDM1MbRXL3kc8TG4hQMKadzO61GgpS-ihREQ-NXv3i7AEiNbH6F9Z5TJBGw56g5kgrH-KchtPcRAGh28/s1600-h/vlajka2.jpg"></a></p><div align="justify"><strong><span style="font-family:arial;font-size:130%;">V neděli 15.3.</span></strong> odlétám z Prahy v 21.40 směr Káhira. Délka letu 2640 km, ve dvanácti kilometrech nad zemí je prý za okýnkem -55. Po třech hodinách letu jsou už dobře rozpoznatelná blížící se světla Alexandrie a dalších měst směrem do vnitrozemí, zářící v mnoha tvarech a barvách po celé ploše nilské delty jako rozházené šperky.<br /><br />Při přistání lze už zřetelně rozeznat honosné paláce severní Káhiry. Ve 4.00 místního času jsem v pokoji 37 Českého zastupitelského úřadu, stejném jako předloni, a nezbývá než se rychle pokusit o spánek, protože program začíná už zanedlouho. Je to zcela jiný pocit než tehdy poprvé, těším se už na známé lidí a známá místa, na nezapomenutelnou vůni pouště a na magický blízký dotek uplynulých několika tisíc let.<br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilo1ljEKMpFVzgUZS6QiQ1X2HauC73A3npP8bLFUNRpeLljrRAgT219L-1GyURkJgO6d2bDZ_6oitVX9R99bBtD0kv8fdk5ylmrsvIM_wo-bzf8CjsDhmh4rk2POJ9KcXSch-_v3alsAkq/s1600-h/PICT1487.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324523298863648370" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilo1ljEKMpFVzgUZS6QiQ1X2HauC73A3npP8bLFUNRpeLljrRAgT219L-1GyURkJgO6d2bDZ_6oitVX9R99bBtD0kv8fdk5ylmrsvIM_wo-bzf8CjsDhmh4rk2POJ9KcXSch-_v3alsAkq/s200/PICT1487.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Je pondělí 16.3.</span></strong> a na devátou se odjíždí do Abúsíru, na známé již pracoviště koncese Českého egyptologického ústavu v dohledu Džósérovy pyramidy. Poznávám opět mastabu Neferínpuovu a přilehlé hrobky. Z pouště vane chladný vítr a příznačná vůně, slunce začíná žhnout.<br /><br />Mastabu KK a její dvůr mne vítá po roce odloučení. Nyní je otevřen dříve zazděný vchod do hrobky, kterou mám za úkol celou zdokumentovat. Příjemné, obzvláště v poledne, je skrýt se dovnitř a kreslit na stolku v polostínu chodby.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitr3FJA9emRpifXGBlU9N4JinMZUzpblGbldjOZ_W1NvyK9sUZt40YNq54GJq4ziFYP5bWz10Yttbm7pJL386DkNpwBGyIk94nQERQjHBj1F1GyxW-HfnPNqpv3qwC2Y7gCP-6ovsK9TWE/s1600-h/PICT1459.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324523643639521970" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitr3FJA9emRpifXGBlU9N4JinMZUzpblGbldjOZ_W1NvyK9sUZt40YNq54GJq4ziFYP5bWz10Yttbm7pJL386DkNpwBGyIk94nQERQjHBj1F1GyxW-HfnPNqpv3qwC2Y7gCP-6ovsK9TWE/s200/PICT1459.JPG" border="0" /></a>Tradiční oběd v jidelně „U Saída“ se nezměnil. Na arabských novinách jsou dírou ve zdi podávané placičky tamíja, nasekaná cibule, arabské placky, vařené vejce, slaný sýr feta, orestovaný baklažán a pálivá paprička. Čaj je strašně silný a strašně sladký. Sklenička jako obvykle koluje "od huby k hubě". Zdraví snad zachrání kromě syrové cibule i nezbytná slivovice. Večer se koná posezení v „Oáze“ na pivu, kde se celá expedice tak porůznu slézá. Je nutné zde být už jen proto, aby se člověk dozvěděl, co se děje. A taky třeba jak někdo z badatelů vařil v kuchyni paní Jarky kusy obinadel z mumie v jejím nerezovém hrnci, aby získal výluh pro nějakou analýzu balzamovacích látek, což ji nikterak nepotěšilo.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">V úterý 17.3.</span></strong> se už v 6.10. odjíždí zcela nemilosrdně do Abúsíru. Pomalu poznávám všechny účastníky expedice, která je tentokráte velmi početná. Je tu profesor Miroslav Verner s ing. Jolanou Malátkovou, egyptologové prof. Miroslav Bárta, Dr. Jaromír Krejčí, Dr. Ladislav Varadzin, Dr. Hana Vymazalová a Mgr. Lenka Suková. Také archeoložka Mgr.Katarína Kytnarová a antropoložka Pavla Malá. K týmu dále patří Dr. Václav Cílek, a dále geodeti, geofyzici, a další odborníci na různé specializace. Pokračuji v měření ve dvoře KK. Na jeho dně sestavuje Katarína ze střepů džbánky a Pavla z kostí celé nebožtíky. Na své vzkříšení z temnot věků tu čekají ještě celé pytle a koše džbánků i nebožtíků ze všech okolních nalezišť. Desítky vrabců poletují okolo, švitoří a hledají si dutiny ve starém zdivu ....<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1xau5ajATy0X6Jd62qUKHzw9CLmb-m9v-TJDcPhkJlfXk_XdDm3ezvlDIWryXOSj7han-3oddZq20DX132RpljgAJan8pV1Cqyx2l8_y5oJke9gBP986h6RVXB3bxHjpBYFPkkhC1LKIF/s1600-h/PICT1392.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324524184305252466" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1xau5ajATy0X6Jd62qUKHzw9CLmb-m9v-TJDcPhkJlfXk_XdDm3ezvlDIWryXOSj7han-3oddZq20DX132RpljgAJan8pV1Cqyx2l8_y5oJke9gBP986h6RVXB3bxHjpBYFPkkhC1LKIF/s200/PICT1392.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:0;"><span style="font-size:130%;">Středa 18.3</span>.</span></strong><br />Ranní Káhira se probouzí v šikmých paprscích, pronikajících věčně nedokončenou výškovou výstavbou okolo dálničních okruhů. Někdy cestou prosvítají z oparu pyramidy v Gíze, v podstatě už součást stejnojmenného přeměstí. Do Abúsíru se jezdí na jih okolo říčního kanálu, jehož břehy kromě palem a domů lemují celé laviny odpadků. Uprostřed řečiště dlouhodobě splývá mrtvý buvol, z auta denně sledujeme jeho úspěšný posun k severu. To nic nebrání výstavbě vznosných hotelů v staroegyptském kánonu těsně u břehů kanálu. Čilý dopravní ruch na obou březích se mísí s hemžením chodců a stánky prodejců. Samotná vesnice Sakkára, kterou se nyní do abúsírské lokality vjíždí kvůli nalodění reisů Talála a Ahmada, je celá utopena v palmových hájích a polích, a lemována kobercovými dílnami.<br /><br />Dnes zaměřuji serdáb, tedy oddělený prostor pro rituální sochu. Musí se tam lézt úzkou dírou pod stropem a uvnitř si svítit „světelným mečem“.<br /><br />Večer si půjčuji tasríchu (průkazku egyptské památkové správy) a jdu se podívat do proslulého káhirského muzea. Doprohlídnout to, co jsem minule nestihl. Nic se nezměnilo, jsou zde stále celé vagóny světoznámých skvostů nacpané v temných sálech jak ve skladišti, popisky buď žádné, nebo jen arabské, a když anglické, nejdou v tom šeru přečíst. I tak si vychutnávám sochařskou galerii v přízemí s obrovským Amenhotepem III. a královnou Teje uprostřed, s posvátnou úctou hledím na poničenou, tajemstvím obestřenou zlatou rakev z hrobky 55, z jejíž tváře před více než třemi tisíciletími odtrhla ruka ničitele zlatý plech s Achnatonovou podobou, strkám na chvíli čenich k Tutanchamónovi, několikrát marně hledám ptolemaiovskou dobu, která je zde zastoupena jen podle plánku, a oproti minule si konečně prohlížím nálezy se Saiské doby, stříbrné rakve králů z Tanidy a jejich šperky. Až se tohle muzeum jednou přestěhuje do důstojnějších prostor, bude to úžasné ....<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw00GFMVZk5kAuEma0IJHnXrqH9NMOXJNZ4dBc7YVYy8Et7LJp4BkgfT9X8QErJ3kPPl1QTkzxxSqJsG1fOfqeW0mosDMEMaomK_iFQIJhaJgqFkgiGx5PHrjvwGOVSrxjjaNwjLrWT9dk/s1600-h/PICT2116.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324524516620707010" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw00GFMVZk5kAuEma0IJHnXrqH9NMOXJNZ4dBc7YVYy8Et7LJp4BkgfT9X8QErJ3kPPl1QTkzxxSqJsG1fOfqeW0mosDMEMaomK_iFQIJhaJgqFkgiGx5PHrjvwGOVSrxjjaNwjLrWT9dk/s200/PICT2116.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Ve čtvrtek 19.3.</span></strong> Měření prostor v hrobce KK pokračuje a už bude skoro hotové, včetně pohledů na jednotlivé stěny. Některé detaily jsou hodně ve tmě a musím si to nejprve vyfotit bleskem a pak překreslit podle obrázku na LCD displeji. V mezičase navštěvuji sousední hrobky Kara a Intiho, kde pokračují práce skenování nástěnných maleb. V jedné z hrobek restaurátoři opravují dřevěnou rakev, nalezenou nedávno v nedalekém výkopu. Je asi nevyloupená, ale obsah se bude muset zprvu složitě rentgenovat, než ji otevřou. Alespoň si ji fotím. Po příjezdu se koná oběd v kuchyňce paní Jarky, v Egyptě žijící Češky, která tu pro expedici připravuje občas normální jídlo. Což je velmi příjemné, protože jinak, kromě Saídových tradičních obědů, jím vždy něco narychlo a studeného.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">V pátek 20.3.</span></strong> je podle Egypťanů den pracovního volna, a brzy ráno se odjíždí autem na výlet do Alexandrie. Cesta trvá přes dvě hodiny, zajímavým momentem je zastávka v arabském Mac Donaldu. Stále míjíme městečka a osady v Deltě, pak se objevují rozsáhlé vodní plochy a říční ramena. Vjezd do Alexandrie z dálnice vede pompézní branou v ptolemaiovském stylu, v níž se platí mýtné. A zanedlouho jsme na pobřežním korzu a vidíme Středozemní moře. Alexandrie oproti Káhiře působí evropsky, skoro jako nějaké pobřežní italské město, pokud se ovšem nezajde někam hlouběji do uliček, kde si s odpadky nikdo nedělá těžkou hlavu a tradičně je frkne rovnou na zem. První akcí má být řeckořímské muzeum, kde jsem chtěl vidět a případně si i nafotit ptolemaiovské portréty, na což mám k dispozici tasríchu (povolení egyptské památkové správy).<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNMXBpWpihD334-6x1rKArpTHq-4X0Z5mIo3rhnYzmYHX9deWVqGXUzIt2JJqDMwdTYT8mRtbbAkeGAwzuvoSGGssaWUX2pghlxchzJoSoJtu_UX3W-c-MPKhzk72h22iGpIwTXJGL14TZ/s1600-h/PICT1659.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324524751303297042" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNMXBpWpihD334-6x1rKArpTHq-4X0Z5mIo3rhnYzmYHX9deWVqGXUzIt2JJqDMwdTYT8mRtbbAkeGAwzuvoSGGssaWUX2pghlxchzJoSoJtu_UX3W-c-MPKhzk72h22iGpIwTXJGL14TZ/s200/PICT1659.JPG" border="0" /></a>Muzeum je však už několik let zavřeno kvůli opravám. Škoda. Pokračujeme tedy k odkrytému římskému divadlu a vykopávkám římských lázní z doby císaře Hadriána. Leží zde sloupy z asuánské červené žuly, ománské šedé žuly i krystalického mramoru, na některých hlavicích je už byzantský kříž z křesťanské doby. Nad divadlem se nachází „muzeum pod širým nebem“ s vystavenými artefakty z Nové říše, včetně bilboardů s fotografiemi jejich výlovu z moře. Většina starověké Alexandrie, hlavně Basileia, královská čtvrť, už totiž leží pod mořskou hladinou, a památky z předchozích dob tam nejspíše Ptolemaiovci a Římané navozili (tedy spíše nakradli) z jihu. Je zde také spousta hravých kočiček, které lezou návštěvníkům doslova do tašek.<br /><br />Katakomby Kum el-Shuggafa, jak se arabsky nazývají, jsou třípatrovým římským pohřebištěm z 1.–2. století, na dně šachty v hloubce asi 12 – 15 m. Když se zhruba v 2-3. století Léta Páně přestali nebožtíci zpopelňovat, pohřbívalo se už do těchto rozsáhlých chodeb do zdobených sarkofágů. Synkretismus, mísení všech možných vlivů, je zde vidět na každém kroku. Můžeme vidět etruskou tombu s řecko-egyptskou výzdobou, egyptského boha mrtvých Anúpeva v řeckém oděvu, a podobně. Odborný výklad Kataríny a Jaromíra přiblíží mnohé zajímavosti, které bych jinak přešel bez povšimnutí.