NEW YORK 2012 - TÝDEN VE MĚSTĚ DIVŮ

Pátek 13. dubna 2012

Boeing 747 se brzy stočí  na jihozápad směr New York

Ve 12.15 vzlétáme z Prahy směr Londýn. British Airways nás po dvou a čtvrt hodinách vyvrhne na Heathrow a máme dostatečných 2,5 hodiny pro přesun na další terminál. V 16.00 už pokračujeme Boeingem 747 nad Atlantikem. Díky směru letu slunce nezapadá. Dole v průhledu mračen občas probleskuje zamrzlý oceán, pak už pevnina a záliv Sv. Vavřince. Letadlo ještě pokračuje ve výšce 10 km směrem k jihozápadu, ale pak už klesá podél pobřeží, zpomaluje a slunci už nestačí. V 18.30 ohromný letoun po necelých 8 hodinách hladce dosedá na letiště JFK. Neuvěřitelné, jsme v Americe, a je ještě večer. Posouváme si čas celkem o 6 hodin zpět.

Odbavení není snadné, ale to se dalo čekat. Fronta, otisky prstů, vyplňování formulářů, opasek a hodinky dolů, průchod rámem. Nekompromisní důslednost, ale ne buzerace. Jako ostatně všude, kde jsme narazili na bezpečnostní zájmy.

Začíná se rychle stmívat. Před letištěm snadno nalézáme stanici vlaku Air Train a podle scénáře s ním jedeme na stanici Jamaica Station. Vše jde překvapivě hladce. U výstupu se na nás vrhá všudypřítomná služba a za chvíli máme zaplacen jak Air Train a jednorázové jízdenky do centra New Yorku, tak i zakoupen nezbytný týdenní Metro Card za 29 USD. Ten ovšem musíme načít až zítra. Cesta z letiště na Manhattan tedy vyjde 7,5 USD na osobu, taxík by stál asi 60 USD a možná by jel podobně dlouho.  

Proslulá „subway“ je přesně takova, jak ji známe z akčních filmů. Občas režná a technická, jinde zdobná s mozaikami, nese si svou pečeť stáří více než stovky let. Zprvu je trochu složitější se orientovat, ptáme se. Je už relativně pozdě, v metru je pár lidí.

Čekáme na příjezd Air Train směr Jamaica Station

Cesta z letiště trvá necelou hodinu. Na stanici 51 Street přesedáme z trasy E na trasu 6 (tras je tolik, že ani nestačí písmena abecedy). Konečně vystupujeme na 86 St a snažíme se dle mapy orientovat 
v té pravidelné síti Streets and Avenues. Ještě kousek pěšky, a už jsme u cíle. Kamarádka Sylva už nás vyhlíží u vchodu, je půl jedenácté pryč místního času (reálně však už vlastně půl páté ráno, a to je záludné!!!)

Napětí z cesty rychle u skleničky vína opadá, příjemně se povídá, takže se snadno zapomene na časový posun. Ale ráno jsme připraveni vrhnout se do centra hlavního města světa po hlavě. 

Sobota 14. dubna 2012

Times Square - křižovatka Broadway a 7th Avenue

První den v New Yorku, ve městě, které poznamenalo svou atmosférou tvorbu mnoha umělců, od Johna Lennona po Petera Gabriela. Kam nejdříve? Vybaveni nezbytnou mapou metra se zanedlouho ocitáme na proslulém Times Square a jdeme si vyzvednout z Prahy předplacený New York Pass, který se ukázal být naprostou nutností.  Sedmidenní permanentka na téměř cokoliv za 190 USD se už zhruba druhý den zaplatila. Prvním využitím je sleva na snídani v restauraci Planet Hollywood.

