Dobrý den, pane předsedo TOP 09,

v odpověď na vaše mailové Poselství si dovoluji položit dotaz, jako občan České republiky představiteli strany, které jsem v minulých volbách dal svou důvěru a nyní jsem pln pochybností. Jedná se o časté výroky pana ministra Kalouska k posledním krizovým událostem. Jelikož po předchozích mých zkušenostech pan Kalousek na maily nereaguje, nechci již v tomto duchu plýtvat energií, byť mu tento dopis posílám též.

Pan ministr obhajuje obsazování postů managementu státních a polostátních firem přímým rozhodnutím člena vlády jako správné a obvyklé. Jsem zcela opačného názoru, jsem přesvědčen, že tato procedura by měla projít výběrovým řízením, ne-li referendem, neboť tito lidé jsou placeni z peněz daňových poplatníků, nikoliv z kas stranických sekretariátů. Ale k meritu hlavního dotazu se ještě dostanu.

Pan poslanec Šnajdr je dle pana ministra Kalouska údajně skvělý a nenahraditelný odborník na energetiku, jmenovaný byl tedy do správní rady ČEPRA. Pokud jsem informován, tentýž člověk působil v letech 2006-2010 v ministerském rezortu zdravotnictví, posléze se stal předsedou správní rady ČEZu. Nijak jsem si zaprvé nevšiml, že by kdokoliv pěl pajány na finanční situaci VZP, naopak se stále "řeší krizové problémy" tohoto rezortu, odtud by se tedy daly odvíjet nesporné pochybnosti o skvělé odbornosti tohoto ekonoma. 

Jeho další pozice se dle informací stala Státní společnost ČEPRO. Na co je tedy pan Šnajdr odborník? Na zdravotnictví nebo energetiku? Na univerzální manažery typu komunistických všeumělů nebo likvidátorů typu pana Tvrdíka už nikdo nevěří, je to logický nesmysl! Každý člověk proniká do svého oboru celý život, má-li být alespoň půměrným odborníkem, a to nehovořím o "špičkových, nenahraditelných manažerech". Že jde tedy o trafiku, je nabíledni, a že pan ministr Kalousek vědomě nemluví pravdu, bohužel též. 

Tato otázka a její odpověď s vyjádřením Vašeho postoje k výše řečenému je pro mne jako voliče klíčová vzhledem k postoji mne a mého okruhu lidí k TOP 09 v příštích volbách.

S přáním pevného zdraví a zdaru v konání

Ing. Luděk Wellner

Praha 10

tel. 776 065 258

REAKCE NA ČLÁNEK V LN 3.7.2012 - případ ministr Pospíšil

     Vážený pane redaktore,

     snažím se marně pochopit, proč jste vlastně napsal tento článek http://www.lidovky.cz/jmenuje-pavel-blazek-lenku-bradacovou-dx1%20/ln_nazory.asp?c=A120703_081353_ln_nazory_ogo  ,zda vůbec něčemu přispívá.

     Zavádějící klišé jsou v rukou novináře nebezpečnou zbraní, a zde jich vidím několik. Především jde o dlouhodobě módní podceňování veřejného mínění. Možná byste se divil, co si občané, kterým situace v naší zemi není lhostejná, mohou pomocí nezávislých informačních toků na netu zjistit o paní Bradáčové a dalších aktérech celé kauzy.

     Rovněž nevím, proč by si politici neměli brát inkriminované jméno „do úst“. Je to naopak jejich povinnost a občané chtějí vědět, kudy vítr vane, a ne jen poslouchat plytká ptydepe, jak tomu většinou bývá. Aniž tím vyjadřuji sympatie nebo antipatie panu Gazdíkovi z TOP 09, jeho tvrdý postoj v koalici nejen chápu, ale i podporuji. Nazvěte si to třeba populismem, půjde jen o další vyvětralé klišé!

     Skoro jako urážka mi připadá Vaše pasáž o tom, že do „delikátního vztahu ministr – nejvyšší státní zástupce nikdo z ulice nemá co křičet pod okny.“ Oni jsou snad nějací soukromí podnikatelé? Naše zdeformovaná pseudodemokracie už dávno odstavila občana jako nepotřebnou loutku, která se jednou za čtyři roky opráší a pak kopne do kouta – a to je skandální! A ještě více sklandální je, že se to začíná brát jako normální, také díky článkům jako je ten Váš. Občan je dlouhodobě frustrovaný nemožností ovlivnit fungování státu, který mu měl a má primárně sloužit a pomáhat, nikoliv jej omezovat a ovládat. Občan, který ze strachu a bezmoci ještě nerezignoval, nebo nezůstal u hospodského lamentování, se sdružuje a snaží se v rámci svých možností dělat alespoň něco. Je to zoufalé, je to donkichotské, ale je to NĚCO! Názor páně M. Bendy, že má politikům vystavit účet při volbách - to je čiré marťanství, které s realitou nemá nic společného!  Měl byste občanům našeho státu jako hlas média téhož státu vycházet vstříc, ne se mu blahosklonně vysmívat! A nezlobte se,  „...dokud neexistují jasné indicie, že se kvůli mocným či bohatým ohýbá spravedlnost...“ to má být cynický sarkasmus? Nebo to opravdu myslíte vážně? A existují jasné indicie, že 3. července 2012 je úterý?    

     A nakonec – pokud Pavel Blažek paní Bradáčovou povrdí, nebude rozhodně vašimi slovy „za slabocha, který musel ustoupit veřejnému mínění“, ale za první vlaštovku, která se na veřejné mínění ohlíží a bere svou funkci vážně, tedy jako sakramentsky dobře placenou službu občanům.

     Co by podle Vás znamenala třeba instalace přímé demokracie? Anarchii plebsu? Vládu nezodpovědné lůzy, která si okamžitě odhlasuje horu výhod bez povinností? Takto shlížíte na český národ? Nebo jste v něčích službách? Váš článek lze možná brát jako surrealistický text deathmetalové kapely na dadaistickém happeningu, jinak je otřesný a pro tuto zemi nesmírně škodlivý!

3.července2012                                                                                                                                                                                S pozdravem

Ing. Luděk Wellner

Praha 10

tel. 776 065 258

THE RIGH OF ASYLUM 

(Excerpt from the historical novel)