<br />Třetí lokalitou je areál bývalého Serapidova chrámu, dominuje mu slavný Pompeiův sloup, postavený ovšem mnohem později za Diokleciána, se sfingami okolo. Pod pahorkem je opět velkolepé „open air museum“, kde jsou rozmístěny sfingy a sochy z Nové říše. Některé sfingy jsou omleté mořem tak, že vypadají jako torzo spícího lachtana.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIso6NPxkgnzfRWPWOIfOGVLhUCZt1VXQlTtw0rRPEeMv4ZxyGwdnOhNzNhBQs4Nq79nN6FvJHJFEDq2_2mDuPS1CYSdSFa8PN7C4a5IjhBSwWBPFlZx-rR7becuik7wHUWiqzohtfDm7r/s1600-h/PICT1689.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324525196544538386" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIso6NPxkgnzfRWPWOIfOGVLhUCZt1VXQlTtw0rRPEeMv4ZxyGwdnOhNzNhBQs4Nq79nN6FvJHJFEDq2_2mDuPS1CYSdSFa8PN7C4a5IjhBSwWBPFlZx-rR7becuik7wHUWiqzohtfDm7r/s200/PICT1689.JPG" border="0" /></a>Pozdě odpoledne přicházíme k moři, k bývalému přístavu, kde stával slavný maják na ostrově Faros. Místo ní se zde nachází Qajitbayova pevnost z konce 15. století. Středozemní moře je mocným zážitkem. Vzdouvá se a rozbíjí o molo, nikdo se nekoupe, ale lidí užívajících si slunného odpoledne je zde víc než dost. Tam někde na té zvlněné pláni se kdysi s rachotem srážely Octaviánovy lodě s Antoniovou flotilou. Kdoví, co ještě z Kleopatřina města leží tam dole pod hladinou?<br /><br />Pak následuje večeře, jak jinak než v rybí restauraci, tak si dávám chobotničky s tou jejich omáčkou „tahínou“. Zbývá jen dojít pěšky k autu, po pobřežní „kornýši“, a během trochu únavné procházky se zcela setmí. Moderní alexandrijská knihovna, postavená jedním z nejlepších českých architektů, Martinem Roubíkem, je poslední zastávkou. Pak už zbývá jen návrat do Káhiry, jsme tam těsně před půlnocí.<br /><br />Poutavé povídání doktora Václava Cílka po cestě přiblíží problémy světové energetiky zcela jinak, než je člověk zvyklý. Netušil jsem, že za vytěžené ropné ložisko se například považuje jeho odtěžení z 30%. Zbytek (tedy 70%) se prý ale musí těžit jiným způsobem, který by znamenal změnu technologie. Prý existuje i projekt na zatopení Sahary mořem, nebo i systém výroby elektřiny pomocí zrcadel na poušti. Čtverec 200 x 200 m by prý pokryl energetickou bilanci Evropy na jeden rok. Zajímavé a nadějné to možnosti!<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">V sobotu 21.3.</span></strong> pokračuji v měření v Abúsíru, tentokráte zbytky zdiva sousední mastaby, které ještě chybí v celkovém plánu lokality. Jdu také opět nahlédnout na sousední pracoviště Kara a Intiho, kde jsou k vidění nádherné nástěnné malby. Večer mi kolegové předávají jízdenku do Luxoru, která se normálně obstarává dost obtížně, zvláště tedy s mojí arabštinou, omezenou na „salaam aleikum“.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">V neděli 22.3.</span></strong> dodělávám nákresy v Abúsíru. Mimořádně je zařazen vstup do jinak nepřístupné pyramidy krále Veserkafa v Sakkáře, kam je opravdu obtížný přístup, leze se v předklonu a pak dírou, prosekanou lupiči. Po návratu se přesouvám se k abúsírským pyramidám, kde mám zakreslit jednu hodně zničenou, ale z archeologického hlediska asi dost zajímavou pyramidu prince Verkauréa. Je to nyní jen hromada kamení substruktury a částečně odkryté podzemní prostory se zřícenými stropy, tedy otevřené shora. Je to trochu alchymie, zaměřit něco tak rozbitého a najít v tom stavební logiku, ale do odjezdu na jih to musím stihnout.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Ihf572uuEVb30o6MtFbOwewIRkUwbQbpWFv3NHDHdNSkWzdm0qdXh4olPB8jxXfjLG-h9HkO1sCxZLeaAPWtcRHlNsgK7SW4Y9fJbStYY47kwTlssmJrzZps7YmwR_BYOEVS9dKpoToP/s1600-h/PICT2163.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324525773359950098" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6Ihf572uuEVb30o6MtFbOwewIRkUwbQbpWFv3NHDHdNSkWzdm0qdXh4olPB8jxXfjLG-h9HkO1sCxZLeaAPWtcRHlNsgK7SW4Y9fJbStYY47kwTlssmJrzZps7YmwR_BYOEVS9dKpoToP/s200/PICT2163.JPG" border="0" /></a>Mimořádností je prohlídka Ptahšepsesovy mastaby, s přednáškou Dr. Krejčího, pro nějaký český zájezd. Tak se toho také účastním, ve vnitřku kaple jsem ještě nebyl. Při té příležitosti také vylezu na všechny tři pyramidy, na Neferirkaréa, Niuserréa a Sahuréa. Je mimořádná viditelnost, na severu vystupují pyramidy v Gíze, na jihu neméně krásné pyramidy v Dášúru.<br /><br />Po vynikajícím pozdním obědě u paní Jarky ještě musím na tržiště Chan al Chalili pro nějaké dárečky, ale ten útok prodavačů ze všech stran se nedá moc dlouho vydržet. Hezká černá amforka s jemnou a věrnou podobou Kleopatry mne však donutí ke smlouvání na skoro třetinovou cenu. A pak - bič a pryč!<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">Pondělí 23.3.</span></strong> Teď jsem sám v pyramidě prince Verkauréa a snažím se z té ruiny vykouzlit nějaký logický a smysluplný plán na milimetrový papír. Stále tu leze nějaký skarabeus, ale ten tady má co dělat, vždyť je to pohřebiště slunečních králů! Při příjezdu se tu zase prolétával pěkně velký orel. Opravdu královské místo!<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi32s0ayV_68feZTDGYZnt43PjxY-my5-sppfE_LcFNA3XQ-71v_J_3SHLwBX9Lq5jzPvA2mr-ZZkGPjBy-GBhIIzJ2qtjxOw4fg1GpU7_IIqflAvUYWkrXBxgJksIi0pEfwNo4F7OMAcrw/s1600-h/PICT1772.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324526305886791650" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi32s0ayV_68feZTDGYZnt43PjxY-my5-sppfE_LcFNA3XQ-71v_J_3SHLwBX9Lq5jzPvA2mr-ZZkGPjBy-GBhIIzJ2qtjxOw4fg1GpU7_IIqflAvUYWkrXBxgJksIi0pEfwNo4F7OMAcrw/s200/PICT1772.JPG" border="0" /></a>Během práce se objevuje profesor Verner a inženýrka Malátková, a tak s nimi jdu ještě jednou nahoru na Neferirkaréa. Pan profesor mne pak ještě hodí autem k slunečnímu chrámu Abú Ghuráb a oltáři, který znám jen z fotek, a zase zpět k Verkauréovi, a tak opět doplňuji díru v mozaice poznání.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">Úterý 24.3.</span></strong> je trochu zvláštní tím, že oběd u Saída i další práci přerušil chamsín, písečná bouře. Není silná, ale vzduchem víří písek a nedá se nic dělat. Spoustu výkopů pokrývá nová vrstva. Odpoledne se tedy odebírám do blízkého areálu u Džósérovy pyramidy v Sakkáře, a než mne na křižovatce egyptologové vyzvednou, projdu si v klidu znovu to, co znám už od minula. Tedy Venísovu vzestupnou cestu a přilehlé hrobky. Zrovna tam nějací archeologové (nebo zloději?) stěhují na košatině mumie. Stále je co nacházet i tady, kde už je pár set let zpřevracený každý kámen.<br /><br /><span style="font-size:130%;"><strong>Ve středu 25.3.</strong><br /></span>Dopoledne ještě dodělávám nákresy pyramidy prince Verkauréa. Celkem se to podařilo zachytit, aby to bylo použitelné pro další zpracování. Pak honem zpět do Káhiry, sbalit se a ještě rychle půjčit tasríchu na vstupné.<br /><br />Večer nastává čas odjezdu do Luxoru, v předstihu jedu metrem na příslušné náměstí, kde by mělo být nádraží, ale trvá skoro půl hodiny, než se podaří je najít. Náměstí je ohromné, plné lidstva a ohraničeno různými zátarasy, které musím přelézat. Jeden ukazuje tam, druhý onam, tázaní mi možná ani nerozumějí, když v budově označené za nádraží nacházím modlitebnu (možná mne chtěli před cestou obrátit na islám?). Nikde nic označeno, alespoň ne v latince, ale nakonec to nacházím, ale už skoro v poklusu. Další problém představuje najít perón, vlak, vagón a sedadlo. Stále se ptám a z protichůdných odpovědí se snažím vydedukovat tu správnou. Průvodčí zde nikde není, normální nápisy už vůbec ne. Nakonec sedím na místě pár minut před odjezdem. Vlak je luxusní, velmi pohodlná a prostorná sedadla, v nichž se dá i spát, ale třeba záchod je strašidelnější než nějaká hospodská latrina. Doufám, že jej nebude nutno použít behem cesty k větší akci. Údržba a úklid asi moc nefrčí ....<br /><br />Při jízdě se podává čaj, jede se pěkně, dobře se spí, když se sedadlo sklopí. V Káhiře je občas Evropan k vidění, tady při cestě na jih už vůbec ne.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW9fIK2cevKVs6hS2vPmfNpLTRO_DENu1ye2Yvd-a251g7X4G-Cs9I1lXRDACu_6McsgKLTesb6iUg5q28rj-rqsTWCVTQRwSiAmTVZepY5jmNoHTtuvJM23O4nOv-6pfMadJDl8vcPAtZ/s1600-h/PICT2984.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324526635130911362" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW9fIK2cevKVs6hS2vPmfNpLTRO_DENu1ye2Yvd-a251g7X4G-Cs9I1lXRDACu_6McsgKLTesb6iUg5q28rj-rqsTWCVTQRwSiAmTVZepY5jmNoHTtuvJM23O4nOv-6pfMadJDl8vcPAtZ/s200/PICT2984.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Čtvrtek 26.3.</span></strong> Kolem sedmé se už rozednívá, na západě se rýsuje pohoří Libyjského vápencového masivu a údolí plné políček a palmových hájů. V půl osmé jsem na místě. Město není veliké, ale už po ránu docela rušné. Mám plánek a tak mohu mířit přímo k přívozu, aniž bych využil každou vteřinou nabízené taxi. Převoz za 1 libru přes docela široké řečiště na západní břeh, a je to tu zas. Pamětliv naučení říkám „no, thanks“ nebo „šukran“ a jdu tak daleko, až mohu využít obvyklou „servis car“, která stojí libru, i když mnozí průběžně naskakují a vyskakují, aniž bych viděl nějaké placení. Asi příbuzní a kamarádi. Za chvíli jsem u hotelu Marsam – Sheik Ali, který patří Češce paní Nataše a vnukovi slavného vykradače hrobů Abd Rasúla, který objevil ono slavné pohřebiště králů Nové říše. Příjemných padesát liber (200,- Kč) za noc a snídani, ale je možné, že bez doporučení egyptologů by cena byla odlišná. Přijetí je milé, hned dostávám snídani a pak si podle rady půjčuji hned za rohem bicykl. A vzhůru k Medinet Habu, které je asi nejblíže.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1hiissqIsnLB3nkzSEJyf7QOhvCKf2e4hMcDn8VRW7JAKBlUNYW6HdFbEbn7EdgmWh9BtH8yTccnLRPnbcL8nLpQ1aNvnHOb-4eoWE364skZR04H4Httdsrs50jRc5Kkbbhiguc-xnP_-/s1600-h/PICT2244.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324527223124858386" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1hiissqIsnLB3nkzSEJyf7QOhvCKf2e4hMcDn8VRW7JAKBlUNYW6HdFbEbn7EdgmWh9BtH8yTccnLRPnbcL8nLpQ1aNvnHOb-4eoWE364skZR04H4Httdsrs50jRc5Kkbbhiguc-xnP_-/s200/PICT2244.JPG" border="0" /></a>Chrám založený Ramessem III. je sice docela plný návštěvníků (ovšem pouze Egypťanů), ale dojem z něho je nejpůsobivější (možná i tím, že byl první). Nádvoří mezi jednotlivými pylony obahují to nejlepší. Mohutné kmeny sloupů s lotosovými hlavicemi, nápisy a obrazy v hlubokém reliéfu, mnohdy zachovalé původní barvy, kolosální sochy, a stále lze kráčet dál a dál do jeho nitra. Prohlídka vystačí na celé dopoledne, když si to chci sledovat podle plánku v knize. Nakonec navštěvuji zprava přistavený chrám z doby Ptolemaia VIII. Euergeta a v přilehlé restauraci sním musaku. A pak hned vzhůru na Ramesseum!<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnEWWsxPzx2-g-jdEsVWMCD3K34N5JbICg2CiRsMKJnNE_o5aPxV-TTF8U-ZSFWiEqxf0oWi-wC7PmELUrbCsTqpiy5ZhPPCrCGKwqK3D6qMMn-B4YZ3m52mpmHjgdN9ukXPcbs7JTh4Y6/s1600-h/PICT2433.