Na Times Square se protíná ortogonální síť ulic s napříč ubíhající Broadwayí, někdejší indiánskou stezkou. Nebetyčné stavby nutí zaklánět hlavu a stále se zastavovat na nejnemožnějších místech. Fascinující je čistý vzduch, žádný smog, zřejmě i díky poloze Manhattanu mezi dvěma rameny řeky Hudsonu. Americké vlajky všech velikostí vlají všude a dokreslují skutečnost, jak si místní své město považují. Také se stále všude zametá a uklízí. A stačí se na chvíli zastavit s mapou, a už se někdo zeptá: „Do you need some help?“

Fascinováni prvními dojmy se přesouváme pěšky směrem k blízkému Rockefellerovu centru. U fontány stojí živá Socha Svobody a fotí se s turisty, ale my raději vcházíme do mrakodrapu s observatoří Top of the Rock a za chvíli už leží Manhattan hluboko pod námi. Slavný Empire State Building i secesní Chrysler Building jsou bezmála na dosah. Z ranního oparu se noří i jižní Manhattan a záliv se skutečnou Statue of Liberty. Mezi mrakodrapy směrem na sever probleskuje zelený obdélník Central Parku s jeho jezery a loukami. Západně za Hudson River se táhne do nedohledna New Jersey, západně za East River Queens a Brooklyn. Alespoň tyto části města vidíme takto z výšky.

Pohled z Top of The Rock v Rockefellerově centru na sever a Central Park

Je fascinující, že ty nejnižší budovy u paty okolních gigantů by byly samy o sobě jinde výškovými budovami. A neuvěřitelná je zdobnost a architektonická nápaditost budov, od geometricky přísných prosklených stěn spadajících do propasti ulic až po historizující fasády s bohatou ornamentální výzdobou. U paty Rockefellerova mrakodrapu vidíme v hloubi novogotickou katedrálu, samu o sobě ohromnou. Mnoho mýtů a fám padá – v Big Apple, jak místní New York nazývají, se střídají snad všechny architektonické styly a slohy světa. Pouze ty nejstarší ve své neohistorizující podobě, ale s obdivuhodnou precizností, dokonalostí a odvážným rozmachem. Vše je obrovské a udivující. A také citlivě komponované. Kde to urbanistická koncepce dovolí, tam je alespoň malý parčík s lavičkami nebo fontánou. Žádná odlištěná, hlučná a uspěchaná džungle betonu a skla, ale prostor, zeleň a čistý vzduch!

Pohled z Top of The Rock na jih Manhattanu a Empire State Building

V sevření věží Rockefellerova centra pak nacházíme náměstí s kluzištěm, záplavou květin, zlatou sochou Prométhea a všemi vlajkami světa. Uprostřed na mosazné desce je pamětní nápis Johna Rockefellera juniora. Stojí za přečtení. Slova, jako že „každý majetek zavazuje ke službě, že vláda je služebníkem lidu a ne jeho pánem, že charakter člověka je nejvyšší hodnotou, nebo že jen láska může překonat nenávist“, tu možná berou více vážně než jinde na světě, od kravaťáka z Wall Street až po rapujícího černocha, vyvolávajícího zábavné slogany před Mc Donaldem.

Katedrála svatého Patricka je opravdu ohromná, když se do ní vejde, nezůstává rozhodně pozadu za nejslavnějšími kolegyněmi z evropských měst.  Pokračujeme k New York Public Library, největší veřejné knihovně na světě, procházíme blízký Bryant Park, a pak postupně přicházíme k přístavišti na Hudson River.

Statue of Liberty bohužel v rekonstrukci a zavřená

Jsou za pět minut tři hodiny a akorát ve tři odjíždí loď na tříhodinovou okružní plavbu okolo Manhattanu! Za chvíli jsme tedy na palubě a plujeme směrem k jihu. Po levé straně se odkrývá výhled na mohutné mrakodrapy jižního Manhattanu, napravo rozlehlá zástavba New Jersey, a vpředu se vynořuje ostrůvek Liberty Island s nejznámějším symbolem nejen New Yorku, ale celé Ameriky. Socha Svobody je však kvůli opravám zavřená, a tak ji pouze těsně míjíme a obracíme se k ústí East River pod Brooklynský most.

Loď míjí majestátní jižní Manhattan, nová budova World Trade Center Freedom Tower již šplhá ke svým 540 metrům a v její horní části probíhají stavební práce. V proměnlivém panoramatu postupně defilují výhledy na Lower East Side, East Village, Upper East Side, posléze se objevuje nižší cihelná zástavba Harlemu, Stadion Yankees , a loď se noří do Harlem River mezi Bronxem a Manhattanem. Úzkou skalnatou úžinou se pak vracíme na širokou západní  Hudson River a plujeme k jihu, zpět k přístavu.

