Cesta do Francie 2008

V pondělí 23.6. jsme vystartovali z Prahy v 5.30 po dálnici směrem na Plzeň. Před hranicemi jsme ještě doplnili palivo za české ve Sv.Kateřině a po krátké zastávce na kafe jsme přejeli do Německa přes Waidhaus, dále přes Schwandorf, Regensburg, München a Memmingen ….. ááááž na Bregenz.

Ve 12.15 jsme po 4,5 hodinách nepřetržité jízdy Německem přejeli pod jižním cípem Bodamského jezera do Švýcarska (od Prahy 563 km) a na úhledném a vybaveném odpočivadle s výhledem na jezero vsunuli asi půlhodinové zastavení s občerstvením a protažením se. Další cesta Švýcarskem směrem na Zurich a Bern vedla překvapivě velmi rovnou, nanejvýš mírně zvlněnou krajinou. Před Bernem jsme natrhali bezinky, a ejhle, po přepočtu ze švýcarských franků na české to vycházelo 30 babek za litr! Inu, Švýcarsko! Tak levně jsme už netankovali nikdy nikde, ani u nás. Asi 50 km před Ženevským jezerem se konečně začaly na jihozápadě z horizontu zvedat alpské štíty.

V 16.10 jsme zastavili na odpočivadle, posvačili, a pokračovali k Vevey a Montreaux. V 17.00 jsme vystoupili na vysoké terase nad Ženevským jezerem, šikmo dole leželo v mlžném oparu Vevey s legendární katedrálou, na jejíchž varhanách kdysi nahrál Rick Wakeman svůj part pro album Yes - Going for the One. Při zmrzlině jsme se potěšili výhledem na konečně očekávané pravé švýcarské panorama a vydali se dálnicí směr Francie.

Jak jsme pronikali do nejbližšího alpského údolí, odpojila se z dálnice odbočka na Chamonix a začala mocně stoupat v serpentinách. Vyjasnilo se a podvečerní výhledy z ohybů silnice byly úchvatné. Na jednom z nich jsme narazili na české turisty, kteří nám doporučili nedalekou odbočku na Lac d´Emosson, kam vede kromě zubačky také horská silnice. V 18.30 jsme se tedy oddělili z naší trasy a v 19.00 zastavili v malebném sedle, jehož horské jezero bylo od údolí odděleno ohromnou přehradní hrází s pochůzí korunou. Na opačné straně údolí se rozkládal zasněžený masiv Mont Blancu a otevíral se panoramatický výhled na celé údolí. Stálo za to pobývat nahoře,dokud se nezačalo šeřit.

Rychle jsme sjeli úzkými zákruty do údolí a napojili se na původní trasu asi v 20.30. Rozhlíželi jsme se po ubytování, ale nikde se nic nenabízelo, teprve při průjezdu pohraniční obcí jsme našli nějaký docela drahý hotýlek. Nakonec jsme asi ve 21.00 ve francouzském Vallorcine objevili hotel Belle Vue s turistickým ubytováním v přízemí, s pěknou koupelnou, kuchyňkou a palandami pro nás tři bratru za 45 jurášků. To jsme měli za sebou už 1020 km z domova.

Druhý den v úterý 26.6. jsme ráno popojeli do blízkého Chamonix a po krátké procházce středem města jsme zakoupili jízdenky na lanovku Aiguille du Midi (celkem 114 Eu dva dospělí a jeden zlevněný), fronta ještě nebyla velká, a tak jsme v 9.00 vyjížděli do prvního zastavení Plan de l´Aiguille v 2317 metrech, kde se rychle dalo přesednout do druhé lanovky na štít. Kabina popojela k hoře a pak skoro kolmo stoupala mezi skalními hroty k vrcholové stanici. Z několika překrývajících se teras se otevíral ohromující výhled na masiv Mont Blancu jako na dosah ruky, na ledovec spadající do údolí, na maličké Chamonix v hloubce a okolní hradbu štítů.