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324528188469504098" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnEWWsxPzx2-g-jdEsVWMCD3K34N5JbICg2CiRsMKJnNE_o5aPxV-TTF8U-ZSFWiEqxf0oWi-wC7PmELUrbCsTqpiy5ZhPPCrCGKwqK3D6qMMn-B4YZ3m52mpmHjgdN9ukXPcbs7JTh4Y6/s200/PICT2433.JPG" border="0" /></a>Cestou míjím jiné odkryté půdorysy chrámů – Merenptaha, Thutmóse IV., vedle Ramessea Italové odkrývají chrám Amenhotepa II. Ramesseum je mnohem menší než Medínit Habu, ale monstróznější. Zbytky padlého kolosu Ramesse Velikého svědčí o jeho nebetyčnosti. Na místě zachovaná chodidla jsou skoro velká jako dva zaparkované automobily. Jádro Ramessea je obklopeno ruinami z nepálených cihel – celý areál skladů a příslušenství. Na rozdíl od předchozího jsem tu občas dokonce sám, až na malou výpravu veselých arabských dívek, které se chtějí fotit. Všechno stojí za vidění.Bicykl nevímproč nejde odvázat, přicházejí na pomoc vojáci, kteří nakonec zámek jednoduše rozbíjejí. Po návratu se ale rychle přihlásí potřeba spánku a nadobro vítězí. Alespoň nasbírám síly na Údolí králů.<br /><br /><span style="font-size:130%;"><strong>Pátek 27.3.</strong><br /></span>Rozednívá se v 5.30, a i když se zprvu nechce, vycházím na střešní terásku, kde jsou jen prázdné stolky. Lehce vane chladný vítr a nad východním břehem se v mlze mezi palmami zvedá načervenalý přísvit. A pak ještě něco. Jeden za druhým odkudsi z polí vylézají horkovzdušné balóny.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_udC8fKqFHM4H78yfbjvwYAWb4vYpC7waqHymMnDVUA0ep9oP5zlVn1mMZo7XcrrmCmiOCkAMO7-fZiPOywdVQQXb4jSvkarGZBIsNLwMKOKcd-ts4TEdstLveCGW4fUAVibyJ3oGnhMm/s1600-h/PICT2565.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324528871290962770" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_udC8fKqFHM4H78yfbjvwYAWb4vYpC7waqHymMnDVUA0ep9oP5zlVn1mMZo7XcrrmCmiOCkAMO7-fZiPOywdVQQXb4jSvkarGZBIsNLwMKOKcd-ts4TEdstLveCGW4fUAVibyJ3oGnhMm/s200/PICT2565.JPG" border="0" /></a>Je jich celkem dobře snad deset a postupně se ubírají k jihu. A pak konečně nastává rychlý úsvit a protější svahy vápencového masivu s vrcholem chytají první paprsky. Takže rychle obléci, snídaně, nastartovat bicykl, a hurá směr Údolí králů. Po cestě mne předjíždějí celé špalíry autobusů; aby do toho Sutech praštil, to vypadá dost hrozivě!<br /><br />Údolí králů je opravdu nacpané turisty tak mohutně, že se v některých partiích nedá ani projít. Před některými hrobkami stepují fronty nedočkavců, ačkoliv je „teprve“ 8.30. Ale jak jsem se pak dozvěděl, ráno je takové vždy, neboť dorazí autobusy z Hurghady. Prodral jsem se až na konec údolí k hrobce faraóna Siptaha. Hrobka je velmi hluboká, klesající vstupní koridor je bohatě pokryt nápisy a malbami, zakrytými sklem. Možná sto metrů lze kráčet mezi zdobenými stěnami až k prostorné pohřební komoře, vytesané v rostlé skále.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNNKRCghnp6DUM6LK6zMiJFYza0Flfcrvz-0BU7iXtcV2Dyt4niUc6AsIt_1J1DKnnJAYqtcP8aMmMx6oxS0NeVLRiJQHMnMV6ngPCokmDJn9pR3gAh4j_Td18R3S0OasnLKjNvMR9LO0f/s1600-h/PICT2572.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324529755220994002" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNNKRCghnp6DUM6LK6zMiJFYza0Flfcrvz-0BU7iXtcV2Dyt4niUc6AsIt_1J1DKnnJAYqtcP8aMmMx6oxS0NeVLRiJQHMnMV6ngPCokmDJn9pR3gAh4j_Td18R3S0OasnLKjNvMR9LO0f/s200/PICT2572.JPG" border="0" /></a>Antropomorfní žulový sarkofág uprostřed je ohromný. Fotit se striktně nesmí, strážci vykukují za každým rohem a prý sami vymazávají snímky z foťáků. Sousední hrobka Setnachta a jeho matky Twosret je podobně uspořádaná, a třetí z nich, Setchi II., má sice jen maličkou kryptu, o to však krásnější vstupní chodbu s barevnými výjevy faraóna před bohem Re-Harachtejem hned u vchodu.<br /><br />Jak se ukázalo, dnes je otevřeno celkem jedenáct hrobek, včetně dvou zvlášť placených, a to Tutanchamónova za 100 a Ramesse VI. za 50 liber. U Nefertari v Údolí královen se prý dokonce vybírá 20 000,- liber, čili se tam prakticky nesmí, nepřijedu-li ve Ferrari. I některé jiné slavné hrobky jsou zavřené, režim otevírání se prý denně mění kvůli ochraně mikroklimatu uvnitř.<br /><br />Odbočuji na Thutmóse III., který má hrobku vysoko ve skalní stěně, přístupnou jen strmými schody. Přesto se zde kupí davy. Sestupuje se opět hodně hluboko dolů, vzduch je zde skoro tekutý, dokonce u vchodu rozdávají kusy kartonových krabic na ovívání. V tom vedru se ještě v podzemí čeká na sestup o patro níže. Nejnižší prostor je hezky zdobený, s malým sarkofágem z červené žuly a modrými hvězdami na stropě. Pak se vracím a odbočuji z hlavní cesty na trasu, kde leží hrobka Ramesse I. Opět se tu čeká, výzdoba je honosná, ale už tak nepřekvapuje. Sousední, největší a nejhlubší hrobka Setchiho I., je zavřená, a prý snad ani nikdy otevřená nebyla. Pracuje se v ní a očekává se nějaký převratný objev, neboť z nejnižší komory prý vede ještě další dlouhý tunel někam dolů, dosud plný kamení.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcGi-qcjkz5SZxM9UHQcjd4-WiNFMMw3CfleN9chibKD7wb3ZnszYlMYL_O3hnqY8WOxVSlVJ6LotTz7edJmq-iE8tiG293pIB07mC34oPra6_7aL23i5vgcpT_3RnlfyBNtrKg0UJFlRV/s1600-h/PICT2549.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324530909292821618" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcGi-qcjkz5SZxM9UHQcjd4-WiNFMMw3CfleN9chibKD7wb3ZnszYlMYL_O3hnqY8WOxVSlVJ6LotTz7edJmq-iE8tiG293pIB07mC34oPra6_7aL23i5vgcpT_3RnlfyBNtrKg0UJFlRV/s200/PICT2549.JPG" border="0" /></a>Boční cesta se vine ještě dál, k hrobce Thutmóse IV. Překvapivě zde není ani živáčka, je to koneckonců až na konci cesty, a u vchodu se povaluje strážce. Zkontroluje mou tasríchu a nechá mne jít samotného dolů. Pouštím si tedy z empétrojky Enyu a užívám si konečně poezii posledního místa odpočinku věhlasného faraóna. Sestupné chodby se zalamují, jsou bez ozdob, ale v rozšířených zastaveních jsou nasvíceny úchvatné malby. Teď mohu nerušeně i fotit. Dokonce si lze v klidu i uvolněně zazpívat, nálada je zde úžasná, nikdo neprudí, do uší tichounce vniká jemná snivá hudba a přenáší na bezčasých křídlech do lůna starověku. Kupodivu, ti Keltové k Egyptu docela ladí. Teď si mohu atmosféru hrobky vychutnat naplno. Jdu stále chodbou dolů, hodně hluboko, míjím jen holé stěny bez ozdob. Opět jedna širší prostora a nádherné barevné obrazy. V hrubě tesané sloupové pohřební komoře stojí skvostný červenohnědý sarkofág. Bohyně Nebthet jej objímá z obou stran svými pažemi. V klidu mohu udělat pár snímků.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAt6K4RZoENbPf117qG_mOYP1JT_pH7ribQjXjQ3cu6_XjCb5LZBgr_oyqv7rawE3x4Vak6bYLsP_sPgygirAvSajsQcP0ANfX0dIt22UZYco1zUUSHHY4pqOYCAAUZ19ZkMjzQZJyyBv9/s1600-h/PICT2557.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324531861865560754" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAt6K4RZoENbPf117qG_mOYP1JT_pH7ribQjXjQ3cu6_XjCb5LZBgr_oyqv7rawE3x4Vak6bYLsP_sPgygirAvSajsQcP0ANfX0dIt22UZYco1zUUSHHY4pqOYCAAUZ19ZkMjzQZJyyBv9/s200/PICT2557.JPG" border="0" /></a>Cestou nahoru si všímám úžasného, ale opravdu neodolatelného dívčího portrétu, který bych směle mohl použít jako podobiznu Egypťanky Amiai na obal románu "Poslední z faraónovy družiny". Chtěl jsem ho vyfotit, ale shora se vynořili nějací dva Francouzi a v závěsu za nimi hlídač. A už se od nás ani nehnul, stále jen číhal, takže nezbylo než vylézt s Frantíky ven.<br /><br />Údolím zalitým oslepivou září nyní vane svěží vítr a mírní žár poledního slunce. V tu chvíli si uvědomuji, že navzdory té nádheře dávných věků všude okolo a přes všechno zaujetí pro Egypt sem má duše už nepatří. Možná jsem tu kdysi dávno žil a polonahý vysekával ty hrobky ve skalách pro své panovníky, ale už bych tu asi nemohl mít stálý domov, jsem tu jen na návštěvě ve svém dávném snu. O to silněji pociťuji své keltské duševní dědictví. Ne žhavé bodající slunce a vyprahlý, po oáze žíznící kraj tisíciletých stínů, ticha a mýtické strnulosti vedle neodbytného halasu, ale mladé a vlahé pařící se lesy a louky, zamlžená a zadumaná rána, mrazivé zimy střídající letní parno okolo zurčících vod, to je současný domov, keltská duše plná vášní v písních a v jednoduché, snad trochu naivní zbožnosti. Tady, v náruči legendární země Kemet, to cítím silněji než doma, a nemusí mi k tomu ani cinkat Stivellova stříbrná harfa. Ale Egypt, "prastará a stále se obnovující země Ta-Meri, kde bohové žijí s prvními lidmi v jejich obydlích na březích řeky, kterou řídí pohyby hvězd, země, kde je minulost propletena s dneškem jako osnova v plátně oděvu krále, zaručujícího trvanlivost řádu Maat," ten Egypt musel být kdysi kolébkou nás všech ......</div><div align="justify"><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY71hpllAT6JebhrRVc_1eDmx1njXpl_Q-Op_cFWXtDg-mPolJzddE0suBQQGuvKzpP8cXvpUVy4JsRlzPdWZvVa9z2dV_wowtKPosGAlz_Cb9GGm2d5Hs696qmmleOtv9U1iLnX8FT2B3/s1600-h/PICT2554.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324532271616423714" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY71hpllAT6JebhrRVc_1eDmx1njXpl_Q-Op_cFWXtDg-mPolJzddE0suBQQGuvKzpP8cXvpUVy4JsRlzPdWZvVa9z2dV_wowtKPosGAlz_Cb9GGm2d5Hs696qmmleOtv9U1iLnX8FT2B3/s200/PICT2554.JPG" border="0" /></a>Cestou se na mne vrhá další Egypťan a chce se nějak angažovat kvůli potenciálnímu bakšiši. Ptá se, jestli chci vidět hrobku Hatšepsut, ale ta je, jak vím, přeci nepřístupná. Radši se mu vzdaluji až Ramessovi IX., který je vevnitř velmi impozantní. Má přímý, široký koridor členěný masivními portály, vše pokrývají barevné scény setkání s bohy a texty Knihy mrtvých. Výjev šikmo se vznášejícího faraóna podepřeného hadem v proudu paprsků před tváří Usírovou mne zaujme nejvíce. Čtvercová pohřební komora má v kamenné podlaze místo sarkofágu jen ohromnou vytesanou jámu. Zdobené jsou i stropy a připadám si jako v prostorném podzemním paláci.<br /><br />Podle plánku vede protější cesta opravdu k hrobce Hatšepsut. Je poledne, údolí se vylidňuje, bůh Ré přitvrzuje a musím si dát něco na hlavu. Ještě se mi z údolí nechce, ještě nevydalo všechna svá tajemství. Vydávám se postranní pěšinou opět do svahu. Po cestě se černají vchody k Ramessovi III., Jujovi a Cuje, pak následuje Ramesse IX. Všechno zamřížované. Jdu stále nahoru, ta Hatšepsut mi nejde z hlavy, co když přece? Ale nakonec se dostanu jen k zavřené hrobce prince Mentuherchepsešefa a kousek nade mnou je opět Thutmóse IV. Takže získání podobizny krásné Amiai pokus číslo 2?<br /><br />Hlídač u vchodu líně sedí oči zavřené, ale vzápětí procitá, bohužel. A hned „I had you seen before, mister?“ „Yes, I like this tomb,“ říkám, a on překonává svou lenost a vleče se za mnou. Až k portrétům. Nakonec nezbude než mu říci, že si chci udělat fotku té dívky. „No photo, mister“. Nabízím pár frfníků, jdu až na dvacet liber, víc se mi dát nechce, ale on je tvrdý: „No money, no photo!“<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif-zH9F_U43x_faOksTr2Xr5S4dY8QieHfMzIp72UJ_Dc5kskfA402pTbDkw0U1pyURyNkkNn5IHzOeUSQ1mF-UWxTnvpwYtBsXxCmqn-DDikUMxAN5fyNeyB8Z3_svO4shvpyO5E9wE6Z/s1600-h/PICT2547.