Pohled od Sochy Svobody na jižní cíp Manhattanu

Letadlová loď Intrepid s muzeem letecké, námořní a vesmírné historie má bohužel brzkou zavírací hodinu a tak ji obdivujeme jen zvenčí. Déle otevřeno má muzeum Madame Tussaud, kde si můžeme potřást rukou s George Bushem, Woody Allenem nebo přednést projev v Bílém domě.

Vracíme se metrem domů zmoženi dojmy, mnohde jsou vidět muzikanti, od keltského harfeníka přes rockového kytaristu po černou soulovou zpěvačku. A nejsou to žádní žabaři, lecjakou tuzemskou soutěž by mohli vzít útokem.

Večerní povídání u vína se Sylvou přináší mimo jiné pár dobrých tipů do dalšího programu. Skvělé vařené kukuřičky s máslem a kohoutková voda vyčištěná vloženými kameny jsou také novinkou.

Brooklyn Bridge mezi Manhattanem a Brooklynem z řeky East River

How do you do, Mr. President Bush?

Neděle 15. dubna 2012

Jezero Jacqueliny Onassis v Central Parku

Nedělní ráno je jedinou možností navštívit originální bohoslužby s gospelovým zpěvem v Harlemu. Vydáváme se pěšky okrajem Central Parku na sever, překvapivé je množství běžců se sluchátky, různé skupinky sportovců trénujících cokoliv od basebalu po překážkový běh; další fáma o nesportovních Američanech padá. Na druhé straně jezera Jacqueline Onassis se vzpíná honosná drúza historizujících mrakodrapů starší generace v Upper West Side; tudy nejspíše běhával Dustin Hoffmann v Maratónci. Park je plný květin v plném rozpuku a pobíhajících veverek. Po půl hodince jsme na okraji Harlemu, jehož cihelná zástavba s mnoha požárními žebříky a obchůdky v přízemí nese svůj typický ráz.

Jdeme rovnou k doporučenému baptistickému kostelu, ale vine se tu již mocná fronta a gestikulující černoch stále opakuje, že se tam prostě nevejdeme.

Hledáme tedy se skupinou nějakých Holanďanů další místo, půlhodina neúspěšného hledání už předznamenává neúspěch, až jsme sami a vracíme se zpět na okraj Central Parku. Zde na křižovatce Lenox Ave a St. Nicholas Ave těsně u metra je také kostel, 2nd Canaan Baptist Church, tak nakukujeme, a už nás zvou černošky v bílém dovnitř, není vůbec plno, jsme jen trochu nesví z toho, že jsme tu snad jediní běloši, ale všichni se tváří přátelsky a tak usedáme a bohoslužby začínají.

V baptistickém kostele v Harlemu nás uvítali s dojemnou srdečností

Do masivní jízdy rockových varhan s doprovodem bicích vpadává sbor a porůznu sóloví zpěváci; neznáme postup liturgie, ale je strhující. Vášnivé výkřiky v duchu  „I love Jesus“, tleskání do rytmu ve stoje, vše odvázané a volné, někdo šejkuje, někdo si naopak mobiluje. Ale všichni jsou v pohodě a atmosféra je jak jinak než „boží“.

Na závěr nás okolo sedící černošky objímají, chceme také dát pár doláčů do misky, ale máme jen stovku. Nevadí, dostáváme zpět tlustý balík jednodolarovek, že se ani nevejde do peněženky. Prostě paráda, atmosféra jak z amerických filmů konce 60. let!

Katedrála St.John the Divine je opravdu stavitelské veledílo

Hlouběji do Harlemu se už nevydáváme, ale jdeme směrem k Morningside Heights, jak nám Sylva doporučila. Katedrála St.John the Divine je ohromná, stále ještě rozestavěná. Vše je zahaleno v zeleni parků. Až sem na sever Manhattanu se táhne všudypřítomná Broadway, a u ní leží další zajímavé místo, Columbijská univerzita.