Možnost využít panoramatický přesun na okolní vrcholy až do Itálie v malých kabinkách jsme nevyužili, ale vyjeli jsme výtahem na nejvyšší možný bod hory (3842 m). Na okolních útesech bylo vidět horolezce, někteří se vypravovali s cepíny na pochod sněhovým sedlem. Vrcholový výběžek bylo možné obejít ledovým tunelem a ze všech stran se naskytly mimořádné výhledy na celý okolní masiv. Po poledni jsme se sklouzli lanovkou do Plan de l´Aiguille, kde bylo sucho, teplo a slunečno, udělali jsme krátkou vycházku k Modrému jezeru a svezli se do Chamonix.

Ve 14.45 jsme už pokračovali dále směr Ženeva. Během této trasy jsme odbočili na jih na Albertville. Během cesty jsme měli v autě spoustu vybrané muziky, ale nejstylovější k náladě cesty je píseň Laetitia zpívaná Alainem Delonem. Charakter Alp se proměnil, cesta Route de Grandes Alpes vedla mnoha zimními středisky a úhlednými obcemi a usedlostmi Savojských Alp, zastavili jsme na malý piknik a okolo 17.30 se napojili na dálnici E 70 na Montmelian a pak po E 712na Grenoble. Krajina měnila ráz z horského na pahorkatý, až jsme vjeli do údolí řeky Isére a dálnice nás vypustila v nížině Rhóny u Valence. Nyní byl čas najít rozumný nocleh, což se podařilo cestou po státní silnici na jih ve Fiancey v zájezdním hostinci Relay Routiers. V této oblasti bylo podobných ubytování více, takže jsme ve 20.30 mohli využít pohodlí čistých postelí, koupelny a záchodu byť společného na chodbě, za pouhých 31 jurských a vydatného meníčka za 12.

Ve středu 25.6. stále po státní silnici 7, skvěle průjezdné, jsme pokračovali k jihu na Montelimar až k odbočce na Bourgh St. Andéol. V 10.30 jsme zde zaparkovali pod platany na nábřeží Rhóny a vypravili se ke gotickému chrámu, který dominoval městu. Cestou jsme prošli tržištěm, nakoupili ovoce a nějaké drobnosti. Horko sílilo a za hodinu jsme rozpálené městečko opustili, abychom po poledni sledovali tok řeky Ardéche, zaříznuté v hlubokých meandrech do vápencové skály.

Auto stoupalo serpentinami na další a další vyhlídky, klimatizace makala naplno. Dole v hloubce pluli nesčetní vodáci v kánoích okolo templářského hradu na vysokém útesu, stejně ale hluboko pod námi. V horku bylo příjemné navštívil jednu z mnoha místních jeskyň, Grotte de la Madeleine, s velmi hezkým vstupem a zábavnou průvodkyní mluvící v docela srozumitelné francouzské angličtině. Nakonec jsme se kvůli slevovému kupónu z první vstupenky dali zlákat k druhé jeskyni, Grotte de Saint Marcel, a to bylo dobře, neboť měla zcela jiný charakter. Neskutečně rozlehlé prostory táhnoucí se pod zemí na kilometry, útvary jako ohromné pečené buchty, kaskádová fosforově svítíci jezírka.

Proto jsme Ardéche opustili dost pozdě, až 16.20, takže na dálnici A7 u Avignonu jsme po problematické jízdě v kolonách po obcích najeli až v 17.40. Do 19.00 jsme měli převzít apartmán v Le Lecques, ale cesta přes mýtné kontroly nešla tak rychle a přijeli jsme na osmou. Telefonem jsme však domluvili předání klíčů ve schránce agentury Interhome a vše proběhlo hladce. V okamžiku příjezdu na místo jsme měli na tachometru 1622 km, včetně zajížděk na Ardéche a Lac Emosson.