Year of publishing:1997

Publisher: Argo

Dressed only in dark chitons so as to be hidden in the moonlight, and armed with daggers, we broke into the holy precinct over the garden wall. We crept from behind the temple of Horus until we stopped in front of a wall built of massive blocks. Clinging to the stone, we saw a priest approaching.  He wore two feathers on his bald head and a ribbon diagonally across his chest. The priest carried a torch and walked directly to the low entrance and brushed inside. We waited for a while. Distant singing sounded from the depths of the temple. We carried our sandals in our hands and slipped indoors.
The music and singing intensified. We shuffled our bare feet on the pavement, feeling our way blindly with our hands on the walls, led by the growing sound. Suddenly I felt a heavy curtain instead of stone. I got scared, but Euclid eagerly pushed me forward. Regretting my weakness against Euclid, I thought of my promise to Beneret that I would not intrude. If we were caught, our lives would be lost. I thought that if we got back safely, I would never again drink intoxicating Egyptian beer.
We carefully lifted a corner of the curtain to see into the temple nave. I felt my hands sweating and the blood throbbing in my head, feeling not only fear, curiosity and excitement, but also some deep memories. 
In my mind’s eye, I saw again the ghostly temples of Anaite, once more by the power of their mysteries; rites and rituals that are hardly understandable even for the learned ones, because the real sages have been dead for many generations. The old, mysterious, legendary rituals here have survived the arrival of the clear and temperate ceremonies of Hellas! 
The light shrines of Greeks were noble and pleasant for visitors, but I must confess that I never felt there the proximity of the gods and the feeling of awe before superhuman powers. Perhaps that's why I found myself deep in the memories of my childhood in Zariaspa, and I was blown by the light whiff of nostalgia.
Oil lamps smoked, sputtered and emitted irritating smells of unknown herbs. We could see a long line of girls in white robes. They held before them in both hands little baskets with pink lotus petals. Wide, colored collars and narrow, ribbon belts made them look like unreal beings in the flickering twilight. From the front of the nave, in the dimness, we could hear singsong recitation, complete with choruses. The rhythmic sequences of Osiris´ drums beat in our ears. The excited and mournful voice of a principal priest came to us, deep and almost inhuman. 
The massive stone beams of the low ceiling seemed as if they were about to crush the gathering. The columns that supported the roof were covered with inscriptions from top to bottom.
On the boat-shaped altar were standing pictures of important gods. I discovered Horus, the falcon-headed god with eyes of red, sparkling rubies; Isis with the vulture-winged headdress; and the god-creator Ptah, constricted in a tight garment like a mummy. Other deities I did not know, nor a statue of a man with outstretched arms and wings. In the rising spirals of frankincense fumes the statues of the gods seemed to be beginning to move.
"What are you looking at so intently?" whispered Euclid, pushing over me to see better. He eagerly nudged me on the shoulder. "You are as frozen as if you had looked at the face of Medusa!"
The rhythm of the rattles and the concentration of the people gathered there really bewitched me, and I couldn´t take my eyes off of that so very familiar face. I had to think for a moment to realize where I know her from, and it seemed so inconceivable that it had been from this morning. 
"Not of Medusa," I whispered brokenly, "but of Isis, or better yet, of Aphrodite herself! She is as natural in her simplicity as the lotus, which climbs from the muddy bottom and comes into bloom in the sunshine with its immaculate whiteness. She´s like a little girl and a grown woman at the same time."
Beneret stood a few feet away from me on the edge of a number of priestesses, singing intently, her dark eyes frowning slightly in concentration.
The chanting and singing seemed to go on endlessly. Euclid tugged my chiton:
"If you could live in Hellas for a thousand years, you couldn’t conceal your barbaric origin," he chuckled into his palm, "Your eternal amazement of an ordinary day is the fate of barbarian eyes. I prefer the cultivated taste of Jewish, Greek, or even Persian girls over those Egyptians. Their appearance is dull and their ceremonial manners are boring. I don´t understand why you are interested in the girl you are showing me. She is too small for my taste. I prefer thinner girls from the Delta rather than those with large buttocks and feet so long, like statues. They are as numerous along the Nile as mice in the pantry! She couldn´t be compared with our hetaires from King Alexander! " 
Euclid exaggerated in his usual bullshit manner, but I did not want to argue with him. 
I said into his ear: 
"I don’t care about Egyptian girls‘  buttocks and legs. This girl is the essence of pure beauty, Plato's idea of beauty itself, and moreover she has probably put some sort of spell on me! Do you know that Egyptians are well-known for their art of witchcraft? She is the same girl that I met today at dawn in the garden!"
A mischievous gleam suddenly flashed in Euclid’s eyes.
"Then we’ll just have to fight against her Egyptian magic spell with Greek ones. I remember an old myth from school in which a man sent an apple to a woman with a message of his favor. By coincidence there is a lectern over there with a reed pen, ink and a pile of ribbons nearby, which they use for making their scribbles! And there are some apples in a bowl with the offerings! I will crawl over there and get them!"
He began to crawl around the curtain. It stirred a bit as he accidentally brushed against it. With apprehension I watched his actions and prayed no one would hear the rustling sounds he produced. Fortunately the Osiris drums began to roar, blocking out the noise he made. 
Scurrying back to the doorway, Euclid handed me an apple, a ribbon and writing tools: 
"Now you can send her a proposal for a meeting." He beamed, proud of his successful plunder, and lifted the corner of the curtain so that the light from the temple nave penetrated to us. Meanwhile, I recalled the old story about Acontius and Kydippe, and Euclid’s idea excited me. I didn´t consider the possible consequences, thinking only of Beneret. 
I used my sparse knowledge of demotic fonts and wrote these words on the ribbon:

Thou highest God I invoke you by your holy name,
give Beneret to Korrhagus as woman to man!

Euclid had tremendous fun. The amorous problems of others were a favorite diversion for him. 
I wrapped the ribbon around the apple and tied it. When the choir paused and the musicians struck their tiny harps, I rolled the apple on the ground to the girl's feet. It passed under the curtain and gift stand, encountered Beneret´s toes, rolled around them and stopped in a space between her feet. Euclid and I were almost whooping at that successful strike.
What followed, however, exceeded all expectations!
Beneret started, looked at the ground and then picked up the apple. The girl beside her, curious, leaned over and whispered something. Beneret turned the apple, her lips moving as she quietly read the message.
At that moment, the lamps and open fires in the dishes began to quickly fade. Almost total darkness fell over all. Only the light from some narrow vents over the altar penetrated the twilight. A fearful groan came out from dozens of throats and a sudden gust moved across the aisle, as if some Giant breathed. 
Muffled cries, the crack of crushed vessels, the falling of candlesticks, and the flapping of bare feet on pavement was heard. Euclid convulsively clutched my forearm. 
At that moment, it was as if a huge mass of water flooded the temple space to the ceiling. I had no breath and I grabbed my throat in panic.
"Away, away from here!" Euclid squealed, "It is witchcraft!" 
I had never heard so much anxiety in his voice.

Translation: Kathy Ree Morrison and Luděk Wellner

 

THE LAST OF THE PHARAOH´S COMPANY

(excerpt from my historical novel)