Areál, v němž musí být radost studovat cokoliv. Náměstí, fontány, parky, studovny i ubytovací budovy, studentské kostely, apod. Studovali zde mimo jiné Barack Obama, Theodore Roosevelt nebo Madeleine Albright.

Originální indiánská slavnost s tanci na půdě Columbijské univerzity

Během procházky areálem shlédneme taneční vystoupení Indiánů v původních krojích. Okolo další obří rozestavěné katedrály Riverside Church a Grantova památníku se vracíme k Central Parku a procházíme jím zpět na jih, tentokrát po západním okraji.

Bývalé místo lomů a slumů je nyní malebným místem odpočinku tisíců Newyorčanů, nikde žádná psí hovna, celé rodiny relaxují na trávnících, studenti datlují do netebooků, jiní sportují a děti se prohánějí kolem všelijakých atrakcí. Postupně se dostáváme až k místu u neblaze proslulé Dakota House, kde byl zavražděn John Lennon. V místě zvaném Strawberry Fields je na jeho památku zabudována mozaika s nápisem Imagine, hojně navštěvovaná, a opodál parta muzikantů hraje písničky Beatles.

Zbytek dne věnujeme střední části Central Parku s jezírky, skálami, bludišti, můstky, letohrádky a zahradami. Někdy prý zde bývá vidět i mýval.

Central Park je místem relaxace, sportu a zábavy pro tisíce Newyorčanů

Stmívá se, ale ještě chceme zařadit jednu atrakci. Očekávaný podvečerní prosluněný výhled z Empire State Buildingu se však po dlouhém čekání na výtahy a bezpečnostní rámy změní v úchvatnou  noční scenérii. Stoupáme rychlovýtahem do 80. patra a zde přesedáme na výtah lokální, který staví už po patrech. V osmdesátém šestém je observatoř po obvodu celé věže, plná návštěvníků. Obcházíme ji celou dokola a mezitím pěvecký sbor spustí vícehlasou americkou hymnu, a nezůstává jen u ní. Opět vše zahalí ta podivuhodná vlastenecká atmosféra.

Výstup z metra na stanici Brooklyn Bridge

Město svítí jako zářivé moře od obzoru k obzoru, s temnými mapami obou řek a mořského zálivu. Vracíme se sice dost pozdě, ale zážitků bylo opět víc než dost.

Pohled z Empire State Building na Hudson River a New Jersey

Pondělí 16. dubna 2012

Výhled z Brooklyn Bridge na záliv Upper Bay a jižní okraj Manhattanu

Brzy ráno jedeme metrem č. 6 až na konečnou stanici Brooklyn Bridge a vydáváme se na stejnojmenný most zalitý ranním sluncem. Postaven v roce 1883 jako technický zázrak, tehdy největší visutý most světa, udivuje dodnes. Výhled na nejvyšší manhattanské mrakodrapy jižního okraje v mlžném oparu skrze sítě lanoví a záliv Upper Bay se Sochou Svobody se nedá zapomenout.  

Cestou zpět míjíme neuvěřitelně zdobnou a impozantní radnici v duchu francouzské renesance na okraji City Hall Parku. Odtud kráčíme pěšky po všudypřítomné Broadwayi ke Ground Zero. Na místě tragédie z 11. září 2001 se už dokončuje opláštění prvního z nových mrakodrapů World Trade Center, Tower of Freedom, z dalšího už se rýsuje mohutná betonová podnož.

Památník obětem z 11. září na Ground Zero

Ohromným shromaždištěm lidí, shonem a ruchem okolo stavenišť se blížíme k památníku. Okolo bronzových desek se jmény a emblémy zahynuvších požárníků se dá obtížně přejít bez kapesníku, místo se ve slunečním žáru úplně chvěje nabité emocemi. Po řadě bezpečnostních opatření se dostáváme do uzavřeného areálu památníku, kde do původních základů zřícených dvojčat spadá po obvodu voda a vytváří jezero s dalším vnitřním vodopádem. Tabulky se jmény po obvodě leckde nesou zapíchnutou americkou vlaječku. Celý památník je osázen mladými stromy, které jednou celý areál přistíní.