Čtvrtek 26.6. byl tedy spíše zasvěcen koupání a pláži, která byla písčitá s rozptýlenými oblázky, pár minut od apartmánu, v mírném zálivu mezi skalnatými mysy, s dlouhým balvanitým molem, oddělujícím přístav člunů a jachet. Večer procházka po molu a pobřežní cestě, na molu bydlí kočky. Malé dobrodružství – v moři jsme našli peněženku plnou platebních karet, s doklady, řidičákem, techničákem, smlouvou na pozemky, rodným listem, zdravotní kartou a spoustou dalších dokumentů. Přes agenturu jsme vypátrali majitele a pan Daniel Henri Roux nám jako dík přinesl luxusní šampaňské v krabici. Večer jsme ale vypili jinou lahev – Vin de Pays des Coteaux del´Ardéche.

V pátek 27.6. jsme odpoledne podnikli výlet směrem na La Ciotat a Cassis, hadovitou stoupající a klesající silnicí zaříznutou ve vápencovém pobřežním masivu. V městečku Cassis jsme hledali vstup k Le Calanques, ale bohužel uzavření přístupu k těmto fjordům nastalo kvůli nebezpečí požárů dříve. I tak jsme navštívili krásnou kamennou pláž v Cassis a užili si koupele v průzračné vodě, kde bylo vidět až na dno. Tentokrát jsme vypili jednu Coteaux d´Aix en Provence z roku 2007.

V sobotu 28.6. jsme zase až po poledni vyjeli po dálnici na Arlés. Prohlédli jsme město na Rhoně, kde žil a pracoval Vincent van Gogh, navštívili jeho slavnou žlutou kavárnu, kostel Saint Trophime s proslulým bohatě zdobeným kamenným portálem z 12. století a přilehlý klášter s gotickorománskou křížovou chodbou.




Nedaleko se nacházely ruiny antického divadla a římský amfiteátr z 1. století, zasazené do pěstěných parků (jinan dvojlaločný) a středověké zástavby. Vrátili jsme se oklikou přes řeku k autu a vyjeli na další zastavení, severně položené benediktinské opatství Abbaye de Montmajour.

Byl už pokročilý čas a asi po zavírací hodině, ale vchod do opatství byl otevřen, na schodech strašidelně rozestavěné nádoby s hořícím voskem, a uvnitř se scházeli svatební hosté na hlavním nádvoří. Takže jsme se mezi nimi ztratili a prohlédli si všechna zvenčí přístupná místa této obrovské stavby z 10. století.

Pokračovali jsme pak na sever k Fontvieille na raritní větrný mlýn (i zde byla svatba), a odtud do Alpiček (Alpilles), v jejichž středu na skalní plošině leží zřícenina hradu a starobylé městečko Baux du Provence, plné obchůdků a kavárniček. Prohlídka se tak protáhla až do setmění a pak jsme se vraceli přes Salon de Provence a Aix zpět do Le Lecques, návrat až v 23.00. Láhev Pelure d´Oignon nám proto zůstala až na neděli.

V neděli 29.6. jsme proto zařadili opět relaxační dopoledne s koupáním, okolo 14. hodiny jsme se ale vydali přes Cassis pobřežní silnicí do Marseille, kde jsme zaparkovali na příjezdovém bulváru Rue de Rome a pěšky vystoupali k honosné novobyzantské dominantě města Notre Dame de la Garde se zlatou sochou viditelnou zdaleka i z moře. Od rozlehlé baziliky na několikastupňových terasách jsme sešli přímo do starého přístavu Le Vieux Port a díky šťastné shodě náhod nás vzápětí odvážela loď Edmond Dantés na ostrov If.