Year of edition: 2011
Publisher: XYZ

I thought that, according to the last march, we should be nearing the end of our journey. Wonshet suddenly became anxious. His hair bristled, and he deftly slipped onto the stairs and brushed upward past us. I motioned to Muphu and Merneith to wait and took a lamp, preparing to follow the cat goddess. 
At that moment I was blinded by the light of another lamp from one of the corridors. 
"Kagemni of Venes", said someone, whose voice I did not recognize.. "Who are you, really? Why do you stir memories up  that should be forgotten? You put your nose into things that are intended only for the initiated! You play with fates that are none of your business! You spoil the games that are acted out in favor of the order of Maat, on which stands the country of Keme! I´m quite curious who drives your actions? After all,  you're just an unknown son of an insignificant provincial master. 
But I think I know it! I just don´t know the motives of that old heretic Shesep Ankh – Hor, who bought you with his gold instead of devoting his last years to wine and harlots. I probably never will get to know them. However, I prefer to destroy you and that crazy daughter of a no less crazy painter, and even the shoemaker's servant will not save you!"
Then the stranger shouted a few sinister words in an unknown language. It sounded across the underground in multiple echoes. I finally recognized who he was: Syrian Dudum, the mysterious Watcher of the skies. 
I jumped on him to protect the others, but Dudum quickly swerved aside. He grabbed Merneith´s arm, shoved her against the wall, and put his knife under her neck so tightly that she could not breathe. Then he loudly repeated the strange words again.
Shuffling footsteps turned my attention to another entrance. There were sounds of choking and wheezing from the darkness, and then a head emerged from a corridor.  It had a bent beak and dark holes where the eyes should have been. Its tall body straightened and the monster's head turned to the voice that called it. 
Merneith screamed with horror.  Muphu fell to his knees and buried his face in his hands. 
The creature was Sokar, a Protector of the Dead.
It stopped in the middle of the intersection of the corridors.  The shadows cast by the lamps only emphasized its enormity. At that moment almost all the events of my life swept through my head. It was impossible to escape! 
Merneith continued to scream, and Dudum´s arm tensed to make a fatal cut across her throat.  He hesitated for a moment while he spoke a hoarse command to the monstrous Sokar, with a gesture of his head toward me and Muphu.
I gripped the handle of my knife, waiting to hear Merneith’s deathly screams, clamped in the talons of the Protector. 
Suddenly, without warning, Sokar struck out with his mighty arm, and with all of his strength hit the man who had summoned him. The blow struck Dudum´s face so hard that the Syrian was sent flying towards the opposite wall, where he fell to the ground. 
The cat priestess was free. 
She rushed forward to Muphu. He grabbed her and held her in his arms while they watched, horrified, as the unexpected fight continued. 
The huge Sokar bent down to the Syrian, lowered his hooked beak to his face and knelt on his chest. Dudum reared up, and with his feet against the wall struggled to roll Sokar off of him. The Syrian tried to release the press of the creature, but could not resist Sokar´s strength. He was jabbering spells, but without success
Suddenly, Dudum’s searching hand found something on the ground—his knife.  He picked it up and, moving quickly, thrust it several times into the beast. Sokar shouted out in pain and anger, then effortlessly snapped his opponent's throat. We heard the sickening crack of the bones, like a dry branch breaking.
Dudum´s eyes bulged from their sockets, and then he was stilled forever.  Sokar remained above the corpse of his opponent for a while, kneeling with his monstrous head bent forward, then moved away with a long and painful sigh. Then he grasped what we could now see was a mask over his face with both hands and threw it away. He looked at me and stretched out his hand as if he had no power left.
"Renefer," I cried, running to him and catching his collapsing body. A red stain made by the Syrian´s knife quickly spread on his clothes. 
"Renefer, my friend, our story must not end by this way!"
Muphu and Merneith stood on either side of him. The lamplight revealed the extent of his injuries. Several stab wounds penetrated vital areas on his body, which meant there would be no recovery for him. 
"Briseus, you have turned me back to my beautiful dream." He smiled and squeezed my hand. "Go to her. Nobody will stop you now. I saw her; she is so amazing, a living reflection of my Khekeret-Aton. And now she knows that you came for her. She waits for you in her chamber ... .. there are the stairs leading up there. It is night yet, no one is there.... ...apart from.... I wanted to take her away himself, but I heard Merneith’s scream.....Dudum, that fool, called me yet! You know the rest. Briseus ... tell my guests in Medjeh Nesu that the banquet is over and the host must excuse himself...forever! "
I could see nothing through my tears. Merneith handed me her cloak, and I tried to bandage the Shesep-Ankh Hor´s gash to stop the bleeding. He dismissively pushed my hand away and shook his head.
"It is useless," he said shakily. "I must now invent words of the song which I will sing for my Khekeret-Aton ... ... I look forward so eagerly to meeting her. I think ... a very interesting meeting is also waiting for Merneith, even in this world. " 
We looked puzzled.
"The real Sokar was just a poor victim of evil spells," he said heavily. "He really had Merneith called that time, and I freed him by the only right mind-key, which he revealed to his daughter in such a strange way. Ceased to be a slave .... ceased to be a tool of evil ..... he will come back, we´ll all come back ... somewhere ... all ..... everyone ... "
"Madir?" I gasped, and my friend nodded. "Now .... hurry ... " he whispered. "Amiai and Madir are waiting for .... and I'm going back ... to the beautiful dream." 
His eyes slowly closed, his breathing stopped, and a calm smile, so typical for the Egyptians, settled around his cooling mouth.
"Renefer, my dear friend, do not leave," I cried, but he could no longer  answer. 
For a while I knelt in silence, then I took the robe from my shoulders, folded it, and gently laid Renefer´s head on it. 
The spiral staircase was not that far from me. I ran up and found Madir in a narrow garden between high walls. The only entrance to the adjacent buildings led to several interconnected, sparsely-furnished chambers. Dim light came out from one of them. When I entered the room, I found a girl lying on a bed. At the foot of the bed sat a pale man with sad, wan face, who I had never seen before. 
But I knew well who he was, and also who she was.
"Amiai," I whispered. 
Her remarkably colored eyes were fixed on me. I felt the bliss of her gaze locked on mine.
"Amiai, my ... " That was all I could say.
"Briseus," she whispered and rose up to me. "You have found me ..." 
"No, I haven´t found you, Amiai," I uttered, my parched throat making it hard to speak, "but you have found me. I was completely lost without you in this world.“ 
"Briseus," she said. "You're here. Now nothing wrong can happen to me … "
I could not take my eyes off of her. Hardships, homesickness and weariness were in her eyes, but it seemed an internal glitter added to her beauty because of her trials. I hugged her so hard that she could barely breath. And I thought about how happiness is often intertwined with sorrow in an inseparable connection.
"No, I will not let anything hurt you now!" I repeated, my lips wandering with tiny kisses through her hair. "Not to you, you jewel of my heart. Even if I had to change the flow of the river Iteru to the opposite direction! "
Madir finally recovered from his stupor, although he was still staggering like a drunk. Perhaps he understood that the role of the unconscious tools of terrible magic evil was gone. He held on to me, and the three of us descended into the underground and went slowly back through the tunnel. Merneit led his father and Muphu carried Shesep-Ankh-Hor´s body in his arms. Wonshet ran silently and mutely behind her mistress. Madir, still looking back, picked up Sokar´s mask from the ground and took it with him. Dudum’s dead body was left lying where he fell.

Translation: Kathy Ree Morrison and Luděk Wellner

M A N O O   2 0 1 3

MANIFEST OBYČEJNÉHO OBČANA

      Předmluva:

     Tento dokument vzniká jako reakce obyčejného občana na prohlubující se propad politického, ekonomického a společenského vývoje v České republice po pádu komunistické totality. Vzniká jako projev zásadního nesouhlasu s nárůstem drzosti, bezostyšnosti a lhostejnosti politiků i vysokých úředníků, kteří by ve svých funkcích měli zastupovat zájmy občanů.

     Mnozí z nich však pouze systematicky a sofistikovaně drancují, kde se dá. Podvodné manipulace, megamilionové až miliardové krádeže, lhaní na veřejnosti, pumpování peněz z veřejných financí na soukromá konta a do neidentifikovatelných černých děr za úplatky, nemravné odměny pro kumpány placené z veřejných prostředků, účelové změny a deformace zákonů diktované velkými korporacemi a jejich lobbisty, záměrně předražené nákupy zbytečností či nadbytečností výměnou za osobní zisk, a další a další způsoby devastace naší země se staly samozřejmostmi. Tzv. parta Dolce Vita, tedy parazité a škůdci našeho státu ve významných funkcích, se to už ani neobtěžují zastírat a bezostyšně tím demonstrují své pohrdání občanem a morálními zásadami.