Čas je neúprosný, v Burger Kingu si objednáváme klasiku: cheeseburgera s colou, a pak jdeme dále. Gotický Trinity Church a nejstarší St. Paul´s Chapel jsou už blízko proslulé Wall Street, pojmenované podle hradeb, chránících někdejší New Amsterodam prvních přistěhovalců před Indiány. ¨

Klasicistní Federal Hall National Memorial je budova z roku 1700, kde byl inaugurován George Washington jako první president. Nyní je zde muzeum a na schodech právě probíhá demonstrace. Šikmo naproti se nachází budova New Yorkské burzy.

Síť metra je neuvěřitelná, 26 tras o celkové délce 368 km spojuje 476 stanic, jejichž síť je velice hustá. V jedné z nich nasedáme a ujíždíme na Times Square. Je čas vyzvednout si z Prahy zaplacené lístky na muzikál Jesus Christ Superstar. Odtud po Broadwayi kráčíme k dalšímu významnému uzlu, Columbus Circle na jihozápadním okraji Central Parku. 

Sloup na Columbus Circle v obklopení mrakodrapy Time Warner Center

Od tohoto místa se prý počítají všechny vzdálenosti ve městě.  Sloup s fontánou a sochou Kryštofa Kolumba na vrcholu z roku 1892, vztyčený k 400 letému výročí objevení Ameriky, je obklopen hypermoderní geometrií skleněných fasád výškových budov Trump Tower a Time Warner Center. Dvojice bronzových slonů zdobí toto shromaždiště a významné náměstí. Opodál na chodníku černý bubeník hraje na svou soupravu s virtuozitou Phila Collinse, jen jeho vybavení je tvořeno starými hrnci, kýbly a barely. Od minuty by však mohl nastoupit k většině známých kapel.

Tyrannosaurus Rex, naštestí už jen v Muzeu of Natural History

Odtud je to jen dvě stanice metra k American Museum of Natural History. Co se z tohoto ohromného muzea dá ještě dnes do zavíračky zvládnout? Oddělení dinosaurů asi nemá obdobu nikde ve světě, však také sestavené kompletní kostry tyrannosaurů  a dalších ještěrů pocházejí z amerického kontinentu! Oddělení věnovaná jiným kulturám jsou rovněž rozsáhlá, procházíme tedy alespoň ta, věnovaná Americe, tedy středoamerickým, andským a amazonským Indiánům. Oddělení věnované současné fauně procházíme letmo, abychom stihli alespoň část ohromné mineralogické sbírky s polodrahokamy neuvěřitelných rozměrů a velkou sbírkou meteoritů. Muzeum bohužel zavírá v šest, a vzhledem k počtu muzeí v New Yorku se sem už těžko vrátíme.
Podvečer ještě zasvětíme blízkému Lincolnovu Centru, jednomu z největších kulturních komplexů na světě. Součástí je mimo jiné moderní koncertní hala, Metropolitní Opera a divadlo New York State Theater. Vše v provedení moderní, vzdušné a prostorné architektury, doplněné veřejnými plochami s fontánami a náměstími.

Toho dne už se mnoho nestihlo, menší nákup, a pak příjemné večerní posezení se Sylvou, která nám mezitím obstarala lístky do Carnegie Hall na klavírní koncert.

Bubenický virtuoz umí zahrát na cokoliv

Lincolnovo centrum

Úterý 17. dubna 2012

Stanice Bowling Green - vpravo vzadu vyrůstá nová budova WTC

Protože na jihu Manhattanu jsme mnoho míst minuli, jedeme opět metrem až na stanici Bowling Green u Battery Parku. Zde končí (nebo začíná) svou jednadvacetikilometrovou trasu proslulá Broadway. Samotný Battery Park přiléhá k Hudsonovu zálivu a odtud vyjíždějí lodi k dobře viditelné Soše Svobody.

Prohlížíme si památník přistěhovalcům i památník vojákům padlým ve druhé světové válce. Pobřežní promenáda otevírá výhledy na celý záliv. Mrakodrapy New Jersey jsou odtud odděleny jen úzkým průlivem.

Současná indiánská tvorba

Vracíme se k Bowling Green a nakukujeme na skok do Muzea Indiánů. Zajímavá je obzvláště jejich současná umělecká a řemeslná tvorba.