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324533167899034850" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif-zH9F_U43x_faOksTr2Xr5S4dY8QieHfMzIp72UJ_Dc5kskfA402pTbDkw0U1pyURyNkkNn5IHzOeUSQ1mF-UWxTnvpwYtBsXxCmqn-DDikUMxAN5fyNeyB8Z3_svO4shvpyO5E9wE6Z/s200/PICT2547.JPG" border="0" /></a>Takže nic naplat, jdu opět ven. Ten druhý na trase mně žádá o výměnu nějakých euromincí, co dostal od Němců, za libry, prý mu moc pomohu. Tak tedy pomohu, a hned chci pomoci také, aby ukecal svého kamaráda u vchodu. Chlapík vysvětluje, že ten strážce má hrozný strach, protože ředitel prý dává hlídačům strašlivé tresty za to, když zjistí, že někdo fotil u nich v hrobce. Takže Amiai mi asi unikla a už ji nikdy neuvidím ....<br />A tak navštěvuji ještě dva Ramesse, IV. a VII. První z nich je podobná jako ta devítka, jen pohřební komora není na konci, ale kousek před ním v rozšíření chodby. Tam stojí neskutečně ohromný, jednoznačně zatím největší sarkofág ze žuly, asi 3 metry vysoký, půdorysně tak 2 x 4 metry. Nad ním je opět dvakrát bohyně Nút přes celou délku stropu, zády k sobě na modrém hvězdném pozadí. Nelze než žasnout. Ramesse VII. má kratší koridor, jen asi 15 metrů, pohřební komora leží hned za 1. portálem, sarkofág je hrubý a rozbitý od lupičů. Strop není rovný, ale klenutý do dvou podélných pasů, Nút je protažena do délky, impozantní výzdoba je o něco více poničena, jsou vidět i různé bezohledné čmáranice někdejších návštěvníků napříč malbami.<br /><br />Takže jsem prošel na tasríchu devět hrobek, kromě Tutanchamóna a Ramesse V., kde je extra navíc vstupné. Ale něco mi stále chybí. V Tutanchamónovi prý nic zvláštního k vidění není, pohled na přetrženou mumii je prý spíše smutný. Jdu ven bránou a odjíždím vláčkem k východu z Údolí. Nic tam prý k vidění není, ale odejít, aniž bych sestoupil po těch legendárních šestnácti schodech, o kterých jsem četl ve Zlatém faraónovi, když mi bylo deset let? Tak to těch 100 liber přeci jen obětuji. Rozhodnuto, vracím se vláčkem zpět.<br /><br />U Tutanchamónova vchodu nikdo kromě jeho dvou strážců není. Zkouším ještě slevu na tasríchu, egyptští úředníci se scházejí k poradě, a prý že to asi nejde, a mně už dochází trpělivost, a tak si kupuji vstupenku. Šestnáct schodů dolů, průvodce jde se mnou, a v nevelké prostoře po levé straně ve skleněné rakvi leží Jeho Veličenstvo, od krku až po kotníky pod rouškou. Průvodce na něho neuctivě svítí baterkou, ale já raději proslulého královského mladíka ze zlaté rakve slušně pozdravím. Je to zvláštní, hledět mu do tváře, byť tolik poškozené přemírou balzamovacích látek. Možná mohl být zaživa docela fajn společník, třeba by se s ním hezky povídalo u poháru piva o Atonovi. A tak se s ním uctivou úklonou loučím a jdu k sarkofágu a vnější rakvi v nevelké malované kryptě napravo. Vše je takové, jak to znám z mnoha obrázků, a přece jen jiné, když si to člověk sám umístí v prostoru a času. Nic víc tu opravdu není, a tak tu za svou stovku chci alespoň zůstat co nejdéle, ať si to užiji dosytosti. Asi sem už stejně nikdy nepřijdu, protože v Egyptě je toho ještě tolik k vidění!<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf1Wq23DgnzoIEbGFSZQQFtSiDQhvjMCpkc5htFxbMW7ZKujaUQyYSiebhX4Z4icGO-MLOWfDltkHILT1UimOJ2MHlljwa0WzVcBMtC0717ldMF9vKsCTHRqeTOeQi1nd_WsVMyKVQt0aJ/s1600-h/PICT2582.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324533511114447234" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf1Wq23DgnzoIEbGFSZQQFtSiDQhvjMCpkc5htFxbMW7ZKujaUQyYSiebhX4Z4icGO-MLOWfDltkHILT1UimOJ2MHlljwa0WzVcBMtC0717ldMF9vKsCTHRqeTOeQi1nd_WsVMyKVQt0aJ/s200/PICT2582.JPG" border="0" /></a>Průvodce posvítí na sarkofág a řekne pár slov k hrobce. To je král, to je sarkofág, to je bohyně Hathór, to je Anúbis….. Čeká za svůj superstručný výklad už dávno viděného nějaký bakšiš? Preventivně zavádím řeč na králův rod a jeho historii, průvodce za chvíli přiznává, že má naučeno jen to, co je vidět, a tak odvážně oprašuji angličtinu a povídám mu (a též pro sebe, na tomto památném místě) o všech peripetiích potomků Amenhotepa III., o tajemství Nefertiiti a Smenchkaréa, o teoriích, čím synem byl asi Tutanchamón, o sochaři Thutmósovi a jeho královské milence. Strážce pozorně poslouchá a jsem rád, že ho to zajímá. Mám pokušení říci si mu z legrace o bakšiš, ale pak toto ožehavé téma raději nepokouším. Jdeme ven a on se sám i s druhým strážcem chtějí se mnou na schodech vyfotit. To je od nich ovšem velmi milé, budu mít pěknou památku. A na schodech se fotit ještě smí...<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbpLxrygxUwZB7w77Cf5SKMCFYMDQAndzfep1KhHBnENOYQu74J4DVAwuyrHKVODY6N1aacd4rs814hIy8nZfu878xKp8KcbgaWKjDR9BMdA5HROHHz75pxXpWSemfnuVGE7qzz8R83syf/s1600-h/PICT2590.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324533989787368130" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbpLxrygxUwZB7w77Cf5SKMCFYMDQAndzfep1KhHBnENOYQu74J4DVAwuyrHKVODY6N1aacd4rs814hIy8nZfu878xKp8KcbgaWKjDR9BMdA5HROHHz75pxXpWSemfnuVGE7qzz8R83syf/s200/PICT2590.JPG" border="0" /></a>Takže důstojná tečka k rozloučení s Údolím králů, sbohem, Vaše Veličenstvo Nebchepruré Tutanchamóne, jen málo lidí ví, že jste ve skutečnosti synem samotné královny Nefertiiti a jejího ctitele Thutmóse, tvůrce proslulé bysty. To však nemohu říci nikomu z egyptologů, kvůli obskurnosti zdroje této informace. Odvazuji bicykl a opravdu jsem za nějakých dvacet minut u hotelu Sheik Ali Marsam. Cesta sem byla tedy opravdu do kopce.<br /><br />Nic se neděje náhodou a všechno má svůj smysl. Bohové mi jsou nyní asi velmi nakloněni, protože mi celou cestou do hotelu posílají náhodným výběrem z empétrojky do sluchátek samé hudební klenoty. Rozhrkaný bicykl uhání z údolí k nilské nivě a jejím chrámům, vítr příjemně povívá a postupně slyším Wonderous Stories od Yes, Greg Lake navazuje svou rozmáchlou Lend your Love to me tonight, následuje skvostná Ripples od Genesis, Northern Sky od Nicka Drakea, Am I very wrong od Genesis a Life on Mars od Davida Bowieho. V 15.20 se už mohu osprchovat, převléci a znovu vyrazit, protože čas nemilosrdně ukrajuje pobyt v Luxoru. V nějakých 16.30 už uvazuji bicykl u přívozu, kupuji si ořechové koláčky a přeplavuji se na východní břeh.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIDf8CEQvbxgyjY4qLuuVsj4Mhy462uvXobtwPXYekc-myANG-TnO9k0R3vyEKpdcZGK4uVLl-j-WpWyLlV41g6fANMpg_0rWbP9uOf2iD9YvZIan-8sYvpEDm_-zr5R2PBCbvI3NMdnfo/s1600-h/PICT2605.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324534236623415026" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIDf8CEQvbxgyjY4qLuuVsj4Mhy462uvXobtwPXYekc-myANG-TnO9k0R3vyEKpdcZGK4uVLl-j-WpWyLlV41g6fANMpg_0rWbP9uOf2iD9YvZIan-8sYvpEDm_-zr5R2PBCbvI3NMdnfo/s200/PICT2605.JPG" border="0" /></a>Luxorský chrám je skoro nadosah. Malá hádka u vchodu s vrátným, kterému bylo divné, že moje tasrícha má fotku o dvacet let mladší. Druhý beduin mává rukou a už jdu k aleji sfing. Oproti aleji se tyčí pověstný pylon s obřími sochami Amenhotepa III. a s obeliskem. Procházím se zástupy turistů na dvůr Ramesse II., zprzněný nějakou dodatečnou islámskou vestavbou, nicméně monumentální jak se patří. Všechno to člověk trochu už zná z knížek, a teď tedy konečně naživo! Kolonádou procházím na dvůr Amenhotepa III. Slunce už se chýlí k západu a mamutí sloupoví vrhá dlouhé ostré stíny. Procházím až dozadu, kde jsou staroegyptské reliéfy částečně překryté omítkami s křesťanskou malbou. Pak vstupuji do síně posvátné bárky Alexandra Velikého. Je tu hodně temno, ale krásné bohaté a dobře zachované dobové výjevy. Chci fotit, ale dnes se asi všichni zbláznili do Alexandra, protože síň je stále plná zvědavců, i když už je šero a není nic moc vidět.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVleLJmE0IQyXyuQ5IcrrrGc5SCnpi_wGYOJ12D0M8Inm8EGJzvE6-M3OQHFghFt_8sZi8Uh7sR1tmf-qlZHVBb3jURnBhJcZExq2rX1W5jG-4n2lllG3LM9Gavv_e6uFAHPox8Zy-fntl/s1600-h/PICT2652.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324535138638777842" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVleLJmE0IQyXyuQ5IcrrrGc5SCnpi_wGYOJ12D0M8Inm8EGJzvE6-M3OQHFghFt_8sZi8Uh7sR1tmf-qlZHVBb3jURnBhJcZExq2rX1W5jG-4n2lllG3LM9Gavv_e6uFAHPox8Zy-fntl/s200/PICT2652.JPG" border="0" /></a>Pomalu se vracím stejnou cestou před chrám a pomalu se snáší tma. Zbývá jen koupit pohledy, aby vůbec ještě došly. Ptám se v tom obchodě na knihu, kde by byla hrobka Thutmóse IV. Nikde není, asi nepatří mezi ty výlučné, jako je Nefertari.<br /><br />Taxíkem se za pár frfníků dopravuji k muzeu. Nejprve prozkoumávám místní knihkupectví ohledně Thutmóse IV., pak usedám v kinosále a sleduji dvakrát za sebou pořad o mumiích. Při druhém píšu pohledy, a pak hup do muzea! Od káhirského se luxorské liší neuvěřitelně. Je malé, moderní, ve třech úrovních propojených rampami. Exponáty mají dost místa, jsou perfektně nasvíceny a skvěle popsány.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBVmGjhu5Ss24IasstIMQF4ue2uuAFtrxFklmIQgGpCZGGd6CzKxuZL18JtyEC-HlAFSvjIyRYwzqWMp2f7pjl9kpGLUB-T50pm4j3S5M7O3ksBqr1cxc9iRQ52XcVLN_cTK1p8bEwAPcn/s1600-h/PICT2641.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324535303387232850" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBVmGjhu5Ss24IasstIMQF4ue2uuAFtrxFklmIQgGpCZGGd6CzKxuZL18JtyEC-HlAFSvjIyRYwzqWMp2f7pjl9kpGLUB-T50pm4j3S5M7O3ksBqr1cxc9iRQ52XcVLN_cTK1p8bEwAPcn/s200/PICT2641.JPG" border="0" /></a>Nachází se tu slavná socha Thutmóse III., Achnatonova busta, sedící písař, a mnoho jiných více či méně známých artefaktů. Uprostřed v příšeří malé kapličky leží pod sklem mumie zakladatele 18. dynastie faraóna Ahmóse. Muzeum působí velmi příjemně. U východu je další knihkupectví. Ptám se už jen tak ze setrvačnosti na knihu s hrobkou Thutmóse IV. Prohlížím různé publikace o Údolí, ale Thutmóse IV. v nich většinou není, nebo jen zběžně. Knihkupec pak vytahuje kompletní katalog hrobek v Údolí. Thutmóse IV. tam je, ale Amiai nikoliv. Kniha je však krásná a tak trochu smlouvám a pak si ji beru, spolu s brožurou o muzeu.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpfVMzwRNvSaWUqkG6zZa6F2KGEIs3MwDluMXIJOnQR2dfx0FmGYYYTrgCF62v8IGsExHDN8VQBsFM8oux_8RNqusd7PQ-7hiU43MUPX4AbuJhJJ1c_F3Okvu2doBOQf_EJprotEFbQTv8/s1600-h/Portrét+Amiai+z+hrobky+Thutmose+IV..jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324535981848016034" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpfVMzwRNvSaWUqkG6zZa6F2KGEIs3MwDluMXIJOnQR2dfx0FmGYYYTrgCF62v8IGsExHDN8VQBsFM8oux_8RNqusd7PQ-7hiU43MUPX4AbuJhJJ1c_F3Okvu2doBOQf_EJprotEFbQTv8/s200/Portrét+Amiai+z+hrobky+Thutmose+IV..jpg" border="0" /></a>Je už naprostá tma, nábřeží však má stromy ozdobené lampičkami jako o Vánocích. Luxorský chrám je skvěle nasvícen a do daleka je vidět. Přeplavuji se na západní břeh. Bicykl nikdo neukradl (islám v tomto účinkuje dost dobře). Cestou zpět se však kolo zcela vyfoukne až na ráfek a musím ho vést. Zdržím se ještě u tajuplně osvětlených Memnónových kolosů, a pak raději kolo vracím majiteli.