     Po odvržení komunistického obojku došlo ke zmarnění ohromného potenciálu nadějí, nadšení a ideálů. Vykutálení vykukové a bezohlední manipulátoři zneužili přechodného období a měnící se legislativy, mnohdy i svých pozic z doby socialismu ke kumulaci majetku a moci na úkor republiky. Mnozí z nich se díky tomu zabydleli a opevnili v politice a jejich zlou setbu sklízíme i dnes. Jaká je tedy šance na uskutečnění nadějí, které mnozí pociťovali před dvaceti lety?

     Tyto všechny zrůdnosti se odehrávají paralelně s halasnou mediální masáží o permanentním nedostatku peněz a nutnosti škrtat, omezovat, šetřit. To vše ku škodě normálních občanů. Přitom většina z nich pracuje ze všech sil, nezřídka i na úkor svého regulérního odpočinku, rodinného života a zdraví. Tento stav je neúnosný.

     Soupeření politických stran ve volbách se proměnilo v ubohou tragikomedii s předurčeným scénářem. Rozhodování většiny politiků napříč politickým spektrem je řízeno mocenskými strukturami v pozadí, jimž jsou tito politikové zavázáni za své pozice a musí jim tento dluh oplácet protislužbou. Místo odpovědné veřejné služby bují obyčejný špinavý zákulisní byznys.

      Z  politických hesel a slibů se zákonitě stala obsahově vyprázdněná a prolhaná klišé, jejichž pouhé zaslechnutí u občana vyvolává zlost a oprávněný požadavek změny. Ta však v současné společensko-politické konstelaci šanci může přinést nanejvýš povrchní kosmetické úpravy.

     Nemravná oposmlouva z roku 1998, kdy si soupeřící klany podaly ruce a uzavřely nerozborný mocensko-politicko-ekonomický pakt, fakticky ukončil politické soutěžení, které dosud nenasytné parazity v pozadí alespoň trochu rozdělovalo a omezovalo, a dávalo tak nám, občanům, jakousi byť chabou možnost něco nepatrně ovlivnit. Ta již nyní neexistuje.

     Zacyklený kruh, v němž už není jiné dovolání se spravedlnosti než klientelismem nebo úplatkem, kde nekvalifikované a morálně pochybné osoby s lehkostí a nezájmem rozhodují bez naší účasti o našem životě, o našich penězích a o naší budoucnosti s ohledem pouze na svůj vlastní prospěch, tento nerozbitný blok bezmoci a bezpráví páchaném na občanech České republiky, může rozetnout pouze nový systém. Takový systém, který nebude na výše uvedené, dvě desetiletí stmelované postkomunistické a postvekslácké mafiánské  struktury nijak navázán a nebude jim také nic dlužen. A to může být jedině přímé rozhodování občanů samotných, s minimem prostředníků a zastupitelů, kteří navíc budou podléhat přímé kontrole a hrozbě okamžité odvolatelnosti,  bez zbytečných, drahých, nefunkčních a zkorumpovatelných mezičlánků.

     Takzvaná zastupitelská demokracie prý má v našich zemích tradici. To je obrovská a účelová lež. Nemá vůbec žádnou. Český státní útvar byl zhruba tisíc let monarchií, poté prožil krátké období republiky, kdy slovo našeho prvního prezidenta mělo sice nikoliv de iure, ale de facto váhu slova monarchy. Pak čtyřicet let o našich osudech rozhodoval bolševický diktátor z Moskvy. To, co bylo v době takzvaného socialismu v Čechách dobré, nebylo dobré díky komunistické ideologii, ale jí navzdory, a to by si měli uvědomit ti, co v reakci na dnešní marasmus nostalgicky volají po starých časech.

      Jaká je tedy v Čechách tradice zastupitelské demokracie a vůbec tradice republiky? Zanedbatelná! Daleko silnější tradici má monarchie, ale návrat k této formě státního zřízení by s ohledem na kontroverzní historii nadvlády rakouských  Habsburků byl asi neprůchodný, byť možná pozitivní (viz vzor Anglie, Norsko, Dánsko, Španělsko, Belgie, Holandsko, apod).

     Dvacetiletý experiment, jehož cílem mělo být vyrovnání se západním zemím, skončil nezdarem. Zastupitelská demokracie selhala. České země stále svou životní úrovní, která je pro většinu občanů tím nejcitelnějším měřítkem, zaostávají za většinou západních sousedů. Bylo by falešné a lživé říkat, že se od doby komunismu nepokročilo k lepšímu. Míra svobody a vazby na západní svět, k němuž historicky i kulturně patříme, a mnoho věcí s tím spojených, jsou nesporně nesrovnatelné s totalitní minulostí.

     Frustrující je však promrhaný potenciál. Co mohlo být a co není. Jaké naše země měla výchozí možnosti a jak polovičatě byly využity. Nejde ani tak o to, jak funguje společnost v jiných zemích, ale jak by bývala mohla fungovat u nás, kdyby sobecký zájem hrstky bezohledných zbohatlíků nevysával bohatství naší země a nemařil úsilí a naděje milionů normálních občanů.

     Bohatý člověk ve fungující západní demokracii v řadě případů cítí povinnost prospívat své vlasti a svým občanům, protože svého majetku nabyl buďto usilovnou prací předchůdců, nebo geniálním podnikatelským záměrem. Domácí zbohatlík, který se rychle dobral bohatství sice právně obhajitelnými, ale nemorálními machinacemi, je opojený náhle nabytou mocí a neví, co se s ním děje. Jde mu jen o to udržet si svůj status quo. Veřejný zájem je mu proto lhostejný a budoucnost jej nezajímá, kromě té vlastní. I to je jedno ze smutných dědictví morální degradace během čtyřiceti let komunistické diktatury. O to je otřesnější, když se v kontextu dnešní krize komunisté opět derou k moci a je jim dopřáváno sluchu.

    V současnosti můžeme být svědky sílícího trendu zvyšovat daňovou a byrokratickou zátěž na občany, vystavovat je strachu, pocitu bezmoci, stresu a nedostatku času. To vše má za cíl mimo dalšího odírání také oslabení občanského sebevědomí, aby občan neměl čas zajímat se o politické dění a aby v něm byla utlumena energie pokoušet se něco měnit k lepšímu. Tento trend je vražedný, zhoubný, a posouvá naši pseudodemokracii stále více k východním formám totality.

    Není pravdou často opakované klišé, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Je však možné, že občané museli od listopadu 1989 projít cestou směřující k poznání, že každý jednotlivec musí svou odpovědnost za sebe a svou zemi vzít za vlastní a nedelegovat ji už na jiné, jak se po revoluci stalo, neboť ten jiný vždy bude preferovat své vlastní a skupinové zájmy před zájmy občanů.