U běžícího bronzového býka v ústí Broadwaye se tísní turisté dychtiví památeční fotky, tak se k nim přiřazujeme. Hlad nás přivede k již vyzkoušenému Burger Kingovi na Trinity Square. Je již čtvrtý den nabitý zážitky a dostavuje se určitý útlum. Je čas na poklidné muzeum, kterých je zde nesčetně.

Metro nás rychle doveze zpět k nám na 86 Street a Madison Avenue. Odtud je to nějakých deset minut k Metropolitan Museum of Arts, údajně největšímu muzeu v USA. Jeho záběr je obrovský, takže musíme vážit, kam půjdeme přednostně.

Nejblíže je oddělení antiky, pyšnící se klenoty řeckého a římského sochařství, šperky, keramikou a předměty denní potřeby.

Metropolitan Museum of Arts - Mekka milovníků umění

Pak pokračujeme egyptskými sbírkami, chronologicky členěnými podle jednotlivých říší. Celá jedna síň je věnována slavnému pokladu princezny Sithathoriunnity, dcery faraona Senusreta II. ze Střední říše. Celý jeden sál zaujímají sochy královny Hatšepsut.

V obrovské prosklené hale je instalován chrám z Dendúru, přestěhovaný před zaplavením Asuánskou přehradou. Velmi působivé jsou sarkofágy a rakve z doby pozdních Ramessovců a z Pozdní říše, vyznačující se velmi pečlivou, rafinovanou a skvěle zachovalou výzdobou.

Egyptská sbírka je sama o sobě neuvěřitelně rozsáhlá, a to nemluvím ani o výstavě raného Egypta, která tu současně probíhá.

Přesouváme se ještě do oddělení gotického, renesančního a barokního malířství. Vidět na vlastní oči Carravaggia, Tiziana, Raffaela, El Greca, Velasqueze nebo Rembrandta je vždy silným zážitkem. Zde si můžeme slavné obrazy prohlédnout z těsné blízkosti, dokonce se smí fotit (bez blesku). Žádná skla, šňůry, omezení, apod. V každém koutě však číhá bdělá ostraha.

Ačkoliv se čas naplňuje, zlatý hřeb dne ještě čeká. Vracíme se domů, převlékáme se do slavnostnějšího a vyrážíme do divadla Neil Simon Theater na Broadwayi poblíž Times Square. Představení Jesus Christ Superstar, obnovená premiéra, začíná se zpožděním, ale konečně jsme na místě a rozjíždí se slavná předehra.

Provedení bylo moderní, ale velmi vkusně pojaté, a hlavně zazpívané s ohromující energií. Jesus (Paul Nolan) byl skvělý, při jeho „Get out!“ až zamrazilo, ale Jidáš (Josh Young), byl pěvecky ještě úchvatnější. Hudebně přesně podle záznamu z desky, ojedinělý zážitek.

Před divadlem po představení se shromažďují místo taxiků rikšové, ale my se vracíme metrem. Dorazili jsme pozdě, Sylva již šla spát, ale celkové vypětí dne, nahuštěný program a nápor zážitků si vynutil druhý den neplánovaně poněkud sanitární program.

Zuřící býk na významném místě u ústí Broadwaye

Egyptské museum - Královna Hatšepsut

Středa 18. dubna 2012

Časový posun a nabitý program přinesl nevolnost a horečku, bohužel ležím a musíme odříci návštěvu jazzového klubu Blue Note, kam mezitím Sylva rezervovala na dnešní večer lístky. Kolem poledne se vydáváme na klidovou procházku do Central Parku a procházíme ty části, které jsme předtím minuli.

Kleopatřina jehla, ve skutečnosti obelisk Thutmose III., stojí hned poblíž Metropolitního muzea. Jižněji nacházíme slavné bronzové sousoší Alenky v říši divů, sochu H.CH. Andersena, fontánu a jezero Bethesda, schodiště a arkády Terrace Drive, a další a další kuriozity tohoto odpočinkového centra města.

Klidový program si alespoň vynutil včasný návrat a umožnil další vzácné pohodové posezení se Sylvou, neboť konec našeho pobytu ve městě divů se začal nebezpečně blížit.