<br /><br />Večer prohlížím knihu a na začátku, v kapitole obecně pojednávající o malbě, na mne vykoukne překvapení. Portrét té krásné Egypťanky z Thutmósovy hrobky je tu, byť černobílý, ale hezky přes půlku stránky. Takže bohové, děkuji vám za laskavost!<br /><br />V pokoji leze po hliněné omítce gekon, což je prý dobře, protože vyžere hmyz. Spí se tu fantasticky.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">Sobota 28.3.</span></strong> – ráno snídaně, tedy rohlík, máslo, slaný sýr, marmeláda, palačinka a jogurt. V 8.00 chytám taxi k terasovému chrámu královny Hatšepsut, proslulému Džeser Džeseru, postavenému architektem Senenmútem v letech 1550–1291 př. n. l.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivP06yGF93khmi4Hpd2NUo1VrhetjVc0vu-diAAk5vs96ncuVuKjF8I33gZD8F1UtpyHNuLbm45X1pbCIk6aEnYuN7pV-ViacGIdwCjNmbZzr9mSgLsW5vwGY7G73F3NsyAZvHv2B5wpvL/s1600-h/PICT2679.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324536211430229922" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivP06yGF93khmi4Hpd2NUo1VrhetjVc0vu-diAAk5vs96ncuVuKjF8I33gZD8F1UtpyHNuLbm45X1pbCIk6aEnYuN7pV-ViacGIdwCjNmbZzr9mSgLsW5vwGY7G73F3NsyAZvHv2B5wpvL/s200/PICT2679.JPG" border="0" /></a>Je vidět už z dálky, úctyhodně rozložený se na svahu hory, a v jeho dokonalosti skoro zaniká nejen sousedíci, mnohem starší chrám Mentuhotepa II., ale výmluvně i chrám královnina nástupce a zarputilého ničitele její památky, Thutmóse III.<br /><br />Po rampách na ose chrámu lze vystoupat až na nejvyšší terasu a do vnitřního dvora. Do skalní hrobky už se nesmí. Poničené, ale znovu postavené sochy lemují většinu sloupořadí. Stavba doslova září ve slunci, a lze se jen domnívat, jak musela působit tehdy, nepoškozena a obklopena zelení. Oproti masivním a zdrcujícím nádvořím je lehká, vzdušná a doslova dámská.<br /><br />Nejdu zpět stejnou cestou, ale beru to přes horský hřeben stezkou směrem k tušené Dér El- Medíně. Starověké sídliště a přilehlý ptolemaiovský chrám se vynořují asi po půlhodině chůze. Odtud se přes vesnici Qurna vracím do hotelu. Zjevení bělocha vyhání celé houfy dětí na cestu, ještě že mám nějaké propisky a drobnější bankovky. Je o čem přemýšlet.<br /><br />Jelikož večer je už odjezd, musím ještě stihnout Karnak, tedy znovu se přeplavit na východní břeh. K ohromnému chrámovému komplexu se jde přes velmi necitlivě provedené rozpálené zpevněné plochy, obklopené zdmi. Amónův chrám je sám o sobě na několik hodin zběžné prohlídky, slunce žhne, a tak rád odbočuji východem do „open air“ musea nalevo od chrámu. Tady je mnoho známých památek rozptýleno mezi stromy, třeba bílá kaple Senwosreta I. Tu nalezli archeologové rozmlácenou na kusy a naházenou do základů třetího pylonu Amónova chrámu, nicméně kompletní, takže ji mohli sestavit. Tady je příjemně a stojí to tu za zdržení.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdc8vT5RXXmrfqWO07oqbSSL4r24NWHH-9HTxJY6wphvCqPXMzp9mEcS4XXkFVVCXs1kOHu_hsqfwIAJ2AMNjq-n-yu00FCkaCq2hhrh_nFez6uOldWhfyI9jmtx6xxqA01RWGxq-Il-Ei/s1600-h/PICT2912.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324536654231618114" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdc8vT5RXXmrfqWO07oqbSSL4r24NWHH-9HTxJY6wphvCqPXMzp9mEcS4XXkFVVCXs1kOHu_hsqfwIAJ2AMNjq-n-yu00FCkaCq2hhrh_nFez6uOldWhfyI9jmtx6xxqA01RWGxq-Il-Ei/s200/PICT2912.JPG" border="0" /></a>Na konci hlavního chrámu je jedna zajímavost, kaple z ptolemaiovské doby, tedy krátce před – z doby Filippa Arrhidaia, slabomyslného nástupce a bratra Alexandra Velikého. Z ptolemaiovských památek chci ještě vidět vstupní bránu Ptolemaia Euergeta, ale k ní se musí jít dost daleko, přes pláň, kde mají archeologové plošně vyloženy spousty dílů dříve rozbitých a druhotně použitých staveb. Kusy leží vedle sebe, očíslované a čekající na složení jako obrovské lego. Práce na celé generace.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRtbCNuqJkwT2MBkM5j4lvGApcuhMFka6O5nk2aej8wafBYK0PCYy9iBKjw3tlfGpbPxFi1UuyEO0shUN9FH0AzgszRIkRODXBPutuFsuEJ_3u0TYXxSH102RUus5glwl-85A1OMz7pgyD/s1600-h/PICT2879.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324536921737781602" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRtbCNuqJkwT2MBkM5j4lvGApcuhMFka6O5nk2aej8wafBYK0PCYy9iBKjw3tlfGpbPxFi1UuyEO0shUN9FH0AzgszRIkRODXBPutuFsuEJ_3u0TYXxSH102RUus5glwl-85A1OMz7pgyD/s200/PICT2879.JPG" border="0" /></a>Chrámový komplex je tak rozlehlý, že už se nedá moc vnímat, po tom všem už viděném. Vracím se zpět do hotýlku pro věci a pak v podvečer odjezd. Tady není nutné vlak hledat, jede jen jeden. Pohodlné sedadlo nepohodlně umístěné proti zdi, to je ovšem horší na spaní.<br /><br /><span style="font-size:130%;"><strong>Neděle 29.3.</strong><br /></span>Den odjezdu, nějaké nákupy na gigantickém tržišti Chan Al- Chalili, radši nadvakrát, ještě si zajít na pálivé košárí a utratit poslední frfníky.<br /><br />Stala se mi jedna podivná věc, že jsem byl chvíli neviditelný. Egypt je plný magie, a jinak to vysvětlit nelze. Procházel jsem několikrát tržištěm Chan al-Chalili a ze všech stran vždycky křičeli prodejci, tahají za rukávy a stále něco nabízejí. Nepřejdeš deset metrů, aby tě jich deset neoslovilo. Pak jsem šel jednou znovu a prošel jsem celé tržiště, a oni koukali skrze mne a nikdo mne neviděl ani nic nevolal. Dokonce kdo šel proti mne, šel přímo na mne, a kdybych neuhnul, vrazil by do mne. Pak náhle jako bych překročil neviditelnou mez, tak jsem o něco zakopl a od té chvíle zase všichni volali a nabízeli zboží. Velmi podivný zážitek.<br /><br />Zajímavou zkušeností je také vážení zavazadel na letišti. Kufr náhle váží o pět kilo více než má, a jsem žádán o šest set liber poplatku. Uff! Nejenže je nechci dát, ani už je nemám, a cítím tom čertovinu nebo místní folklórní kulišárnu. Po desátém zvážení je náhle váha v pořádku a jdu. Buď si na kufr sedl nějaký zlomyslný Sutech, nebo to Egypťani prostě zkouší. Zazobaný Američan by totiž možná hned vytáhl kešeň a odzívl by to. Vypadám snad s tou nákupkou plnou knížek jako zazobaný Američan?<br />Odjíždím, snad se opět vrátím, ale musím si tiše zopakovat slova královského malíře Šesep-anch Hora: <div align="center"><em>Přes všechny pochybnosti měl bych dobře znát<br />všech dvanáct svitků svaté knihy Amduat,<br />než opustím tě, z večera či z rána,<br />přesladký Egypte, Ta-Meri milovaná!</em></div><br />Odlet je v 2.10. V Praze se snášíme něco po půl šesté, je docela chladno, chce se spát, ale jsem doma. Všude dobře, doma nejlíp. </div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-515179351445000465.post-80149954409808929222009-04-15T01:02:00.001-07:002009-04-15T03:11:23.277-07:00Cesta do Francie 2008<div align="justify"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-f-uurTMGsIo3IK1v8xNoCrmYBbUmmqmUEoFkP_x5AGf_Xw7s8OVTDp8Tsuxft5IaSDpeRighVqokYVh_fC9dAghrkGm5CnInILHWCce0vUDWInmNzX-o5MrhVo1e1So0mwZw-FcR6RES/s1600-h/francouzska-vlajka.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324850779438266690" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 134px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-f-uurTMGsIo3IK1v8xNoCrmYBbUmmqmUEoFkP_x5AGf_Xw7s8OVTDp8Tsuxft5IaSDpeRighVqokYVh_fC9dAghrkGm5CnInILHWCce0vUDWInmNzX-o5MrhVo1e1So0mwZw-FcR6RES/s200/francouzska-vlajka.jpg" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">V pondělí 23.6.</span></strong> jsme vystartovali z Prahy v 5.30 po dálnici směrem na Plzeň. Před hranicemi jsme ještě doplnili palivo za české ve Sv.Kateřině a po krátké zastávce na kafe jsme přejeli do Německa přes Waidhaus, dále přes Schwandorf, Regensburg, München a Memmingen ….. ááááž na Bregenz.<br /><br />Ve 12.15 jsme po 4,5 hodinách nepřetržité jízdy Německem přejeli pod jižním cípem Bodamského jezera do Švýcarska (od Prahy 563 km) a na úhledném a vybaveném odpočivadle s výhledem na jezero vsunuli asi půlhodinové zastavení s občerstvením a protažením se. Další cesta Švýcarskem směrem na Zurich a Bern vedla překvapivě velmi rovnou, nanejvýš mírně zvlněnou krajinou. Před Bernem jsme natrhali bezinky, a ejhle, po přepočtu ze švýcarských franků na české to vycházelo 30 babek za litr! Inu, Švýcarsko! Tak levně jsme už netankovali nikdy nikde, ani u nás. Asi 50 km před Ženevským jezerem se konečně začaly na jihozápadě z horizontu zvedat alpské štíty.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir5pyjwss-S7VaS49fDMz1vGSYPSKFj3Dxa-HhPIINTHTatt4HYQ4O-lLBYoxuc4B1pH8x2nPyyLnNnXQetgf02eZA82dTd-OYwlL1oUVpv5pLXCc2jI0KiI7JCAJDfsY91D1svP9y2B2C/s1600-h/PICT2214.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324843237940432450" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir5pyjwss-S7VaS49fDMz1vGSYPSKFj3Dxa-HhPIINTHTatt4HYQ4O-lLBYoxuc4B1pH8x2nPyyLnNnXQetgf02eZA82dTd-OYwlL1oUVpv5pLXCc2jI0KiI7JCAJDfsY91D1svP9y2B2C/s200/PICT2214.JPG" border="0" /></a>V 16.10 jsme zastavili na odpočivadle, posvačili, a pokračovali k Vevey a Montreaux. V 17.00 jsme vystoupili na vysoké terase nad Ženevským jezerem, šikmo dole leželo v mlžném oparu Vevey s legendární katedrálou, na jejíchž varhanách kdysi nahrál Rick Wakeman svůj part pro album Yes - Going for the One. Při zmrzlině jsme se potěšili výhledem na konečně očekávané pravé švýcarské panorama a vydali se dálnicí směr Francie.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh3eDHZz6NYd9_qPtmWn03TT4tUgNr5ohlEzr5gea5f_AY9eAPoyzYKxztrDOuWqKwr2OIeH-e-MK9t3zjbd02zn1WfG8J4fcIs8MQ6xNlw0nYF23MZ1xKYXigbbchWwEHNprbnUWlexeH/s1600-h/PICT2322.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324843660076028402" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgh3eDHZz6NYd9_qPtmWn03TT4tUgNr5ohlEzr5gea5f_AY9eAPoyzYKxztrDOuWqKwr2OIeH-e-MK9t3zjbd02zn1WfG8J4fcIs8MQ6xNlw0nYF23MZ1xKYXigbbchWwEHNprbnUWlexeH/s200/PICT2322.JPG" border="0" /></a>Jak jsme pronikali do nejbližšího alpského údolí, odpojila se z dálnice odbočka na Chamonix a začala mocně stoupat v serpentinách. Vyjasnilo se a podvečerní výhledy z ohybů silnice byly úchvatné. Na jednom z nich jsme narazili na české turisty, kteří nám doporučili nedalekou odbočku na Lac d´Emosson, kam vede kromě zubačky také horská silnice. V 18.30 jsme se tedy oddělili z naší trasy a v 19.00 zastavili v malebném sedle, jehož horské jezero bylo od údolí odděleno ohromnou přehradní hrází s pochůzí korunou. Na opačné straně údolí se rozkládal zasněžený masiv Mont Blancu a otevíral se panoramatický výhled na celé údolí. Stálo za to pobývat nahoře,dokud se nezačalo šeřit.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbF2FHlDJMYWjPSfPz9w0iPNw-TVvGo15UA5vm82CpvlCCfFvr4nHSYTU1s9jq6khtiEJsbML_E5w7OEViFyMOpkpUnBUhUqo8Mp5ai_OE81yRiSjOFTEGt78ceFeEBVs0Ni0_9r3HwDc3/s1600-h/PICT0038.