    Je tedy nejvyšší čas skončit s pokusy, které na občanech provádějí cizí nekompetentní lidé, ať už pod dávno vyvětralou nálepkou levice nebo pravice. Je třeba, aby o svých záležitostech začal občan rozhodovat konečně sám. Aby ve vládě a na klíčových úřadech usedli lidé volení podle charakteru a dovedností, nikoliv podle stranického klíče. K tomu slouží mechanismus, známý jako PŘÍMÁ DEMOKRACIE, která je jedinou opravdovou demokracií. Obecnou představu budoucí podoby opravdu demokratického českého státu nastiňuje tato otevřená proklamace.

    Řešení problému v celé jeho šíři je pochopitelně složité, ale jeho podstatu lze shrnout do jednoho předpokladu: Aby do nejbližších voleb vstoupilo seskupení, která si vytýčí program přeměny zastupitelské demokracie v  demokracii přímou. A aby toto seskupení mělo pouze dvě alternativy – buďto získat díky hlasům ve volbách možnost ten program naplňovat, nebo v případě nedostatku hlasů odmítnout jiná kompromisní, polovičatá řešení a neumožnit vznik nic neřešícího koaličního slepence.

    Tento dokument je otevřený, potřebuje být připomínkován, upřesňován, rozšiřován a dotvářen lidmi, kteří mají obdobný základní názor a není jim situace v naší zemi lhostejná. Lidmi, kteří neztratili víru, že nejlepším hospodářem bude pouze hrdý, svobodný, neomezovaný, odpovědný, morální, sebevědomý a poctivý občan. Že rozhodnutí učiněná v referendu nemusí být třeba nejlepší, ale vždy budou v souhrnu kvalitnější než rozhodnutí sobeckých a nezodpovědných zastupitelů. Kteří věří tomu, že tyto kvality v našem národu dosud latentně dřímají a čekají na svůj čas. Že se opravdu „vláda věcí tvých zas k tobě navrátí.“

     Základní předpoklady:

     Stabilita českého státu by měl symbolicky i fakticky spočívat na sedmi základních sloupech, které budou oporou pro zdravou a spokojenou společnost. Nekulturní, nevzdělaný a nemocný občan je snadnou a ubohou kořistí zájmů těch, kteří propachtovali naši budoucnost za pro své dočasné osobní luxusní požitky. Těchto sedm bodů je hlavním programem:

1.   Přímé rozhodování občanů (přímá demokracie)

2.   Preventivní program motivované podpory zdraví občanů

3.   Podpora vědy a vzdělanosti občanů

4.   Soběstačnost českého státu v základních potřebách

5.   Zpřehlednění a zjednodušení přebujelé legislativy na minimum

6.   Život beze strachu z budoucnosti

7.   Duchovní a morální pozvednutí národa

1. Přímá demokracie

a) Referendum

    Schvalování bloků zákonů, volby představitelů, rozhodování o velkých státních zakázkách – vše by bylo řešenou formou referend nebo plebiscitů. Náklady spolehlivě pokryjí peníze ušetřené za neskutečně rozbujelou síť zastupitelů a jejich týmů, za nemravně předražené státní zakázky a korupční aféry, které by už neměly v ničem oporu. Přímé rozhodování občanů by se odehrávalo na příslušných úrovních podle rozsahu řešeného problému.

   Zákony ke schválení referendem by vypracovala primárně vláda, varianty ke schvalování by připravil cca 30 členný legislativní sbor složený se zástupců odlišných oborů, přímo volený a odvolatelný. Jeho činnost by byla veřejně viditelná a kontrolovatelná skrze média. Rozvoj IT techniky umožňuje to, co by před nějakými pěti - deseti lety ještě nebylo myslitelné. Každý občan bude majitelem svého unikátního „volebního kódu“ a pomocí něho bude mít možnost vyjadřovat se a volit pomocí internetu. K tomu bude vybudován kvalitní a přehledný veřejný internetový portál. Rozhodování internetem bude ve výsledku masivně levnější, rychlejší, pružnější a průhlednější než dosavadní metody a než vydržování si poloanonymního sboru nedůvěryhodných zastupitelů a jejich rozsáhlých a těžko kontrolovatelných týmů.

    Občané bez možnosti připojení k internetu budou mít možnost volit na obecním úřadu, handicapovaným bude ze strany úřadu zajištěna volba přes notebook.

     b) Optimální rozhodnutí

     Často zaznívají oprávněné obavy z nekompetentních rozhodnutí většiny. Lze však předpokládat model společnosti, sestávající ze skupin:

1)   Zodpovědní a poctiví občané s pevnými morálními zásadami

2)   Nezodpovědní, sobečtí a problémoví občané

3)   Pragmatičtí a bezohlední občané bez morálních zábran

4)   Relativně slušní, ale snadno ovlivnitelní a manipulovatelní občané

     Můžeme-li vycházet z předpokladu, že občané 1 a 4 tvoří většinu populace, přičemž v průběhu vývoje bude skupina 4 přecházet do skupiny 1, pak skupina 2 už ze svého založení bude na častá referenda brzy rezignovat, a rozhodnutí skupiny 3 by byla vzhledem k její malé četnosti přehlasována a jejich vliv na skupinu 2 a 4 by postupně slábl.

     c) Demafianizace

    Zavedením systému přímého rozhodování v maximu oblastí a veřejného dohledu v oblastech ostatních se bude samočinně potírat přirozená mafianizace, tedy „proces sdružování nemorálních jednotlivců za účelem prosazování osobních zájmů na úkor zájmů společnosti“ Tento bohužel přirozený proces v malé míře má méně nebezpečný dopad, ale v oblasti státní správy je již naprosto zkázonosný.

    Zárukou důkladné demafianizace by se měly stát přímé volby na všech úrovních, aby byla naplněna následující zásada:

     „Na rozhodující místa ve státní správě už nesmějí přicházet vítězové vnitrostranických mocenských bojů, ale důvěryhodné osobnosti, které delegují a zvolí občané přímou volbou ze svého středu, a to na všech úrovních.“

2.   Zdravotnictví:

     a)  Motivovaný preventivní program:

     Zdraví není pouze záležitostí občana samého, ale musí být klíčovým veřejným programem. Bude-li zde zdravý, silný, sebevědomý a morální občan, stane se zdravou, silnou sebevědomou a morální i naše společnost. Svobodného občana pochopitelně nelze nutit, jen motivovat. Citelné slevy na zdravotním pojistném by měly přivést občany k síti preventivního programu, který bude pravidelně a v rámci pojistného monitorovat zdraví občanů a předcházet chorobám pokud možno ještě před jejich propuknutím. To bude ve výsledku levnější než léčit náročnými zákroky zanedbané nemoci. Musí-li mít každé auto průkaz STK, člověk přece není méně důležitý než stroj. Každý občan tak může mít průkaz o absolvování nikoliv povinných, ale pomocí slev pojistného motivovaných preventivních prohlídek, které zaručí jeho pevné zdraví do co nejvyššího věku.

     b) Usmíření moderní a tradiční léčby

     S předchozím bodem souvisí, že do systému musí být zainteresováno široké spektrum odborníků domácích i zahraničních, lobbing farmaceutických koncernů bude jimi kontrolován a usměrňován. Alternativní, léčitelské, přírodní a holistické způsoby léčby musí být respektovány za plnohodnotné cesty k uzdravení, je třeba přestat je bubakizovat, ale naopak jim věnovat pozornost v širokém fóru odborné diskuse, otevřené veřejnosti, a rozpor mezi oběma směry je třeba přetavit v sílu spolupráce.