Křik nalétávajících racků a odletující vzpěněná tříšť pod kýlem, vybělené zdivo na skále, padací mostek, úzké vchody a kobky s tabulkami Abbé Faria a Edmond Dantés, díra ve zdivu a malé muzeumko s knihami Hrabě de Monte Cristo, prostě nádhera! Omamný výhled na vlnící se moře, bílé lodi a blízkou Marseille. Třičtvrtě hodiny na vyprahlém a liduprázdném ostrově a pak lodí přes ostrov Frioul zpět do Marseille. V Le Lecques jsme krátce před devátou.

Pondělí 30.6. je dnem odpočinku a užívání si moře, protože je třeba nabrat sil na blížící se zpáteční cestu. Lahvička Fruitille Vin Mousseux- Club des Sommeliers byla proto vyřešena vypitím až do dna.

V úterý 1.7. zařazujeme hned ráno výlet do Aix-en Provence. Na Cours de Mirabeau je právě tržiště a možnost pod platany mezi kašnami pořídit nějaké ty nákupy. Dělá se docela horko a tak následná procházka městem po pamětihodnostech je spíše nahodilá a bez vášně. Město tisíců kašen je ovšem francouzsky šarmantní, byť příliš rušné oproti poklidnému Arlés. Ve čtvrt na dvě jsme zpět v Le Lecques, protože je nutno již něco sbalit a ještě se potěšit posledním mořským koupáním.

Ve středu 2.7. odjíždíme po předání klíčů po dálnici A 52 směr Aix, ale odbočujeme na A8 směr Nice, Cannes. Po cestě zastavujeme v malém sídle Saint Maximin la Sainte Baume s obrovskou gotickou katedrálou, v jejíž kryptě je podle legendy pohřbena Máří Magdalena, kterou sem přivedl Maximin. Řezbářská výzdoba presbyteria je precizní a skvostné varhany patří prý k nejznámějším ve Francii.

Zastavení je jen půlhodinové, pokračujeme až k odbočce na Draguignan a po státní silnici už daleko pomaleji šplháme do zvlněné krajiny, dosti členité. Stoupání a serpentiny signalizují asi po hodině (ke 14 hodině) blízkost Grand Canyonu du Verdon. Asi 40 km jízdy po jeho jižní straně silnicí D 71 Corniche Sublime otevírá množství ohromujících výhledů do hlubiny skalní soutěsky, kterou vyhloubila řeka Verdon.

Došplháme až k místu, kde výška nad úrovní řeky dosahuje 1200 m a klesáme k městečku Aiguines. Odtud po dotazu v informacích sjíždíme k jezeru Lac de St.Croix. Tady půjčují šlapáky i kánoe, takže bereme trojmístnou velkou kánoi a v 16.00 vjíždíme do ústí kaňonu mezi strmé stěny. Cestou proti proudu ostatních plavidel ubývá a sílí proud, také klesá teplota vody. V místě, odkud jsme před nedávnem shlíželi ze silnice na zákruty Verdonu, ubíhá už ledový minerální proud řeky v takové síle, že je nutno s kánoí přirazit ke kamenité naplavené pláži. Chvilka na dovádění v prudké vodě je příjemná, v záchranné vestě skočit do nejmocnějšího proudu a nechat se o dvacet metrů níže vyhodit na mělčinu dává zapomenout na třeskutý chlad této části toku horské řeky. Pak cesta zpět a koupání v jezeře, o mnoho teplejším, ale šeří se a chystá se na déšť a bouřku. V 18.30 odjíždíme od Verdonu směrem Moustiers Ste.Marie, Roumoules, Gréoux, Marosque a Céreste. Chvíli prší, v okolí Cereste hledáme nocležiště okolo 20.00.

U cesty kupujeme nějaké ovoce a zeleninu, přičemž nás dcera majitele obchůdku odkazuje na městečko Viens asi 10 km na sever v pahorcích Lubéronu a doporučuje ubytování. Takže se asi ve 20.30 ubytováváme v romantické La Bergerie du Lubéron a s madame Anne si při české i francouzské kořaličce povídáme čechofrancouzskou angličtinou až do noci. Černé koťátko a dva velcí labradoři Cartoun a Opium nám dělali společnost. Noc v nádherně stylovém provecálském pokojíku v nedotčeném prostředí středověkého Viens uprostřed olivových hájů a levandulových polí Lubéronu byla úchvatným zážitkem, takže těch 62 jurášů za nocleh v zářivě okrovém kanafasu včetně tradiční snídaně a večerního kafíčka stálo za oběť.