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324843961255882178" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbF2FHlDJMYWjPSfPz9w0iPNw-TVvGo15UA5vm82CpvlCCfFvr4nHSYTU1s9jq6khtiEJsbML_E5w7OEViFyMOpkpUnBUhUqo8Mp5ai_OE81yRiSjOFTEGt78ceFeEBVs0Ni0_9r3HwDc3/s200/PICT0038.JPG" border="0" /></a>Rychle jsme sjeli úzkými zákruty do údolí a napojili se na původní trasu asi v 20.30. Rozhlíželi jsme se po ubytování, ale nikde se nic nenabízelo, teprve při průjezdu pohraniční obcí jsme našli nějaký docela drahý hotýlek. Nakonec jsme asi ve 21.00 ve francouzském Vallorcine objevili hotel Belle Vue s turistickým ubytováním v přízemí, s pěknou koupelnou, kuchyňkou a palandami pro nás tři bratru za 45 jurášků. To jsme měli za sebou už 1020 km z domova.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_RFa3cZjGboKrVrW_IiFglaemxzomIkkCNCREGTt0QjIJtvDCuS5Oexdjr3ctdv0CGBrXMxENe1UlxUI34M-WNS5qorvQx6Dzh_RzqEspG6QCD49k2F79px0l8P9L6vz25Dr5SSwU17mu/s1600-h/PICT0047.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324844324648726146" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_RFa3cZjGboKrVrW_IiFglaemxzomIkkCNCREGTt0QjIJtvDCuS5Oexdjr3ctdv0CGBrXMxENe1UlxUI34M-WNS5qorvQx6Dzh_RzqEspG6QCD49k2F79px0l8P9L6vz25Dr5SSwU17mu/s200/PICT0047.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Druhý den v úterý 26.6.</span></strong> jsme ráno popojeli do blízkého Chamonix a po krátké procházce středem města jsme zakoupili jízdenky na lanovku Aiguille du Midi (celkem 114 Eu dva dospělí a jeden zlevněný), fronta ještě nebyla velká, a tak jsme v 9.00 vyjížděli do prvního zastavení Plan de l´Aiguille v 2317 metrech, kde se rychle dalo přesednout do druhé lanovky na štít. Kabina popojela k hoře a pak skoro kolmo stoupala mezi skalními hroty k vrcholové stanici. Z několika překrývajících se teras se otevíral ohromující výhled na masiv Mont Blancu jako na dosah ruky, na ledovec spadající do údolí, na maličké Chamonix v hloubce a okolní hradbu štítů.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjug8QvYKuq5I-qF1OTgbgm06HubzkJzRmhmVy9rBUVXByqMbcu0CjLnX5yO9RjC5AwxwcC-f4mKWl3pBWuBLzStwADq-_Mh-DC-A0ALcxgDV-PYB7J7VR4odpC4aK_dCFVljdNLq3oS-u/s1600-h/PICT0081.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324844471389656898" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjug8QvYKuq5I-qF1OTgbgm06HubzkJzRmhmVy9rBUVXByqMbcu0CjLnX5yO9RjC5AwxwcC-f4mKWl3pBWuBLzStwADq-_Mh-DC-A0ALcxgDV-PYB7J7VR4odpC4aK_dCFVljdNLq3oS-u/s200/PICT0081.JPG" border="0" /></a>Možnost využít panoramatický přesun na okolní vrcholy až do Itálie v malých kabinkách jsme nevyužili, ale vyjeli jsme výtahem na nejvyšší možný bod hory (3842 m). Na okolních útesech bylo vidět horolezce, někteří se vypravovali s cepíny na pochod sněhovým sedlem. Vrcholový výběžek bylo možné obejít ledovým tunelem a ze všech stran se naskytly mimořádné výhledy na celý okolní masiv. Po poledni jsme se sklouzli lanovkou do Plan de l´Aiguille, kde bylo sucho, teplo a slunečno, udělali jsme krátkou vycházku k Modrému jezeru a svezli se do Chamonix.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqyKvRMzqI28xuwAbABm5Wxliv3VtkJ0qV8oqHAUZ3zLdAvihWBGa6Z0rvauqwqWiilNaMoDT06p-LkDbyosQE88CVQm7duRAamg-TRTMAUaxVx9KDhDgD4Pdyf0NcG_Y36X0iqt5GhyphenhyphenaC/s1600-h/PICT0086.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324844762658823234" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqyKvRMzqI28xuwAbABm5Wxliv3VtkJ0qV8oqHAUZ3zLdAvihWBGa6Z0rvauqwqWiilNaMoDT06p-LkDbyosQE88CVQm7duRAamg-TRTMAUaxVx9KDhDgD4Pdyf0NcG_Y36X0iqt5GhyphenhyphenaC/s200/PICT0086.JPG" border="0" /></a>Ve 14.45 jsme už pokračovali dále směr Ženeva. Během této trasy jsme odbočili na jih na Albertville. Během cesty jsme měli v autě spoustu vybrané muziky, ale nejstylovější k náladě cesty je píseň Laetitia zpívaná Alainem Delonem. Charakter Alp se proměnil, cesta Route de Grandes Alpes vedla mnoha zimními středisky a úhlednými obcemi a usedlostmi Savojských Alp, zastavili jsme na malý piknik a okolo 17.30 se napojili na dálnici E 70 na Montmelian a pak po E 712na Grenoble. Krajina měnila ráz z horského na pahorkatý, až jsme vjeli do údolí řeky Isére a dálnice nás vypustila v nížině Rhóny u Valence. Nyní byl čas najít rozumný nocleh, což se podařilo cestou po státní silnici na jih ve Fiancey v zájezdním hostinci Relay Routiers. V této oblasti bylo podobných ubytování více, takže jsme ve 20.30 mohli využít pohodlí čistých postelí, koupelny a záchodu byť společného na chodbě, za pouhých 31 jurských a vydatného meníčka za 12.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeTf-uMaULDPU5GzSSETxykTMCzC5AXxuu0hUPKdcVnCxjPVP3xw4xjtiuyOnjFazuHMhhzTV8Tyg-43TCQYWdZktTjZL0iIm1y4Za_ao8YUgUNMMiOMFlHAc7hOq1YLIvqjqhjHdu6LZX/s1600-h/PICT0151.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324844985693108578" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeTf-uMaULDPU5GzSSETxykTMCzC5AXxuu0hUPKdcVnCxjPVP3xw4xjtiuyOnjFazuHMhhzTV8Tyg-43TCQYWdZktTjZL0iIm1y4Za_ao8YUgUNMMiOMFlHAc7hOq1YLIvqjqhjHdu6LZX/s200/PICT0151.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Ve středu 25.6.</span></strong> stále po státní silnici 7, skvěle průjezdné, jsme pokračovali k jihu na Montelimar až k odbočce na Bourgh St. Andéol. V 10.30 jsme zde zaparkovali pod platany na nábřeží Rhóny a vypravili se ke gotickému chrámu, který dominoval městu. Cestou jsme prošli tržištěm, nakoupili ovoce a nějaké drobnosti. Horko sílilo a za hodinu jsme rozpálené městečko opustili, abychom po poledni sledovali tok řeky Ardéche, zaříznuté v hlubokých meandrech do vápencové skály.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisNnLeQBcTzD3u-zq3h1gsYhHGaS25-cWmTQk9fP_468ZBo7ovXhfk2_W-9OwkjPtcyIhYLlqHHUrq7qAAjv4MTVessaZ0hEHuemIGJHPmuJNnRo97R7oN922KMyuymP2N5TJ1HmUOBNEA/s1600-h/PICT0169.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324845233790073554" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisNnLeQBcTzD3u-zq3h1gsYhHGaS25-cWmTQk9fP_468ZBo7ovXhfk2_W-9OwkjPtcyIhYLlqHHUrq7qAAjv4MTVessaZ0hEHuemIGJHPmuJNnRo97R7oN922KMyuymP2N5TJ1HmUOBNEA/s200/PICT0169.JPG" border="0" /></a>Auto stoupalo serpentinami na další a další vyhlídky, klimatizace makala naplno. Dole v hloubce pluli nesčetní vodáci v kánoích okolo templářského hradu na vysokém útesu, stejně ale hluboko pod námi. V horku bylo příjemné navštívil jednu z mnoha místních jeskyň, Grotte de la Madeleine, s velmi hezkým vstupem a zábavnou průvodkyní mluvící v docela srozumitelné francouzské angličtině. Nakonec jsme se kvůli slevovému kupónu z první vstupenky dali zlákat k druhé jeskyni, Grotte de Saint Marcel, a to bylo dobře, neboť měla zcela jiný charakter. Neskutečně rozlehlé prostory táhnoucí se pod zemí na kilometry, útvary jako ohromné pečené buchty, kaskádová fosforově svítíci jezírka.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwjgfyJyz4VALl8KTX-fQBdmQcFY525WSDUuPllSRxkuS-mxQ_Gxcm-UTtorPFx9qUGgD8OLr7uzHSnfi96UQCZuWmUyF3eFnDGwhcyAl3KXJw9Vu0d9I-8pe8N0tana9Jq7MB3WMwx82h/s1600-h/PICT0215.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324845555690496658" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwjgfyJyz4VALl8KTX-fQBdmQcFY525WSDUuPllSRxkuS-mxQ_Gxcm-UTtorPFx9qUGgD8OLr7uzHSnfi96UQCZuWmUyF3eFnDGwhcyAl3KXJw9Vu0d9I-8pe8N0tana9Jq7MB3WMwx82h/s200/PICT0215.JPG" border="0" /></a>Proto jsme Ardéche opustili dost pozdě, až 16.20, takže na dálnici A7 u Avignonu jsme po problematické jízdě v kolonách po obcích najeli až v 17.40. Do 19.00 jsme měli převzít apartmán v Le Lecques, ale cesta přes mýtné kontroly nešla tak rychle a přijeli jsme na osmou. Telefonem jsme však domluvili předání klíčů ve schránce agentury Interhome a vše proběhlo hladce. V okamžiku příjezdu na místo jsme měli na tachometru 1622 km, včetně zajížděk na Ardéche a Lac Emosson.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu1kBZqDtgQTQ2RUfpj4lhqQcIZplC_Wv54BY32emdNEpdtiw7ZFnpwFIAlj3TBX08WuLzuWNNJTSScHw3JNP5HSCOh05EHWDC4aWdMCp1R8h8vhX8EbHpB5ZqTxy-abCZ4WNpMMTGJKGF/s1600-h/PICT0241.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324845779596538370" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu1kBZqDtgQTQ2RUfpj4lhqQcIZplC_Wv54BY32emdNEpdtiw7ZFnpwFIAlj3TBX08WuLzuWNNJTSScHw3JNP5HSCOh05EHWDC4aWdMCp1R8h8vhX8EbHpB5ZqTxy-abCZ4WNpMMTGJKGF/s200/PICT0241.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Čtvrtek 26.6.</span></strong> byl tedy spíše zasvěcen koupání a pláži, která byla písčitá s rozptýlenými oblázky, pár minut od apartmánu, v mírném zálivu mezi skalnatými mysy, s dlouhým balvanitým molem, oddělujícím přístav člunů a jachet. Večer procházka po molu a pobřežní cestě, na molu bydlí kočky. Malé dobrodružství – v moři jsme našli peněženku plnou platebních karet, s doklady, řidičákem, techničákem, smlouvou na pozemky, rodným listem, zdravotní kartou a spoustou dalších dokumentů. Přes agenturu jsme vypátrali majitele a pan Daniel Henri Roux nám jako dík přinesl luxusní šampaňské v krabici. Večer jsme ale vypili jinou lahev – Vin de Pays des Coteaux del´Ardéche.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOczLcAIM_2Y7UaHxX32tdh1RwFgJFkL7zRTPRUzOUTtsdAdxzuOyq6QuB2pThgTKFxmWk4AWyUvFeICZpg1WZy_UiLEjcXnAnLWhYNxcbTqCXWS9QOWy10x8JWcxPmqJMDRACM58Huqfl/s1600-h/PICT0284.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324846168184922882" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOczLcAIM_2Y7UaHxX32tdh1RwFgJFkL7zRTPRUzOUTtsdAdxzuOyq6QuB2pThgTKFxmWk4AWyUvFeICZpg1WZy_UiLEjcXnAnLWhYNxcbTqCXWS9QOWy10x8JWcxPmqJMDRACM58Huqfl/s200/PICT0284.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">V pátek 27.6.</span></strong> jsme odpoledne podnikli výlet směrem na La Ciotat a Cassis, hadovitou stoupající a klesající silnicí zaříznutou ve vápencovém pobřežním masivu. V městečku Cassis jsme hledali vstup k Le Calanques, ale bohužel uzavření přístupu k těmto fjordům nastalo kvůli nebezpečí požárů dříve. I tak jsme navštívili krásnou kamennou pláž v Cassis a užili si koupele v průzračné vodě, kde bylo vidět až na dno. Tentokrát jsme vypili jednu Coteaux d´Aix en Provence z roku 2007.<br /><br /><strong><span style="font-size:130%;">V sobotu 28.6.</span></strong> jsme zase až po poledni vyjeli po dálnici na Arlés. Prohlédli jsme město na Rhoně, kde žil a pracoval Vincent van Gogh, navštívili jeho slavnou žlutou kavárnu, kostel Saint Trophime s proslulým bohatě zdobeným kamenným portálem z 12. století a přilehlý klášter s gotickorománskou křížovou chodbou.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiyOzKmluRQJG3qjFnKugKAVpW_Zr2oIGLBR0JOg53wYx8igES-BGk_cGQL0KlOt0-OkgzPw_YqgSnQ6v1iKRne71CAWmlrDPWoyykB2AG7hftCeQxEFGDR-pVfzqFDHyM8broeJba0L8d/s1600-h/PICT0323.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324847953439927762" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiyOzKmluRQJG3qjFnKugKAVpW_Zr2oIGLBR0JOg53wYx8igES-BGk_cGQL0KlOt0-OkgzPw_YqgSnQ6v1iKRne71CAWmlrDPWoyykB2AG7hftCeQxEFGDR-pVfzqFDHyM8broeJba0L8d/s200/PICT0323.JPG" border="0" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkhQg99dX2terTTUd__vdxldSUmyMFBjRH2hBtdKaGDmisCB6XJcoMN1JZWofG-x9eNM5cHtJgvTCu9bJx9xy9DhtCW0a8zB-4K1bCzi0GIcRidBufB10cd7WzOtZ9HpZ4TcK3hrdqr3Z8/s1600-h/PICT0305.