     Je pokrytecké zavrhovat některé principy léčby jen proto, že jsou zdánlivě v rozporu se stávajícím establishmentem. Tím samozřejmě budou odhaleni a eliminováni šarlatáni, kteří léčitelské a alternativní znalosti  pouze předstírají za účelem zisků. 

     c) Návrat ke zdravým potravinám

     Definitivně zakázány budou všechny zdraví škodlivé chemické přísady v potravinářství. Daňově budou motivování drobní výrobci zdravých a nepančovaných potravin, hlavně na venkově, který v současné době rovněž zažívá úpadek a potřebuje nové podněty ke svému rozkvětu.

     Metanolová aféra názorně předvedla na tragédii několika desítek obětí, že morální devastace některých jedinců, honba za penězi, bezohlednost a šlendrián dosáhly tak vysoké úrovně, že se neštítí ani ničení zdraví a života občanů. Kontroly potravin musí být přísné a sofistikované, s výsledky zveřejňovanými na internetu.

     Ukončeny budou veškeré podvodné praktiky vracení závadných potraviny do oběhu pod záminkami různých „zčerstvování“, okrádání na váze různým „křehčením masa“ nebo mletím nestravitelných částí drůbeže do tzv „separátu“, apod. Zároveň bude vypracována podrobná metoda využití degradovaných potravin, aby nedocházelo k jejich podvodnému znovuvyužívání jako čerstvých, ale také ne k zbytečnému plýtvání (systém obecní vepřín).

     Zákaz používání antibiotik a hormonů v krmivech, barviv, konzervantů a náhražek v potravinách.

    Zákaz „plovoucí gramáže“ výrobků – žádné 320 g, které se za týden změní na 290 g, ale jednotná škála.

     Bude propracován systém výprodeje potravin, jímž hrozí vypršení termínu použitelnosti, za snížené ceny.

     Všechny informace na potravinách budou:

·         stručné a přehledné

·         čitelným písmem s přiměřeně velkým fontem

·         bez nenápadných „zneviditelněných“ vychytralých poznámek „pod čarou“

    c) Kvalita zdravotní péče

     Všechna zdravotní péče, směřující k vyléčení nebo prevenci poruch zdraví bude samozřejmě plně kryta pojistným. Občan si bude hradit pouze zdravotnické úkony estetického charakteru, bez nichž by byl jeho organismus plnohodnotně funkční a nedegradoval by občana psychicky. Nikdo například nesmí být nucen chodit s nekompletním chrupem jen proto, že implantát stojí desetitisíce.

     Zdraví není žádné zboží a zdravý občan je základem spokojené a prosperující společnosti. Postižený či nemocný občan musí mít nárok na důstojnou a stoprocentní péči, ale podvody a zneužívání v tomto směru budou přísně postihovány.

     Nadstandardní a placené položky ve zdravotnictví musí znamenat pouze doplňky, nesouvisející s léčbou. Tedy například luxusnější pokoj, nikoliv kvalitnější endoprotézu. Není myslitelné, aby třeba zubní implantáty, brýle nebo oční operace nehradila pojišťovna a činila je tak pro průměrného občana drahými nebo dokonce nedostupnými. O tomto nebudou rozhodovat politici pod tlakem lobbistických kruhů, ale přímo volená rada odborných specialistů. Všechny léčebné metody a prostředky musí být pro všechny té nejlepší kategorie. Stát musí být pyšný na to, že zdravotní stav jeho občanů je perfektní. Zdraví, vzdělaní, sebevědomí, spokojení a činorodí občané budou tím nejcennějším, čím se Český stát může pyšnit, a budou zdrojem jeho bohatství a blahobytu.

     Není možné, aby člověk, který je nucen zůstat z důvodu nemoci doma, nepobíral nemocenskou (jeho výdaje se totiž nemění). Nemocný nesmí ztratit svůj standard (současně však zavést přísné postihy za podvody).

     Do systému musí být zainteresováno široké spektrum odborníků domácích i zahraničních, lobbing farmaceutických koncernů bude jimi kontrolován a usměrňován.

     Dostatečným zdrojem financí tohoto programu bude úsporné a průhledné zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných. Dostatek prostředků zajistí také výše zmíněná masivní prevence, tedy úspora na zbytečně drahé a vleklé léčby. Nechť si každý průměrný občan spočítá, kolik vydal za celý život na pojistné a kolik ze systému obdržel péče. Ohromná částka tvořící tento rozdíl je promrhána, rozkradena a zneužita pro osobní potřeby jednotlivců a zájmových skupin.

     3. Věda a vzdělání

a) Vzdělání jako základ

    Na tomto poli šetřit by bylo podřezávání vlastního kmene do budoucna. Vzdělaný a zdravý občan bude také schopen s jasnou myslí rozhodovat o budoucnosti země – viz další bod. Kulturně patříme k západní civilizaci, je tedy třeba na tomto poli spolupracovat úzce s EU a USA. Samozřejmě jen do té míry, abychom si od nich nenechali diktovat něco, co je nám cizí a co se vzpírá zdravému rozumu.

    Stát svým rozpočtem investuje do vzdělání občanů jako do nejlepší a nejvýhodnější investice do budoucna. Poplatky za vysokoškolské vzdělání by se uplatnily pouze v případech, kde je zapotřebí redukce (např. zneužívání studia jeho protahováním – netýkal by se samozřejmě zvyšováním kvalifikace pomocí speciálních studijních programů – nebo zneužíváním statutu studenta bez nastoupení ke studiu). Nesmí nastat situace, že by někdo chtěl a nemohl studovat z ekonomických nebo rasových důvodů.

    Současná situace, kdy nejlepší odborníci odcházejí do zahraničí za lepší realizací a lepším oceněním je cesta ke dnu. K tomuto bodu bude potřeba dosáhnout konsensu akademické elity naší země bez jakýchkoliv vnějších politických  zásahů.

     Dostatečným zdrojem financí do školství bude úsporné a průhledné zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných.

 a) Informovanost a komunikace

     Součástí vzdělanosti je vždy také přístup k informacím a možnost jejich rychlé výměny. Předpokládá se státem garantovaný a bezplatný přístup k internetu všude jako samozřejmost, a také jedna telefonní síť poskytovaná v neomezeném rozsahu všem občanům. Bylo by vhodné, aby právě komunikační kanály drželi v rukou sami občané prostřednictvím státu jako svého nástroje, financovali ji svými daněmi, a aby vzájemná komunikace nebyla předmětem byznysu. 

      4. Soběstačnost

     Je nutno znovuvybudovat poničenou a zdecimovanou síť tuzemských výrobců a dodavatelů především těch komodit, které jsou jednak základními strategickými položkami (potraviny, energie), a také těch, které vždy tvořily výkladní skříň našeho hospodářství (stroje, sklo, obuv, pivo, apod...) Nemusíme zrovna předstihnout Japonce v elektronice, Švýcary v hodinkách, Francouze ve vinařství a USA v automobilismu, ale vybrané strategické obory se nesmějí opustit a nechat rozplynout v globalizační omáčce. 