Bronzová Alenka v říši divů v Central Parku

Čtvrtek 19. dubna 2012

Také tato ornamentální fasáda je odlitá ze železa!

Ráno jsme opět plni sil dojeli metrem linky 6 až do stanice  Spring Street v těsné blízkosti čtvrti SoHo. Někdejší průmyslová a tovární čtvrť, později adaptovaná na luxusní bydlení, se vyznačuje množstvím domů odlitých kompletně z oceli. Složité barokizující ornamenty v litině mají jednu nespornou výhodu – stačí je občas pouze natřít a žádná zedničina. Šílenou váhu domu skalní podloží ostrova hladce unese, díky tomu jsou tu možné i mělké, různě se mimoúrovňově křížící trasy metra. A ač se to zdá neuvěřitelné, ocitáme se tu opět na všudypřítomné Broadwayi.

Procházíme vyznačenou trasu podle průvodce a přicházíme na hranice čtvrtí Chinatown a  Little Italy, které si obyvatelé přizpůsobili k obrazu svému. V čínské čtvrti je pochopitelně mnoho krámečků s oblečením a suvenýry, v italské zas typické italské kavárničky.

Mrakodrap Flatiron na Madison Square Parku

S vědomím neúprosného plynutí času a množstvím dosud neshlédnutých míst se přesunujeme metrem opět do oblasti středního Manhattanu k Madison Square Parku. Nejstarší, první mrakodrap v New Yorku, přezdívaný Flatiron (Žehlička), vztyčený roku 1902 do výšky 87 metrů, má svúj netradiční půdorys předurčený úhlem ulic  5th Avenue a Broadwaye. Jeho fasáda inspirovaná antickým kánonem a klasickým dekorem je neuvěřitelně zdobná (ale co není v New Yorku zdobné?). Nejužší nároží se sbíhá do šířky pouhých dvou metrů! Samotný park je opět plný květin, s fontánou, lavičkami a stinnými zákoutími. Jako v každém parku je zde zákaz kouření.

Jdeme ještě k Empire State Building, abychom si ji vychutnali za denního světla, potkáváme zblízka další významné stavby, jako ohromné nádraží Grand Central se zářící hvězdou oblohou v klenbě nebo více než třísetmetrový Chrysler Building s grandiózním vstupním portálem z leštěného kamene.

Proslulý Empire State Building ....

Méně zajímavá a trochu vyčerpávající je exkurze do obchodního gigantu Macy´s, ale tak ohromný prodejní prostor se vidět musí. Na menší „shopping“ nám však lépe posloužila domáčtější a klidnější Old Navy v SoHo.

Večerní koncert nás již nutí k návratu a k převlečení „do gala“. Carnegie Hall je v lešení. Sólový recitál klavíristky Jenny Q. Chai se konal ve vedleším sále Zankel Hall, a vyslechli jsme zde skladby od tradičně skvělého Debussyho a Schumanna, přes poněkud posluchačsky náročnějšího Oliviera Messiaena až po některé současné mladé autory, kde by poslouchatelnost mohla být předmětem dalekosáhlých debat. Ale celkově to byl opět mimořádný zážitek a důstojná tečka za dalším dnem.

... a jen o málo nižší Chrysler Building.

Pátek 20. dubna 2012

Brooklyn Museum ...

Nastal poslední celistvý den, ale ještě je nutno neopomenout menší „shopping“. Old Navy v SoHo navštěvujeme během naší jediné cesty mimo Manhattan, do Brooklynského muzea, kde se prý také nachází významná egyptská sbírka. Obchod však pohltí dosti vzácného času a metro do Brooklynu také jede bohužel poměrně dlouho. Muzeum ovšem stojí za to, samotná budova je zajímavým průnikem neoklasicistní a moderní architektury, nelze pochybovat o tehdejším záměru vybudovat největší muzeum na světě. V egyptské sbírce opět nacházíme známé artefakty, např. fragment  reliéfu Ptolemaia II. Filadelfa. Je však pravdou, že rozlehlá expozice v Metropolitním muzeu očividně svůj protějšek zastiňuje.