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324847880124339938" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkhQg99dX2terTTUd__vdxldSUmyMFBjRH2hBtdKaGDmisCB6XJcoMN1JZWofG-x9eNM5cHtJgvTCu9bJx9xy9DhtCW0a8zB-4K1bCzi0GIcRidBufB10cd7WzOtZ9HpZ4TcK3hrdqr3Z8/s200/PICT0305.JPG" border="0" /></a><br /><br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnFPNJYf1M-y3C1bDyh4IpckkJxwsw4fz_O7B1K43xpByImoW8XMx0lTkOzRBBV7MilYcarseBiTimFSoAbOEzQTXTuaa4rLvVpP8VK0esgNk73baZ6Ln8a-k8_nvNhUs1d11H8zJTV8bT/s1600-h/PICT0365.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324848524785075682" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnFPNJYf1M-y3C1bDyh4IpckkJxwsw4fz_O7B1K43xpByImoW8XMx0lTkOzRBBV7MilYcarseBiTimFSoAbOEzQTXTuaa4rLvVpP8VK0esgNk73baZ6Ln8a-k8_nvNhUs1d11H8zJTV8bT/s200/PICT0365.JPG" border="0" /></a> Nedaleko se nacházely ruiny antického divadla a římský amfiteátr z 1. století, zasazené do pěstěných parků (jinan dvojlaločný) a středověké zástavby. Vrátili jsme se oklikou přes řeku k autu a vyjeli na další zastavení, severně položené benediktinské opatství Abbaye de Montmajour.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYg0LHxpfsksrBgPqLoluCW3XCELGjj1-nz_xpAWJuJwszNFRtL8JJH7F7zFwEL83qCLgvAOQo_PRRR0UcI6ZATd0pxQNLpXkbDBdnzjQSMp6NeLtbldu__47Y6H_gbfy6c-em9AfuyzGb/s1600-h/PICT0386.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324848867078117234" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYg0LHxpfsksrBgPqLoluCW3XCELGjj1-nz_xpAWJuJwszNFRtL8JJH7F7zFwEL83qCLgvAOQo_PRRR0UcI6ZATd0pxQNLpXkbDBdnzjQSMp6NeLtbldu__47Y6H_gbfy6c-em9AfuyzGb/s200/PICT0386.JPG" border="0" /></a>Byl už pokročilý čas a asi po zavírací hodině, ale vchod do opatství byl otevřen, na schodech strašidelně rozestavěné nádoby s hořícím voskem, a uvnitř se scházeli svatební hosté na hlavním nádvoří. Takže jsme se mezi nimi ztratili a prohlédli si všechna zvenčí přístupná místa této obrovské stavby z 10. století.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxyDgfgukYjgxILWv_tl8lOoRnvjvHK5SJGw9wJkAeo0Axv22paqY6v0xdWVPBovtb-bI7m_JjsR6oJ4_a5IErAzi2Wux-T_GUfU7gYaJLfc9aWyV3P8zdib9PnjEQDfJesVef-qJJGAhf/s1600-h/PICT0421.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324849095669266802" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxyDgfgukYjgxILWv_tl8lOoRnvjvHK5SJGw9wJkAeo0Axv22paqY6v0xdWVPBovtb-bI7m_JjsR6oJ4_a5IErAzi2Wux-T_GUfU7gYaJLfc9aWyV3P8zdib9PnjEQDfJesVef-qJJGAhf/s200/PICT0421.JPG" border="0" /></a>Pokračovali jsme pak na sever k Fontvieille na raritní větrný mlýn (i zde byla svatba), a odtud do Alpiček (Alpilles), v jejichž středu na skalní plošině leží zřícenina hradu a starobylé městečko Baux du Provence, plné obchůdků a kavárniček. Prohlídka se tak protáhla až do setmění a pak jsme se vraceli přes Salon de Provence a Aix zpět do Le Lecques, návrat až v 23.00. Láhev Pelure d´Oignon nám proto zůstala až na neděli.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2VbSBs2KzimJhZO3oIsYIdVy51NSX3mPQACb0aTnuBj2gBpx9ltIcIgFXw0t11bns4Mnu369Sor3yfKMvODLBZe8tEyRefyLLd8r17at0jIYi-GtcwWrNc7QeNH-eTjotP1I3JEIpTOBh/s1600-h/PICT0435.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324849343875247762" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2VbSBs2KzimJhZO3oIsYIdVy51NSX3mPQACb0aTnuBj2gBpx9ltIcIgFXw0t11bns4Mnu369Sor3yfKMvODLBZe8tEyRefyLLd8r17at0jIYi-GtcwWrNc7QeNH-eTjotP1I3JEIpTOBh/s200/PICT0435.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">V neděli 29.6.</span></strong> jsme proto zařadili opět relaxační dopoledne s koupáním, okolo 14. hodiny jsme se ale vydali přes Cassis pobřežní silnicí do Marseille, kde jsme zaparkovali na příjezdovém bulváru Rue de Rome a pěšky vystoupali k honosné novobyzantské dominantě města Notre Dame de la Garde se zlatou sochou viditelnou zdaleka i z moře. Od rozlehlé baziliky na několikastupňových terasách jsme sešli přímo do starého přístavu Le Vieux Port a díky šťastné shodě náhod nás vzápětí odvážela loď Edmond Dantés na ostrov If.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQbjfx9dvZP7YwnhmlEYjq_TB9c7DfoDbewIf4SUHMWe62KRM-TX2FolTKQq3J-YQROMJcBi4a0R6-S9uHUoiPwvww3k-WXWrXFTDJcph6gg6euAcyNt7p1yzXgLZq6cvkwr8u2NZwv2Su/s1600-h/PICT0479.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324849579916460194" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQbjfx9dvZP7YwnhmlEYjq_TB9c7DfoDbewIf4SUHMWe62KRM-TX2FolTKQq3J-YQROMJcBi4a0R6-S9uHUoiPwvww3k-WXWrXFTDJcph6gg6euAcyNt7p1yzXgLZq6cvkwr8u2NZwv2Su/s200/PICT0479.JPG" border="0" /></a>Křik nalétávajících racků a odletující vzpěněná tříšť pod kýlem, vybělené zdivo na skále, padací mostek, úzké vchody a kobky s tabulkami Abbé Faria a Edmond Dantés, díra ve zdivu a malé muzeumko s knihami Hrabě de Monte Cristo, prostě nádhera! Omamný výhled na vlnící se moře, bílé lodi a blízkou Marseille. Třičtvrtě hodiny na vyprahlém a liduprázdném ostrově a pak lodí přes ostrov Frioul zpět do Marseille. V Le Lecques jsme krátce před devátou.<br /><br /><span style="font-size:130%;"><strong>Pondělí 30.6.</strong></span> je dnem odpočinku a užívání si moře, protože je třeba nabrat sil na blížící se zpáteční cestu. Lahvička Fruitille Vin Mousseux- Club des Sommeliers byla proto vyřešena vypitím až do dna.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx0IUB4YXJ1YPb2u6CvevCAVuJFVbQ_9-lK5ElwEO8GuQXAKgs0NEkc9PIMH-rxvosRBNJjASkrVC1V-94M7Wr00STUwFDGiHnx6E-je7tNE9ZzkC5wdeEl9bhQY0KyT0ioCbn4HZ8SfvI/s1600-h/PICT0516.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324851765187632130" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx0IUB4YXJ1YPb2u6CvevCAVuJFVbQ_9-lK5ElwEO8GuQXAKgs0NEkc9PIMH-rxvosRBNJjASkrVC1V-94M7Wr00STUwFDGiHnx6E-je7tNE9ZzkC5wdeEl9bhQY0KyT0ioCbn4HZ8SfvI/s200/PICT0516.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">V úterý 1.7.</span></strong> zařazujeme hned ráno výlet do Aix-en Provence. Na Cours de Mirabeau je právě tržiště a možnost pod platany mezi kašnami pořídit nějaké ty nákupy. Dělá se docela horko a tak následná procházka městem po pamětihodnostech je spíše nahodilá a bez vášně. Město tisíců kašen je ovšem francouzsky šarmantní, byť příliš rušné oproti poklidnému Arlés. Ve čtvrt na dvě jsme zpět v Le Lecques, protože je nutno již něco sbalit a ještě se potěšit posledním mořským koupáním.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4svLjXNWuyUGbmbKisL0OU18VVQgM9k6jfqNUuz5ttXpzYFWg4iIb_nyRNuDWhBLq8FpyF0Mt4mkfv6i0W6LBPY2VtgZgJZNflzvX8Oa81FTRFRwJ7xJ_V14f6Uw0HUdH2i22PLcgojLg/s1600-h/PICT0533.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4svLjXNWuyUGbmbKisL0OU18VVQgM9k6jfqNUuz5ttXpzYFWg4iIb_nyRNuDWhBLq8FpyF0Mt4mkfv6i0W6LBPY2VtgZgJZNflzvX8Oa81FTRFRwJ7xJ_V14f6Uw0HUdH2i22PLcgojLg/s200/PICT0533.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324857309344824066" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Ve středu 2.7.</span></strong> odjíždíme po předání klíčů po dálnici A 52 směr Aix, ale odbočujeme na A8 směr Nice, Cannes. Po cestě zastavujeme v malém sídle Saint Maximin la Sainte Baume s obrovskou gotickou katedrálou, v jejíž kryptě je podle legendy pohřbena Máří Magdalena, kterou sem přivedl Maximin. Řezbářská výzdoba presbyteria je precizní a skvostné varhany patří prý k nejznámějším ve Francii.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhodHBxGpTO7GTQzNjweoXtrr7z6euZ7xzSwEJMXl3xTeU7YOi6nQ4_Ypx-8VTNddmZCuveDdC0C1GaDXUEjLWd1WBZg6Ha4LyIUK3u-1TaCo1bOGKncQ9HHLAfXycQW8wCFrqeSCPypu4m/s1600-h/PICT0555.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324852164839300050" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhodHBxGpTO7GTQzNjweoXtrr7z6euZ7xzSwEJMXl3xTeU7YOi6nQ4_Ypx-8VTNddmZCuveDdC0C1GaDXUEjLWd1WBZg6Ha4LyIUK3u-1TaCo1bOGKncQ9HHLAfXycQW8wCFrqeSCPypu4m/s200/PICT0555.JPG" border="0" /></a>Zastavení je jen půlhodinové, pokračujeme až k odbočce na Draguignan a po státní silnici už daleko pomaleji šplháme do zvlněné krajiny, dosti členité. Stoupání a serpentiny signalizují asi po hodině (ke 14 hodině) blízkost Grand Canyonu du Verdon. Asi 40 km jízdy po jeho jižní straně silnicí D 71 Corniche Sublime otevírá množství ohromujících výhledů do hlubiny skalní soutěsky, kterou vyhloubila řeka Verdon.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj55wrDnsdqv2Ltr0SoB925Pw2TX4HdAAqpFY3xpHAi32jTmV-Z_FeWrrNn2CcDUnrT4Qm14WnUkEpXIaWca7jCPF_cDAj2AZxhs7xQU0ZrNZb_vhEKkAT9paksHQ46ZRUXvy-ODvTuaR1u/s1600-h/PICT0586.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324852342757189090" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj55wrDnsdqv2Ltr0SoB925Pw2TX4HdAAqpFY3xpHAi32jTmV-Z_FeWrrNn2CcDUnrT4Qm14WnUkEpXIaWca7jCPF_cDAj2AZxhs7xQU0ZrNZb_vhEKkAT9paksHQ46ZRUXvy-ODvTuaR1u/s200/PICT0586.JPG" border="0" /></a>Došplháme až k místu, kde výška nad úrovní řeky dosahuje 1200 m a klesáme k městečku Aiguines. Odtud po dotazu v informacích sjíždíme k jezeru Lac de St.Croix. Tady půjčují šlapáky i kánoe, takže bereme trojmístnou velkou kánoi a v 16.00 vjíždíme do ústí kaňonu mezi strmé stěny. Cestou proti proudu ostatních plavidel ubývá a sílí proud, také klesá teplota vody. V místě, odkud jsme před nedávnem shlíželi ze silnice na zákruty Verdonu, ubíhá už ledový minerální proud řeky v takové síle, že je nutno s kánoí přirazit ke kamenité naplavené pláži. Chvilka na dovádění v prudké vodě je příjemná, v záchranné vestě skočit do nejmocnějšího proudu a nechat se o dvacet metrů níže vyhodit na mělčinu dává zapomenout na třeskutý chlad této části toku horské řeky. Pak cesta zpět a koupání v jezeře, o mnoho teplejším, ale šeří se a chystá se na déšť a bouřku. V 18.30 odjíždíme od Verdonu směrem Moustiers Ste.Marie, Roumoules, Gréoux, Marosque a Céreste. Chvíli prší, v okolí Cereste hledáme nocležiště okolo 20.00.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiudN5glomRsnrMowkH6OU46jyg4kqKeziQYXPxHYIc7Gs6ZXiO94UzLdSqXIq9OILGnlUZJ3Oz5KjqxEA6mryKTjBbgX4fWWQm2hU4aFYYN_0j1pprYNuaNjejAtD8mDtGP6KhNQHebfdp/s1600-h/PICT0611.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324852576157186274" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiudN5glomRsnrMowkH6OU46jyg4kqKeziQYXPxHYIc7Gs6ZXiO94UzLdSqXIq9OILGnlUZJ3Oz5KjqxEA6mryKTjBbgX4fWWQm2hU4aFYYN_0j1pprYNuaNjejAtD8mDtGP6KhNQHebfdp/s200/PICT0611.JPG" border="0" /></a>U cesty kupujeme nějaké ovoce a zeleninu, přičemž nás dcera majitele obchůdku odkazuje na městečko Viens asi 10 km na sever v pahorcích Lubéronu a doporučuje ubytování. Takže se asi ve 20.30 ubytováváme v romantické La Bergerie du Lubéron a s madame Anne si při české i francouzské kořaličce povídáme čechofrancouzskou angličtinou až do noci. Černé koťátko a dva velcí labradoři Cartoun a Opium nám dělali společnost. Noc v nádherně stylovém provecálském pokojíku v nedotčeném prostředí středověkého Viens uprostřed olivových hájů a levandulových polí Lubéronu byla úchvatným zážitkem, takže těch 62 jurášů za nocleh v zářivě okrovém kanafasu včetně tradiční snídaně a večerního kafíčka stálo za oběť.