Ráno ve čtvrtek 3.7. po snídani odjíždíme z La Bergerie a na radu paní Anne prohlížíme staré Viens, jeho klikaté kamenné uličky, svažitá náměstíčka a schodišťátka, pak navštěvujeme podobně krásné sídlo Simiane la Rotonde s věží z 10. století a neméně půvabný Gignac. Místa jsou zcela nedotčena turistickým ruchem a provozem, nejsou ani uvedena v průvodci, a procházíme si je v hebce slunném, vlahém dopoledni jako téměř odříznuti od světa. Dále přes Plateau de Vaucluse jedeme k městu Rustrol, na Apt (zde kupujeme pečivo), a navštěvujeme Rousillon, město ve skalách zbarvených železitým oxidem do žluta až červenookrova. Skalní město za městem je krásné, ale už plné návštěvníků.

Přes Gordes, které prohlížíme jen letmo, sjíždíme k opatství Abbaye de Sénanque, cisterciáckému klášteru z 12. století uprostřed levandulových polí v květu, dalším zastavením je Fontaine de Vaucluse – vyvěračka pramene řeky Sorgue pod hradem a vodní kola s historickou výrobnou a prodejem ručního papíru v galerii těsně nad hladinou rozbouřené řeky. Pak už adieu Lubéron a Vaucluse. Před šestou hodinou míříme na Avignon a odbočujeme k jeho severnímu okraji k městečku Sorgues. Tam se ubytováváme v hotýlku Premiere Classe v průmyslové zóně, za 45 jurských trojlůžkový pokoj s příslušenstvím, a jsme v pohodlíčku. Blízký superhypermegamultimarket Auchan je dost možná největší průmyslovou stavbou na světě, ale ceny potravin jsou zde snad nižší než u nás, dvoulitrovka Coly za šedesát centů mluví za všechno.

V pátek 4.7. jedeme do Avignonu, parkujeme před hradbami a jdeme skrze ně do města přímo k parku Rocher des Doms. Odtud jsou výhledy na celou část historického jádra v oblouku Rhóny. Sestupujeme do města ke katedrále Notre Dame a přilehlému Papežskému paláci. Odtud na Place del´Horloge s radnicí a pěší zónou, obcházíme centrum k chrámu St. Pierre a podél zadních hradeb Palais des Papes, které spadají do města z ohromné výšky, jdeme zpět k Rhóně a mostu Pont Saint Bénézet, sahajícího jen do půlky řečiště. Avignon stojí za vidění, ale poetická nálada starých francouzských měst je zde už poněkud v pozadí. Zpět k autu, tankování tradičně u Elfa a ve 12 hodin odjezd na Pont du Gard.

Mezi 13 – 15 hodinou se procházíme po římském akvaduktu, původně vedoucího vodu do 50 km vzdáleného Nimes a funkčního až do 9.století. Statečné vedro a dost velký nával lidí trvají, ovšem stavba je úchvatná a její okolí také stojí za procházku. Neuvěřitelné, že tato technická a současně umělecká památka plnila své poslání asi 900 let. Co kdy bylo plně funkční tak dlouho?

Po malém občerstvení kvačíme po dálnici do Orange a z docházkové vzdálenosti jdeme na prohlídku antického divadla z doby císaře Augusta, dodnes používaného pro operní představení. Elektronický průvodce je v angličtině, lepší je doprovodné video v kinosálku, něco o historii a současnosti amfiteátru.