... a přilehlá zdobená stejnojmenná stanice Metra

Čas nějak zrychlil, bohužel jej ztrácíme druhým pokusem o průnik do muzea na letadlové lodi Intrepid. Zdánlivě jdeme včas, ale ouha – je všední den a zavírají o hodinu dříve. Takže opět před nosem. Škoda, že jsme si to nezkontrolovali předem.

Poněkud skleslý návrat je podladěný skutečností, že dnes bychom si měli už trošku předbalit k odjezdu, abychom se tím zítra nezdržovali. Navíc Sylva je pracovně mimo město. Inu, všechno má svůj začátek a konec.

Sobota 21. dubna 2012

The Conservatory Garden je opravdu místo pohody

Historii města by také bylo zajímavé trochu poznat, a tak ráno jdeme okrajem Central Parku pěšky do blízkého muzea města New Yorku. Bohužel kromě Metrocard už doblikala i platnost NYC Passu, což nám nedošlo, a tak musíme zaplatit vstupné. Teprve nyní si člověk uvědomuje, jak ohromnou sumu nám ta malá plastová kartička objednaná ještě z Prahy ušetříila.

V muzeu je tím nejpodstatnějším filmová smyčka o historii, která je doprovázena ještě anglickými titulky, což trochu pomůže rozklíčovat občas nadmíru rychlé průvodní slovo. New York si taky zažil své, než se dopracoval nynější velkolepé podoby. Naposledy snad to strašné jedenácté září.

Guggenheimovo muzeum

Procházíme ještě prostorné sály a obdivujeme  kostýmy ze slavných představení i dobové vybavení interiérů. Po východu z muzea poněkud neplánovaně nacházíme vchod do The Conservatory Garden. V kontextu Central Parku se tu rozkládá úžasná zahrada v anglickém, italském i francouzském stylu, s fontánami, sochami a především nevídanou kolekcí tulipánů snad všech možných barev a tvarů. Díky sezóně právě v plném květu. Myslím, že touto zahradou Central Park zabodoval k naprosté dokonalosti.

Šnekovité Guggenheimovo muzeum obdivujeme jen zvenčí, vzhledem k časové tísni i vstupnému dáváme přednost podle všech informací zajímavější sbírce moderního umění v Metropolitním muzeu. Také je to kousek „domů“, a máme dosud žetony na opakovaný vstup.

Tulipány všech barev a tvarů, včetně "Černého Tulipána"

Procházíme podle plánů nejprve sály s malířstvím 19. i 20. století a je jasné, že tohle jsme ještě vidět museli. Moreau, Monet, Van Gogh, Gauguin, Seurat, Manet, Cézanne, Renoir, Braque, Klimt, Schiele, Picasso, Modigliani,  Warhol, dalo by se tu určitě strávit několik dalších hodin. Fotit a koukat třeba na originál Van Goghova autoportrétu z deseti centimetrů je tu možné. Blízký dotek vzdáleného. Modernisty jako Pollocka, Rothkeho a další obří plátna už míjíme jen letmo, protože klíčová čtvrtá hodina už udeřila.

Vincent Van Gogh

Auguste Renoir

Sylva naštěstí právě také dorazila, tak si ještě děláme společnou památnou fotku na ten nezapomenutelný čas, loučíme se taky s kočičkou Sheelou a odebíráme se na metro. Zdánlivý náskok je záludný, trasa E vedoucí k letišti má nečekanou výluku, je prostě zavřeno a „babo raď“. Ochotný kolemjdoucí nám rychle sestavuje na papír plán obchvatu. Díky rozvětvené síti metra výluku objíždíme a konečně vystupujeme na Jamaica Station. Ale je nějakých šest hodin. Air Train nás vysype na sedmém terminálu JFK téměř o půl sedmé a  odbaveni jsme až někdy v 19.00.

Boeing 747 se zvedá z JFK ve 20.40 místního času a sen s červenobílými pruhy a hvězdami se chýlí ke konci. Goodbye America, you´re great!

Po 12 hodinách letu (v reálu po 7) jsme na Heathrow. Je ráno, rychle dobíháme spoj a ve 13.20 už rolujeme po Ruzyni. Děti na nás čekají dychtivé vyprávění. Celý let trval reálně s přestávkou 10.40. Neuvěřitelný týden ve městě divů se přesouvá do krajiny vzpomínek.