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJADz7CCC24jfKSzxSnlWiltqvv17C_m9t6xhWLqZfCJX9dkvZdljmN14oOtKsmqbbDn2OaBA208HfbuXRY3LyHNlbzTGmfKZDWOxFjrfUclQxoNvOaXED6RlT4twGOIDBncukmocw9tRQ/s1600-h/PICT0618.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324853084526373554" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJADz7CCC24jfKSzxSnlWiltqvv17C_m9t6xhWLqZfCJX9dkvZdljmN14oOtKsmqbbDn2OaBA208HfbuXRY3LyHNlbzTGmfKZDWOxFjrfUclQxoNvOaXED6RlT4twGOIDBncukmocw9tRQ/s200/PICT0618.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Ráno ve čtvrtek 3.7.</span></strong> po snídani odjíždíme z La Bergerie a na radu paní Anne prohlížíme staré Viens, jeho klikaté kamenné uličky, svažitá náměstíčka a schodišťátka, pak navštěvujeme podobně krásné sídlo Simiane la Rotonde s věží z 10. století a neméně půvabný Gignac. Místa jsou zcela nedotčena turistickým ruchem a provozem, nejsou ani uvedena v průvodci, a procházíme si je v hebce slunném, vlahém dopoledni jako téměř odříznuti od světa. Dále přes Plateau de Vaucluse jedeme k městu Rustrol, na Apt (zde kupujeme pečivo), a navštěvujeme Rousillon, město ve skalách zbarvených železitým oxidem do žluta až červenookrova. Skalní město za městem je krásné, ale už plné návštěvníků.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF24AzK_aygOwgoBMFbNNkXGI122rtH7N7FQ7aPL0cqa9E85xbmd-TBxy6e_9csxjr_LbrA7ldsfH3idU2lgq2Ej1QUC6fKOaQM5Ng-XOi6oBpppUcRybTP8I5qp1hpcayIWm_1fBaSOsh/s1600-h/PICT0713.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324853366731945730" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgF24AzK_aygOwgoBMFbNNkXGI122rtH7N7FQ7aPL0cqa9E85xbmd-TBxy6e_9csxjr_LbrA7ldsfH3idU2lgq2Ej1QUC6fKOaQM5Ng-XOi6oBpppUcRybTP8I5qp1hpcayIWm_1fBaSOsh/s200/PICT0713.JPG" border="0" /></a>Přes Gordes, které prohlížíme jen letmo, sjíždíme k opatství Abbaye de Sénanque, cisterciáckému klášteru z 12. století uprostřed levandulových polí v květu, dalším zastavením je Fontaine de Vaucluse – vyvěračka pramene řeky Sorgue pod hradem a vodní kola s historickou výrobnou a prodejem ručního papíru v galerii těsně nad hladinou rozbouřené řeky. Pak už adieu Lubéron a Vaucluse. Před šestou hodinou míříme na Avignon a odbočujeme k jeho severnímu okraji k městečku Sorgues. Tam se ubytováváme v hotýlku Premiere Classe v průmyslové zóně, za 45 jurských trojlůžkový pokoj s příslušenstvím, a jsme v pohodlíčku. Blízký superhypermegamultimarket Auchan je dost možná největší průmyslovou stavbou na světě, ale ceny potravin jsou zde snad nižší než u nás, dvoulitrovka Coly za šedesát centů mluví za všechno.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2BBwbbyo0vNCbVTBNfVlSPQL264Y8q9QZz8xTYY8sO-_H2zLS9fBkCHFh6g0EaWR9M69paDgY2Ym7Dy4jRjwJIek3hSR5q3YNdUkKm-rmIt0GYvZEwa6ULMuHApvir1H5tO9rrRdWRi9c/s1600-h/PICT0752.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324853600088453282" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2BBwbbyo0vNCbVTBNfVlSPQL264Y8q9QZz8xTYY8sO-_H2zLS9fBkCHFh6g0EaWR9M69paDgY2Ym7Dy4jRjwJIek3hSR5q3YNdUkKm-rmIt0GYvZEwa6ULMuHApvir1H5tO9rrRdWRi9c/s200/PICT0752.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">V pátek 4.7.</span></strong> jedeme do Avignonu, parkujeme před hradbami a jdeme skrze ně do města přímo k parku Rocher des Doms. Odtud jsou výhledy na celou část historického jádra v oblouku Rhóny. Sestupujeme do města ke katedrále Notre Dame a přilehlému Papežskému paláci. Odtud na Place del´Horloge s radnicí a pěší zónou, obcházíme centrum k chrámu St. Pierre a podél zadních hradeb Palais des Papes, které spadají do města z ohromné výšky, jdeme zpět k Rhóně a mostu Pont Saint Bénézet, sahajícího jen do půlky řečiště. Avignon stojí za vidění, ale poetická nálada starých francouzských měst je zde už poněkud v pozadí. Zpět k autu, tankování tradičně u Elfa a ve 12 hodin odjezd na Pont du Gard.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzJu1bzcEJwYDEwX-sdhwYAyXz9tvIq_PD__ygFWWywEPSHoaFvHljSrDcXaLnjAzt_4uCt7t_fHj-uJFAuClA7brJvqopK2V-fN1Vl2id6CttPpvz48RO1_FkG0_ag4UDSoL1NyLM1Vuk/s1600-h/PICT0788.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324853810268239906" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzJu1bzcEJwYDEwX-sdhwYAyXz9tvIq_PD__ygFWWywEPSHoaFvHljSrDcXaLnjAzt_4uCt7t_fHj-uJFAuClA7brJvqopK2V-fN1Vl2id6CttPpvz48RO1_FkG0_ag4UDSoL1NyLM1Vuk/s200/PICT0788.JPG" border="0" /></a>Mezi 13 – 15 hodinou se procházíme po římském akvaduktu, původně vedoucího vodu do 50 km vzdáleného Nimes a funkčního až do 9.století. Statečné vedro a dost velký nával lidí trvají, ovšem stavba je úchvatná a její okolí také stojí za procházku. Neuvěřitelné, že tato technická a současně umělecká památka plnila své poslání asi 900 let. Co kdy bylo plně funkční tak dlouho?<br /><br />Po malém občerstvení kvačíme po dálnici do Orange a z docházkové vzdálenosti jdeme na prohlídku antického divadla z doby císaře Augusta, dodnes používaného pro operní představení. Elektronický průvodce je v angličtině, lepší je doprovodné video v kinosálku, něco o historii a současnosti amfiteátru.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7I6OLqp69W64ZUcUFOFyX1RDkR4r3D3RAqiD9zHKcRtepKcPKS5pzmY1dvtY30qC-aWvj8ao0rBocfGSQxuOaJeEHgi4dlhyhdgEZh8AVp2QPunWxnsz1HtJayzmKOaal4Gi2E-12g4P/s1600-h/PICT0802.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324854070739564386" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 150px; CURSOR: hand; HEIGHT: 200px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7I6OLqp69W64ZUcUFOFyX1RDkR4r3D3RAqiD9zHKcRtepKcPKS5pzmY1dvtY30qC-aWvj8ao0rBocfGSQxuOaJeEHgi4dlhyhdgEZh8AVp2QPunWxnsz1HtJayzmKOaal4Gi2E-12g4P/s200/PICT0802.JPG" border="0" /></a>Po zhruba půldruhé hodině ještě spěcháme stihnout před soumrakem slavné opatství v Cluny. Po 20 hodině jsme tam, zapadající slunce působivě zbarvuje téměř liduprázdné, poklidné a velebné opatství. Bez většího pátrání nacházíme dobře vyznačený půdorys někdejší obří středověké katedrály, zbytky jejího dláždění a sloupů v nartexu, začátek hlavní lodi i zbytky vstupního portálu.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoFwa3sc-_cUVwSrh5X2fnG1IisCiLDLRP9TwXk1JOBOnCKIkci-UsOEXH1nYTO5sJutUwJWUH4DUJUiROVDfgCr3yxk8mYsS4VWhaQdS4WeQ7EtdYN428j_uRbgKnL35YlTQbKEghp8nD/s1600-h/PICT0823.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324854559127541170" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoFwa3sc-_cUVwSrh5X2fnG1IisCiLDLRP9TwXk1JOBOnCKIkci-UsOEXH1nYTO5sJutUwJWUH4DUJUiROVDfgCr3yxk8mYsS4VWhaQdS4WeQ7EtdYN428j_uRbgKnL35YlTQbKEghp8nD/s200/PICT0823.JPG" border="0" /></a>Zachovaná někdejší pravá věž jedné z největších staveb středověku (fáze Cluny III) je sama dost monumentální, ale její vnitřek se opravuje. S posledním sluníčkem si prohlížíme budovu opatství, areál hřebčína, centrum starého města a zahrady. Asi ve 21.00 odjíždíme z Cluny k dálnici na Macon, pak už pokračujeme směrem na Německo, protože expedice Francie 2008 tímto v podstatě končí. I když ne zcela, Němci taky mají něco v rukávu...Ve 22.40 malá večeře ve sportovním stylu u pumpy Avia za Bourg en Bressse, doplnění paliva a odpočinek, kafe, kapučíno a čokoláda, ve 23.20 jedeme dál, dálnice už provokativně prázdná, svištíme na Lons Le Saunter, Besancon a Audincourt. Před Mulhouse v 02 hodin nutná menší siesta se zdřímnutím (tedy pisolino po italsku).<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY3BN7l-6e8FcfkIWgP79ldWD5jLR6EaHgoCuaYqFNGQA-y2F9dmy1N79_zZk9y6y9k2Og4eDf3RXAI7sF65eexi0aooeKxusxLvsyXsP5vb6FuOS__4CWTAihA9UV4HwEZH3A3_tUg5WX/s1600-h/PICT0904.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324854723525470626" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY3BN7l-6e8FcfkIWgP79ldWD5jLR6EaHgoCuaYqFNGQA-y2F9dmy1N79_zZk9y6y9k2Og4eDf3RXAI7sF65eexi0aooeKxusxLvsyXsP5vb6FuOS__4CWTAihA9UV4HwEZH3A3_tUg5WX/s200/PICT0904.JPG" border="0" /></a><strong><span style="font-size:130%;">Sobota 5.7.</span></strong> – okolo 4.30 vjíždíme do Německa a jedeme dálnicí směrem na Freiburg a Baden-Baden. Od šesti do osmi ještě jedna relaxační zastávka a piccolo pisolino. V 8.30 jsme v Sinsheimu, něco nakupujeme u herr Lidla ( Lidl je opravdu levný, ne jen v reklamě jako u nás) a vzhůru na Technické muzeum. V 9.30 začíná senzační prohlídka prvních aut a motockylů, parních strojů, vojenské techniky a lokomotiv, jejich historického vývoje, jsou zde Cadillacy a Chevrolety z 50. let a další skvostné americké okřídlené „bouráky“, závodní vozy dragsters, pod stropem zavěšená letadla od Messerschmitů po Čmeláka, obnažené motory spustitelné na tlačítko, v další hale je galerie Ferrari, Mercedesů, Jaguarů, Rolls Royceů, a dalších honosných značek, vozy F1 z počátků i nedávné typy, rekordní žihadlo Blue Flame – nejrychlejší vozidlo světa, ale také obrovské hrací skříně, bizarní bicykly včetně policejního pro 12 osob, lodní motory velké jako kamión, terénní vozidla i dámské tříkolky z předminulého století.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQraZXM4JvBHY8xN4XWIZlIPbtQgS8o9L87c2-pJ44aqY1p9xVT7S2JoE-c8H7CYA-MZb_6aImJWuJn8DxSkubiYw5fqUnhcI47gakP28fdpVJisvwbVMMcO-52nWpQUPeRp1LjVfxtUYG/s1600-h/PICT0893.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324854860258728610" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 150px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQraZXM4JvBHY8xN4XWIZlIPbtQgS8o9L87c2-pJ44aqY1p9xVT7S2JoE-c8H7CYA-MZb_6aImJWuJn8DxSkubiYw5fqUnhcI47gakP28fdpVJisvwbVMMcO-52nWpQUPeRp1LjVfxtUYG/s200/PICT0893.JPG" border="0" /></a>Venku nad halou pak zlatý hřeb – na sloupech ukotvené nadzvukové letouny Concorde a Tu 144 jako by vzlétaly, obé přístupné po točitém schodišti od ocasu až po kokpit. Pobyli jsme v muzeu více než čtyři hodiny, ale dalo by se tu být týden. Na 3D filmy, běžící v průběhu dne, ani nedošlo. Jedna pověra, šířená o Francii na internetu, padla. A to taková, že Francouz není ochoten s cizincem mluvit anglicky. Chce, a rád a ochotně, pokud ovšem angličtinu ovládá, což však není tak časté. Jinak se Fracouzi zdáli být stále v dobrém rozpoložení a zdaleka ne tak uštvaní jako Češi. A kruhových objezdů je tam snad víc než Číňanů v Číně...Ve 13.45 jedeme na Heilbrunn, Nürnberg a Rozvadov. V Čechách jsme v 16.50. Počasí je na cestu optimální, trochu oblačno, žádné vedro. Do vrat domova vjíždíme v 18.35. Akce Francie 2008 je už jen otázka vzpomínek, fotografií a vyprávění, ale všechno vyšlo díky Bohu zdárně a ujeli jsme celkem 4098 km včetně výletů.<br /><br /><strong>Expedice Provence 2008</strong><br />ve složení: <em>Alena, Luděk a Eda Wellnerovi</em></div>Luděk W.http://www.blogger.com/profile/02502258226611299805noreply@blogger.com0