    Česká republika rovněž nesmí být surovinovou základnou, montovnou nebo výrobnou polotovarů, a už vůbec ne skladištěm a smetištěm Evropy!

    Přesuny tradičních českých výrobců na levné asijské prostředí s následným poklesem kvality pouze za cenu větších zisků poškozují prestiž České republiky (např. kauza Solo Sušice), budou proto podléhat rozhodnutí celostátního referenda.

     Náš stát ovšem není izolovaný ostrov a někam se orientovat musí. Máme-li se orientovat na východ nebo na západ, je lepší zvolit západ. USA stály u zrodu naší státnosti a masivně podpořily pád komunismu. Z Ruska k nám bohužel nikdy nepřišlo nic pozitivního, a snad to lidé nezapomenou. I druhá světová válka by byla skončila dříve, kdyby americká armáda nemusela z ryze politických důvodů přenechat osvobození Prahy Rusku. Země, která si neumí udělat pořádek sama u sebe, nemá právo vměšovat se do našich záležitostí. USA jsou mnohdy pomlouvány, ale nekončí právě tam většina světové emigrace? Proč asi? USA je náš klíčový spojenec a partner, a ne Rusko nebo Čína, i když jsme regionálně i kulturně součástí stále se hledající EU, která ovšem vzhledem k odlišnosti podmínek přes všechny utopické snahy nikdy nevytvoří žádné Spojené státy Evropské.

     a) kvalita výrobků

     Praxe některých výrobců úmyslně do svého výrobku zabudovávat potenciální poruchu kvůli zkrácení životnosti a umělé zamezování opravitelnosti, aby takto donutili zákazníky kupovat nový výrobek (lidově takzvané „kurvítko“), bude pokládána za závažný trestný čin.

    Podpora opravitelnosti výrobků prostřednictvím drobných specializovaných opraven namísto trendu výrobků „na jedno použití“ musí být novým trendem. Pseudoekologie a recyklování za každou cenu jsou však špatné, rozhodující slovo bude mít občan.

5. Stát a legislativa:

     a) redukce legislativy

     Legislativa České republiky je přebujelá, zbytečně podrobná, nepřehledná často i pro odborníky, prakticky nepoužitelná pro normálního občana bez právnického vzdělání. Její neustálé změny, novely a doplňování obsahují mnoho míst, která jsou snadno zneužitelná, účelově vykladatelná, a mnohdy směřující proti logice, lidskosti a spravedlnosti.

    Navrhuje se redukce všech zákonných norem na minimum (10-20%) současného rozsahu, zjednodušení výkladu, a řešení speciálních a atypických otázek cca třicetičlenným legislativním sborem. Slovo této instituce by měla váhu zákona (její slovo bude nadřazeno nad zákony vyjma nad ústavními), ale rozhodnutí tohoto sboru budou moci být měněna a vetována v referendu. Rovněž tento sbor bude volen i odvoláván referendem a složen ze zástupců jednotlivých oborů, odvětví a směrů (např. ekonom, historik, politolog, technik, lékař, sociolog, archeolog, právník, voják, diplomat, duchovní, přírodovědec, ekolog, řemeslník, umělec, zemědělec, apod...)

     K redukci a přepracování zákonů je třeba využít existujících a vývojem vycizelovaných zkušeností těch států, které jsou nám kulturně a politicky nejblíže a nevymýšlet již vymyšlené (USA, Německo, Rakousko, Švýcarsko, severské státy, apod...)

    b) Přehodnocení funkce státu

    Stát a jeho instituce nesmějí fungovat jako od reality odtržené seskupení lidí a jejich zájmových skupin, které rozhodují systémem „o nás bez nás“ s akcentem na vlastní zájmy a co nejdelší setrvání v nejvýhodnější pozici. Stát by se měl oprošťovat od balastu a funkcí, bez jejichž existence se občan rád a bez problémů obejde. Měl by se propracovat ke svému původnímu poslání „být institucionálním vyjádřením společného úsilí svobodných občanů, zaměřeným k realizaci jejich harmonického a spokojeného života s výhledem na stejně kvalitní přítomnost i budoucnost těch, kteří z vážných důvodů nemohou přispívat stejnou měrou ke společnému blahu“.

     Stát musí pomáhat lidem v nouzové situaci, aby podpořil jejich úsilí tuto situaci vyřešit, a musí lidem hendikepovaným zajistit důstojný život. Naopak umožnit profesionálním lenochům a lemplům parazitovat na úsilí ostatních jen proto, aby od nich vládnoucí strana  získala hlasy do příštích voleb, je teroristický akt proti lidské důstojnosti.

    Současný státní aparát je extrémně drahý, je černou dírou na peníze daňových poplatníků a jeho finanční toky jsou nekontrolovatelné. Mandatorní výdaje přesáhly cca 60% a stále rostou, což je podle odborníků na samém pokraji zhroucení celého systému. Snahy minimalizovat funkce státu (termín pravicový stát je už významově vyprázdněný) však mohou vést k tomu, že státu budou odejmuty funkce, které by měl pro občany v duchu výše uvedené definice zajišťovat, samozřejmě s minimálními a současně smysluplnými náklady, a pod přímou kontrolou občanů.

     Tzv. levicový stát naopak tíhne k potřebě kontrolovat maximum záležitostí občanů, navíc je díky své přebujelosti a zkorumpovanosti zajišťuje logicky mizerně a draze, a hraničí to až se zasahováním do svobody občana. To je samozřejmě špatně. Měly by být přesně definovány oblasti, které si stát ponechá ve své kompetenci (zdraví, vzdělání, doprava, komunikace, energie), a pro které stanoví přehledná a logická pravidla. A znovu připomínám, že by tyto oblasti byly v kompetenci celé společnosti, která si stát vytvořila jako nástroj k jejich správě. Dnešní podoba nezodpovědného, korupčního, nepotistického, neprůhledného, přebujelého, alibistického a marnotratného státu musí zaniknout.

    c) Občan versus úřady

    Primárně je třeba úřady masivně redukovat, což souvisí s bodem 4a. U zbývajících úřadů je záhodno obnovit jejich původní funkce, sloužící občanu a usnadňující mu život. Úřední postupy se musí maximálně zjednodušit. Úřady také musí fungovat v časech, které jsou pro normálního pracujícího občana přijatelné, tedy třeba ve večerních hodinách, formou směnného provozu. 

     Pokud se jedná o represivní činnost, zaměřenou na ochranu slušných občanů proti těm, co je poškozují, tato musí zůstat v rukou státní instituce. Např. exekutorské orgány musí být jen státní, nikoliv soukromé, aby byly předmětem skutečné nápravy, ne byznysu.

     Úředník i politik musí mít stále na paměti, že jeho vztah k občanu je vztah „zaměstnanec – zaměstnavatel“, že jeho pozice je službou, nikoliv výsadou.

     6. Život beze strachu    

     a) Bezpečí občana

     Stát jako instituce se nikdy nesmí vymknout kontrole širokého spektra všech občanů, kteří si jej ustanovili k tomu, aby jim sloužil a pomáhal.

    Stát musí být institucí, ve které občan v nouzi vždy nalezne rychlou a účinnou pomoc. Jakožto nástroj občanů pro občany by stát měl být poctivému občanu oporou, nikdy bičem. Má mu zajistit především prostředí bezpečí, v němž se může kreativně rozvíjet a uplatnit své kvality.