Po zhruba půldruhé hodině ještě spěcháme stihnout před soumrakem slavné opatství v Cluny. Po 20 hodině jsme tam, zapadající slunce působivě zbarvuje téměř liduprázdné, poklidné a velebné opatství. Bez většího pátrání nacházíme dobře vyznačený půdorys někdejší obří středověké katedrály, zbytky jejího dláždění a sloupů v nartexu, začátek hlavní lodi i zbytky vstupního portálu.

Zachovaná někdejší pravá věž jedné z největších staveb středověku (fáze Cluny III) je sama dost monumentální, ale její vnitřek se opravuje. S posledním sluníčkem si prohlížíme budovu opatství, areál hřebčína, centrum starého města a zahrady. Asi ve 21.00 odjíždíme z Cluny k dálnici na Macon, pak už pokračujeme směrem na Německo, protože expedice Francie 2008 tímto v podstatě končí. I když ne zcela, Němci taky mají něco v rukávu...Ve 22.40 malá večeře ve sportovním stylu u pumpy Avia za Bourg en Bressse, doplnění paliva a odpočinek, kafe, kapučíno a čokoláda, ve 23.20 jedeme dál, dálnice už provokativně prázdná, svištíme na Lons Le Saunter, Besancon a Audincourt. Před Mulhouse v 02 hodin nutná menší siesta se zdřímnutím (tedy pisolino po italsku).

Sobota 5.7. – okolo 4.30 vjíždíme do Německa a jedeme dálnicí směrem na Freiburg a Baden-Baden. Od šesti do osmi ještě jedna relaxační zastávka a piccolo pisolino. V 8.30 jsme v Sinsheimu, něco nakupujeme u herr Lidla ( Lidl je opravdu levný, ne jen v reklamě jako u nás) a vzhůru na Technické muzeum. V 9.30 začíná senzační prohlídka prvních aut a motockylů, parních strojů, vojenské techniky a lokomotiv, jejich historického vývoje, jsou zde Cadillacy a Chevrolety z 50. let a další skvostné americké okřídlené „bouráky“, závodní vozy dragsters, pod stropem zavěšená letadla od Messerschmitů po Čmeláka, obnažené motory spustitelné na tlačítko, v další hale je galerie Ferrari, Mercedesů, Jaguarů, Rolls Royceů, a dalších honosných značek, vozy F1 z počátků i nedávné typy, rekordní žihadlo Blue Flame – nejrychlejší vozidlo světa, ale také obrovské hrací skříně, bizarní bicykly včetně policejního pro 12 osob, lodní motory velké jako kamión, terénní vozidla i dámské tříkolky z předminulého století.

Venku nad halou pak zlatý hřeb – na sloupech ukotvené nadzvukové letouny Concorde a Tu 144 jako by vzlétaly, obé přístupné po točitém schodišti od ocasu až po kokpit. Pobyli jsme v muzeu více než čtyři hodiny, ale dalo by se tu být týden. Na 3D filmy, běžící v průběhu dne, ani nedošlo. Jedna pověra, šířená o Francii na internetu, padla. A to taková, že Francouz není ochoten s cizincem mluvit anglicky. Chce, a rád a ochotně, pokud ovšem angličtinu ovládá, což však není tak časté. Jinak se Fracouzi zdáli být stále v dobrém rozpoložení a zdaleka ne tak uštvaní jako Češi. A kruhových objezdů je tam snad víc než Číňanů v Číně...Ve 13.45 jedeme na Heilbrunn, Nürnberg a Rozvadov. V Čechách jsme v 16.50. Počasí je na cestu optimální, trochu oblačno, žádné vedro. Do vrat domova vjíždíme v 18.35. Akce Francie 2008 je už jen otázka vzpomínek, fotografií a vyprávění, ale všechno vyšlo díky Bohu zdárně a ujeli jsme celkem 4098 km včetně výletů.

Expedice Provence 2008
ve složení: Alena, Luděk a Eda Wellnerovi