    S tím souvisí otázka bezpečnosti občana. Policie má sloužit občanům, ne institucím. Není přípustné vydělávat na šikaně občanů, jako jsou např. odtahy aut za pár cm v zeleni, měření rychlosti tam, kde se dá očekávat překročení a kde to není nutné, bazírování na znění zákona nebo vyhlášky i v případě jejího rozporu se zdravým rozumem, apod. Pokuty udělované policií musí být účelné a budou směrovány na oficiální charitativní organizace, ze kterých si pokutovaný občan může vybírat dle své vůle.

    Bude obnoven institut „ponocných“, tedy lokálních policejních obchůzkářů, znajících detailně občany ve svém „revíru“, tito musí být se „svými“ občany v úzkém přátelském kontaktu a budou jim k dispozici v případě potřeby. Jejich funkce bude rovněž podléhat přímé volbě.

     b) Rodina a spolky

     Funkční rodina založená na manželském svazku dvou rodičů s jedním, dvěma až třemi dětmi je ideální základ zdravé společnosti. Stát nemůže nikomu nic diktovat, ale měl by vhodnými daňovými nástroji zvýhodňovat výše zmíněný ideální model. Praxe zakládání ohromných rodin s nulovou péčí o potomstvo, pořízené pouze z důvodů čerpání dávek a příspěvků, tímto automaticky zanikne. Podpora rodin, jejichž děti studují nebo se učí řemeslu, případně zemědělské činnosti, musí být samozřejmostí.

     Rovněž spolky a sdružení, přivádějící občany k aktivnímu podílení se na veřejných záležitostech, kultuře, sportu, poznávání, duchovnu, apod, budou mít široké možnosti svého rozvoje.

   

7.   Duchovní a morální pozvednutí národa

     My, občané České republiky, žádáme svá práva: návrat k tradičním lidským a duchovním hodnotám tohoto státu a obnovu toho nejlepšího, co tato civilizace přinesla. Odmítáme chaotickou, ponižující a bezcílnou honbu za pomíjivými  marnostmi, zvláště vyvolávají-li tyto zášť, závist, nenávist, strach a život ve lži.

    To je nejobtížnější a dlouhodobý úkol, těsně spojený s předchozími šesti, které k jeho uskutečnění připraví půdu. Skládá se z ohromného množství dílčích cílů, které může uskutečňovat jen občan, vážící si své svobody, občan žijící s pocitem, že se podílí na řízení své země tím nejlepším způsobem, že jeho práce prospívá zemi a jeho spoluobčanům, a že pojem „občan Českého státu“ je hodnota, na kterou může být ve světě hrdý.

   V tomto směru nelze docílit pokroku žádnou legislativou, žádnými represemi, žádným tlakem, stejně jako květinu nelze donutit k rozkvétání.  A stejně jako květina vydá to nejlepší po čase díky usilovné péči, tak potenciál českého národa vydá díky předchozím šesti bodům po čase nepochybně to nejlepší.

   V důsledku dějinné frustrace, rozporu mezi představami a realitou a díky neustálému promrhávání nadějí se kumulují negativní jevy jako uzavřenost do sebe nebo do omezených zájmových skupin, lhostejnost a bezohlednost. Umělý ekonomický tlak pěstuje nečestné jednání a činí z něj normu, sdělovací prostředky se vyžívají v negativních zprávách, občan je už unaven častou zvůlí úřadů a mnohdy mizernou lékařskou péčí, také je neustále strašen všemožnými hrozbami.

      a) Obchodní vztahy v duchu fair play:

     Byznys by neměl být nadřazen slušnému živobytí, podvodné praktiky, lhaní, honba za výdělkem za každou cenu a nemravné obchodnické triky se musí stát automaticky předmětem opovržení.

     Návody na veškerém zboží by měly být bez zkratek a s předepsanou velikostí fontu - žádné miniaturní nečitelné texty s podvodnými dodatky pod čarou. Návody dodávat jen česky – jsme přece v Čechách - tlustý balík cizojazyčných návodů je zbytečný, mrhá se papírem, rozptyluje se pozornost. Eventuálnímu cizojazyčnému zájemci lze návod vytisknout z počítače ad hoc.

     Ceny – pokud se uvádějí „od“, pak je povinost současně uvádět „do“. Ceny pouze „od“, kde ta nejnižší nabízí šmejd nebo zboží, co beztak není na skladě, netolerovat.

     Postavit mimo zákon „finty na spotřebitele“. Např. změny hmotnosti zboží maskující slevu. Uplatnění „finty na spotřebitele“ trestat. Stanovit jednoduchá a přehledná pravidla pro prodej zboží.

     Automat, který nás osloví při volání na velké instituce typu telefonního operátora nebo plynáren, musí primárně přede všemi únavnými volbami a reklamami nabídnout hovor s živou osobou.

     Zrušit všechny absurdní poplatky, živící zástupy darmojedů: tzv. autorské poplatky v cenách CD,  recyklační poplatky, apod.

     Televizní reklamy nesmějí přerušovat umělecká díla. Reklama může být před filmem nebo po filmu, nikdy uprostřed něj. Např. reklama na jogurt s vytlemeným šaškem uprostřed dramatu z Osvětimi je těžké faux-pas a znevažuje výpověď díla.

     Shrnuto: reklama nikdy nesmí člověka obtěžovat.

      b) Duchovní pozvednutí a duchovní svoboda

     Euroatlantická společnost je založena na bázi křesťansko-židovské tradice. V současné době můžeme pozorovat trend odklonu od víry, nárůst ateismu, hledání alternativních směrů, zvýšenou aktivitu činnosti sekt, apod.

     Na vině je bohužel zkostnatělá a netolerantní pozice hlavní křesťanské církve, která díky své rigidnosti ztrácí autoritu, přichází o přívržence, a tím i o svou sílu. Moderního člověka mnohdy neumí oslovit, zaujmout, dostat na svou stranu, neumí v řadě případů reagovat na živé moderní společenské změny, a tím se stává nedůvěryhodnou a ke škodě všech odmítanou.

     Mnoho ateistů sice odmítá představu Boha, ale logicky odmítá jen přežilou středověkou představu, pro moderní společnost většinou nepřijatelnou. Duchovní nabídka by měla být živá, tolerantní, neměla by člověka svazovat zákazy a příkazy, omezovat jej a vyvolávat strach. Nová společnost odpovědných občanů by měla být svobodomyslná, sice názorově pestrá, ale současně vycházející z tradic naší civilizace. Opustit dva tisíce let budovanou základnu určitě není dobré, naopak je záhodno pokračovat v jejím láskyplném rozvoji.     

     Není pochyb, že ve svobodnějším pojetí křesťanské víry je její síla, nikoliv ve lpění na přežilých a dogmatických pozicích, které mnoho lidí odradí a vrhne do náruče materiálního pojetí světa. Tváří v tvář některým nesmiřitelným a militantním doktrínám radikálů a fanatiků je to nebezpečné oslabování vnitřní síly a soudržnosti křesťansko-židovské kultury.  

Tento dokument je ve stavu rozpracovanosti

Proč by nemohlo vzniknout nové silné politické seskupení, které by konečně prosadilo nezbytné potřeby našich občanů?